PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Kačatelko, bude zase dobře, uvidíš. Klidně piš dál a vyplač se, uleví se ti. Zrovna jako na potvoru přišla moje máma, pořád mi tu něco vypráví a já bych tu chtěla být pro tebe. Hlavně vydrž, bude líp. A neboj, i když se tady občas vyskytnou nějaké neshody, věřím, že tady zůstaneme a budeme si pomáhat. Všimla sis? Už píšeš Kač Kač.

No vidíš Kači, povedl se ti vtip i v té blbé náladě - mám úplnou pravdu - to o sobě málokdo řekne. Takže - "kluci" jsou přítel a jeho otec? A ty pro ně vaříš, takže přijdou k večeři? Hurá, to už bude brzo. A kde je přítelova holčička, přijde taky? A to bydlíte všichni pohromadě?A na jakou stavbu jeli? A vzala sis nějaký Lexaurin nebo Neurol nebo tak? Jsem zvědavá, že, na co nechceš, nemusíš odpovídat. Když si ukousneš kousíček nějakého anxyolitika, uleví se ti, takové výkyvy občas mívám taky, uvidíš, že ti bude zítra líp.

Baruš v té první větě mělo být slovíčka MÁŠ

Baruško, mám úplnou pravdu. Holčiny moje, je mi teď opravdu strašně, tvářím se jak zraněný tuleň a každá Vaše pomocná ruka je pro mě záchrana z těchto stavů. Prosím, i přesto, že je mi teď tak zle, moc Vás prosím. Zkuste zapomenout na ty nepříjemnosti, které se tady staly v průběhu pár dnů a pomáhejme si.
Proto tady jsme! Potřebuji Vás! Prosím!

Kač Kač

Ahojte holky, Jiřinko, Báro, Dančo,
tečou mi slzy jak hráchy, nedokážu to zastavit a ani pořádně nevidím na klávesnici. Strašně moc Vás mám ráda za to, jaké jste a jak mě tady všechny nesmírně podporujete. Ani nevíte co to pro mě znamená. Baruško je 25 let. Děti nemám, mám přítele, který mi tady teď chybí. Moc mi chybí. A to je pryč jen od rána. Jedno dítě máme, je to přítelova holčička z bývalého manželství. Je to naše zlatíčko. Také mi moc chybí. Holky, jak to mám zastavit? Myslím ty slzičky? Na jednu stranu mi celkem dost ulevují. Tak nevím. Ještě mi do toho vře omáčka na plotně. Musím něco navařit, aby nebyli kluci o hladu. Řasenku mám rozteklou, no nevím jak by se tvářili, kdyby přijeli už teď. Přítel by byl zklamaný a smutný z toho, že je mi opět hůře a jeho taťka by na mě koukal jak na trdlo. Víte co je holky zajímavé, že jsem brala AD tři dny a týden potom jsem byla úplně v pohodě, pak drobné úzkosti, které byly nejprve celodenní, pak se soustředily pouze na odpoledne, ale zvládala jsem je, ale dneska fakt nevím co se se mnou děje. Místo, aby to šlo k lepšímu, mám opačný pocit. Pak mi v hlavě pochodují myšlenky typu jestli se mi to ještě nehorší a co se mi asi tak ještě může stát. Je to hrozné.

Holky moje, pište

Kač Kač

Nejdřív jsem nechtěla vůbec na ty dohady tady reagovat, ale teď se ozývám, protože jsem považovala za samozřejmé se ozvat Kačce, když je jí tak hrozně a teprve až jsem to odeslala, představila jsem si, jak mě tady zase bude někdo možná obviňovat z vlezdoprdelismu a falše a já nevím z čeho ještě. Ani už nevím, kdo to byl, ale to je jedno (..."jakoby ta všeobjímací lidskost a láska, která z těchto stránek někdy až kape - pod sebou skrývala zlobu, která při prvním konfliktu okamžitě vyplave napovrch"... Většina z nás je více či méně často ve srabu, a já sama se sem obracím s prosbou o pomoc vždy, když tomu tak je. Pokud se mi někdo hned ozve a pofouká mi to bebíčko, hrozně to pomáhá, když mi jednou dokonce Pajka zavolala na mobil, bylo to obrovské, nedovedu to ani popsat. To že negativně nereeaguju na nějaký příspěvek, který druhého popudí, je proto, že zrovna MĚ třeba vůbec nevadí, jsme každý jiný, co jednoho nadzvedne,jiného třeba může zaujmout. A jestli se tady navzájem povzbuzujem, chválíme se a snažíme se k sobě být hodní je proto, že tohle je diskuse pro lidi s psychickou poruchou a dobré slovo potřebujem jako prase drbání. Co nám vadí a škodí je zbytečná hrubost.

Kačatelko, jsme tady, nejsi sama. Občas tady mám přestávky a tak mi uniklo, jestli jsi sama celý týden, nebo se ti přítel večer vrací domů. Psalas, že jsi chlapy vypravila na stavbu, máš už tak velkého syna - promiň, ale ani nevím, jak jsi stará či mladá. Já jsem dřív taky nebyla ráda sama, ale teď je mi dobře, miluju klid a ticho, udělám si kolem sebe útulno a čtu si, nebo korálkuju a dívám se na nějaký film. Ale pořád bych sama být nechtěla, to ne. Jéžiš, už mě ten můj zas otravuje, že chce cosi napsat, tak musím na chvilku pryč, ale vrátím se sem, tak mi o sobě něco napiš. Zatím pa.

Kačatelko, myslím, že to byla Baruška, která, když měla ataku, tak začala psát na toto fórum. Skoro vždy tu někdo je, odvést myšlenky jinam a jak píše Jiřinka, zkus prodýchávat. Drž se holka.

Kačatelko, sice v poslední době jsem neměla čas sem chodit, ale zaregistrovala jsem Tě. Já sama tyto problémy nemám, ale díky dceři a sestře jsem na těchto stránkách a holky mi moc pomohly radama, povzbuzením v době, kdy jsem nevěděla kudy kam, co dělat dřív. Chci Tě podpořit, protože vnímám, že "žebomyší války", který tu teď probíhaly, křehké a slabé dušičce nepomůžou. Ta potřebuje pohlazení a povzbuzení.
Chápu, že je Ti těžko, pokud jsi sama a nemůžeš se o nikoho opřít, ale prodýchávej, nebo zkus zanadávat, zakřičet, zadupat si, ale nezbývá než jen vydržet. Právě AD to vše dokáží částečně utlumit a pro Tebe je vítězství, že chodíš do práce, prostě funguješ aspoň v něčem, jako každý druhý.
Asi to bude ode mně slabá útěcha, ale aspoň pocit sounáležitosti tu určitě je!
Včera jsem chytla ledvinovou koliku, ale ne proto, že bych se nachladila, nebo měla kamínek, ale proto, že řeším hodně životních problémů jiných lidí a ledviny, který jsou stimulem veškerých duševních pochodů, to nezvládly. To bylo varování, abych se věnovala jen své rodině, ale to fakt neumím.
Prostě každý si musíme něco zkusit, něco odžít a tělo se s tím buď vyrovná nebo ne.
Ale je to jen na nás.
Drž se Kačatko a ještě je od Tebe vždycky moc hezký ten konec - Kač kač, ten Ti tam teď chybí, a ten mě zaručeně pobaví.
Vidíš, dá se říct, že taky někomu pomáháš k dobré nálad, přestože Ti není nejlíp.Tak pa

Čaute holky,
dnešní den jsem musela zvládn out kompletně sama. Ráno jsem vypravila chlapy na stavu, která je odsud asi 25 km a pak jsem se metrem plahočila do práce. Celý den jsem byla v pohodě a zvládala jsem to. Ten pocit, že je přítel ode mě tak daleko a já jsem v práci, která je od domova také více jak 20 km mě nijak netrápil. Ale před 16:00 hodinou tozase začalo. Honem jsem si sbalila věci a dom. Teď jsem doma opět sama a mám úzkosti, strach, chce se mi brečet, cítím šílenou beznaděj a mám pocit, že se z toho zblázním. Holky, prosím, Dituško, Marťo a všichni ostatní, nehádejme se, prosím pomozte mi.

Mám Vás ráda, papa

Ahoj.
zuzko - to, co jsi napsala je asi pravda. ("A co se týče tvé pomoci Jitce. B. - jak jsi několikrát zdůraznila. Myslím, že Jitku spíš než tvé peskování, rozpohyboval vztah s tím klučíkem. Kdyby nebylo jeho, jen ti tvé výtky odkýve, jako to dříve už několikrát udělala a jela by si dál po svém.")

Sice vím, že to tady nikdo neschvaluje, ale i na ten pobyt pojedeme spolu. Mám pocit, že se chovám jako 13-ti letá puberťačka, ale možná, že právě to potřebuju. Já jsem totiž žádnou pubertu neměla, dětské ani pubertální lásky taky ne.
Třeba si to odžiju teď a půjdu zase dál.

Ahojky, tak trochu jsem přeletěla příspěvky uplynulých dní a je mi z toho tak nějak smutno. A fakt nevím, co si mám o tom všem myslet.
Možná to bude vypadat alibisticky, že se nepřikloním k žádnému názoru, protože každý má svým způsobem pravdu, ale neustále si myslím, že slušnost a úcta k názoru druhých by měla v nás být zakódována.
Přeci je to stránka, která pomáhá nově příchozím a nám stálejším umožňuje i obyčejný tlachání, protože se, aspoň písmem, známe.
A každý názor, byť i negativní, dokáže být přínosem a může popostrčit člověka dopředu.
Víte, i když jsem sebevíc naštvanější, nikdy jsem nepoužila hrubších výrazů nebo urážení. Jsem pro schůdnou smírčí cestu a je na každém z nás, jak se k tomu postaví.
Na druhou stranu chápu, že je někdo víc impulsivnější, někdo se nerad pouští do pří, protože jej vysilují.
A proto jsem ráda, že dnešní diskusní den začal v klidu a hlavně to začala už MÍŠA se Šimonkem, protože mám z ní stejný pocit jako PAJKA, její psaní je vždy jako pohlazení po duši, tolik trápeníčka, ale stále plná lásky. To málokdo má v sobě tolik něhy a pochopení, fakt až jsem měla slzy v očích, když jsem četla její příspěvek.
DANY A RENATKO, Vám přeji hodně sil v novým zaměstnání u Danči, všechno nový v nás vzbuzuje nervozitu a pocit,jest-li to zvládnu. A Dany, strach je na místě, ale chce to hlavu nahoru, trochu se usmát, zabroukat si a zkusit povzbudit Tvý sebevědomí.
RENČA na mě sebevědomě působí tak jí jen přeju, aby jí vyšlo nový zaměstnání. Je mladá, má vše před sebou a hlavně je na dobré cesta zbavit se z větší míry PP.
DÁŠI, Tebe taky moc zdravím, kočička je nádherná. Na mě působí tak mourkovsky. A to osočení vůči Tobě, že píšeš anonymy ......
Ach jo, jak to ta Lucka mohla napsat.
LENI, z každýho Tvýho psanýho projevu vypadne nějaký zvířátko a to je dobře, navozuješ ve mně pocit, že zvířátka jsou jako my, potřebují také lásku a opatrování a to Ty dokážeš dávat plnými hrstmi.
MARTINKA, to je pro tuto diskusi nezařaditelný človíček, je to osobnost, dost zkoušená životem a pracující na sobě dál, aby mohla fungovat a řídí se heslem, co Tě nezabije, to Tě posílí. Obdivuju ji, že ji to osočování nesrazilo do kolen. V řadě věcí má pravdu a musíme si uvědomit, že kyvadýlkem řeší momentální rozpoložení člověka a momentální zdravotní stav. Zkoušet ji jako ve škole - a teď se ukaž /teď si nepamatuju, kdo to takhle napsal/ mi připadá absolutně stupidní.
Souhlasím s MARIÍ, jejichž názorů si velmi vážím a jsou mi blízké, že v řadě věcí má Martina pravdu, ale holt je potřeba si zachovat zdravý selský rozum a zkusit přijít na kloub problému nejen alternativní cestou, ale i medicinskou a je na každým z nás, co si zvolíme.
NIKO, ty bouřky pro naši mladou jsou velký utrpení, je to opravdu trauma. Nicméně už je to trochu lepší, bouřky byly, jsou a budou a snaží se je podmanit tím, že ji fascinují, takže si fotí blesky a nemůžeme ji odtrhnout od okna. Chytla bouřku i venku, no byla jako vystrašný ptáčátko, tak jsem jen prohodila, že si na ni osud chystá další zkoušku - vydržím, nevydržím no a vydržela. Za odměnu jsem ji vzala na pizu.
Tak jen doufám, že to nebude pravidlo!!!
Jinak Šárka ustála řadu nepříjemných situací ohledně jednoho profesora ve škole, sice musela jednou hodit xanax, ale opět vydržela.
A to jsou pro mě Ty nejkrásnější okamžiky, že už pochopila, že mamka s tátou jsou sice po ruce, ale ne za každou cenu. A pár atak ustála už i ve škole a domů přijela sice unavená, ale vysmátá, jako by se nic nedělo. To jsou ty paradoxy.
AD zatím určitě vysazovat nebude, necítí se na to, a já, když občas vidím její reakce, tak si říkám, že všechno má svůj čas a přece je dost mlaďunká, aby časem fungovala bez problémů.
Zdravím všechny nově příchozí a stávající, už je Vás tolik, že si to budu muset někam vypsat, abych na někoho nezapomněla.

Takže holky, přeji Vám co nejvíc usměvavých a pohodových dnů, protože hašteřením si jen ubližujete a není lepší se usmát, myslet si něco o pozadí /to je dobrý výraz/!
Někdo napsal, že tady má asi někdo potřebu se ukazovat jen hezkým dojmem, ale to se takhle nemůže brát, protože v některých z nás ten slušný pocit je daný a neumíte se chovat arogantně.

Tak zatím páááááááááááááá

Hezké odpoledne všem. ¨
Míšo, jsem ráda, že jsi se tady zase objevila, jsi asi pořád v jednom kole, viď? Myslela jsem na vás se Šimonkem, jak jste dopadli. Já osobně si myslím, že se ta diagnoza nepotvrdí, nevím, prostě to nějak cítím. Tak držím palce dál.

Přečetla jsem si tady včerejší příspěvky a nebylo mi z toho moc dobře. I když se neznáme osobně, tak vás mám všecky moc ráda a bylo by škoda, kdyby sem proto někdo přestal chodit.

Jinak já zítra mám premiéru v novém zaměstnání, mám z toho strach. Ani se necítím úplně nejlíp, cítím se taková rozklepaná a motavá, nervy pracují. Tak mi držte palce, snad to zvládnu.
Mějte se všichni moc pěkně a pohodově.

Míšo ahoj ,
moc Tě zdravím :o))
Jak prosperuje Tvá restaurace? Určitě dobře, Šimonek je čipera, vždycky si na něj vzpomenu jak umí počítat ve třech letech do sta.
Do té práce se Míšo po prázdninách moc těším, je to na 6hodin a Anička na 4hod a tak nám ještě do 4 let zůstane rodičovský příspěvek.
Měj se prima a ať je Ti dobře.

Míšo, taky Tě zdravím. Povídání o Šimonkovi mě jako vždy pohladilo a rozněžnilo. Mám pro něj evidentně slabost. :-) Zpívejte, jak jen to půjde. Zrovna včera jsem někde slyšela nebo četla, jak je důležité dětem od malinka zpívat a nevadí, že falešně. Toho, kdo má hudební sluch, falešný zpěv nepokazí :-) Mám dobré zkušenosti s písničkami Svěráka a Uhlíře pro děti, jsou melodické a mají vtipné, rytmické a moudré texty, děti je milují a já taky. Když jdu lesem a najdu klouzka, už si prozpěvuju, jak v lese je cestička ouzká :-)
Mějte se celá rodina moc pěkně a zdravě.

Jitko, jsem už osm měsíců v manchesteru, pracuji jako recepční v jednom docela velkém hotelu, popravdě jsem docela spokojená, ale stejně ve skrytu duše doufám, že udělám přijímačky a budu moct být zase zpátky doma..nemám totiž ráda anglány..:-)
ale jak vidíš, tak to jde, nevím, jestli si vzpomínáš zhruba před rokem, když jsme se tady spolu klepaly ze státnic, to bylo něco, tenkrát bych nikdy neřekla, že budu žít někde jinde, a ještě k tomu takhle daleko...
musím se jít zase učit, mám to už zítra, držte mi palce...

Irčo, s prácí držím pěstičky a toho psychiatra nebo alespoň psychologa vyhledej. Pokud jsi byla rok odříznutá od normálního dění a byla jsi doma, aby ses dala do pucu. Je třeba s tím něco udělat, ať se to vyléčí;-)...takže šupky za odborníkem...a ničeho se neboj. Stále ještě všichni věříme v to, že PP je léčitelná. Je to hodně o psychice....

PAPAPA

Ahoj všem ,,,mějte krásný den :-)

Tak jsem se teď dost dobře pobavila:-) Už jste někdy přes tydlifon určovaly pohlaví koťete?? :-)
Irčo, zbav se předsudků a šupajdi k doktorovi. V dnešní době je to už normální. Pokud svůj stav potřebuješ s někým rozebrat, tak si myslím, že by Ti mohl stačit psycholog. Ale to je individuální, každému sedne něco jiného.

Dík za odpověď Kačatelko, v letáku k Cerotoru píšou - "antidepresivum, působí na centrální nervový systém a je určen k léčbě depres.onemocnění, panické poruchy, zvyšuje v urč. obl. nervové soustavy hladinu serotoninu.Nepůsobí tlumivě."První týden jsem brala jen půlku prášku, druhý týden už celý.Teď začínám 3. týden. První týden byl tedy krutý, v noci jsem se budila s divnými pocity a to pocení. Teď se to snad zklidnilo.
Byla jsem na tom psychicky dost špatně. Taky jsem byla rok doma. Mimochodem dnes ve 14,00 hod. se jdu ptát na vyhlídnutou práci (drž palce). Ale cítím, že bych potřebovala svůj stav rozebrat. Musím tedy najít ještě nějakého psychiatra (zní to strašně, ale asi jsem ještě plná předsudků nebo strachu?). Ahojky Irča