PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Zuzanko ahoj...zrovna Ti píšu a jsem moc ráda,žes zase tady,píšeš zase slovo od slova,přesně to co bych napsala já,to je neskutečný! To my jsme Martině dovolili takhle vyrůst,začala si na obláčku nekonečné chvály myslet,že je neomylná, ztratila soudnost a klidně i ubližovala,pod dojmem,že člověka někam posune!Ale to si můžou dovolit opravdu jen někteří vyvolení!!
Pajko,vítám Tě doma!

Zdárek všem:-)
Nooo hezky se to tu rozjelo. Také mě zarazilo co Martina napsala Ditě, o to víc, že ji Dita ani o žádné vyšetření kyvadlem nežádala. To já jsem Tě Martino poprosila dokonce dvakrát a pokaždé to bylo bez odezvy. A já bych si zrovna moc ráda o sobě něco přečetla.
No dost bylo hartusení, nikdo nejsme neomylný. Schovte šavle, meče, pistole a jiné vraždící zbraně a začněte zase život brát s humorem :-)))
Jinak zdravím Pajku zrekreovanou z lázní :-)
Já stále jezdím s krabicí a malým pípadlem do práce, dneska si paní v bance musela myslet, že vozím v tašce asi kuře. Dělá pokroky, už poznává můj ksichtík a hned otvírá zobák. Už ani nereaguje na zvuky své pravé mámy, ale na mé mlaskání. Dneska jsem sebou v práci kvůli němu sekla, protože aby mu bylo teplo, tak ho mám v hadru na klíně- on alespoň drží zobák a spí. Ale přeseděla jsem si nohu a to vám byl fakt divnej pocit, když si na ní chcete stoupnout a ona neposlouchá. Takže jsem si zvrkla kotník a narazila zadel. Jsem holt šikovnost sama.

Ahojky všem. Dlouho jsem nepsala neboť jsem zcela pohlcena denním stacionářem, který mi tento pátek končí - což je mi líto. Ale celou dobu vás pročítám, i když většinou se zpožděním. Až dnes jsem se dostala k výroku Martiny adresované Ditě. Abych řekla pravdu jsem v šoku - takže musím zareagovat. Myslím Marti, že bys měla vážit slova.Mě, kdybys např. napsala něco podobného, tak se přinejmenším podělám strachy, jinak se úplně psychicky složím.To si nedělám srandu. To je fakt. Nevím co se děje, ale zdála ses mi laskavá, obětavá, ale v poslední době se milost jaksi vytratila a místo toho peskování a pomalu výhružky!!!Nemyslím si, že si musíme všichni jen mazat med kolem huby a neustále se chválit, ale tohle pomalu zavání jakýmsi šamanismem a výhružkami - neuposlechneš - budeš zatracen!Tak nějak to aspoň na mě zapůsobilo. Je to škoda. Jestliže máš dar pomáhat druhým, važ si toho a pomáhej. Ale nestraš!
Jinak se mějte hezky, až mi skončí stacionář ozvu se a napíšu hodnocení.

Pajko, vítej zpátky. Je dobře, že jsi se měla fajn.

Pajko je dobře ,že jsi zpět,,,dobrou noc a jsem ráda,že Ti bylo fajn :-)

Hlásím se z domu. Přijela jsem už v neděli, ale resty v práci i v rodině mi nedaly možnost ani kouknout na net. Tak všechny zdravím a doufám, že jste ok. Měla jsem se fajn. Přestože termální lázně nejsou dobrá kombinace s tropickým počasím, užila jsem si. Přeju všem krásné dny a zejména klidnou noc...

Krásný večer všem :-)

Sama se ubránit? m m...to se nám nikomu ,pokud vím, nepodařilo.Nechápu,proč ti nenapsal pořádná AD.Po prvním porodu mi bylo taky nejhůř.I když si říkáme,že víme,oč jde a že neumřem a nic zdravotně nám není, ty stavy samy jen tak nezmizí.A lezou za námi jak stín...to je často k zbláznění.Je třeba dodat serotonin a nechat mozek zvyknout si ,jak to má vypadat,když člověk žije tak,ja ostatní bez psych.poruchy.Jezdí ,chodí,pracují ,nakupují...bez fyzických i psych.nesnesitelných projevů PP,fobií apod.
Hodně štěstí holky.

ahoj Věrko,taky jsem měla panickou poruchu,3 roky,ale úspěšně se mi vyléčila díky psychoterapii,teď už ataky nemám,nebo minimálně,ale beru podle potřeby Neurol a ráno Citalec 20mg,musíš bojovat,říkat si že se ti nic nemůže stát,věřím že to zvládneš.

Dituš - nikdo mi nikdy AD nenapsal, jen neurol, xanax a takové podobné. Stále mi je psychiatr měnil, protože mi nědělali dobře,Až defobin mi pomohl. Psychiatr říkal že jsem stabilní a nemusím docházet k němu. ale teď po 2 letech to znovu začíná.říkám si že to není naumření a zase se ty stavy zmírní. Takže budu muset se sama nějak ubránit.Jenže nemám si s kým o těchto pocitech popovídat.Tchýně mě má za blázna a říká že potřebuju více práce a manžel to taky nechápe a to mi je 40 let. a mám to od 21 po prvním porodu a tím to začalo.

ahoj Věrko,taky jsem měla panickou poruchu,3 roky,ale úspěšně se mi vyléčila díky psychoterapii,teď už ataky nemám,nebo minimálně,ale beru podle potřeby Neurol a ráno Citalec 20mg,musíš bojovat,říkat si že se ti nic nemůže stát,věřím že to zvládneš.

Ahoj Věrko, antidepresva jsi brala ? Zvládáme to všelijak,někomu AD nezaberou hned první,ale většinou je to s nimi po čase vše Ok nebo alespon lepší než žvořit,tak jak popisuješ.Dřív jsme roky nikam nejezdila,málem ani nechodila.S léčbou Apo-paroxem jsem hned první léto zvládla cestu s rodinou k moři.S dýcháním v nejhorší chvíli mi to taky moc nepomáá,spíš s emi motání zhorší.Já jsem pokaždé tak ztuhlá,že se dýchat správně nepřinutím.

Duchmery zdravím, nápodobně.I já jsem nakloněna zkušené léčitelce s letitými výsledky,co za sezení chce minimum peněz a pomůže,evidentně se vyzná v lékařství.Znám u nás i doktora,co se zabývá jen alternativní medicínou a používá bioreznanci,chodila jsem k němu.

Taky jsem zkoušela dýchání,ale motá se mi hlava,nejde mi to. Zase se mi to vrací - strach ani nevím z čeho- snad ze smrti.Umřel mi pejsek a tak asi hodněpřemýšlím, musím se s tím vyrovnat. Nic mě nebaví, nezvládám domácnost jsem v tom zase až po uši.Psychiatr mi dává defobin , takže když je nejhůř vezmu si jeden.Nějak mě život nebaví a je to neustálý stereotip.Nemůžu se k ničemu donutit.Za měsíc letíme na dovču a už mám strach že panika se mě nepustí. Kdo mi prosím poradí,jak to zvládáte.

Zdravím všechny milé panikářky! Hoši jsou, jak jsem zjistila, odpadlíci. Koukám že bojujete a docela některé úspěšně, pár vás cestuje, což je úplně super, mám z vás radost. Pak jsem důkladně pročetla příspěvky týkající se diagnoz Martiny. Asi jsem tu nejstarší, tak bych mohla napsat že mám i nejvíc zkušeností, ale to bych si o sobě hodně myslela. Několikrát jsem v náznacích napsala, že mám takové centrum, kde jsou terapueti a lékaři pracující alternativními metodami a věřte mi, že oni hodně umí! Já sama vlastně jsem od roku 1984(už tenkrát začínal MUDr.Jonáš) studovala různé druhy léčitelských metod a myslím že hodně vím a když ne, tak vím kam se obrátit. Ale když jsem četla ty diagnozy Martiny, hodně jsem u toho trpěla, protože se prostě tohle nedělá. Znám nejlepší astroložky, kartářky, léčitele a ti pracují s klientem vždy mezi čtyřma očima. Nechtěla jsem vůbec zasahovat, ale i ty rady co zakoupit v lékárně nebyly fundované. Když je potřeba opravdu něco pořádně řešit tak celostně, nejlépe změřením u lékaře na EAV apod. No, teď vím, že budu tady mít nepřátele, je mi to líto, ráda vás čtu a sleduju s vámi vaše pohnuté osudy a o to víc s vámi cítím, protože jste ve většině případů mladé, mě to ,,chytlo,, relativně v pozdějším věku a zkouším na tu mrchu PP vše co je na trhu -myslím i z alternativních metod - a taky nic moc, ale zase si myslím, že proti vám - právě proto že využívám hodně těchto metod, tak mi není až tak moc špatně. Ale znáte to, co není, může být! Tak držím palce všem a bojujte! Páčko Duchmery

Ahojky Bári,som fakt rada,ze si mi napisala.Ja tiez pri tych hnusnych pocitoch nemozem lezat a nemam nikde miesto a tiez to na mna prichadza v takych vlnach,len toto dnes v noci bolo trochu ine,ako som uz pisala,stalo sa mi to ked som vtedy zacala brat prve Ad,tiez som sedela na wc,prislo mi tak zle,tak som schmatla kartu,vsetkych zobudila a bezala po schodoch ze musim ist k doktorovi,no a potom som odpadla,tak prisla zachranka a namiesto toho,ze by mi dali nejaku infuzku alebo nieco ..zobrali ma do nemocnice na psych.lezat,vtedy som sa citila hrozne trapne,lieky mi tam stale zvisovali,ale nejak super som sa po nich necitila.Tak som ich asi po pol roku prestala brat a vyse roka som mala relativne pokoj.Lenze tieto posledne dva mesiace to uz je neunosne,tak som zacala s AD znova a ten stav pri ktorom som vtedy odpadla sa zopakoval,a tak ako som tam sedela som sa snazila kludne dychat a nechaosit a prosila som vazne Boha,aby to uz preslo.Trvalo to asi pol hodinu a potom sa to este v slabsich vlnach opakovalo.Takze mna to asi skusa zo vsetkych stran a ja som dobra obet.Inak to cvicenie s dychom som dnes nasla v jednej brozurke,tak som ho hned skusala,lebo aj cez den sa mi vratili tie "normalne"ataky,len ono je to dost tazke v takej chvili spravne dychat,ale fakt sa to oplati.Inak mne sa aj dost tocieva hlava v poslednom case....este raz diky :-)

Ajko, mám při atakách přesně stejné příznaky jako ty, a taky mi to přichází takhle znenadání. V začátcích užívání AD je to normální, že je ti hůř, může to trvat i měsíc, ale já mám zkušenosti, že mi vždycky aspoň na chvíli zabrala anxyolitika - Neurol, Lexarin, Xanax apod. Vždycky tak na dvě hodinky se mi ulevilo a funguje mi to dodneška. Ale beru to jen když je mi opravdu zle a nebo před nějakou zátěžovou situací - před nějakou společenskou akcí (které nesnáším), před cestou, před lékařským zákrokem. Při atakách si vždy vezmu okamžitě při prvním příznaku Neurol, ale on zabírá až tak po půl hodině a protože někdy mám dávení na zvracení, žaludek asi nepracuje, tak jak by měl a lék se vstřebává dýl a utrpení se prodlužuje, tak jsem se naučila řízeně dýchat - na pár vteřin zadržet dech, pak hluboký nádech, v nádechu zadržet dech, vytlačit břicho jako balón dopředu a pomalu vypouštět nosem vzduch z plic - a zase znovu - zadržet, nadechnout atd. Zpočátku má člověk pocit, že se udusí, ale fakt to zmírní ty hnusné tělesné pocity - mě se někdy v takových vlnách vracejí, tak to dýchání opakuju. Měla bys to vydržet vždy asi 10x nadechnout atd.Já teda při atace nevydržím ležet, většinou sedím, nebo pomalu chodím po bytě, jdu se opláchnout studenou vodou, nebo sedím na záchodě, protože většinou dostanu i průjem. A taky mi pomáhá pustit počítač a psát sem, nebo aspoň číst nějakou tu brožuru o PP - vytiskla jsem si ji na www.lundbeck.cz - stránky pro veřejnost, mrkni ta to, jestli jsi to ještě nečetla. Taky se mi to vrátilo po dvou letech zlepšení, ale já jsem AD nikdy nepřestala brát, mám pocit, jakoby mi přestaly fungovat, tak mi je doktorka teď změnila, beru druhý týden Apo parox - zdá se, že je to lepší, tak uvidíme. Raději to zaklepávám, protože v poslední době jsem s těma atakama zápasila fakt dost často a jednou mě dokonce vezla i záchranka na interní odd. nemocnice, ale po vyšetření mi píchli injekci a pustili mě domů. Teď se snažím to nějak vydržet a zdá se, že to dýchání fakt pomáhá, než začne zabírat prášek. Držím palce, ať to zvládáš a ozvi se, jak je. bára

Dášendo, to koťátko je úžasný!! No prostě mazlíček! Se nedivím, že Anča s vlčochem žárlí :-).

Ahojda, tak jsem zpět!
Dášendo, byla jsem na pohovoru v Linde. Vypadá to zatím dobře, tak doufám, že v tom nebude nějaké ale. Jela jsem tam na kole, tak jsem po celkových 53 kilákách svižným tempem docela příjemně unavená. A taky mě cestou zpátky posral pták tričko, tak by to mohlo značit štěstí. I když, kolikrát jsem šlápla do hovna a nic!:-)
Eduš, děcko ještě nemám. Ve svých necelých 27 patřím k těm, které to plánují na třicítku :-)).
Nikčo, přeju super dovolenou a pohodový let. Holky, letadla se nebojte, vždyť je to nejbezpečnější druh dopravy!

no radši mi napiš svojí, protože já si nejsem jistá:-)

A jakou máš mailovou adresu na messenger?Přidám si Tě a můžeme poklábosit:-)