PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

AHOJ VŠICHNI

BÁRO,

Proč výzkum? Jsem kolikrát v dost nepříjemné situaci, jen sháním pomoc....:-(

Děláš tady výzkum nebo co?

Holky a kluci, prostě všichni kdo máte podobný problém jako já. Všichni vy, kterým pp znepříjemňuje život. Prosím písněte mi, jak se s tím vyrovnáváte. Zda berete AD a jaké. Zda jste absolvovali nějaký ten stacionář. A zda je mezi Vámi někdo, kdo se opravdu vyléčil. Moc Vám všem děkuji za Vaše příspěvky.

A držme se!!!

PAPA

Tak zase jedna sobota pryč a byla taková příjemná, byla jsem sama doma, na všechno jsem měla dost času - ráno jsem spala - držte se - až do 3/4 na 10!To snad už deset let ne. Ale bylo to asi tím, že jsem si večer vzala celý Neurol a pak ještě půlku Zolpidemu na spaní - zase na mě lezla ataka, ale zase trošku jinak než obvykle. V naprosté pohodě u filmu jsem najednou začala pociťovat podivný neklid, sílilo to, až jsem měla pocit, že se zblázním, že najednou vybouchnu a rozlítnu se na tisíc kousků, začala jsem se chvět a už se mi zase začal zrychlovat tep, tak jsem párkrát "zadýchala" do břicha, šla se opláchnout studenou vodou, pustila počítač a zase dýchala a pak už začaly účinkovat prášky, cítila jsem útlum, tak jsem si lehla a hned usnula a spala jako mimino, manžel ráno odcházel na rybářské závody, tak jsem procitla a spala dál až skoro do desíti. A dneska se cítím báječně, nejsem vůbec unavená, asi bych tak potřebovala spávat denně. Ale nechci to zakřiknout, aby se to zase ještě nepokazilo. Týden beru ta nová AD - ten Apo-Parox a mám pocit, že se cítím líp, už jsem večer v pohodě, necítím ty úzkosti jako v poslední době - asž teda na ten včerejšek, ale asi stoprocentní to nebude nikdy. Ale máte ty příznaky takové taky někdo, já jsem to měla poprvé - takový strašný neklid a úzkost, vůbec jsem nevěděla co se se mnou děje, chtěla jsem někam utíkat, nebo něco udělat a nevěděla jsem co. Je to hnus.
Pajka se asi dnes vrací z lázní, tak snad se ozve, jaké to bylo, asi paráda v tom počasí. To vedro je ale dnes děsné, lepkavé, mám okno dokořán a hafani nemůžou vklidu spát, na ulici se pořád něco děje a oni stokrát vyskočí a štěkají, to bude asi noc!
Tak zatím.

Chápu Tě, nemám sice podobné nepříjemné zkušenosti jako ty. Ale také jsem si v dětství prožila hodně nepříjemností, které se na mě podepsaly. A je možné, že i ony mají vliv na mojí PP. Jak je to u Tebe? Máš pocit, že si s sebou tyto situace neseš dodnes? Jak dlouho trpíš PP?

Důvod byl asi takový, že se mnou ve škole nikdo nekamarádil a byla jsem často nemocná.
(Nachlazení, chřipky, angíny...). Tak jsem 14 dní byla doma a když jsem se vrátila do školy, tak se mnou nikdo nemluvil. Pak zase nějaká nemoc a tak pořád dokola. Učení doma mi nedělalo žádné problémy. Během nemoci jsem se sama naučila, co bylo potřeba. Myslím, že řešením by bylo domácí vyučování, ale v té době to asi nešlo.

Jituš a co bylo důvodem pro to nechození do školy? S těma přeraženýma vařečkama, to je masakr. Tvá mamina se s Tebou moc nemazlila.

Tak to bych tě taky mlátil.

Já jsem byla mlácená vařejkou. Několik jich dokonce mamka o mě zlomila. Nevím, jak jinak by se to dalo řešit. Prostě jsem odmítala chodit do školy. Asi ve 3. třídě. Ráno jsem nevstala z postele, nechtěla jsem se oblékat, snídat,...

...je nachystné opékání, tak snad nám kvůli větru nechytne střecha plamenem.

Jituš,
žádné dítě si nezaslouží mlácení. Mě matka jeko malou bila prutem - zážitek, do 16-ti pak žduchancema do zad a ve 24 letech mně vrazila facku a já jí to vrátila a je klid.

Když na mě přijde jednou za rok zlost na Ráďu a mám chuť ho zbít, tak maximálně dostane jednou mojí rukou po jeho paži. Ale to se pak ovládnu a mnohdy jsem měla i napřaženou ruku, ale neuhodila jsem ho. Ono je lepší se ovládnout a vysvětlit. Pokud si děcko mele svou, jak náš syn, tak mu říc, ať odejde nebo odejnu já z místnosti a tam si zapřemýšlíme sami v klidu. Většinou za půl hoďky jdu za ním a sjednání míru - on se omluví a já pak také.

Ditko v té poslední větě mám překlep, má tam být samozřejmě PP místo AD..

Ahoj holky, Ditko čtu si tvůj článek a říkám si, že musíš být opravdu moc statečná mamina. Jsem tady mezi Váma poprvé. Do té doby jsem se odhodlala jen číst Vaše diskuse a brát si z nich co nejvíce poznatků. Už od 10/2005 trpím PP. Doktoři mi nasadili Prozac. Za pár měsíců mi bylo báječně. Zase jsem žila normální život, ale ty muka než to všechno přešlo asi znáte velmi dobře. Ovšem po roce a 2 měsících se mi psychiatr rozhodl prášky vysadit. A po 4 měsících to přišlo znovu. Nebudu popisovat jak k tomu došlo, nechci Vás tady nudit dlouhými statěmi, které není moc příjemné číst. Nasadili mi opět AD tentokrát Cipralex. Už třetí den jsem všechno hravě zvládala. Následoval celý týden, kdy jsem byla v pohodě. Pak jsem začala mít takové celodenní malé úzkosti a strachy a ty vtíravé obavy, které to samozřejmě jen stupňovaly. Takže si vždycky odpoledne pobrečím přítelovi na rameno a je mi zase lépe. Ale bez toho pláče jakoby to nešlo. Už aby se mi zase ulevilo. Přítel je nejdokonalejší partner pod sluncem. Teda alespoň já ho tak vnímám. Je úplně úžasnej. Zvládá to se mnou na jedničku, ikdyž věřím, že na mě někdy musí být šílený pohled. Bez úsměvu a bez života mu tady otrávím celý den. Ach jo. Mele mi to tedy pěkně, snad Vás tím neotrávím. Ditko, nepochopila jsem úplně, zda teď bereš nějaká AD a jak dlouho tedy AD trpíš. Pokud Ti to není proti srsti písni.

Krásný a pozitivní den,
přeje Kačatela:-)

Martino - moje mamka na mě křičela a křičí dost často. Dost mě i mlátila. Ale myslím, že jsem si to zasloužila.
Já se snažím nekřičet a mám pocit, že se ze mne stává flegmatik. Jenom neumím rozlišit tu hranici mezi flegmatičností a naprostým nezájmem o cokoliv.
Poslední dobou si místo křiku zpívám. Zpívám sice strašně, ale když jsem sama doma, tak proč ne.

Dituš,
a co užíváš s přírodní medicíny.

Jituš a Dáši,
holky, mám z Vás opravdu upřímnou radost!

Jity,
chválami nikdy nešetřím, když jsou na místě. Náš syn si hl. na 2. stupni ZŠ musel vždy vydřít. Snažila jsem se co nejmíň křičet a nadávat - tak do 7. třídy, pak se konečně učil sám, hl. u matematiky. Za každý sebemenší pokrok jsem ho opravdu chválila a vím, že si začal víc věřit. Dokonce je i jak tak důsledný. Když mu řeknu, aby mně doma s něčím pomohl, tak ho většinou poprosím a nikdy mu nezapomenu poděkovat a tak se chovám i k manželovi....toho také chválím. Ale když jsem opravdu nazlobená, tak dokážu i křičet, ale už neječívám, jako dřív, snažím se krotit. Dávala jsem si jednou dělat rozbor automatickou kresbou mého vztahu s matkou a bylo mně sděleno, že mám řešit věci bez křiku. Moje matka totiž ječívala na mě až do nedávných let, tak jsem to po ní zdědila. Bylo velmi těžké, se tomu odnaučovat. Ono totiž, i když se nám nějaké jednání v rodině nelíbí, přebereme často tento model, protože jinak řešit situaci neumíme. Chceme-li, musíme si problém uvědomit a opět - pracovat na sobě.
-------

Ale abych nevypadala jako dokonalá, mám tolik neřestí - např. jsem závislá na slaném pečivu a na mase - nesním tři plátky anglické slaniny, ale celých 10 dkg, i šunkou se tak přežírám :( Rozzuřit a sprostě zanadávat také umím, ale fakt se krotím. Někdy jsem dost ukecaná, někdy sednu někomu pořádně nalep - ze své hlouposti. Dřív jsem se nepoučovala ze svých chyb hl. při vztazích s lidmi, teď se o to snažím, ale někdy mně ještě manžel řekne, kde jsem udělala v jednání chybu atd.

Ahoj, náhodou čtu letecky a chaoticky..zahlídla jsem jen ,že Andulka se ptá na prášky v těho či při kojení?..dočtu večer pořádně zpětně.
Mno,holka, v těho jsem je nebrala, začla až před třemi měsíci,to bylo malé Lindě nějak kol 4 .měs.,spíš zač.5. Vzhledem k tomu,že jsem zpočátku měla potíže s kojením, přikrmovala jsem ji i Nutrilonem,u čehož zůstalo,pak se kojení podařilo,čili po rozhodnutí a poradě s psychiatričkou jsem začala s AD-Apo-paroxem po čtvrtkách až na celý jeden prášek -a to nikoliv ráno,nybrž večer po posledním kojení,protože se tak do mlíka za noc tolik nevyplaví z prášku.Vše je v pohodě...rozhodně nebrat v těho anxyolitika, spíš AD.A druhů je mooc, dr. jediný poradí,vybere vhodný typ.Je lepší v těho i po porodu být na AD ,než se trápit, živořit a neužít si těšení na mimino či už z mimina.I to jsem prvýkrát zažila.Když se k tomu zdravotnímu trápení přidá nutná péče o rodinu,zvlášt když by manžel třeba byl doma s rukama dozadu jak lachtan,spavý jak mědvěd v zimě,jak lenochod , zůstalo by vše na tobě, a s Pp včetně děsných fyzických obtěžujích stavů by bylo nemožné vše zvládat bez odborné pomoci.I s 1 práškem cítím za výše popsaných okolností,že mi nejspíš už nedostačuje toto množství.Zatím kojím tak 3-4krát denně,ale mám naštěstí bezva hodný miminko,skoro minislečnu:-),čili docela zatím spí a neřve a nehledá věčně prso.Taky už jí tuhou stravu,pije čaje,čili je to o to lepší.Zas ale přibylo logicky práce kolem vaření,kupování , mixování atd.V těchto vedrech je mi na chcípnutí,dvě hodky jsem strávila s rodinou v Olympii,naštěstí klimatizované,pak dvě hodky u sporáku,manžel s malinkou spí už dvě hodiny,to se někdo má..a starší 4 letá mi tu celou dobu dělá z bytu kůlničku na dříví, hlasitě zpívá,mno a ...tak to je pořád dokola...:-)))chystáme se na zahradku,sice je zaděláno na bouřky,ale to je fuk...kéž sprchne.Ještě zalívat a tahat konve,mno,se mi teda dnes moc nechce:-).
Andulko,takže takový nástin situace z pohledu a zkušenosti mé.Ptej se,pokud chceš.Budu tady ,doufám, večer.
Jo a jinka pro přehled:-)Pp se mi rozjela po dlooouhodobých fyzických hnusných potížích,např. tuhnutí svalů, pocity na omdlení, silné! arytmie, bušení, třes, motíky,neskutečno,tíseň a strach ,že s ezblázním,že mám nádor,necítila jsem třeba ruce, nohy-hmat na nule,z toho úlek ,extrasystoly, horo po těle,snaha okamžitě toto vše utnout,at jsme zrovna kde jsem...v restauraci, v divadle,...brrr jen rychle odtud. Čili Pp s agorafobií.Před zjištěním,že jde o toto, "léčba" díky praktické dr.na latentní tetanii-injekčně rozpíchaná prdelka, domodra,ale divné doktorce nebylo,že je mi čím dál hůř.Mno,pomohla až psychiatrička,bezvadná, v kombinaci s psycholožkou specializující se n a PP, s léčitelkou a biorezonancí.Tyto dvě poslední štace jsem absolvovala hlavně z důvodů pravdu ryze zdravotních, měla jsem rozhašenou š.žlázu, příštitná tělíska a játra.Dva roky jsme brala Apo-parox a byl ajsem jak znovuzrozená.Toť v kostce.-)já.Je mi 36,takže zatím od těch 20,co mě tohle vše drží,vidíš,žiju.Ale jak dlouho,to nevím.Kartářka kdysi řekla,že umřu ve spánku v 82 či 89:-))).

Bouří,setmělo se, paráda.Riskla jsem i kafíčko,chut byla silnější než strach z nástupivších ES,co večer asi přijdou.Kafe je prostě pro někoho životabudič,pro jiného stresor:-),ač mu občas dosti chutná.Kofein vyvolává u nás ataky...reps. může,nemusí.Ale u mě vyvolá téměř vždy spolehlivě silné ES.A odplavuje hořčík,vápník.

Šmarjá jsem to ze sebe tady vyflusla vše a jdu zas něco dělati.
Všem hezké odpo i večer.

Ahojky holky, nečekala jsem tak rychlé reakce, moc mě to potěšilo a pomohlo :-) Díky moc!

BARČO, já doufám, že to se srdíčkem od PP je - já to totiž měla i prve a potom jsem byla cca 3 roky v pohodě bez AD a problémy se srdíčkem jsem neměla žádné. Ale jak jsem psala - černo před očima jsem mívala od nízkého TK občas už od puberty, ale to nebylo takové. Tohle bylo opravdu jiné, ale těžko to jde popsat.
Tak snad se se přijde podívat i DITA a poradí, jaké léky ano a jaké ne...
No jo, jsem tu ode dneška sama, manžel s dětma (tedy s těma staršíma - mimíka mám doma) odletěl na dovču - dle destinace se můžou potkat s EVAKRK :-) Svět je malý...
Tak na mně pepina doléhá víc. Říkám si, že když by něco bylo, tak o tom vlastně ani nikdo nebude vědět a mám o mimíka strach - DÁŠENDO je to přesně tak.
Už se fakt těším k doktorce, minule mi AD zabrala hned první a rychle - i když je pravda, že první dva týdny byly krušný.

A když už jste tu taky nějaký léčitelé - myslím MARTINKA je to? - můžete poradit něco na moooc silnou menstruaci? Zkoušela jsem kontryhelový čaj a Ascorutin, ale že bych to teda tímhle nějak pokrotila, tak to ani ne. Prý je spíš problém hormonální nerovnováha - při kojení ale vlastně neléčitelná...
Mějte se všichni krásně, jsem ráda, že jste tu!

Pěkný sobotní den

Také chválím Jitku , tak ono ji to přece jenom v tom životě půjde, to je pokrok k lepšímu , opravdu!!!

Andulko, lexaurin a jiné anx., určitě v období kojení nesmíš, jinak já Tě chápu moc dobře , moje největší panika taky začala rok a půl po porodu malé dcery a prožívala jsem přesně to co ty :(Nejhorší je ten strach a obavy ,co když se mi něco stane až budeme samy , co bude s dítětem , to je ubíjející....
ani nevíš jak moc Ti rozumím a chápu , jistě i Dituš , ta něco podobného zažívá taky ...je to boj.
Andulko ADasi v Tvém případě budou nutné , s tím kojením a antidepresivy , by Ti nejlíp poradila Ditka , ta myslím malou ještě kojí a taky bere.
Držím Ti palce ať se z toho brzy vyhrabeš a můžeš se v klidu a pohodě věnovat děťátku.

MARTINKO, hezky píšeš jak jsi se věnovala kama rádčině holčičce , je vidět , že Tě to těší a máš z toho radost, to je fajn:))
Marti toho výtoku jsem se opravdu kvasnic.tabletama zbavila to je nádhera a nemusela jsem do sebe cpát ty pitomý chemický čípky , fakt jsi mi moc pomohla , jako vždycky , máš zázračný schopnosti :o))

PŘEJI VŠEM NÁDHERNÝ VÍKEND

Pro andulku!Andulko zkus se podívat na stránky panikářky a pročíst si je.Vím,že tam braly antidepresiva a neurol i v těhotenství.Moc ti držím pěsti,ale s tím srdíčkem bych určitě zašla,myslím si ale že to není od PP.Měj se a drž se! pá

Ahoj všem.
Martino - moc děkuji za pochvalu. Mám z toho dobrý pocit. Dokonce jsem se i trochu opálila:-)
Jsem sice o 10 let mladší, ale mám pocit, že moje biologické hodiny tikají už od 18-ti. Je to v této době zvláštní, ale moje spolužačky ze střední už mají skoro všechny děti nebo jsou těhotné.

Andulko - já jsem měla podobné kolapsové stavy několikrát. Třeba jsem jenom vstala ze židle a hned jsem měla černo před očima a puls asi 200. V tu chvíli jsem si myslela, že je konec. Teď už vím, že to bylo psychikou.
Asi už jsem to jednou psala, ale pro tebe to napíšu ještě jednou. Když jsem byla u neurologa, tak mi řekl, že se omdlení nemám bát, protože 99% lidí se zase probere k vědomí:-)