Deprese, můj příběh, plánuji sebevraždu

Taky premyslim na sebevrazdu...jsem ziva jen kvuli jedine dceri. Busi mi srdce celou noc,leje ze mne studeny pot,mam problemy se spanim a pak unavena cely den. Zacala jsem brat Cipralex.

Ja to mam podobne, u mojho okolia nemam moc vela podpory, moja mama je kriticka a hlavne ma kritizuje, nerobi jej vobec problem ma zhodit a slovne ponizit, casto na mna krici (vlastne vacsinou sa so mnou rozprava hlasnejsim tonom), a moje uspechy berie ako samozrejem, zatial co moje tazkosti nafukuje do obrovskych rozmerov. V minulosti mi hadzala na plecia zodpovednost za to, ze ona ma problemy vo vztahu zo svojim manzelom (nie je to moj otec, moji rodicia sa rozviedli ked som mala styri roky a surodencov nemam), za to, ze on mal problemy s restituciou svojho majetku na SR a tak dalej. Je to pre nu jednoduche, vie ze sa nemam ako branit a nemam nikoho kto by sa ma zastal a tak som vzdy vdacny "ciel". Podla mna vo mne ten dovod vsetkych (alebo velkej vacsiny) svojich problemov naozaj vidi, hoci ja si nemyslim, ze som bola v puberte zle dieta - nikdy som nepila, nefajcila som ani raz, drogy uz vobec nie, nekradla som, netulala som sa po uliciach, chodila som do skoly, chcela som v sestnastich pracovat (tak ako vacsin mojich spoluziakov) a tak dalej. Teraz som na stvrtom rocniku na univerzite, mam uz len par tyzdnov do konca a nezvladam to, mam toho vela, mam plne studium a k tomu este aj pracujem 7 hodin do tyzdna a k tomu musim este chodit aj skuskovo ucit do inych skol, no proste to nezvladam, mam pocit ze je toho na mna moc, obcas trpim kratkodobymi depresiami a akosi nie som schopna nic robit, ani sa ucit. Moj priatel (byvaly gambler ktoreho opustila jeho zena aj s detmi dva krat, druhy krat uz na dobro - to bolo sedem rokov pred tym, nez som ho spoznala) ma tiez casto kritizuje, aj dneska si nieco uplne hlupe vymyslel, mam pocit ze s toho snad ma dobry pocit. Chcela by som robit nieco uplne ine ako teraz, chcela by som normalne chodit do roboty a zarabat si na seba, zivit sa sama, mozno aj byvat sama (to by bolo najlepsie) ale akosi sa to neda, mam pocit ze to nikdy nepride, a vzdy budem iba zavisla a pod kontrolou mojej "overcontrolling" a "over-critical" matky. Teraz mam pisat nejake zadanie o panickej poruche, a ked si citam tie studie o povahovych vlastnostiach a detstve ludi, co to maju, tak sa cudujem ze to nemam tiez, v jednej s tych studii robili interview s deviatimi ludmi co to maju a kazdy z nich tam opisal jedneho rodica ako "overcontrolling, angry, critical" - no tak ako moja matka. Neviem, asi pomaha jedine sa mentalne vzdialit od tohoto celeho prostredia, vypnut emocie a pocity, a predstavit si, ze som niekde uplne inde a nic s tychto tazkych situacii ma tam neprenasleduje. Raz som nasla na nete aztecky 'horoskop' (ano aj cosi take existuje, ja sa dost zaujmam o indianov strednej a juznej Ameriky, paci sa mi to), bol tam taky kratucky rozbor osobnosti podla narodenia a tam bolo pisane nieco ako ze mam sebaobnovovaciu silu, schopnost... som si to predstavila asi tak ako rastlinka, ktora aj po odrezani vyklici znovu... neviem, mozno je to iba vymysel, ale obcas si na to spomeniem... mne dokaze urobit radost aj pekny den vonku, priroda, hopkajuca vevericka v parku a tak, ale prostredie okolo mna je tazke...
(p.s. zijem v Kanade, preto ta anglictina)

Čau, u tebe byly asi deprese způsobeny štítnou žlázou, to je jiný případ, doktor by měl tuhle příčinu vyloučit a pak rozhodnout o léčbě. Já mám deprese prostě kvůli nedostatku serotoninu v mozku a díky antidepresivům jsem schopen normálně fungovat.

Čau Davide, zdrojem mých informací o tom že antidepresiva a vůbec psychiatrie zde nepomůže, je jednoduše má více než 20-ti letá zkušenost s vlastními stavy a opakované pobyty na různých lůžkových odděleních blázinců v ČR. Nakonec jsem prostudoval i několik objemných učebnic psychiatrie od známých autorit v oboru (doc.Náhunek, Švestka atd.), přišel na chyby v diagnostice svého případu a nakonec i jsem se úspěšně zbavil potíží i myšlenek na smrt tím, že jsem začal brát:
1)Euthyrox na štítnou žlázu - tento po 4 měsících VRACÍ pacientovi DOSLOVA radostr ze života (světe, div se!)
2)Multivitamin Centrum a později Calibrum (ještě lepší) - tento zbavuje fyzických potíží, únavy, bolesti a ztuhlosti svalů...a nebudu to všechno vypisovat, zájemce si najde info o účincích těchto přípravků v desítkách už vyšlých knih (např. Antioxidanty - zázračné zbraně, vydala Jota)
ÚPLNÁ NULO, nemáš tlustý krk a více než 10 kg nadváhu??? Pak je to téměř jistě štítná žláza - kontaktuj internu před hospitalizací na psychině!
A co se týče skupinové terapie, je to velmi podobné současné diskusi kterou s námi vedeš nyní - jen sedíte ve skupině asi 15 lidí a říkáte si svoje problémy nahlas a do očí. Pokud by ses pro to rozhodl (uškodit ti to asi nemůže), nevystupuj hned při prvním setkání, jen poslouchej a masíruj si sebevědomí, které by mělo púostupně vzrůstat vědomím, že i mnozí jiní aktuálně řeší podobné problémy jako ty...
Post Scriptum: I já chtěl kdysi zabít svého otce, ale dnes nelituji že jsem to neudělal. On žil špatně a podle toho i skončil - takovou smrt bych kamarádovi nepřál.

Já asi hodnotila moc tvrdě, ale bylo to tím, že jsem chvíli předtím četla na www.emimino.cz příběhy maminek, co jim umřely předčasně narozená miminka a mně ti to tak sebralo,...a pak když jsem četla tohle...to mi připadalo ve srovnání s tím tam tak nicotné a malicherné...

To MP: clovek sa obcas potrebuje vyrozpravat, je jasne ze ked ma clovek vela tarchy na pleciach a nijaku pomoc ani chapajuce ucho, tak to musi nejako zo seba dostat von... nemuseli by ste tu vsetci kritizovat tych, co sa rozhodnu si svoje problemy vyventilovat anonymne pod ruskom netu... a neposudzujte kazdeho ako ze "sa lutuje", clovek si obcas musi usporiadat svoje myslienky a pocity - a to trebars aj tak, ze si sam sebe prizna, ze sa mu v minulosti krivdilo a ze je len na nom, si to uvedomit a vysporiadat sa s tym - tak, aby z neho opat mohol byt stastny, fungujuci, spokojny a spolocnosti prinosny dospely clovek

Ty chudinko, co jako od všech čekáš? Že tě začnem litovat,přesvědčovat, ať nic neděláš?...Kdybys opravdu přemýšlel o sebevraždě, tak ji spácháš a nevyblíváš si tady na internetu své nitro čekajíc, že se z tebe všichni poserou

Anonymous: jak jsi přišel na to, že tady nemůže pomoct psychiatr?? Podle mě je to jediné řešení. Já jsem měl taky dost těžké deprese, beru několik let antidepresiva a jsem v pohodě. Ty léky ti upraví náladu a pohled na svět, a až budeš z nejhoršího venku, můžeš řešit konkrétní osobní problémy. Držím palce!

va chut a sílu tak se drž a nemysli na kraviny pa

Cauko Nula,

citala som Tvoj pribeh prvy krat vcera vecer (neprekusala som sa cez celu diskusiu) ale dneska aj ked je uz skoro polovica marca tak Ta tu nevidim. Tvoj pribeh je zvlastny ale bohuzial asi casty a smutny a urcite ma dost velky vplyv na vyvin Tvojho terajsieho stavu (aj ked to nemusi byt jediny faktor). Zaujal ma najma opis Tvojho nevlastneho otca a jeho spravania... No poviem Ti, dost nechutne a neprijemne to citat. Ja som tiez mala v istej dobe hnusne detstvo (vlastne skor obdobie dospievania, vacsinu detstva este bolo ako tak fajn), ale teraz akosi s postupom casu zistujem, ze som sa zmenila. Krasne mi to dneska potvrdil moj kolega v robote ked mi povedal: "Odvtedy co ta poznam (asi rok a pol) si sa zmenila. Uz nechodis tak opatrne ako macka... si, nechcem povedat levica, ale uz nie si taka bojazliva." To sa da s isteho hladiska chapat aj ako uznanie :) Najma ked ja som kedysi bola taka bojazliva ze som rok a pol chodila okolo chalana, ktory bol do mna zamilovany (to viem), a ktory sa mi tiez pacil, ale mala som take nizke sebavedomie ze som sa ho neodvazila ani len oslovit (leda tak raz za cas s vypetim vsetkych sil na to, ze kolko je hodin), a sama som si navravala, ze ho len otravujem a vyrusujem a zavadziam a ze si ho nezasluzim ale zasluzia si ho namiesto mna nejake ine, lepsie dievcata, ktore v zivote viacej trpeli ako ja a preto si zasluzia mat takeho dobreho mladenca a ja by som im tym ze si ho zoberiem pre seba iba ublizila. Este musim povedat, ze ziadne take dievcata som v mojom okoli nepoznala, len som si to namyslala sama, ze takeho dobreho mladenca si zasluzi urcite niekto iny a nie ja, NAPRIEK TOMU, ze som vedela, ze on ma rad prave mna. A toto sa opakovalo niekolkokrat, a vzdy som kvoli tomu prisla o chalana, ktoreho som milovala. Teraz uz nastastie mam vztah, vlastne uz druhy, ale obcas, ked si myslim, ze to nie je ono, tak mi je luto ze som vtedy pred rokmi nereagovala inak a nechala prepast svoju sancu ziskat tych, co som mala najradsej. Teraz to co Ti vlastne chcem povedat a preco sem pisem. Myslim, ze by si si mal prestat robit tazku hlavu s toho, aky sa k tebe Tvoj nevlastny otec chova. Ked si Tvoj pribeh precita nejaky nezaujaty clovek (napriklad ja), tak mu je jasne, ze Tvoj nevl. otec sa k Tebe nespraval spravodlivo ani vhodne, ze sa tak vlastne nesprava ani teraz (ak je vsetko tak, ako to opisujes) a podla toho co pises je to clovek, ktory toho v zivote sam vela nedosiahol a asi ani nikdy nedosiahne. Je to vlastne taky ubohy primitiv. A zalezi Ti na tom, co si mysli nejaky ubohy primitiv, ktory bol a je v zivote sam nulou a necitlivym grobianom? Je pre Teba smerodajny usudok cloveka, ktory sa sprava ako hulvat k svojej vlastnej matke, k svojej vlastnej dlhorocnej partnerke, a ktory sa Ti snazil vlastne iba znicit zivot? Videl si ho vobec niekedy robit nieco dobre - pomahat niekomu (hoci aj zvieratu), utesit niekoho len tak nezistne, vytvorit alebo vypestovat nieco uzitocne a tak? Nie? Tak nad cim este rozmyslas? Zahod za hlavu vsetok ten "emotional baggage" ktory Ti ten chlap nakladol na plecia za vsetky tie roky co si s nim zil a pokus sa uvazovat racionalne. (Aj ked viem, ze je to asi tazke, lebo emocie v tomto pripade hraju velku rolu, ale jedna vec ktoru sme sa ucili na psychologii je, ze udalosti samostatne, emocie na ne sa viazuce, a myslienky na ne sa viazuce su vlastne tri odlisne veci). Keby Tvoj otcim bol clovek, co v zivote nieco uctyhodne alebo zasluzitelne dosiahol a aspon niekde a niekym bol uznavany a respektovany, keby to bol clovek co sa Ta *objektivne* snazi zhodnotit a posudit a Ty by si ho trebars sklamal, tak by Ti to mohlo byt uprimne luto a mohol by si sa zo seba citit mizerne. U tohoto chlapa nech urobis cokolvek, tak nikdy nebudes dobry a dostatocny. On Ta proste potrebuje deptat a ked vidi, ze sa mu to dari, tak je spokojny. A Ty vlastne s nim tu hru hras. Rozmyslas o sebevrazde namiesto toho, aby si rozmyslal ako sa vymanit spod jeho vlivu a zacat zit zivot tak normalne, ako sa len da. Myslis, ze tym ze by si spachal sebevrazdu ho prijmes k tomu, aby sa nad sebou zamyslel, olutoval svoje ciny a zacal sa chovat lepsie? Tak to si naivny, svojou sebevrazdou by si ho len utvrdil vo vitazstve. Aj ked neviem, mozno by to otvorilo Tvojej mame oci, to by uz ale bolo pozde. A vlastne by si tym nikomu nepomohol, len by si ukazal, ze zlo vitazi. A to snad nechces.
Takze este porozmyslaj nad svojmi postojmi, mohol by si naozaj zajst za tym lekarom, mozno ze potrebujes momentalne nejake lieky na regulaciu Tvojich emocionalnych stavov, a okrem toho by si mal ist aj na nejaku terapiu kde by si mohol prebrat svoj dosavadny zivot, problemy a pohnutky, ktore z neho vyvstali a co dalej. Podla mna by Ti mohla pomoct kognitivno-behaviouralna terapia (sorry, neviem ako sa to spravne po slovensky pise, ale po anglicky je to cognitive-behavioural therapy), alebo mozno aj Rogersova terapia. Su to dva dost odlisne systemy terapii, ale obidve maju svoje urcite opodstatnenie a obidve sa pouzivaju aj na ludi s podobnymi problemami ako mas Ty. A este nieco na zaver, moj dedo tiez cely zivot pracoval v manualnej praci (ako robotnik na stavbe), teraz je uz na dochodku nastastie, a moze si uzivat zivot doma na dedine, ale zato nikdy nemal take tvrdohlave nazory ako ze "chlap proste patri k remeslu a basta." Naopak, aj moj dedo velmi uznava, ze vzdelanie je velmi potrebne a usluzne, tak ako aj ostatni v mojej rodine. A vobec nemusi ist len o vzdelanie formalne, moze ist aj o vzdelanie samostatne, trebars ze si niekto rad cita encyklopedie a tak. Tak sa da tiez vela naucit.
Takze hlavu vzhuru a napis, jak se Ti pripadne dari... zelam vela pevnych sil
-K.

pro úplná nula - měl by jsi si thle jméno přepsat,to by byl první krok a dát si třeba "věřící si" nebo "měníci se".4etl jsi něco o indiánech?,jméno byl základ.Napsal jsi toho už tolik,že by to bylo na půl knihy.Tak udělej rozhodnutí a začni s tím vším něco dělat,určitě se výsledky dostaví knihu dopíšeš,když budeš mít cíl,najdeš i vydavatele.Před zmněnou jména by bylo ještě nutné si uvědomit,že se sebevraždou nic nevyřeší,pátrej po informacích ohledně Znovuzrození.Kdybys tuhle věc provedl, v příštím životě by to bylo ještě horší!Neboj se ani hospitalizace, i když podle mě tě nehrozí.Na klinikách jso třeba různé denní stacionáře vedené psychologem, v Praze Bohnicích 6.týdenní skupinová terapie, na výkend se může domů.Prostě, když je žák připraven,učitel se vždy najde!Tak do toho,máš celý život před sebou, léků se neboj!vím o čem mluvím,dnes to není jako před 40.lety.

Pokud chceš, ozvi se, znám co si prožil a dneska sem docela v pohodě, pomohla mi jedna prima odbornice, vstávala sem s tím, že chci umřít každý den, dnes to je jinak. M.borovickova"melnik.cz

Můj syn se léčil asi 3/4 roku, před měsícem se zabil. Neuhlídala jsem jeho depresivní stav, psychiatrička zřejmě také ne. Už se nikdy nedozvím, co bylo přímou příčinou, jaký blud konkrétně. První pokus o sebevraždu byl na základě halucinogenních stavů, kdy hlasy mu řekly, že zavinil smrt svého bratra. ten pouze měl pracovní víkend a nepřijel. Pak se můj nemocný syn léčil, snažil se, ale byl ve svojí podstatě velký samotář a nesvěřoval se. Neměl přátele, měl hlavně rád svoje mladší bratry. Léčení probíhání tím déle, čí, déle pacient setrvával ve svém neléčeném stavu. U této nemoci se zřejmě zachrání ti "ukecaní", protože se svěří a jejich stav lze sledovat a léčit. Psychoterapie také pomáhá. Kdykoli jsem se synem podnikla nějaký výlet, zajímavý zájezd, stav se zlepšil. Kdybych nepodlehla iluzi, že po přechodném zhoršení už zase nastává zlepšení, kdybch povolala babičku (byla jsem přes týden se synem sama, ostatní pracovali mimo a jezdili na víkendy)....Už to zkrátka nenapravím, celý život se budu trápit tím, co jsem měla ještě udělat, co naopak ne... Měla jsem si sama prostudovat více literatury a nespoléhat na doktory, dát výpověď a být zde jen pro něj, vymýšlet činnost apod... Ta samota asi byla zhoubná, moc přemýšlel - i o sebevraždě.... Ten den, kdy jsem ho našla mrtvého, byl zatím nejhorší den mého života. Jestli tě má matka ráda, nevěř, že tě kdy přestane milovat... Způsobíš jí hroznou bolest. Jestli jsi dosud schopen o svém stavu uvažovat, začni se okamžitě léčit, dovol, aby psychiatr informoval tvoji matku. Ona ti pomůže, máš naději na vyléčení. Můžeš žít i bez rodiny a dětí, můžeš se vyléčit. Kdyby můj zemřelý syn byl moje jediné dítě, tak nevím, jak bych skončila, ačkoliv nejsem psychycky nemocná. Píšu tohle, aby to třeba někoho varovalo a pomohlo mu, dokud je čas...
Hledej pomoc u lékařů a svých nejbližších. Nejprve doktor, pak nech infomovat matku. Zachrání tě to.
Přeju hodně štěstí.

Opravdu si myslíš. že můžeš udělat něco, co by Tvoji mámu přimělo k tomu, aby Tě už neměla ráda?
Najdi si odborníka a neboj si říct o pomoc a radu. Pak už to ale bude jen a jen na Tobě co uděláš... Hodně štěstí a dobrou volbu.

to chce lékaře a nestydět se mluvit o svých problémech.

Je to jinak, na andidepresiva zapomeňte, tohle není klinický obraz deprese !!!
Na fyzické projevy bych doporučoval nejprve účinný multivitamin (Calibrum...), dále vyšetření na INTERNĚ - možná je to snížená funkce štítné žlázy (hypothyreóza), čemuž by nasvědčovala NECHUŤ k životu. Vzhledem k fixaci na dětství by měla pomoci regresívní terapie anebo psychoanalýza dle Freuda.
Ne PSYCHIATRA! Ten zde nepomůže. Nazdar.

Ahoj, po přečtení tvého příběhu ti mohu poskytnou několiko rad a věř mi, že jsem člověk, který ví co je to deprese a pomýšlení na sebevraždu. 1. měl by jsi v sobě najít odvahu navštívit psychiatra. (mě osobně to trvalo 5 let)2. měl by jsi se smířit s tím, že budeš brát antidepresiva (Seropram, Cipralex nebo další), když pohlédneš na web do příbalových letáků, zjistíš že žádné z nich nemají vliv na řízení motorových vozidel.Beru je 5 let a autem jezdím zcela bez problémů. 3. začít hledat skutečnou podstatu svých problémů a to ať pomocí psychiatrů, psychologů, alternativní medicíny, víry v něco vyššího než jsme my sami. Přeji hodně síly.

Ahoj "Nula", je fajn, že Ti je lepšie, ale ak svoje problémy nebudeš riešiť u lekára, je to zas len dočasné. Všetko sa vráti!!!!!!!!!!Ja beriem AD už 5 rokov, jazdím na aute denne a som pozornejšia, než v stavoch depresie. Uvidíš, že budeš rád a budeš to stále Ty !!!!!!!!!! Pekne ráno vstaň a bez rozmýš?ania zamier k psychiatrovi. Vydrž to "kruté prvé čakanie", kedy by sa človek možno radšej prepadol pod zem. UVIDÍŠ, ŽE BUDE LEPŠIE, aj keď nie hneď.Poteším sa, keď napíšeš, že si tam bol a držím Ti palce!!!!!!

Ahoj, pár věcí:Tak předně, když budeš smutný za svou matku a budeš tam s nima žít za těchto podmínek, nic nepořídíš a nevyřešíš. Buď jdi bydlet k dědovi, můžeš přistavět, rozšířit jeho domek abyste se tam vešli všichni, děda, ty i případně máma, nebo si najdi podnájem. A mámě dej najevo, že když se jí nebude chtít být doma, může přijít k tobě. Víc její problém s partnerem neřeš, to si musí vyřešit sama, je dospělá a má za to zodpovědnost.A za druhý, přestaň si říkat úplná nula.A ještě, když tě baví dětské věci, proč neděláš s dětma? Třeba ve svým volnu nevedeš nějakej kroužek nebo klub pro děti, který to třeba doma taky nemaj dobrý, pomohl bys jim i sobě.

Ahojky-Dufam si na mna este pamätas.Pisala som ti na zaciatku.No poviem ti som velmi rada ze si sa konecne ozval.Som velmi rada ze si OK.Nebudem sa teraz vyjadrovat k tomu chlapovi lebo mam pocit ze to nema zmysel.On sa uz nikdy nezmeni.A matke prajem aby jej to vyslo v tej praci.Ak by si mi chcel daco osobne napisat tak ti dam moj mail.Zatial sa maj pekne.