Deprese, můj příběh, plánuji sebevraždu

Přidat komentář

Snad jen zatím že žiju a že se mi povedlo pár úspěchů v práci, takže aspoň něco. Dost mi pomohlo že napadl ten sníh, vyjel jsem si na víkend na hory, ono to člověku hrozně pomůže. Nejhorší je když člověk přijde domů, je to jako když na něj padne balvan. Tichá domácnost. Matka sedí v kuchyni a čte si, nevlastní otec se válí u televize celý den a k tomu kouří. Teď jsme obědvali. Ona celé dopoledne běhá kolem sporáku, pak jíme. On jí hned vynadá že neuvařila něco jinýho. K tomu hraje rádio. On najednou začne tvrdit, že tu písničku co hrajou hraje několik skupin. Já vím kdo to hraje, řeknu mu to. On že ne. Nedokáže NIKDY, NIKDY uznat, že pravdu nemá pokaždé on. Při obědě začne najednou dávat matce jídlo ze svýho talíře do jejího a začne se s ní dohadovat, že to ona nejí. Byl to dobrý smažený řízek. On řekne fuj, je to mastný, fuj, to je projímadlo! Odejde na záchod a začne na celý byt nahlas prdět.Moje matka musela odejít z firmy kde pracovala, ale podařilo se jí najít si díky své kamarádce hned novou práci. Teď byla na školení. Musela dělat zkoušky. On v sobě nemá trochu ohledu, aby ji nechal učit se na zkoušky, bude pořád pouštět nahlas televizi a kázat. Ona se musela učit u mě v pokoji. Zkoušky naštěstí zvládla výborně a v pondělí nastupuje. On hned u oběda, že si má říct, aby jí koukali pořádně přidat! Že bývalý zaměstnavatel ji dobře platil, tak že jí musí přidat, jinak že tam dělat nebude. Ona hned na něj co si myslí, že jako nový zaměstnanec si nemůže dovolovat. On že ne, že si má hned říct o peníze. A že on to říká jak to je. Taky jsem byl nováčkem v práci. Je mi jasné, že svou pozici si zaměstnanec získává postupně, pokud ukáže, že právě on je dobrý, že je pro firmu přínosem, tak to solidní firma ocení. Ale nastoupit první den a říct že chci přidat, to bych letěl hned první den! Ona mu to řekla, on že ne, nakonec opět hádka, on si pustil televizi, ona si šla číst. Ona mu pokaždé ustoupí. S ním není možné normálně komunikovat, on nedokáže naslouchat druhému, odpovídat, jen mlít kolem dokola svoje kázání.Teď na svátky sem zašla jeho matka. On jí nebyl schopen pomoct, vzít té staré babičce hůlku, pomoci jí obléct. Řval tu na ni jak na cizího člověka! Když odešla, ještě se smál, jak je ona stará a nemůže chodit!Teď má máma strach z nového zaměstnání. On místo aby ji utěšoval, tak ji ještě straší, že nebude těm mladým stačit, že nebude plnit a že ji vyhodí. Snažil jsem se ji utěšit že to zvládne. Pak on přišel z balkónu, řekl mi že si mám uvědomit že to není jednoduchý, že tam ona bude mít problémy a že ji můžou vyhodit. Pak začal říkat jí, že si má hned říct vedoucímu, ať jí kouká přidat! Nakonec byla opět hádka. Když on je doma, nemůžeme se vůbec normálně o ničem bavit.Nejhorší je, že mu matka nakonec vždy ustoupí. A že před dědou, který ho nenávidí, se ho ještě zastává! Když pak jedeme domů, on řekne, že to bude dobrý, že děda brzy umře a že bude klid. Pak se spolu chytnou v autě, protože on přijede na kruháč a chce jet vlevo!Když jsem nedávno přišel domů a viděl, jak máma stojí na štaflích a maluje koupelnu, on u ní stojí a dává jí kázání, že se jí to loupe a že jí to dělá kocoury, tak už se mi začíná otvírat kudla v kapse. Opravy vody, elektro a takové ty běžné chlapské práce musím dělat já. On nedokáže ani vyměnit žárovku, natož opravit třeba zámek či vodovod. Celý den se jen povaluje u televize, kouří jednu za druhou a psychicky nás jenom deptá.Ne, děda by určitě nebyl proti, abych bydlel tam. Dokonce mi řekl, ať mu s babičkou zajistím domov důchodců a vezmu si jeho byt. A že tam budu mít klid, budu si moct najít partnerku a oženit se. Copak si tohle můžu dovolit? Starý člověk si velmi těžko zvyká na nové prostředí, oni tam bydlí padesát let. Navíc mám strach co bude s mámou, ona si s tím kreténem ještě užije! On není schopen udělat doma vůbec nic.Někdy si vyčítám, že jsem nedotáhl do konce ten svůj plán, když jsem chodil do školy. On by byl mrtev, možná by se to nezjistilo. Možná bychom se tehdy vrátili k dědovi. Možná bych pak neměl takové deprese, možná bych normálně dospěl a oženil se. A ona si pak našla pořádného chlapa, aby nebyla sama. Který ji bude hlavně milovat a ne deptat a srážet, a který taky doma pomůže. Ne tenhle kretén, vyžírka, který ji jen sráží, deptá, vymýšlí si pitomosti a nechá ji dělat práce pro chlapy a ještě jí vyčítá, že nechodí do práce! K tomu ji ani nepolíbí, ani nevezme za ruku! Nejhorší je, že ona se ho ještě zastává před mým dědou a strýcem, kteří ho oba nenávidí.Ty antidepresiva, nevím jestli by mi to pomohlo v téhle situaci. Moje práce znamená jezdit hodně autem, často daleko a v každém počasí. Navíc jde o činnost, která vyžaduje velkou zodpovědnost a opatrnost (práce s el. proudem). Najezdil jsem několik set tisíc kilometrů a bez nehody. Nemůžu si dovolit brát něco, co by mělo vliv na pozornost. Nemám zatím rodinu ani byt, ale aspoň dobrou a perspektivní práci, která mě baví. Přijít o ni by byl malér. A způsobit nehodu a někomu ublížit či ho dokonce zabít, to bych psychicky nevydržel. Nikdy bych se s tím nevyrovnal a skončil sebevraždou.Psychiatry jsem poznal dva, ale to bylo ještě za komunistů a tehdy se na to koukalo úplně jinak. Pacient psychiatra byl tehdy nejspíš hned za blázna. Oba mě vyzpovídali ze všeho možného a nikdo mi neřekl jaký jsem a co mám za problém. Ani neměl snahu mi nějak pomoci. Snad je to dnes o něčem jiném.

Deprese, můj příběh, plánuji sebevraždu

Přidat komentář