Panická porucha 4

Judito u psycholozky jsem byla 3x a nic.Ja neumim prijit, pozdravit a sypat ze sebe problemy.A ani nevim co vubec rikat.Tak jsem tam pul hodiny sedela, ona se obcas na neco zeptala.Rekla at mluvim az se me bude chttit.Pripadala jsem si jak debil, obcas neco prohodola,pani doktorka si napsala body pro pojistovnu a za tyden naschle.Byla jsem jeste 2x a konec.A Hypnogen, Stilnox beru uz nekolik let.Neberu ho kazdy den, ale tak 2-3x do tydne 1/4.A davky nezvysuju a problem s tim nemam.Proste kdyz se potrebuju vyspat, tak si ho vezmu.Nemuzu chodit do prace jak mura, to bychom brzy zkrachovali a co by pak rekl FU na ty kopance v dokladech.Rokytko, ze tys sla na jedno?Dneska jdu poprve po operaci mezi lidi.Za chvili prijede manzel a jedeme nakupovat.Cim jsem dyl izolovana od lidi, tak mam vetsi strach nekam jit.Tak do toho dneska prastim a vyrazime.Domu je jen kousek tvrdyho chleba, kocour rve, ze nema svoje konzervy a ja bych si dala chleba se skvarkama.Jdu pro ne.Az neco uslysite, tak to mlaskam.Pekne si je vyskvarim, posolim, k tomu cerstvy chleba a sklinku pivca.Mnaaaaaaaaaaaaaaaam.A sviti slunicko, hura.

EvoR, řízlá, opařená samoobhájkyně! Už je lépe? Napsala bych veršíky, ale veselé se mi nelíbí a tobě nejspíš taky ne a smutnit přece nemůžeme každý den. Tak na tebe budu myslet před spaním a posílat ti hezké sny o A.D. (nebo J.P?)

EvoKRK, no vlastně jsem to napsala teď Pajce, jak jsem navštívila psychiatričku, ona si představuje, že bych měla chodit na pohovory k psycholožce, ale mě to nic nedává, tak to chci zvládnou jinak. Výhodou je, že teď vím, co všechno ty naše potvory umí a připravit se na boj. Hle co to slyším, kýbl je pryč! To je úspěch.:)))

Pajko, co se týká těch hlemýžďu, jak lezou do výšek, jsme si všimli právě před povodněmi v 2002 a pak jsme si to dali do souvislosti. To, že tak lezli i nyní, mě znepokojilo. Zdá se, že i tak jednoduchá stvoření mají jakýsi instink vycítit stav přírody a přizpůsobují pak své chování. Také podle nich se dá na jaře určit, zda jaro už je nastálo, či zda ještě přijdou mrazy a to podle toho zda jsou ještě zavíčkovaní takovou vápennou skořepinkou. Když jsem měla více času pobývat na zahrádce, dalo se podle hmyzu určovat počasí až tři dny předem. Takhle u počítače už takový přehled nemám.Jinak mě překvapilo, že si pamatuješ, jak jsem psala o sousedových slepicích jak spí na stromech. Bohužel už žádná není. Rozmohly se zde kuny natolik, že jak potravy se jim nedostává, naučily se lézti po stromech a slepice jsou už po smrti. I naše jedna stará sedm let, co jsme měli na dožití skončila s ukousnutou hlavou. Jinou si ale pořídit nemůžem, a mám teď hodně výčitky, když vyhazuji zbytky jídla, dřív jsem to ráda přinesla slepičce. Jinak tvé povídání o farmakologii potěšilo i mne a je pro men povzbuzující. Pořídila jsem si Neurol od obvodní lékařky ale trochu mám obavy, nevím jak poznat zda jsem typ, který by na něho měl závislost či ne. Zmátla mě v tom moje psychiatrička, která mi ho odmítla předepsat, čímž ve mně vyvolala jakési zvláštní provinilé pocity, na naléhání mi pak předepsala Hypnogen (se zdviženým prstem), na přímou otázku jestli uvažuje o AD, tak která konkrétně by mi navrhla mi neodpověděla. Tak si to musím vyřešit sama.

Jimdro!!! Tobě se zdá můj sen! Je to moje noční můra, probobouzím se z něho hrůzou a zpocená,jako Arnold Scharceneger ze sna o Marzu ve filmu Total Ricol. Nikdo nechápe, že tento sen je pro mě horší, než když mě ve snu zabili či co jiného. A zdá se mi obvykle v létě a nejvíc v září, 10 x do těch vánoc. Jen si teď uvědomuju, že letos se mi ještě nezdál. To, že se zdá i tobě, by chtělo zjistit, co to znamená. Jo a taky na tebe dost myslím, spíš ve smyslu, co tvůj maturitní brouček, ten můj stále ještě prohlašuje, že jsou prázdniny a žádné přípravy byť jen na zkoumání pracovních míst nečiní a ani se na toto téma nehodlá bavit.

Hello, dnes samá expozice a nejedna ataka...dobrou noc. A moč taky.

Tak jsem vyslala telepatické vlny a přítelíček se ozval přes mikrofon na pc. Tak jsme prokecali asi půl hodiny a pak jsem to utla, že jsem unavená a ráno brzy vstávám... Všem vám přeji krásnou a ničím nerušenou klidnou noc alias, jak jsme říkali jako dítka na táboře, MOKROU MOČ :-)))

Tak jsem vyslala telepatické vlny a přítelíček se ozval přes mikrofon na pc. Tak jsme prokecali asi půl hodiny a pak jsem to utla, že jsem unavená a ráno brzy vstávám... Všem vám přeji krásnou a ničím nerušenou klidnou noc alias, jak jsme říkali jako dítka na táboře, MOKROU MOČ :-)))

Našla jsem ty knížky od Fischerové...jsou to: Jiskra ve sněhu; Duhová jiskra. Ale slibovanou ukázku, když tak až zítra...dnes už jdu zalehnout. Včera jsem ponocovala a v práci pak celý den zívala.Dobrou noc.

Pajko, ani nevíš jak ráda bych se to taky naučila, mít je v paži...měla jsem s tím problémy už ve škole a vždycky jsem si myslela, že až budu dospělá, tak budu sebevědomá a neohrožená a nic mě nerozhází...není to pravda:-(((

Dandy, měla jsem pocit, že jsi to psala Ty :-) Víš, zvláštní, že je, když nejde o život, tak jsem hrdiny (dokonce někdy i když jde o život-např.jsem hasila jednou hořící les s miminkem v bříšku nebo teď od toho politika nevím, co mohu v této právní džungli čekat), jinak jsem srab, který raději v tělocviku nedělal nebezpečné riskantní (z mého pohledu) cviky :-) raději dvojka nebo trojka (nebyla!), než cokoliv zlomeného, zdravím od sportu! Takže celebrity, arogantní nadřízení, politikové, ty mám, jak říkáte vy mladí, v paži :-)Evi, z K., asi se to vymazat mělo, aby chat neprasknul přetížením :-)Řekla bych, že všechny lázně jsou i na psychiku. Zkus si vymoci Piešťany, tam jsou hlavně na pohybový aparít, ale mně dělají mooooc dobře.

Jezisi Pajko ja jsem ti ted tady tak dlouho dekovala a kdyz jsem to chtela odeslat, tak jsem to vymazala.Takze teda diky,fakt.Uz me hrozne boli zada po te operaci, tak si jdu lehnout.Jen jsem se jeste chtela zeptat.Nevite nekdo jestli se daji skloubit lazne na pohybove ustroji/ty dostanu po te operaci patere/ s nejakym programem zamerenym na psychiku?

Pajko, zase jsi to napsala tak pěkně a osvětlila mi spoustu věcí. Vy o tom všichni tolik víte...To o tom strachu mluvit s celebritami jsem psala já. Není o tom, že bych si myslela, že jsou polobohové...moc dobře si uvědomuji, že jsou to obyčejní smrtelníci jako my se všemi lidskými a někdy i horšími vlastnostmi. Tady jde o nějaký můj problém, kdy mi dělá potíže buď mluvit na veřejnosti, nebo cítím velký respekt před nějakou autoritou (naštěstí můj nynější šéf je se všemi téměř jako kamarád, ale třeba bývalý šéf byl taková "autorita" byl to takový ten PAN ŘEDITEL, před kterým se mi taky rozklepaly kolena, ačkoliv jsem s ním nikdy neměla žádný problém,) už jako malé dítě na mě stačilo trochu křiknout a byla jsem z toho hotová.To samé kdyby se mnou mluvil nějaký ten společenky známý člověk, i třeba takový kterého nemám ráda...z nějakého důvodu bych zase měla tu trému nebo co to je. Vůbec to není pro to, že bych je nestranně obdivovala...netuším proč to je. Zrovna tak si nedovedu představit dělat reportérku jako kdysi Leník...na mě namířit kameru, tak neřeknu ani jak se jmenuji. Je to asi nějaká moje pitomá fóbie, která mi otravuje život...kolikrát si v různých situacích říkám, proč máš strach? vždyť vůbec o nic nejde? Ale nepomáhá mi to se sklidnit.

EviR. co a kde pises do Tiny? mamk ají kupuje pravidelkně ale jeste jsem nestihla zapátrat

já taky musím říct, že od začátku PP(asi rok a půl) jsem brala Neurol, předtím Xanax denně a když jsem ho začala vysazovat, žádné problémy jsem nepozorovala. Taky sjem se báala závislosti, ale bylo to v pohodě. určitěto záleží na každým,jak to snáší, jak píše Pajka. Te´d ho beru občas k AD, ale minimálně a i před nima jsem byla schopná fungovat bez něj a absťák nebyl.Sic se o mě právě už hodinu a půl pokouší ataka ale stále jí odháním, no uvídíme, kdy přiběhne úplně:-))dneska toho bylo trochu moc na mě, přítel mě opět zvládl naštvat, zítra vyvěsím červenou vlajku, v pátek zkoušky na ktré jsem se dneska intenzivně připravovala a už na to.........tak čekám kdy mi na ty záda a za krk hupne a nebude chtít pryšč:-))))Jo a to dušení - měla jsem ho od začátku, nevěděla jsem ještě že mám PP, testy na astma tenkrát nic neprokázali, až teď poslendí dobou. Ale věřte že je to psychicky mě to řekla i alergoložka a já mám astma pokud to je psychosomatický a pokud bych se zbavila PP tak asi i jeho.

Evi Rokytko, to se neboj, vždyť kdo dnes nemá psychický problém? Ty si myslíš, že oni nemají své úzkosti a depky? Jsou to taky lidi. Očekáváš snad od internisty, že ho nezabolí u srdce a od chirurga, že se mu vyhne slepé střevo(ledaže by bylo tak slepé, že by ho fakt nevidělo a šlo omylem po někom jiném...)? Kdybych s ním měla dělat rozhovor, rovnou bych svou diagnózu předeslala, aspoň by nemusel spoustu faktů objasňovat :-) a kromě toho z jeho pohledu bych rozhovor s ženskou "z oboru" vyloženě vítala, kazuistika servírovaná grátis, na stříbrném podnose...Už nevím kdo to tady psal, jak Tě obdivuje za schopnost mluvit s celebritami. Vždyť jsou to lidi se stejnými slabůstkami a přednostmi jako ostatní, jenom je kdekdo zná, ale to z nich nedělá polobohy. Možná jsem tak otrlá z toho dopisování si s vládními a státními špičkami a jejich arogance. Opravdové lidské formáty arogantní nejsou a musí být balzám s nimi pobýt... možná se mýlím, ale zkuste definovat pojem celebrita.

Ahoj, jdu vás aspoň pozdravit. Jsem stále sama samička.

Evi z Krkonoš, dívám se na léky dnes už jinak. Mám problémy od svých 13 let. Když mi bylo 19, obvodní doktor mi jako novinku předepsal Diazepam a rovnou 3x1 mg denně a já jsem byla obratem naprosto bez obtíží, žádné úzkosti či agorafobie, zázrak, zdravá holka. Všude jsem chodila, ničeho jsem se nebála. Pak mi ho asi začal ubírat anebo sama jsem to začala korigovat, zkrátka nezískala jsem ani tehdy závislost při takových rovnou od nuly megadávkách. Brala jsem ho kousínky a jen podle potřeby. Už si to přesně nepamatuju, ale vlastně od té doby jsem asi 20 let vždycky nějaký měla při ruce. Pak se objevil na trhu Lexaurin, kdosi mi ho doporučil a střídala jsem to. Po třetím porodu se mi rozpochodovala po dvou traumatech psychika, dostala jsem se až k psychiatrovi, který mi diagnostikoval endogenní depresi, což bylo chybně a přes úzkostnou mlhu jsem si to moc dobře uvědomila. Měla jsem zkoušku z psychopatologie na VŠ, takže jsem věděla, o co jde i fakt, že to není můj případ. Předepsal mi Amitriptylin a Nortriptylin a Prothiaden. Podle rady maminky jsem si Amitriptylinu vzala jen kousek a bezprostředně potom jsem usnula při věšení plínek. Manžel stál blízko, zachytil mě a dopravil do postele. Tak jsem AD zavrhla, Prothiadem mě neuklidňoval, spíše znervózňoval a já jsem zůstala u Diazepamu, potřebovala jsem být funkční a pohodová maminka 3 malých dětí a tomu jsem postupně podřídila vše. Dny jsem trávila s dětmi u rodičů a do paneláku jsem se vracela, až když manžel přijel z práce. Úzkost postupně klesala a můj stav se vracel do normy, na kterou jsem roky byla zvyklá. Navíc jsem začala 2xtýdně chodit hrát rekreačně volejbal, což byl balzám nejen na tělo, ale i na duši ženské na mateřské. Přišla jsem do kontaktu s veselými dospěláky, tělo se zapotilo a unavilo jinak než domácími pracemi, současně to byly expozice a relax. Psycholog mi tehdy doporučoval odvykací kůru v Kroměříži, ale já jsem si jednoduše jako závislák nepřipadala a především jsem si nedokázala představit odpoutat se od dětí. Takže jsem si tím životem proplouvala s Diazepamem(většinou) nebo Lexaurinem podle potřeby. Před 11 lety jsem musela se stárnoucí depresivní maminkou k psychiatrovi, ale zaujala jsem ho spíše já. Jako potencionální případ, když jsem byla na všechno sama, podnikala, 3 děti, maminka náročná na péči. Zeptal se, jak to chci vydržet a nezhroutit se. Odpověděla jsem, že si to prostě nemohu dovolit, že mám 3 děti, které mne potřebují a taky jsem provinile pípla že to řeším Diazepamem, že jsem asi závisláčka. Vyvedl mne z omylu, řekl, ať odhodím veškeré výčitky a když mi bude úzko, ať si ten lék prostě vezmu. Že jsem benzodiazepamový typ a že postačí, když budu střídat jen jendotlivé druhy léků z této řady a kdybych byla závislačka už by mi dávno ty kousky nestačily, musela bych dávky zvyšovat a pociťovala abstinenční příznaky. Takže jsem od té doby už nikdy neměla Diazepam a vůbec mi nechyběl, žádný absťák. Střídání léků dopadlo tak, že jsme přešli na Xanax a vzápětí na Neurol, tedy totéž. Takže 11 let jsem na alprazolamu. Před 4 lety jsem neunesla odchod dětí z domů a představu, že zůstanu sama, začal kolotoč atak ve dne v noci, ale měla jsem tehdy prabídné informace o PP. A taky jsem, abych dokázala fungovat brala půl roku asi 5 mg Neurolu denně. Postupně jsem se z toho zase dostala, přeskládala jsem si myšlenky i životní styl, uvědomila si dospělost, nezávislost a samostatnost svých dětí jako plus a začala se učit užít si své svobody. Po osmi letech jsem jela na dovolenou, sice do lázní Jeseník pro labilní jedince, ale bylo to moc dobře. Paní doktorka psychiatrie mi tam taky na přímou otázku o prognóze mé PP řekla, že s ní už dožiju. Nijak dobře se to neposlouchalo, na druhou stranu mi nalila čistého vína a já se nesnažím o nemožné (i když nikdy neříkej nikdy...) a naučila jsem se s ní postupně žít. Beru ji na vědomí, žádná nenávist, žadná sebelítost "proč právě já?", "už zase ataka!", zamyslela jsem se, kdybych si mohla vybrat, za kterou nemoc bych ji vyměnila a na nic jsem nepřišla, takže je na mně, jestli můj život bude ráj nebo peklo. Preferuju ráj... Po ty 4 roky užívám ještě Anxiron (na trhu taky jako Buspiron), což je lék proti úzkostem, údajně nenávykový, na příbalovém létáku doslova uvedena PP. Nemá okamžitý efekt jako Neurol, ale eliminuje úzkost. Myslím, že u mě se PP rozvinula do generalizované úzkostné poruchy, ale je mi celkem jedno, jak se mé potíže jmenují. Pro mne je podstatné, jestli si od nich dokážu pomoci a fungovat co nejvíce normálním neomezeným způsobem. Občas si beru taky Lexaurin, to jen abych vyhověla tomu střídání různých druhů. Lékoskeptici bubákují, že jsou tyhle léky návykové. Řekla bych, že člověk by měl být při jejich užívání obezřetný, ale že se jedná o individuální stav a reakce. Stejně jako když se někdo potká s jakoukoliv jinou drogou včetně alkoholu a nikotinu. Myslím, že bych přežila i bez nich, ale vím, že ataky a úzkosti dávají skutečně zabrat orgánům tak, že se nakonec může projevit jejich organické poškození (psychosomatické nemoci) a tak se lékům nebráním. Nepoužívám je k navození euforie, ale k potlačení nepříjemných stavů. Taky se tvrdí, že tyhle léky mají negativní vliv na soustředěnost, paměť, intelekt. Má nesoustředěnost je v normě, nazvala bych ji spíš roztěkaností či roztržitostí, ale dokážu být dlouhodobě velmi výkonná, soustředěná i vytrvalá v práci. Paměť mi slouží dobře a když Nova dělala národnostní IQ test, sjela jsem si ho cvičně taky a spadla bych do Menzy. Možná bez léků bych měla IQ nad 150, ale mě můj výsledek uspokojil víc, než dost... :-)Nechci tímto příspěvkem propagovat užívání léků, ale naslouchejte tomu, jak na léky reagujete a podle toho se zařiďte. A omlouvám se, že jsem to nedokázala napsat stručněji :(

Moji nejnejnejmilejší!Mám dnes zakletý den :-(((... jak dnes asi skončí??? Řízla jsem se při krájení chleba a páč nesnáším krev, tak jsem se zamotala, pak jsem se opařila kafem a v rachotě jsem měla na stole Vytýkací dopis, že jsem ohrozila firmu tím, že jsem včera při odchodu nezamkla... a tím porušila hrubým způsobem pracovní kázeň. Tak jsem se pobavila při obhajobě, miluju odvolací dopisy... kaju se a klečím na hrachu! :-))... až do konce šichty... Pak du s kámoškou na jedno, bych spláchla tu hanbu :-))Dandynko, těší mne, žes taky zabouchlá do J.W.! Když se mi na rozhovoru udělá divno, sdělím to bez okolků, a tím to odblokuju a jedu dál :-)) Evinko S. a Jano: já to dušení mívám taky. Je to psychický, na to vemte jed!Evinko z Krakonošova, no to mám radost, že jsem ti na nemocničním lůžku dodala energii... Hm, haha, sama sebe dobít ale neumím...Pajko - pracovních rozhovorů s psychiatry se vždycky bojím, páč jsem dopředu indisponovaná vědomím, že ledva usednu, hnedka zjistěj, že sem taky pacient :-))))

Evi S. co se srazem o tom sem se tu dvakrát vypsala včera a žádné reakce.No jedině,že bychom se ještě rozdělili a jedni jeli tam a druzí o 40 km dál...hi,hi.Zbytek nestíhám,nestačím.