Panická porucha 4

Dandy, písla jsem ti mail, ať tady s tím pořád nezacláním

Dandy, tiež mám jeden a pre istotu v Češtine : - )))))))))))))))))VYTESANÉ DO KAMENEDva kamarádi se vydali přes poušť.Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého.Dotyčný aniž by cokoli řekl se sehl a napsal prstem do písku:

Katarínko, OK, popíšu :-))Ditunko: to "padání" dozadu či do stran je JEN tvůj pocit, není to vidět, neboj! Navíc to "padání" je většinou právě dozadu, proto se člověk přitom jakoby instinktivně nahýbá dopředu - že jo? Zacloumá to s tebou, udělá se zle, nastává panika... Ano, strach přímo z toho prostoru taky bezprostředně nepociťuju, ale stává se mi to právě v těch otevřených prostorách:-((Dandynko - nemysli si, expozicemi jsem s nimi taky prošla, ale naučila jsem se v případě nouze přiznat, a tím to odblokuju :-))

Katarínko, moji zvědavost si docela uspokojila, ale zároveň odstartovala spoustu dalších zvědavých otázek. Ale jsou to otázky na které asi nejde odpovědět. Je to strašně zajímavé, co píšeš, a tak dalo by se říct nepochopitelné...ale nejsem materialista...věřím, že je něco mezi nebem a zemí. Jak už jsme psali tady dřív, my s PP máme občas ty předtuchy:-(( které si taky nedovedu vysvětlit. Na jednu stranu bych se chtěla umět napojit, né ze zvědavosti, ale abych mohla pomoci svým blízkým, kteří pomoc odmítají..a na druhou stranu bych se této schopnosti i bála. Všechny nevysvětlitelné věci jsou tak trochu "strašidelné".

Leníku, tak to zkus nechat na ten zítřek. Těch pár hodin...prostě ať si ten svůj den trošku oddáchne:-) Zítra se Ti ozve, uvidíš:-))

Rokytko, to je strašný, co tady popisuješ, jak se toho dá zneužít. Úplně to nahání hrůzu. Občas mě napadlo v jistých situacích, že by to byla jedna z možností. Taky by mě zajímaly minulé životy, ale po tom co píšeš ani náhodou.Tomu člověku by to měli nějak znemožnit...to přece nemůže!!!

Teda teď mě ten můj taky pěkně nasr.... Hrozně taky nesnáším nedořešený věci, a položit telefon, nasraně,jen se strohým ahoj a klap. nedokážu s tím usnout a hned bych mu volala zpátky a usmiřovala,aby měla moje dušička klid. Ale tohle sem dělala několik let, a už sem asi starší a zkušenější a dneska to prostě neudělám,a přitom budu ještě v klidu. No jo člověku ta PP něco i dá.Leni ber to s rezervou, prostě je unavenej a nekomunikuje.S tím srazem, no je to jasný,že nikdy to nebude vyhovovat všem ani časově, ani polohou.Můžem to klidně nechat, po tom 16.září, to bude třeba víc klid. Akorát nemůžu nic objednávat, protože jen píšete pro co byste byly. Jedině ještě můžu zítra zavolat do té Lomničky, jak to vypadá s kapacito a termínama tam.Rozdíl v dopravě je ten,že co se týče vlaku,je to na stejné trase, akorát, asi o 40km, blíž nebo dál, to podle toho odkud jedete.Ve´%zdáru je to lepší,že je tam víc možností, a jezdí tam vlak. a další spoje. Lomnička je asi 3 km od Tišnova od vlaku,takže to by sme museli pěcha nebo někdo mobilní nás převézt.

Precitaj si to...Ucitel filozofie jedneho dna prisiel do triedy. Ked sa studenti usadili, vybral zo suflika nádobu a naplnil ju až povrch kameňmi. Potom sa spýtal študentov či si myslia, ze je nádoba plna? Studenti s nim súhlasili, ze je.No profesor vybral krabičku s kamienkami a vysypal ich do nadoby s kameňmi, pohrkal nádobou a samozrejme,ze kamienky popadali medzi kamene. Profesor sa spýtal znovu. Je tato nádoba plna teraz? Studenti sa pousmiali a súhlasili, ze je. No profesor vybral kra bičku s velmi jemným pieskom a vysypal ho do nadoby.Samozrejme piesok vyplnil aj tie najmenšie medzierky medzi kameňmi. Tentoraz už bola nádoba naozaj plna. Potom profesor povedal

Chtěla jsem Vám všem, na které mám mailika, poslat nějakou moudrost, ale nějak se mi dnes nedaří naimportovat adresy z adresáře, takže Vám asi párkrát došel prázdný mail. Vzdávám to. Zkusím to vložit sem.

Evo chcem ...

Katarínko, nerada na to vzpomínám a nechce se mi tady o tom ani psát, ale třeba někoho budu varovat... Ten pan Calábek se mne totiž vůbec nezeptal - nesouhlasila bych! Jen mi řekl, že mám nějaký psych. blok a že to odblokuje :-((, pak mi hned dal ruku na čelo, pocítila jsem strašnou horkost - a víc nevím.:-(( To bylo něco po 14... a kol 16 jsem se probrala na tý židli, co jsem ve 14 usedla. Hnusný, co? Pak mi řekl, že ve 22 to dokončíme. Byla jsem doma a nebylo možný si ve 22 nevzpomenout, i když jsem se strašně snažila to potlačit. Ve 22 mi najednou začalo stejně intenzivně pálit to čelo... až jsem z toho vykřikla nahlas.:-( Byla to autosugesce, ve kterou jsem do tý chvíle nevěřila. Od tý doby se mi pak několikrát stalo, že si na mě náhodní amatéři testli své schopnosti - žádný problém, hned mě měli.:-(( Jednou jsem tramvají dojela až na konečnou, večer, úplně mě to vyděsilo a chvíli trvalo, než jsem pochopila, co se stalo!!! Cesta domů pak byla jak ve snách! Asi před 2 lety jsem musela odejít v půlce představení z divadla -nedal mi pokoj, věděla jsem přesně, kde sedí a že tam byl sám. Ty pocity toho napojení ti (budeš-li chtít) mohu popsat v mejlu, tady ne... Od psychiatra mám pokyny, že jakmile toho člověka zjistím, což je vlastně okamžitě, tak musím okamžitě zmizet (přesednout si, prostě odejít z dosahu), zkrátka nedat mu příležitost. No fuj, nikomu bych to nepřála... Ale už jsem se i několikrát ubránila - právě tím rychlým úprkem! :-))

Dandy, neodpoví. Vezme to buď jako informaci (což si myslím já) nebo nebude vědět, co na to odepsat (což říká on).

Dandy, vysvetlím ti to na príklade mojej kamošky ktorá má rakovinu hrubého čreva. Chcela som vedieť ako vážne na tom je a tak som sa išla pozrieť. Napájanie vyzeralo asi takto : navodila som si pocit pokoja a lásky, bolo to v noci a ju som si predstavila v posteli ako spí spánkom spravodlivých : - ) , rozprestrela som myse? do Univerza s tou jedinou myšlienkou na ňu, a potom som čakala na spätnú odozvu. Netrvalo to dlho, ako prvá prišla farba , ťažká hnedá, a tesne v jej závese pocit. Ten pocit rozpadajúcej sa duše, zápach rozkladu, tá ťažoba čo som pocítila na tele ma až vtláčala do postele. Vnímala som pocit hrôzy, v tom momente prekvapenia som nevedela rozoznať čia je tá hrôza. Musela som sa ve?mi rýchlo spamätať, pretože tá hrôza bola moja. Rýchlo som jej ešte zaželala pokojnú noc a odišla som. Ale videla som tam ešte v jej blízkosti zlatú farbu, ako by bol pri nej nieto kto ju nenechá odísť z tohto sveta. Neskôr absolvovala operáciu, má umelý vývod a dodnes berie chemoterapiu. Dnes má tú farbu takú tmavšie oranžovú a pocit z nej? je taký zmierujúci, znovunadobúdajúci vô?u žiť.Uspokojila som tvoju zvedavosť ????

A co takhle: Chtěla jsem jen vědět jak se máš, jestli na mě trošku vzpomínáš,chci Ti ještě popřát dobrou noc, miluji Tě a to strašně moc:-)))

Rokytěnko, já Tě našla:-))) Po zjištění, jak slavná osoba jsi jsem začala hrabat ve starých Tinách, které tady mám od kámošky a našla. Teda Ty jsi fakt dobrá. Ty brďo, a to nemáš trému před těma celebritama...já bych se asi nevykoktala. Jak mám mluvit na veřejnosti, je konec. Jsem zpocená až za ušima, začně mi přeskakovat hlas, a mám pocit, že omdlím. Naštěstí to po mě nikdo nevyžaduje a při normální komunikaci jsem i já docela normální, ale postavit mě před celebritu nebo chtít po mě veřejný proslov...bez šance:-(((Asi bych měla PP celou dobu. Klobouk dolů!!!

Dandýsku, já vím, dneska už mu volat nebudu, ale přemýšlím nad tou sms třeba na dobrou noc. Bojím se, jestli když jsem mu volala, to nevyznělo, jako že vyzvídám, co kde dělá. Ptala jsem se ho totiž, jak zahájil dovču a co dělá. Tak mě to znervózňuje, protože jsem to tak nemyslela.

Leníku, tak to je ono...pokud bude doma, tak ví, že tě uvidí a opravdu nutně potřebuje chvilku vypnout, samota, relax, žádný emoce...stačí chvilka, zkus to dnes vydržet a uvidíš, že se Ti to v něčem vrátí. Já tě chápu, taky musím mít pořád pocit, že mě má rád (nejsi náhodou taky lev?)a jakmile citím, že mi dostatečně nedokazuje, znejistím...ale už jsem se naučila, (bohužel až podle sebe), že člověk opravdu potřebuje to soukromí, aspoň občas. Dnes už je fůra hodin, to zvládneš...:-))

Pajko, moc Ti děkuju za odpověď. Asi máš pravdu. Jenže já prostě potřebuju mít k životu všechno skvělé a dokonalé a narážím na to pořád dokola sakra :-( Ani nevím, jestli napsat sms, milou, chladnou, obyčejnou, žádnou. Volat tedy nebudu. Je to fakt, že naznačil, že nechce mluvit.

Dito, zapomněla jsem odpovědět na Tvou otázku. Do OL jezdím minimálně, dcera+pes jezdí za mnou domů, ale párkrát jsem tam byla. Kdybych směřovala, dám vědět :-)

Ach jo, tak jsem si vás ani nestačila dočíst. Segra zavelila, tak musím jít spát. Do pr.... ta mě tak s... Už abych zítra odjela. Ona sice odjíždí zítra taky, ale já se těším i pryč od mámy. Pořád na mě něco maj, obě dvě. Radši budu u přítele, i když se tam cítím jak u cizích. Ono si vlastně nevyberu, doma se cítím jako by mě tu nechtěli a tam jsem zas jak u cizích. No jo, tak to jdu zaspat. Mějte se a dobrou noc.