Panická porucha 4

Dandy, jo ty myšlenky znám dobře, většinou to jde a já se postupně zklidním, ale někdy to přeroste a pak na to myslím dokola a dokola a zabírá to fůru času, který bych mohla věnovat užitečnějším věcem.Co máš ty za AD, já beru Remood, skoro rok.

Ahoj Tome, možná by ses měl zase poradit i s doktorem a pokud s tím nedokážeš bojovat sám (což asi nikdo z nás:-( tak znovu zkusit AD. Píšeš, že jsi je bral podle potřeby. Mě doktorka upozorňovala na to, že je nutné brát je pravidelně. Podle potřeby můžu Lexaurin, nebo někdo ten Neurol. Ale AD pravidelně. Jen tak prý může nastoupit požadovaný účinek.Teď bereš něco? Zkoušel jsi ten Lexaurin nebo Neurol? Nepomáhá to?

Romčo, klukovi je 10 a holce 14.U mě jsou ty pocity strachu o děti a toho co by se mohlo stát určitě taky mnohem horší a vtíravější než u normálních lidí.S tím rulíkem, to je strašný, ale měli jste štěstí. Dobře to dopadlo. I to mě děsí, jak málo někdy stačí...pak na to musím pořád myslet a začnou mi v hlavě kroužit ty myšlenky co všechno se mohlo stát.A pořád se mi to vrací atd....no asi to znáš.

Dobré ránko všem!!Včera už jsem začala odpadávat...tak se vracím až dnes. Juditko, já jsem přesvědčená, že můj manžel by si ani nemyslel, že jsem hysterka. Je hodný a o mém "problému" ví.Máme hezký vztah (i když i my se občas pohádáme), ale myslím, že mi ho osud nadělil jako nějakou kompenzaci toho co si prožívám a prožívala jsem v rodině. Beru to jako takové poděkování, abych se nezbláznila úplně.A jsem ráda, že ho mám. Bez něj bych se dávno zbláznila:-((( To, že nechci vypadat jako hysterka je zase jenom můj vnitřní pocit. Když brečí někdo jiný, nemyslím si to oněm a je mi toho člověka líto a utěšuji ho. Ale nevím proč mám tu představu, že když budu já brečet často tak to bude vypadat jako hysterka. Možná je na tom něco jako na té pohádce...kdy si někdo dělal tak dlouho srandu, že je tam vlk, že když ten potom přišel doopravdy, tak už mu to nikdo nevěřil. Nevím, jestli mi rozumíš, asi to neumím vysvětlit. Ty jsi měla jaké AD? (Nevím jestli jsi to psala, ještě se pak podívám).

ahoj teda vás tu je a hezky si píšete já můžu jen v práci kam docházím s vypětí všech sil tak vše začalo už asi před 5ti lety ty stavy úskosti strachy tak jsem zašel k psychyatrovi a on mi dal seropram a neurol tak jsem to bral jak se mi to hodilo stav se hodně zlepšil pak už jsem to bral jen tak když bylo potřeba no a ted před 3měs. po rozchodu s holkou jsem se uplně propadl deprese strachy ale jaký tak jsem dostal remeron a neurol depky jsou daleko lepší ale ty strachy nic moc nevím jak to je to jak když se bojím tygra a on není to jsou strachy z věcí které mi nikdy nevadily ale to si nedokážu obhájit tak nevím jak dál do toho ta samota doma to mě uplně ničí tak se potom v myšlenkách plácám bydlím kousek od phy tam moc lidí k pochopení nenajdu tak zkouším vše možný

Judito, to si dovedu představit, náš Románek sní všechno na co přijde a já občas taky zvolám, ježiš, co to ten kluk zase sežral?Tak dobrou

EvoR. já si snad pro tebe dojedu, naložím tě s kuframa tvých básníků, zalezem na staveniště, zapálíme svíčky a budem si číst verše.... No, ale nejdřív tam zkusím uklidit, aby se tam neprášilo. Tak DOBROU.

Romano, proboha, co to čtu teď s tím rulíkem, to je hrozný, dokážu si představit jak ti je, taky jsem něco takového zažila s klukem (pro změnu štědřenec) Abych to téma trochu odlehčila, tak když ho tehdy snědl volám na pohotovost a v tom rozrušení jsem řekla: "prosím vás, syn mi sežral štědřenec, co mám dělat" Co si tehdy asi pomysleli, že jsem to za matku když takhle mluví.

Ježíši kriste, já než jsem to napsala, tak tu jsou dvě stránky nových příspěvků. Nezlobte se na mě, já dnes už nezvládnu nic napsat.Romano, Miss, EvoR.,Tome i EvoS. (tobě taky chci napsat už dlouho) myslím na vás taky. AHOJKY.

Evi, já vím, že má každá máma strach o děti, ale když to přijde na mě, tak je to děs.Dandy, klukům je 5 let a kolik je Tvojim dětem?Dneska Románek málem slupnul Rulík zlomocný, byli jsme v lese, Románek sbíral borůvky a nosil nám a jednou takhle počítá -- ta je mamince, Tomáškovi, moje a pro tátu neměl, tak rychle utrhnul z takovýho keříku a uháněl nám to rozdat, mrknu na keřík-a ona to není borůvka, ale Rulík. Večer jsem koukala na net- a ke smrti dítěte stačí 3 -5 kuliček.Románek opravdu v tom lese jedl borůvky, tu bobuli Rulíka utrhl, protože chtěl dát tátovi a toto bylo po ruce, já jsem ho měla na očích celou dobu, opravdu papal jen borůvky, večer jsem se dívala na net, co je tu o rulíkovi a když jsem si to přečetla, navštívila mě moje stará známá obsese- začala jsem přemýšlet, jestli přece jenom třeba Románek nesnědl i rulík(přitom jsem věděla, že ne), tak jsem se vyptávala manžela, jestli si je jistý, sama jsem si to v duchu pořehrávala, jak to v tom lese bylo, pak jsem se ptala i Románka, jestli opravdu sbíral jen na bobečku, no děs a hrůza, já se těm obsesím prostě neumím bránit. Asi jsem to napsala dost zmateně, ale chci abyste měli představu, jak mi je, když je mám, to už není pak jen úzkost, ale vtíravé, nepotlačitelné myšlenky, o kterých vím, že jsou blbost, ale hryže ve mně pochybnost a já nad tím přemýšlím, bádán a koumám a otravuju tím všechny okolo, protože se pořád a pořád dokola musím ujišťovat.

Kataríno, no aspoň, že mám v tom,jak napsat co chci, zde spřízněnou dušičku. Musím ti ale říct, že k vyzkoušení té hladiny moře, mě inspirovalo to, jak jsi krásně o tom psala, dokonce, když si to představuji, tak i s tou tvou krásnou slovenštinou. Jo představivost tu já mám dobrou, jen mi v dřívějších dobách často podrazila nohy. Víš, že mě taky napadlo, jak je hodně lidem teď mizerně, a to nejen nám, v okolí pozoruji nervozitu i u normálních lidí, tak jestli to nemůže souviset s tím Marsem, jak bude teď moc blízko u Země.Dandy, nebudu ti zatajovat, že ta předrážděnost mi vydržela po celou dobu užívání AD, a byla jedním z mnoha důvodů proč jsem je přestala brát, na rozdíl od tebe jsem však neměla lítostivé stavy a spíše jsem byla citově prázdná, brečet jsem vůbec nedokázala i když mi třeba někdy nebylo dobře. Tak jako mi AD vymazala zcela paniku, tak mi smazala city. Na každého působí úplně jinak, taky bych měla o tom serotoninu jiné představy. Hodně jsem o tom mluvila s manželem, věděl dost o mých rozpoloženích. Je fakt, že jsem nějak v tu dobu necítila, že bych měla konflikty doma, to až nyní.Hysterky brečí, aby si něco vynutily, to tvůj manžel už musí vědět, že taková nejsi. Citlivá žena pláče proto, aby se jí ulevilo, myslím, že by to mohl pochopit, zkus si s ním třeba o tom promluvit. Pajko, já vím, že to vypadá blbě, takhle se ptát, ale tehdy jak si pojmenovala to co nás jednou čeká, jsem nabyla dojmu, že jsi na tu dobu připravená, a tudíž dobře informovaná. Já jsem v té mé otázce zapomněla informaci o tom, že jsem po těch AD ztratila menstruaci a i když jsem je přestala brát před 11 měsíci již se nevrátila. Nemám tedy ten hlavní ukazatel, kdy mi začne přechod. Co když už tu je (nebo byl), nebo je to, co se mnou teď cloumá začátek? Skutečností je, že nespavosti a emoční labilita přichází v jakýchsi cyklech, ale to, že se ten cyklus nezavrší těmi dny, tak jaksi k úlevě nedochází. Docela by se mi ulevilo, kdyby to měl být přechod, než třeba počátek jakési maniodeprese. To mě vedlo k té otázce, krom toho, že zde minulý týden padla zmínka od mnohem mladších kolegyněk. Nechci to nijak řešit, jen chci vědět. Takže díky za tip rozboru krve, nebudu-li moci tu nejistotu vydržet, požádám o to, i kydž gynekoložka mi podle stavu prostředí přechod nepotvrdila, ale je to už dva roky a od té doby kontroly vždy fofrem.. Mimochodem hormónů mužských mám myslím dost svých vlastních, do toho nejdu:)))EvoKRK, myslím na tebe, hlavně jsme s tebou! Myslím, že bys měla zajít za doktorem a zkusit ještě nějaké prášky, vždyť na každého působí stejné léky jinak, třeba bys našla

Romano, ty obsese na děti jsou u žen dosti značné. Vím, nejde to potlačit, ty myšlenky jsou pekelně vtíravý, ale musíš je přetlouct něčím jiným, abys té nutkavosti nedala šanci... Miss - jak často bereš magnézko? Já myslím, že máš víc PP než tetanii...Dandynko - jsem taky z "králíkárny", ale mizím odtud, jakmile to jde! Prostě vypadnu, moc neplánuju - třeba přes víkend sednu na vlak a jedu. Koupím si lístek Někam a vystoupím tam, kde se mi zalíbí:-)) Třeba s Renuškou jsme vystoupily v Mokropsech! Taky si tam v Berounce řádně zaplavala... a pak jsem ji - jak jinak než mokrou - vyfotila pod cedulí Mokropsy :-))Juditko, sem tady:Sámjako přestupný rokposlouchám sentimentální křikloretánských zvonůpočítám zbylé cigaretya snažím se zapamatovat sitento večer mokvajícína zápraží podzimu...

Evi, s tím taxikářem jsi mě taky rozesmála. To byla teda dobrá duše:-))) Romčo, jak velký máš děti?

miss, sice nevíme, co to může způsobovat do budoucna, ale máme jiné možnosti?Buď to budem mít ze života peklo (a samozřejmě to odnesou i naši blízcí) už teď, anebo máme aspoň teď pomocnou berličku a pak kdoví. Ale takhle máš aspoň část toho života lepšího.Kdyby bylo jiné řešení, jak ráda bych ho zkusila...

Evi Rko mas pravdu a oči mne šílene boleli mala som chut to povypinat vsetko, no je to už za mnou, dakujem za peknu predpoved:)Rozrehotala som sa teraz, ked si napisala co ti taxikar povedal, mat pp a plus este toto pocut snad by som aj z toho taxika vyletela:)je zaujimave že vtedy chce clovek ujst, si pamätam ako som z roboty urýchlene musela preč, alebo niekedy mam chut vyletie z elektricky, vacsinou ma zachrani ak mi niekto zavola a ja sa musim sustredit na telefonat, neviem ake to bude ked si spravim vodicak sa budem bat že niekoho zabijem v tom aute ked ma chyti panika:(prčic..ogopogo by už mal byt na maily je to video. Tak ja si idem dat este pred spanim slaninku:) a mrknut na nocne vydanie vasich ceských vyvolenýýýýýýýýýýých

Ahoj Evi, my jsme byli dneska s naší Belou v lese, ta byla smutná, když jsme ojížděli. Ona teď bydlí u tchyně.

Kamčo, tak vidíš, já ti už odpoledne psala, že těm houskám unikneš, moc gratuluju!!!!!! Už asi taky slavíš.... jako Nika:-)) Tak si to, holky, zaslouženě užijte!!!!!:-))))Leníku, k těm námětům: tak se rozhlídni dokola, reportáž se ti naskýtá na každým rohu... a určitě i na rozhovory by se někdo našel.... Teď se ti třeba blíží začátek školního roku, tak šup za budoucími prvňáčky a foť a piš! A co psí outulky, nemocnice, dětské domovy, pasťáky, domovy důchodců? Mohu ti třeba dodat kontakt na europoslance za váš kraj,i fotku mohu přeposlat...Krystínko, ahoj, neboj!!! To se mi taky občas stává, říkám si tomu soukromě "noční běs", anebo.... že na mě "sáhla smrt". Někdy to má souvislost s nějakým nepříjemným snem, jindy se mi to uděje zcela bez příčiny... Jednou se "z toho" vzbudila i moje psice-ohařice, jediný to svědek těchto mých nočních příhod :-((... A usneš pak? Dobrý je se dojít napít! Jinak ty pocity šílenství jsme tady zažili snad všichni! Pokaždý, když na mne PP lehne, tak to zažívám! Největší šílenství se však odehrávalo, když jsem nevěděla, o co jde.... To byl zas denní běs!!! Jednou, když mě to na ulici vzalo, jsem v panice skočila do taxíku a chtěla domů. Taxikář se na mě nedůvěřivě podíval a řekl: "Vy ale nevypadáte dobře..., ale... mně už tady už pár lidí umřelo, tak jsem zvyklej." Jo.... a ten Serlift tady bere Roman :-))Miss naša milúčka - udělalas dobře, žes tu kérfúrovou neonku zabalila, radila jsem ti to, neb stejně by ti to pořád vadilo... a člověk se přece nemá vědomě tejrat!!! Vyčkej na tu recepční - cítím, že osud ti dopřeje :-)) Na tu reklamu s Ogopogem se těším! Škoda, že Karel, co ho sem dotáh´, už na nás nemá tolik času :-((Dandynko - je moc hezký číst, že díky nám si ty počáteční hnusný stavy s AD přežila, to potěší!!!! Ta předrážděnost k tomu určitě patří, není to nic výjimečnýho, vydrž!!!Juditko, jdu se zas poohlédnout po nějakém tom teskném nočním verši...

Dandy, ale zase proti té paní-bez rukou, měly bychom být rádi, že jsme zdraví a nám se zatím honí hlavou takové myšlenky, ach jo.Ale to jsem teda koukala, jak to zvládá, je fakt dobrá, kluci se dívali se mnou a taky valili oči.

Dandy, asi mi AD pomáhají, já jsem teď poslední půlrok obsese neměla,teda ne že bych byla úplně normální, je mi jasný, že já normální prostě nikdy nebudu, co se týká dětí- jejich zdraví dokáže mě rozhodit cokoliv, ale to je spíš úzkost, ale ty obsese jsou u mě tak, že myslím jen na ten konkrétní problém,celý den pak nic normálního nemůžu dělat, protože myslím na ten jeden problém, který jsem si ve svojem mozku zrovna zafixovala. Moje obsese se týkají výhradně jen dětí.

Dandy ja tak strasne nechcem byt na liekoch:((nechcem sa napchavat chemiou, aj ked na druhej strane je ta moja narusena. Mam teraz depku a hned rano si zmeram tlak, hrozne veci som sa docitala o Moclobemide, že treba mat pri sebe vždy zdravotnu kartu, že zle posobi na srdce, do prčic, na druhej strane ked som si prečitala na letaku nežiaduce ucinky SSRI bolo ich tam teda dost. Asi 2 dni mam bolesti hlavy dokonca v noci som sa zobula na prisernu bolest, co mna hlava v živote nebolela ani len pri chorobe a teraz? a teraz citam že pulzujucu bolest sposobuju tieto AD, mama strach lebo ako pises nevies co to može sposobovat do buducna.