našít takovému spáči kapsičku na zadní díl
pyžamového kabátku a vložit do ní míček. Když se bude chtít ve
spaní převalit na záda, narazí na míček a zůstane na boku. Řekl
to novinářům Jan Klozar z Fakultní nemocnice Motol.


Vysvětlil, že chrápání vzniká v hltanu při poklesu napětí
svalů, které drží dýchací trubici. Zúženou trubicí proudí vzduch
rychleji, rozkmitá ji i horní měkké patro a ozve se známý řezavý
zvuk. Chrápání je většinou problém společenský, u části lidí ale
je to také obtíž zdravotní.


Trpí poruchou spánku, spánkovou apnoe, při které se v dýchání
objevují dlouhé přestávky. Tím se zhoršuje okysličování krve.
Tyto lidi proto častěji postihují nemoci krevního oběhu. Na
rozdíl od běžných chrápajících spáčů se nevyspí, protože se
několikrát za noc kvůli zástavě dechu budí; spánek pak dohánějí
během dne.


Člověk, který už nechce rušit své blízké v noci chrápáním, by
podle Klozara měl především upravit svůj životní styl. Měl by
zhubnout, protože tuk kolem dýchací trubice zužuje průchodnost a
spíše nastane chrápání. Měl by spát na boku, protože na zádech by
chrápal. Před ulehnutím na lože by neměl pít alkohol, kouřit a
užívat léky na spaní, to vše totiž uvolňuje napětí svalů a člověk
pak snáze chrápe.


Pokud tato jednoduchá pravidla nepomohou, lze se poradit s
lékařem o přípravcích proti chrápání, těžší případy se řeší
operací v oblasti horních cest dýchacích.


Autor: Naďa Myslivcová - ČTK