Od příštího roku nebude mít kdo vyrábět zubní náhrady

Prezidentka Komory zubních techniků Alexandra Seidlová varuje, že vzniklá situace je už za hranicí udržitelnosti. „Pokud nedojde k rozumné úpravě úhrad, budeme muset výrobu výrazně omezit. Jedná se především o tzv. celkové náhrady, které nejvíce potřebují naši starší spoluobčané,“ uvádí Alexandra Seidlová a dodává, že jednání se zástupci Ministerstva zdravotnictví i pojišťovnami za posledních 5 let nepřineslo žádné výsledky, přestože prodělek zubních laboratoří je zcela transparentně zdokladován.

Podklady a statistiky Komory zubních techniků přinášejí alarmující čísla: vyrábět zdravotnické výrobky, jako jsou celkové a jednoduché částečné zubní náhrady, celokovové a pryskyřičné korunky, je pro zubní techniky vysoce prodělečné a hrozí, že je od 1. ledna 2015 nebude mít kdo vyrábět. Stát sice na jedné straně garantuje pacientům „plně hrazené“ protézy jednou za tři roky zdarma, na straně druhé ale úhrady za tyto výrobky buď nebyly od roku 1997 valorizovány, nebo minimálně. Jediná oblast, kde se dalo šetřit, jsou mzdy zubních techniků. Není neobvyklé, že vystudovaní zubní technici za vysoce odbornou práci inkasují jako zaměstnanci standardní laboratoře 10.800-12.000Kč hrubého, tedy asi 60 Kč na hodinu. Zkušený zubní technik, který vyrábí „plně hrazené“ výrobky, často pracuje za sotva dvě třetiny průměrné mzdy v ČR.

Výrobu zubních náhrad dotuje zubní technik
Úhrady, stanovené zákonem, jsou nedostačující  - pro představu několik čísel:  Při minutové sazbě zubní laboratoře 10 Kč, v čemž jsou zahrnuty veškeré náklady (materiál, práce, energie, správa objektu, vybavení) je reálná cena celkové dolní snímací zubní náhrady pro zubní laboratoř 3.700 Kč. Od pojišťovny dostane zubní lékař (nikoliv zubní technik) celkovou úhradu 3.617 Kč. Z této částky obdrží technik většinou částku zhruba 2.000 Kč. Ovšem ani pro lékaře není úhrada zbylých cca 1.500 Kč dostatečnou odměnou, a tudíž není vůle dávat technikovi, který je na svém zadavateli práce závislý, více než musí.??

Německý model
Vyspělé státy Evropy tento problém vůbec nepřipouští a něco jako plně hrazené výrobky neznají. Celková náhrada v Německu stojí pacienta cca 500-2.000Eur.Systém je nastaven tak, že nejprve se dohodne pacient se zubařem, co chtějí vyrobit, tento rozpočet posoudí pojišťovna, která zohlední, zda se pacient chová zodpovědně, a podle toho mu přispěje nějakou částkou.
Zubní technik, který protézu vyrobí, je také placen lékařem, smlouvu s pojišťovnou nemá, stejně jako u nás.  Výrobní cena celkové náhrady z laboratoře je cca 400-2.000 Eur, podle provedení.

Zubní náhradu bude potřebovat stále více lidí
Podle statistik víme, že populace stárne. Je jasné, že při zvyšujícím se průměrném věku seniorů, je tato cílová skupina stále širší a ne každý senior si může dovolit řešit svoji bezzubost nákladnými implantáty. Jenomže, vracíme se v začarovaném kruhu zpátky - ani pro lékaře není atraktivní vyrábět protézy. Nastavením legislativy je tato oblast péče o zdraví velice problematická, a proto zubní technici žádají opakovaně řešení pomocí vyhlášky. Pomohlo by i rozdělení úhrady za úkony zubního lékaře a za práci zubního technika, jako tomu bylo v minulosti.

Náhrady nebude mít kdo vyrábět
Zákonem stanovené úhrady zdravotní pojišťovny mají bohužel jasný efekt: plně hrazené snímací náhrady nechce nikdo předepisovat, ani vyrábět - počet výdělečných zakázek pro zubní techniky se vlivem ekonomického tlaku krátí a objevují se první případy krachů laboratoří.