5 cviků pro zdravé chodidla

Zuzana Rybářová, pohybová specialistka ze Studia Maiselovka v centru Prahy, kde vede kurzy Zdravých zad, připravila několik vyzkoušených cviků.

“Podle statistik průměrný Čech 8,5 hodiny denně prosedí, ale neaktivní chodidlo neodpočívá, jen přestává pracovat. Chybí-li nám rychlá chůze se zapojením celého těla a přidá-li se nějaké to kilo navíc, vše se na našich chodidlech projeví. Klenba se začne bortit, chodidla se oploští, případně se přidají problémy s vbočeným palcem, příliš vysokým nártem, patní ostruhou… následně se špatně nastaveným kotníkem atd. A jsme v začarovaném kruhu bolestí vznikajících ze špatné, nebo úplně chybějící, péče o naše chodidla,“ vysvětluje Zuzana Rybářová, pohybová specialistka ze Studia Maiselovka v centru Prahy, kde vede kurzy Zdravých zad a přidává 5 cviků pro zdravá chodidla.

1. Pomoc pro palec

Postavte se tak, aby chodidla spočívala pod kyčlemi. Váhu soustřeďte na celou patu, palcový a malíkový kloub. Mezi palec a ukazováček si dejte malý míček tak, aby se prstce oddálily a palec směřoval rovně a dopředu. Variantou je také dát si kolem palců gumičku, chodidla oddálit od sebe a palce tak hezky dorovnat.

2. Ozdravný vějíř

Začněte opět ze základního nastavení chodidla – soustřeďte se na tříbodovou oporu na patě, palcovém a malíkovém kloubu. Zvedněte všechny prstce, váhu dejte na patu a chodidlo pokládejte na zem od jeho vnější strany, přes malíkovou hranu k palci. Prstce rozprostírejte pomalu, pečlivě, jakoby do vějíře. Každý položte zvlášť, hezky od sebe. A zopakujte to.

3. Ploska v ráji

Odšroubujte násadu koštěte, dejte si ji pod chodidlo a postupně promasírujte celou plosku.

4. Chodidlo v posilovně

Dejte si ručník nebo jakoukoliv látku pod plosku a stahujte ji nejprve prstci k sobě, jako byste si ji „nahrabávali“, a pak ji zase dávejte prstci co nejdále od sebe.

5. Sám sobě masérem

Vezměte si míček a dopřejte si automasáž. Můžete použít tenisák, ale mnohem lepší je gumový míček určený na trigger pointy nebo tzv. ježek. Chodidla umístěte na zem pod kyčle (ty jsou stabilní, „nevykyčlujeme“ se na stranu), pod jedno si dáme míček a můžeme:

a) „šlapat zelí“,

b) projíždět míčkem celou plosku od každého prstce až po patu a nakonec se soustředit na vnitřní stranu klenby,

c) dát si míček pod klouby prstců, pata přitom spočívá na zemi a prstci jakoby objímáme míček – nahoře je hezky roztáhneme od sebe a pak je zasuneme pod míček,

d) dát si míček pod patu, zbytek chodidla nechat na zemi a patou v rytmu zatlačit do míčku a zase ji zvednout do vzduchu nad něj.