Proč trpíme
Buddhismus se soustřeďuje na princip dvou pravd, absolutní a relativní. Absolutní pravdou je, že pravá přirozenost naší mysli a vesmíru je osvícená, klidná a dokonalá. Njingmský buddhismus považuje za pravou přirozenost mysli spojení uvědomění a otevřenosti.
Relativní neboli konvenční pravdou je to, že v celém spektru obyčejného života - pomíjivého, nestálého pozemského života narození a smrti, který buddhisté nazývají sansára - je svět vnímán jako místo utrpení, neustálé změny a klamu, neboť tvář pravé přirozenosti je zahalena našimi duševními zvyky a emocionálními depresemi, zakořeněnými v našem zaměření na ,"já" a lpění na něm.
V západním myšlení "já" obvykle znamená osobnost, uvědomování si ega "já, moje". Buddhismus zná také tento význam "já", ale přisuzuje ,"já" rovněž každému jevu nebo předmětu - čemukoli, čeho se můžeme přidržet, na co se zaměřit jako na skutečně existující entitu. Mohlo by to být ,"já" jiného člověka, "já" stolu, ,"já" peněz nebo "já" myšlenky.
Jestliže se zaměřujeme na tyto věci, vnímáme je dualisticky jako subjekt přidržující se objektu. Pak mysl začíná diskriminovat, oddělovat a nálepkovat takové věci, jako je například myšlenka "Já" mám rád "toto" nebo "já" nemám rád "tamto". Mohli bychom si myslet, že "toto" je milé, hezké, a tak přichází náklonnost, nebo že "tamto" není tak milé, pak může vstoupit bolest. Můžeme toužit po něčem, co nemáme, nebo se bát, že ztratíme, co máme, případně pociťovat sklíčenost nad ztrátou toho, co máme. Jakmile naše mysl více a více lpí na něčem a přidržuje se toho, pociťujeme zvyšující se vzrušení nebo bolest, a to je cyklus utrpení.
S naší "relativní" neboli obyčejnou myslí se obracíme na ,"já", přidržujeme se ho, jako by bylo něčím pevným a konkrétním. Ale je to iluze, protože všechno v zážitku sansáry je přechodné, měnící se a umírající. Naše obyčejná mysl považuje já za něco, co skutečně existuje jako nezávislá entita. Ale podle buddhistického názoru "já" ve skutečnosti neexistuje. Není to nic pevného a stabilního, ale pouze označení, které si vymyslela naše mysl. "Já" není ani nezávislá entita.
Podle buddhistického názoru všechno funguje ve vzájemné souvislosti, takže vlastně neexistuje nic, co by mělo opravdu nezávislou kvalitu či podstatu.
V buddhismu se zákon kauzality nazývá karma. Každý čin má odpovídající účinek, všechno se vším souvisí, je na sobě vzájemně závislé. Ze semen vyrostou zelené stvoly, pak stromy, potom květy a plody, které znovu produkují semena. To je velmi jednoduchý příklad kauzality. Díky karmě naše činy formují svět našeho života.
Vasubandhu, největší mahájánský spisovatel zabývající se metafyzikou, řekl: "Díky karmě (skutkům) se rodí různé světy."
Lpění na ,"já" vytváří negativní karmu - naše negativní tendence a zvyky. Ale ne všechna karma je negativní, i když někteří lidé takto chybně uvažují. Můžeme vytvořit i pozitivní karmu, a právě to souvisí s léčením. Silné přidržování se "já" vytváří negativní karmu. Pozitivní karma uvolňuje toto zaměření, a jak se osvobozujeme, nacházíme svůj pokojný střed a stáváme se šťastnější a zdravější.
zdroj: Tulku Thondup Rinpočhe - Léčivá síla mysli
Komentáře
Napiš co konkrétně tě trápí.
naše mysl je jak ohen... dobrý sluha, ale zlý pán...zvládnout své myšlení.. o tom je Buddhismus..
Honza B.
Náhled na svět podle P.CH.můžeme brát za svůj,ale bez prožitku nám to stejně nepomůže.Budeme žít dál se svým trápením.
Jo a jak se v praxi projevuje to "znameni selmy?"
V Praze se již několik let pravidelně schází skupina praktikující Tensegritu - magická gesta šamanů starověkého Mexika, zveřejněná Carlosem Castanedou a dalšími pokračovateli této tradice. Cvičíme jak základní gesta z knihy Magické pohyby, tak i gesta z instruktážních videí a nejnovější formy Tensegrity, které jsou vyučovány na seminářích Cleargreenu.
*
Pravidelná cvičení v Praze od 6.zari 2010, pondeli: 19.30h-21h.
*
Jediná podmínka je vaš zájem o objevování nových věci
*
Přijít může kdokoliv starší 16-ti let.,první návštěvu lze domluvit majlem:Kontakt na nás je: [email protected]
nejsi náhodou i Don Lucas z jiného fóra? Jestli ano, srdečně tě zdravím, a jestli ne, zdravím tě srdečně též. :D
Je logický, že ne všechno, co chceš, se ti i splní. Když se nám neplní to, co chcem, potom trpíme. Proto je utrpení nutnou součástí života. Ale nesmíme zapomínat, že jeho nutnou součástí je i radost!
Trpíme i když se plní. Zrození, nemoc, stáří a smrt - základní druhy utrpení - se týkají všech vtělených bytostí. K opuštění samsáry vede odevzdanost Bohu (íšvara-pranidhána, Jóga-sútra 1.23, 2.45).
)
Jen život v samsáře - směs štěstí a neštěstí. Kdyby bylo utrpení přirozené, nesnažili bychom se mu vyhnout, ne? Uvědomit si to je první krok na cestě ven. Může to sice trvat dlouho, ale je to individuální svobodná volba.
Ani to není cesta ven. Tím se utrpení jen omezí. Dokud máme fyzické tělo, utrpení se nás bude týkat. Můžeme ale změnit náš postoj vůči němu. Pataňdžali, Buddha a další ukazují jak.
"Nechat se vést všudypřítomným duchem.": Co je tento duch zač, jak se jím nechat vést a kam?
Třeba mezináboženským válkám netolerantních vyznavačů konkurenčních bohů?
Když jsme u toho Desatera, tak u nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš atd. je zcela jasné, jakému utrpení zabraňují. Ovšem jejich velkou chybou je, že se nacházejí v knize. To někteří nemohou zaboha skousnout.
"Utrpení můžeš zabránit tím, že budeš žít jako duchovní bytost"
A jak se to dělá? A k tomu můžeš přidat odpovědi na ty otázky o všudypřítomném duchu.
Nikde nevyzývám k vraždění. Např. ž/Židé taky vedli náboženské války.
Taktéž netvrdím, že je Desatero něco nového. Naopak, je to superkrátká verze pravidel civilizovaného soužití, které ovšem většina dnešních lidí ani tak nedokáže následovat.
"vnímáš ostatní kolem sebe jako oduševnělé bytosti. Vciťuješ se do nich a vyhodnocuješ jejich potřeby v souladu (a někdy v konfrontaci) s těma svýma": To je v podstatě tzv. zlaté pravidlo - jednej s ostatními tak, jak chceš aby jednali s tebou. Ani to příliš lidí nedokáže, byť o tom hodně mluví a píší.
"Všudypřítomný duch je všudypřítomný duch. Jestlli nemáš tušení, co to je, tak jsi marnej i jako křesťan.": Takže o něm sám nemáš tušení. A tvůj třetí omyl je, že jsem křesťan.
"Naslouchat bytostem a silám kolem sebe a v sobě.": Takových bytostí a sil je habaděj. Ne všechny jsou přátelsky naladěné. Jak poznáš, kterým naslouchat?
- Odpovědět
Pošli odkaz