ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Děkuji vám děvčátka moje, trochu jste mi svými životními osudy ulehčily pocity tíže. Tak jako všechny z vás jsem si myslela, že se v tom začarovaným bludným kruhu svých zoufalých citů věnovaných osobě, která si to ode mě nezaslouží, nacházím sama. Hodně jsem se rozmýšlela, jestli se mám k tomu vyjádřit taky, protože mnohé z vás nepotěším. Já se totiž v tomto stavu nacházím už přesně: víc než 25 let!!! Mezi tím jsem se solidním partnerem vychovala 2 krásné a milé děti. Ale každé ráno po probuzení začínám den myšlenkou na jednu jedinou osobu....Momentálně jsme ve stavu mlčení, kdy jsme se po velmi nepříjemné hádce způsobené nedorozumněním 2 roky neviděli a SMS můžu spočítat na prstech jedné ruky."Hezké vánoce" a "Všechno nejleší k narozkám".Moje pocity neustále migrují od

Babocko, to me hrozne mrzi, je to smutnej pribeh. Preju ti, aby se tvuj zdravotni stav zlepsil, to je ted nejdulezitejsi. Je to hajzl ten tvuj pritel, uplne si dokazu tu situaci predstavit. Ten muj byvaly si totiz vybral na rozchod taky tu "nejlepsi" dobu - nebyla jsem sice nemocna, ale mela jsem vazne problemy, no tak se rozhodl, ze mi nic neulehci a da mi k tomu jeste kopacky. A co myslis ze ja? Misto abych ho kopla do zadku, tak ho porad miluju.

Tome: tak taky popis svuj pribeh, takhle si muzeme lip navzajem poradit

Cau Aurelie ,tak jsem si tady precetla v rychlosti příspěvky a docela jsem teda překvapená , kolik lidí prožívá podobné pocity.........Já přidám svoji trošku do mlýna - V roce 96 jsem se seznamila s klukem , o kterem jsem si myslela , ze bude jen takovou tou kratkodobou prechodnou zalezitosti , abych zapomnela na toho , kterej byl pred ním - po pár měsících jsem si na něj zvykla a stále přitom ale doufala, že budu s tím bývalým - znáš to :-)Jenže jak se ukázalo bývalý mne nechtěl , resp. nedokázal se ke mně popáté vrátit , a já se nakonec do toho druhého zamilovala . Je to vztah hysterický , plný emocí , hotová Itálie , rozchody , návraty , nastěhoval se , odstěhoval se , on si našel 5x někoho jiného , já jsem byla několikrát zamilovaná platonicky do jeho kamarádů , s jedním jsem i párkrát spala , prostě život . Vloni jak se odstehoval , tak jsme spolu nebyli asi 3 měsíce , první jsem mu volávala , neboť jsem věděla , že má jinou , abych mu pokazila rande :-), nakonec jsem se přestala ozývat , abych se mu stala vzácnou , zjistila jsem totiž , že takto to zabírá nejspolehlivěji , i začal volat on mi , nakonec opustil svojí novou partnerku nymfomanku a opět jsme spolu randili a já byla v 7. nebi ,i když jsem celou dobu věděla, že nám to nemůže klapat do budoucna a tak. Letos jsme začli spolu 9. rok vztahu , nejlepší léta v prdeli , svatba v nedohlednu a já velmi vážně onemocněla. Jsem už pár měsíců na nemocenské a myslím že do práce už se nevrátím :-( . Ve chvíli , kdy partnera potřebuju jako sůl a doufala jsem že mi bude oporou , neboť já jsem ho nikdy nepodrazila v zásadních věcech , mi v sobotu zcela lakonicky řekl, že už měsíc má jinou . Nicméně mi nabízel kamarádství - to aby se necítil tak zle , já mu dneska napsala , že bych mu nejraději plivla do ksichtu a ať už ke mně raději ani nechodí . Předpokládám, že jeho nová slečna o mne nemá ani potuchy. Pak jsem sin ale řekla, že možná to všechno je z jeho strany pouze jakási obrana proti skutečnosti , že jsem na tom se zdravím opravdu hodně špatně .Nicméně jsem v šoku a jenom vzheledm k tomu , že to není poprvé , co jsme se rozešli , se nehroutím , ale za chvíli to přijde. Je to slaboch , který nedokázal unést situaci . Po skoro 9 letech jsem se dočkala , co ?Tím ti chci taky napsat , že i kdyby ses vrátila ke svýmu bejvalýmu , tak pořád jsou jeste 2 možnosti - budto spolu zustanete do konce zivota , nebo byste se zase rozesli a zase by sis to cele trauma prozivala znova a znova , stejne jako ja , a nakonec bys taky treba zustala sama , jako ja ted. Nejhorsi je že já opravdu netušila , že mi může udělat takový podraz a zbaběle se vytratit....Ach jo , a víš co je nejhorší ? Když si vzpomenu , ale to já tak při každém rozchodu s ním , na to ,jak nám bylo spolu fajn a tak , jak jsem ho jednu dobu vášnivě milovala a tak...A přitom je to takový hajzlíkA bonbonek na závěr :-)) - ten prvni partner , na ktereho jsem potrebovala tehdy v 96 zapomenout , se nastehoval i se svou manželkou a děckem do naší ulice , hnedka do vedlejšího vchodu , a mám je na očích skoro každý den ! (nasrat) :-))

Aurelie: jsem na tom totálně stejně jak Ty, cos napsala, jako bych psal já... Psycholog moc nepomůže, aspoň mě nepomohl, jen otázkami způsobil intenzivní bolest tam, kde to bolelo "tak normálně ale pořád". A prášky jíst nechci. Cítím s Tebou. Kdybys na něco přišla, napiš to sem nebo mi mailni, taky bych potřeboval, když ne radu, tak aspoň směr.

Tak uplynulo dalsich par mesicu a hadejte jak na tom jsem - uplne stejne. Rekla bych, ze ted se prokousavam asi nejhorsim obdobim. Driv jsem alespon v sobe nasla silu delat spoustu veci, ale ta sila me opustila. Vsechny veci jsem delala z musu a ne proto, ze by me opravdu bavily (chozeni s prateli, cviceni apod.). Takze jednoho dne jsem proste uz nemohla. Ted sedim porad doma a je mi strasne, dokazu se akorat dovlect do prace a domu. Samozrejme ho porad miluju. Mam za sebou dalsi pokus o vztah, ktery nevysel. Prosila jsem ho, abysme se k sobe vratili - v zadnem pripade nechce. Mam za sebou obdobi, kdy jsem s nim nechtela mluvit a pak zase ano, ikdyz trpim, alespon muzu cas od casu slyset jeho hlas a vedet, co dela. V soucasne dobe se snazim predstirat, ze ho beru jako kamarada, jemu to tak vyhovuje. Nasel si novou pritelkyni, do ktere je uplny blazen a ja jsem blazen jeste vetsi, protoze s nim jakoby "kamaradsky" probiram jeho vztah a s litosti posloucham tu nehu v jeho hlase,kdyz o ni mluvi. A presto si nedokazu rict DOST, nebyt v kontaktu je snad jeste strasnejsi. Nemate nekdo kontakt na opravdu dobreho psychologa z Prahy, ktery neni drahy? Myslim, ze ted uz to prestala byt legrace a projevuji se u me snad vsechny symptomy deprese. Nekdy nedokazu ani vstat z postele, nechce se mi zit - bez nej to nema smysl.

Ahoj Lucko, nevím, zda jsi četla můj příspěvek. Já toho svého bývalého vídávám v práci (tedy abych to upřesnila, tak jsem v jejich firmě na 4-měsíční praxi, která mi ale naštěstí bude v květnu končit...) Když jsme se rozešli, utěšoval mě, že přece budeme v kontaktu, což já zase nechci. Jenže mi momentálně nic nezbývá. Vídat se s ním každý den je pro mě hrozně těžké, taky bych ho raději už nikdy neviděla, když se rozhodl, tak jak se rozhodl. Nejhorší je, když se s ním musím bavit "pracovně", připadá mi, že on je úplně v pohodě, jako by se nic nestalo, zato já přijdu z praxe domů a brečím, že on ty své city dokáže tak potlačovat. Nechápu, jak to chlapi dokážou, ale já jsem z toho rozchodu úplně vedle. Vím, že se v práci stále po mně otáčí, mluví na mě, ale to mi nestačí. Přesně, jako ty píšeš, on byl taky zatím ten můj "nejlepší", a vím taky, že mě hodně miloval. Nevím ale, zda mám ještě čekat, vztah to byl hluboký, ale jak mi říkala známá, chlapi všechno berou trošku jinak než my...Taky jsem byla jeho první, naivně doufám, že právě proto nezapomene tak rychle. Čekám na den, kdy se s tím konečně smířím, ale to se asi načekám...

Moniko, Aurelie, ale to je myslím si extrém, u vás to tak vůbec nemusí být..navíc je to už úplně jiné, než jak to te´d asi cítíte vy. Já už si pořádně ani nevybavuju, jak vypadal, tón jeho hlasu, skoro nic. Jen jsem prostě měla tu smůlu, že mi stoprocentně vyhovoval a tím mi nasadil laťku na chlapy hrozně vysoko. Teď už mám prostě ideál, jako asi každá z nás, ale má bohužel konkrétní podobu a vím, že někdo takový skutečně existuje- ale ne pro mě. Jinak už jsme se opravdu nikdy neviděli. Když jsme se rozešli, bylo mi devatenáct, neuměla jsem ho nějak uhánět, hledat, styděla jsem se a on o to samozřejmě ani nestál. Byl mezi námi velký věkový rozdíl, dneska už to určitě bude tatík od dětí, třeba i plešatej:)..už na to nevzpomínám s hořkostí, necítim nic bolestnýho, nebojte, to fakt deset let nevydrží..jen to, že o něm vím, že byl a byl nejlepší, a že dneska by to bylo s mými životními zkušenostmi úplně o něčem jiném a troufám si tvrdit, že by to fungovalo, jen to mě trochu mrzí. Každopádně, jestli něco neradím, tak je to zůstávat v kontaktu. Kdyby mi v průběhu těch šesti let potom třeba zavolal, věřte mi, měla bych o čem přemýšlet dalších zbytečných deset let..

ahoj..vis neco podobneho znam.. a z vlastni zkusenosti--->>>zahod fotky.. dej je treba do krabice a na pudu.. a vsechno co ti ho pripomina.. .. nevidej se s nim NIKDY, nevolej mu ani neber jeho telefony kdyby volal.. nepis si s nim, ani mu neodepisuj.. a casem se to zahoji.. .. treba to bude trvat ale je to tak jedine reseni.. .. me to pomohlo.. a jsem okej :))mejse te fajnys :-)piddahttp://pidda.wz.cz

Ahoj Lucko, desi me, co jsi napsala. Mam totiz pocit, ze u me to bude to same. Taky jsem potkala toho praveho v nespravnou dobu. Ale stale jeste verim, ze jednou...Moc casu mi ale nezbyva, pomalu se blizim k te nebezpecne vekove hranici, kdy bych se mela zacit ohlizet po manzelovi a ja nikoho jinyho nechci. Byla by to taky takova naplast na bolest. Chtela jsem se te zeptat, jestli jste se jeste nekdy videli, telefonovali nebo jestli o nem mas alespon nejake zpravy prostrednictvim svych znamych apod.

To je smutný příběh Lucko, to už jste se nikdy nesetkali?? Jen se děsím toho, že taky takhle dopadnu. Mám sice přítele, ale asi je to tak nějak jak jsi popsala - náplast na bolest. Pořád si říkám že čas vše zahojí, ale myslela jsem tím tak pár měsíců a ne deset let.. Hrozná představa

Ahoj holky, asi vás nepotěším..prožila jsem si totéž, po dvou letech a společném bydlení přítelův odchod bez vysvětlení. Neshody mezi námi byli, ale dostala jsem košem docela drasticky, ráno jsme si řekli ahoj večer, popovídáme si, a už jsem ho nikdy neviděla. Je to právě teď DESET let..mezitím jsem měla šest let jiného kluka, kterého jsem měla jako náplast na bolest, a věřte mi, šest let jsem každý jeden den alespoň chvíli myslela na toho bývalého..představovala si, jak se znovu setkáme a jak ho okouzlím a tak. Byl hnacím motorem mého konání, všechno jsem dělala jakoby pro něj- hubla, kupovala šaty, cvičila, vzdělávala se, všechno. Pak se začal aspoň trochu vytrácet, a najednou- z ničeho nic jsem potkala svého současného přítele a zamilovala jsem se šíleně moc. Dva roky byl klid, ani jsem si nevzpomněla. Ale teď to začíná trochu skřípat a co myslíte? O kom se mi začalo znovu zdát, koho si představuju a říkám si jaké by to bylo, kdyby..? Prokletí. Po deseti letech, pořád jsem v tom. Myslím si, že toho pravého už jsem potkala. Ve špatnou dobu, na špatném místě- a propásla ho. Definitivně.

Ahoj holky, moc vám děkuji za podporu, dost to pomáhá. Z nejhoršího ještě zdaleka venku nejsem, pořád to moc bolí, ale doufám, že dál to bude jen lepší. Nejhorší je, když jsem na chvíli sama, to pak na něj musím pořád myslet a je mi z toho všeho smutno. Vím, že čas to všechno spraví, vždycky to tak bylo, ale bojím se, že se pak celý vývoj vztahu díky němu obrátí jinam. (Že třeba na sebe zapomeneme, což zrovna teď v tomto období nechci!!!) Vím, že pak se na to budu dívat jinak, ale když člověk by chtěl vrátit věci teď hned, je to taková škoda... Všem vám moc děkuji za upřímné rady a brzy napíšu, jak to pokračuje. Díky ahoj:-)

Ahoj Danielo, je mi te tak moc lito, dobre vim, co prozivas a taky vim, ze utecha typu "to preboli" apod. neni absolutne utechou, hlavne v tehle fazi. Nezbyva nez doufat, ze se k sobe jednoho dne vratite. Nekdy to treba muze trvat i dlouhou dobu a mozna to chce zkusit i jine partnery, abyste si pak mohli oba uvedomit, co jste ztatili vasim rozchodem. V mem pripade je to ta jedina nadeje, ktera me drzi pri zivote. Myslim, ze nejhorsi ze vseho je nemit uz zadnou nadeji. Ale ta je skoro vzdycky a to je dobre. Drzim ti palce. Aurelie

Danielo, hlavne se ted soustred na zkousky a vse ostatni ber jako druhorade...ono se to vystribri...neres neresitelne, chce to cas a cas take vsechny rany zahoji - tedy pry zahoji ... take jsem se moc trapila a nakonec prestala uplne zit a jen jsem zivorila a promarneny cas nikdy nevratis...co se stalo, asi se melo stat a je lepsi, ze jste se rozesli ted, nez za par let a takto jste v tom jen vy dva - bez deti...mozna z vas budou velice dobri pratele, ale pak si uvedomis, ze pro zivot jste proste nebyli si souzeni...drzim palce, at to prekonas bez nasledku

Ahoj Danielo, moc dobře vím jak se cítíš. Hrozně moc to bolí. Snad jediné co ti mohu poradit je, netlač na něj! Nevolej mu a nepiš ať se k tobě vrátí to je ještě horší než lepší, to by jsi se mu mohla zprotivit. I když je to těžké, nech tomu volný průběh kup si něco hezkého na sebe, zajdi s kamarádkama zapracuj na svém vzhledu! On musí sám přijít na to, že mu chybíš že tě potřebuje ke svému životu. Tobě zbývá než doufat, že na to skutečně přijde. Můj bývalý mi řekl že mu chybim sedm měsíců po rozchodu.. Teď je to osmý měsíc, ale nevrátili jsme se k sobě. Zjistila jsem, že o to vlastně už tolik nestojim, prošla jsem si tou nejhorší krizí a nechci do toho spadnout zpátky. Přeji ti hodně štěstí a ozvi se jak pokračuješ pa.

Ahoj, taky zrovna prožívám velmi nešťastné období, kdy se se mnou rozešel přítel. Byli jsme spolu rok a půl. Je pravda, že jsme se často velmi lišili v názorech, když si to zpětně promítám, byli jsme vlastně skoro ve všem odlišní, někdy se i dost hádali. Byly doby, kdy jsem si říkala, že se k sobě absolutně nehodíme a taky jsem s ním do budoucna nijak nepočítala. Nedávno jsme se po menší hádce úplně rozešli. Byla to banalita, nedokážu pochopit, proč to udělal. Teprve teď po tom, co mě opustil, jsem si uvědomila, jak moc ho miluji a jak mi chybí. Nedokážu se s tím smířit, snažím se začít znovu, nejde to!!! Mluvila jsem s ním a vysvětlil mi, že se na mě nezlobí, ale že si jen prostě uvědomil, že opravdu spolu nemůžeme být, že by se za měsíc nechtěl hádat znovu. Řekl, že mě má moc rád a že se přece můžeme vídat, ale chodit vedle něj jen jako kamarádka je pro mě nesmírně těžké. Navíc se vídáme v práci. Já už teď vím, že se v našem vztahu dalo mnohým neshodám předejít, stačila tolerance, brát věci s nadhledem... Teď je po všem.Je mi z toho všeho strašně smutno, toužím ho získat zpátky, ale on mi vysvětlil, že to tak bude lepší a že si myslí, že v tom už má jasno. Pořád ve skrytu duše doufám, že za mnou přijde, protože náš vztah byl plný nesmírné vášně a lásky, nikdy jsme bez sebe dlouho nevydrželi. Já mám teď navíc před zkouškama a nemůžu se soustředit na nic jiného, než na to, jaké chyby jsme v našem vztahu dělali a jak se jim dalo předejít, na což je patrně už pozdě. Na nový vztah nemám absolutně pomyšlení a přestože vím, že není jediný na světě, čekám jen na něj. Prosím vás, co máte podobný problém, napište mi, jak to mám překonat, myslíte, že ještě může přijít zpátky, když jsme se tolik milovali? Chci to teď nechat uklidnit, ale mám strach, že jestli se opravdu přiměju zapomenout, tak navždy a až si třeba on jednou vzpomene vrátit se, já už třeba nebudu chtít, protože už tu lásku k němu s odstupem času cítit nebudu.Prosím, poraďte mi. Díky všem!

Ahoj Aurelie, když jsem si přečetla Tvůj příspěvek rozhodla jsem se, že se také opět ozvu. Psala jsem zde v listopadu a od té doby se věci docela změnily. Od rozchodu s mým bývalým přítelem je to již sedmý měsíc. Před třemi měsíci jsem se seznámila se současným přítelem. Z počátku jsem byla nadšená, že konečně to porozchodové trauma bude za mnou, dokonce jsem si byla jistá, že jsem se zamilovala. Ovšem opak je pravdou. Zjišťuji že mé srdce pořád bije pro bývalého!! Jsme často v kontaktu. Dokonce z něj vylezlo že opravdu přítelkyni měl, ale začala po něm chtít peníze tak se hádali - rozešli!! Pak mi sdělil, že se mnou mu bylo krásně atd. atd. Ví, že někoho mám, ale nebavíme se o tom.. dokonce mi řekl, že mu chybim a že mě miluje. Ale to je vše, neřekne chtěl bych s tebou být udělal jsem chybu, ale proč?? Já to první neřeknu, to jsem již udělala krátce po rozchodu a on řekl NE. Milujeme se navzájem a mě to ničí. Ach joAurelie, určitě ho nepros ať se k tobě vrátí, je to hloupost!! Zkus to třeba jen naťuknout a uvidíš z jeho reakce jestli by to chtěl nebo ne. Přeji hodně štěstí vám všem, ať máme co nejméně rozchodů a bolavých srdíček!!

Cauky, tak jsem se opet vratila k tehle diskuzi. Nejdriv bych chtela napsat svuj nazor na prispevek od Heartbreakra. Mel bys to skoncit co nejdriv,bude ji to urcite bolet, ale alespon se to nebude natahovat. Pokud se budes chovat nesnesitelne abys ji vyprovokoval k rozchodu - tak to je to nejhorsi co muzes udelat. Muj bejvalej pritel to praktikoval a myslim, ze to dela vetsina chlapu. Holky nejsou blby!! Stejne ji to dojde a je to strasna situace, kdy jde o nervy. Ja vim, ze to myslis dobre, ale kdyz uz ji mas zpusobit bolest, tak ji usetri alespon tohoto- byla by pak dvojnasobna. Mozna vas zajima, jak se mi po nekolika mesicich vede. Odpovidam, ze stale blbe a mozna jeste hur. S pritelem stale odmitam komunikovat. Nejak mi to ale nepomaha. Neustale na nej myslim. Zacala jsem chodit s klukem, ale nas vztah skoncil prvni spolecnou noci. Zdvihal se mi z neho zaludek a pritom je dost atraktivni! Takze konec a uz nebudu nic lamat pres koleno, sexualne proste nedokazu zatim s nikym zit. Chci udelat jedno: jit za svym byvaly, vrhnout se mu k noham a zaprisahat ho, aby jsme byli zase spolu. Sice me nemiluje, ale treba se nade mnou slituje. Ja vim ze to zni hrozne, ale uz by mi bylo jedno kdyby se mnou byl treba z litosti, ale hlavne aby se mnou BYL!Dnes po osmi mesicich, ktery uplynuly od rozchodu, muzu tvrdit, ze se s tim nikdy nevyrovnam. Porad ho miluju...

Ahoj, rekni ji to na rovinu, jak rika Radka. Urcite je dobre vyzdvihnout jeji kvality a ujistit ji, ze nedela nic spatne. Proste k sobe nepasujete.Bude z toho nestastna, ale casem oceni, ze jsi ji nevodil za nos. Ja jsem byla kdysi v podobne situaci jako ty a udelala jsem presne to opacne. Chovala jsem se k priteli chladne az rekl, ze se rozchazime a ja toho vyuzila. Dnes je mi z toho trapne a lituju, ze jsem nebyla uprimna.