Jak začít BYDLET SPOLU? Chce to vůbec ON???

Díky moc!No právě, že já se pořád jen těším a nějak to určitě vidím moc růžově, jen nevím co by se mohlo pokazit.Na vaření, uklízení atd. připravená jsem.Na to že už to nebude samé miláčku sem miláčku tam taky..A takové že se neozve a půjde do hospody je o vzájemné domluvě a respektování se, takže alespoň lépe poznám jaký je.Myslím si, že to bude dobrá škola života a kdyby to třeba nešlo vydržet (samé hádky, lhaní, nedůvěra, 3x týdně pivo beze mě..)Tak se koneckonců můžu zase odstěhovat ne?Připadá mi že už jsme spolu dost dlouho a tohle bude pro náš vztah dobrá zkouška.Jen mi připadá že vše záleží jen na něm, já jsem připravená ..(psychicky:)..

V poslední větě na konci jsi na to kápla! Přesně tak to je. Myslím, že máš pro společné bydlení předpoklad, když jsi přišla na tohle, zbytek už bude hračka. Ovšem, připrav se na různé situace, já si taky myslela, že to bude brknkačka, ale chce to dost trpělivosti a tolerance...

Ok,diky moc za všechny odpovědi!!!Já se prostě na to spol. bydlení těším, jednak že budeme konečně spolu a jednak že konečně opustím rodné hnízdo které sdílím s bratrem a rodiči.A právě že si to tak maluju v duchu už delší dobu a myslela jsem si že jak o tom nadšeně začnu že se hned chytí a bude nadšeně plánovat se mnou..Teď už vidím že to byla naivní představa..Takže myslíte že to není tím že by nechtěl se mnou bydlet, jen mám přestat reorganizovat jeho byteček, ok?

Terry tak o tom pred nim nemluv a planuj si to v duchu jako to delam ja. Pak to proste udelej a je to. Kdybych cekala u toho myho nez se k necemu rozhoupe tak dodnes bydli u maminky.akorat me sere ze v byte jsem skoro vsechno platila ja protoze cokoliv jsem chtela koupit jsme "nepotřebovali" :-)

Ale bude a půjde to, ale musíš pomaličku. Moc mu nepovídej o tom, že to tam hodláš předělávat, to se dělá postupně a nenásilně, tu tam přibude kytička, obrázek .... ale ne že přijedeš s malířskou výbavou a začneš tam řádit :-) věř mi, my jsme teď začali s přítelem bydlet spolu a jak i mě vadí některé dle mého názoru neupravené nebo nedodělané věci, tak i jemu pochopitelně vadí všechny moje holčičí serepetičky. Prostě pomalu. Nejpve se tam musíte spolu sžít a potom, až si zvyknete, můžeš navrhnout drobné změny, ale hlavně postupně, podle toho, jak vám to půjde a jaká bude nálada.

Já jsem si myslela, že bude i on pak rád, jak to tam bude mít hezčí. Žijou tam 2 chlapi a podle toho ten byt vypadá..přitom on je dost pořádkumilovný..Chtěla jsem jen takové drobnosti, aby to tam bylo takové útulnější, myslela jsem že bude rád..:(

Zas mu to tam hned nepředělávej, musíš pomaličku, je to jeho byt a myslím že cítí ztrátu soukromí i svého "já". Vždyť tam nemusíš začít dělat rekonstrukci jen proto, že tam s ním budeš bydlet...

Jsme spolu s přítelem už skoro 2 roky. Bydlíme od sebe asi hodinu cesty takže se nevidíme tak často. Několikrát jsme se bavili o spol.bydlení, ale na začátku mi říkal že jeho bývalá(se kterou se k sobě nastěhovali po půl roce) ho v tomhle ohledu dost zklamala (vykašlala se na práci, nechala se jím živit, doma nic neuklidila, neuvařila, jen ležela u TV..).Pak jsme se začali bavit vážně o tom, že bychom se začli o nějaký ten byt zajímat.Teď se z jeho bytu odstěhuje jeho otec a byt zůstane jeho.Ptala jsem se ho tak jakoby napůl z legrace že bych se tam za ním přestěhovala a on mi vážně odpověděl že s tím počítá.Jenže kdykoliv začnu plánovat jak to tam předěláme abych tam mohla být (má jen rozkládací křeslo na spaní) a aby tam bylo hezčeji (malování, nový přehoz na gauč atd.) je potichu, nijak se k tomu nevyjadřuje, max. takové to hm., jo no atd.Tak nevím, jestli se mnou vůbec chce bydlet, nebo jestli ho do toho tlačím jen já? Když se ho zeptám přímo, řekne že chce.Poradíte?A změní se toho tak moc?Vždyť bude mít vypráno, uklizeno, navařeno, nemusíme utrácet za hodinové cesty peníze ani čas..Nebo to má i svá minus?Jaká?Poraďte...