Transplantace lidské tváře

Tým už několik měsíců prodělává praktický výcvik pro operaci, při níž by byla pacientovi transplantována tvář nebo část tváře člověka, který právě zemřel. Po čistě technické stránce by prý to neměl být nepřekonatelný problém. Velkou výzvu ale představuje zvládnutí reakce imunitního systému příjemce na cizí tkáň a vůbec největší problémy jsou z oblasti etiky.

Pacientům, kteří jsou těžce znetvořeni kvůli popáleninám, střelným či jiným zraněním nebo vrozeným vadám, se dosud plastičtí chirurgové snaží pomoci transplantací tkáně z jejich vlastního těla. Někdy se ale "nezdaří vrátit pacientovi lidskou tvář a on je nucen k přízračnému životu, věčně schován za maskou", říká Lantieri.

Technika, kterou jeho tým - a také jeden chirurg v Británii a jeden v USA - zkouší, by měla umožnit transplantovat z tváře mrtvého kůži, maso, svaly, nervy a případně i kosti v případě, že transplantace vlastní tkáně pacienta nepovede k dobrým výsledkům.

Jako každá jiná transplantace cizí tkáně by i tato vyžadovala léčbu zaměřenou na potlačení reakce imunitního systému příjemce. "Odmítnutí nové tváře pacientovým organismem je ale mnohem hroznější perspektiva než odmítnutí transplantované cizí ruky, ať už by člověk zemřel, nebo ne," upozorňuje v Le Figaro šéf oddělení plastické chirurgie z pařížské nemocnice svatého Ludvíka Jean-Marie Servant.

V etické oblasti vyvstávají problémy jak u dárce, tedy jeho blízkých, kteří by se musili loučit s člověkem bez tváře, tak na straně příjemce. Nikdo neví, jak by člověk s transplantovanou tváří vypadal, i když modely naznačují, že jeho nová podoba by byla někde na půl cestě mezi jeho bývalou podobou a podobou dárce. Není také jasné, jak by svůj nový vzhled nesl psychicky.

Jak ale v listu říká psycholožka Jocelyne Magneová, "nelze podceňovat schopnosti lidské bytosti přizpůsobit se, když je postavena tváří v tvář smrti nebo velkému utrpení".

Zdroj: ČTK