Mdloby z horka

Mdloba souvisí s dlouhodobým působením vysokých teplot a přehřátím organismu, zpravidla i s delším stáním. Mozek se dostatečně neprokrvuje, tělo ztrácí tekutiny pocením. Příznakem jsou bledost obličeje, studený pot na čele, zívání, zrychlený dech, nevolnost, malátnost a závrať. Důležité je pít, občas se ochladit a nestát dlouho na jednom místě.

Kudyn, který působil čtyři roky jako dětský lékař v tropické Africe, doporučuje větrat v noci, kdy je vzduch chladnější, a přes den, kdy se teplota šplhá ke 30 stupňům Celsia, už okna neotvírat. Lidová moudrost radí polepit okna na slunečné straně bílým papírem.

Člověka, který upadl do mdlob z horka, je nutno vynést na chladné a stinné místo. Měl by ležet naznak s mírně sníženou hlavou a zdviženýma nohama, oděv na krku a hrudi uvolněný, na hlavě studený obklad. K rychlejšímu probrání přispěje pleskání po tvářích či přičichnutí k látce s ostrým pachem.

Když se člověk z mdlob probere, je třeba pozvolna nahrazovat chybějící tekutiny. Po lžičkách se dává iontový nápoj či slaná voda, kdy na litr tekutiny je čajová lžička soli. Dobrý je i studený sladký čaj s citronem. K člověku, který upadl do bezvědomí, je nutno zavolat lékaře.

S horkem a ztrátou tekutin je spojeno také tepelné vyčerpání. Trvá déle než mdloba a provází je poruchy jednání, zmatenost, podrážděnost nebo i delirium. S těžkou tělesnou námahou a velkými ztrátami tekutin a iontů souvisejí křeče z horka. Při dostatečném přísunu tekutin a iontů se stav rychle upraví.

Naďa Myslivcová