Patří mezi ně například muzikant Simon Lee z britského Kentu, který propaguje výuku bubnování pro pacienty s potížemi sahajícími od závislostí až po autismus, pro lidi trpící poruchami učení nebo psychickými problémy. Pomoc nabídl dokonce i nemocným v konečné fázi choroby, kteří potřebují tišící prostředky. A tvrdí, že výsledky jsou úžasné.

Odborníci věří, že rytmické bubnování může pomoci zdraví člověka tím, že v něm navodí pocit hluboké relaxace, zmírní stres a sníží krevní tlak. "Bubnování má celou řadu výhod," říká Simon. "Dokáže nabudit nebo uvolnit. Dokáže probudit hravost i uvolnit hněv a napětí. Může také pomoci při překonání sociální izolace a vybudování pozitivních vztahů."

Jedna z pacientek, alkoholička, Simonovi řekla, že jí "bubnovací sezení" pomohla natolik, že v nich nabrala sílu k pokračování v mučivé odvykací kúře. "Říkala, že když přišla na kliniku, byla krajně negativistická a první dva nebo tři dny její léčby byly čistě detox a tvrdý dril. Bubnování bylo první příležitostí, kdy se zapojila a usmála. Říkala mi: 'Vyšla jsem ze své ulity a uviděla, že můžu přežít'," vypráví Simon.

Bubnovací seance pořádá i pro veřejnost a podle něj roste zájem o terapeutický dopad, který to může mít jak pro jednotlivce, tak pro společnost. "Existují pádné důkazy, že bubnování může skutečně mít uzdravovací účinky," říká. "Někteří dokonce zacházejí tak daleko, že tvrdí, že čas strávený bubnováním má pozitivní dopad na náš imunitní systém, na hladinu stresu i psychickou pohodu."

Stephen Clift, profesor zdravotní výchovy z Kentské univerzity v Canterbury, vede výzkumné středisko pro umění a zdraví ve Folkestone, které před časem hostilo workshop o přínosech bubnování.

"Bubnování dává lidem všeobecný pocit pohody," vysvětluje. "Jako výzkumné středisko se zajímáme o umění a zdraví všeobecně, ale především pokud jde o hudbu. Většina práce, kterou děláme, se týká zpěvu, především skupinového a při komunitních sezeních, ale výhody z něj plynoucí se dají aplikovat i na bubnování. Je to zábava a výzva, ale velmi rychle to dokáže přinést velmi pozitivní výsledky," dodává Clift.

S tím souhlasí i americký neurolog Barry Bittman, který vidí v zapojení bubnů do terapie velký potenciál, mimo jiné i proto, že je tak snadné je používat. A jakkoli s ním leckdo může nesouhlasit, věří, že smysl pro rytmus má každý. "Věřím, že jsme pevně spojeni s muzikou a existují důkazy, že už embryo v lůně matky má smysl pro rytmus," říká.

"Všichni jsme přirozeně muzikální, i když v USA méně než sedm procent lidí starších 18 let vezme do ruky hudební nástroj alespoň jednou ročně. Bubny jsou dostupné a nepředstavují žádnou výzvu, pokud jde o učení - kdokoli si může sednout a vyklepat na bubnu rytmus," vysvětluje doktor Bittman. "Myslím, že všichni začínáme jako bubeníci. Vzpomeňte si na dětství, na děti sedící pod stolem a bušící do pánví a hrnců," dodává.

Nick "Topper" Headon, bývalý bubeník anglické punkrockové kapely The Clash, která se v 70. letech minulého století stala legendou, patří k těm, kdo podepisují bezvýhradně názor, že bubnování je dobré pro psychiku. Během hraní s The Clash si bohužel vypěstoval drogový návyk, kvůli němuž nesednul za bubny 26 let. Ale teď, když se mu konečně povedlo závislosti zbavit, si znovu užívá bušení do bicích.

"Je to fyzická aktivita, stimuluje to části mozku tím, že to nutí každou ze čtyř končetin dělat něco jiného a je to prapočátek všeho - bubny byly prvním hudebním nástrojem. Ještě před vznikem muziky lidi tloukli věcmi o sebe," tvrdí Headon. Zdroj. ČTK