V České republice je přes jeden milion lidí, kteří jsou nuceni nosit zubní protézu. Aby byli schopni zlepšit kvalitu svého života, není důležité jen překonat psychické obtíže spojené s přijetím ve společnosti a sžíváním se se zubní náhradou, ale také moci se spolehnout na svého zubaře. Jak by měla kooperace lékař vs. pacient fungovat, jsme se zeptali zubní lékařky Jitky Adamové z Letovic, která má s pacienty se zubní náhradou dlouholeté zkušenosti.

Můžete jen krátce nastínit, jak probíhá vyšetření a jaký je postup, než pacient dostane svou první zubní náhradu?

Pokud přijde pacient ještě se zuby, které je nutné extrahovat (vytrhnout), většinou se domluvíme na postupu extrakcí a době hojení. Pacientovi navrhnu eventualitu pořízení dočasných zubních náhrad, které si ale musí plně uhradit, zde pojišťovna nepřispívá. Pro psychický pocit pohody je to však někdy velmi důležité, protože totální náhradu můžeme začít zhotovovat cca po 6 týdnech po vytržení všech potřebných zubů. Totální náhrady jsou pak plně hrazeny pojišťovnou, pokud se jedná o ty standardní. Existují také protézy s litým kovovým patrem, kdy má pacient na patře tenčí kovovou vrstvu a cítí tepelné podněty, na ty už si ovšem musí nějakou částku připlatit. Pacienty, u kterých proběhlo více extrakcí (trhání) zubů, je nutné upozornit na dobu hojení a zacelení děr po vytržených zubech zhruba tři čtvrtě roku. Díky této přestavbě v ústní dutině dochází k přeměnám a protéza většinou po půl roce nedrží tak, jak by měla. Zde jsou tedy určitě vhodným dočasným řešením např. fixační podložky, které při upevnění do úst nabobtnají, prázdná místa vyplní a protézu tím lépe upevní. Podložky navíc zabraňují otlakům od takto nepadnoucích zubních protéz. Nejdříve po půl roce je potom možná tzv. rebaze, kdy se udělá nový otisk do staré protézy a v laboratoři se vyrobí jakýsi film na vnitřní stranu protézy přesně podle proběhnuvších změn. Velice často se také setkáváme s pacienty, kteří náhle zhubli nebo přibrali a protéza přestává držet, i v tomto případě je nutná výše popsaná rebaze a prozatímním řešením opět může být pro pacienta nějaký vhodný fixační prostředek.

Jak probíhá proces výroby protézy a jak váš pacient pozná, že mu protéza sedí přesně tak, jak má?

Pokud se jedná o časový postup, záleží na pružnosti laboratoře, ale pro pacienta to znamená asi 4-5 návštěv většinou po týdnu. Po předání ještě pacienta zvu na úpravu, jelikož otisky jsou měkké, zkoušky ve vosku taky, takže většinou se nějaké to "doladění "vyskytne. Pacient je mým prostřednictvím dostatečně informován o údržbě, hygieně i všech potřebných návycích spojených s nošením zubní náhrady. Jakmile ho někde něco tlačí, je nutné, aby se neostýchal a přišel do ordinace na zabroušení. Pokud se do tohoto úkonu totiž pustí sám a s protézou se něco stane, nikdo mu neuzná záruku (která je běžně 6 měsíců), navíc já mám k dispozici různě tvarované vrtáčky a podle otlaků v ústní dutině velmi přesně vidím, kde je potřeba něco upravit. Dobře padnoucí protéza by měla vyhovovat nejen esteticky, ale hlavním důvodem, proč zubní náhradu děláme, je následná možnost pacienta dobře rozkousat sousto a nemít žádné potíže se zažíváním!

Jak často nositelé zubních náhrad mohou nebo musejí navštěvovat zubaře a jakým způsobem kontroly probíhají?

Je určitě důležité uvést, že na novou zubní náhradu plně hrazenou pojišťovnou má pacient nárok jednou za 3 roky. V případě pacientů s již hotovou protézou probíhá kontrola jen vizuální cestou pomocí zrcátka, kdy zubař zjišťuje, jestli někde v ústech nevyrůstá nějaký útvar nebo jestli není někde nějaká nesrovnalost. Vyšetření u třetích zubů probíhá stejně jako v případě vlastního chrupu, preventivně 2x ročně. Při takových preventivních prohlídkách dále ručně zkouším, jestli není v ústní dutině tzv. "vlající hřeben", což je volně pohyblivá dáseň nevyztužená kostí. Pokud by se tento problém vyskytl, měl by se chirurgicky odstranit. V případě, že je vlající hřeben u pacienta s ještě nevyrobenou protézou, měly by se brát otisky až s pevným podložím ústní dutiny. Pokud však pacient již vlastní zubní náhradu, je nutné vyřešit nepadnoucí protézu po chirurgickém zákroku buď rebazí, nebo fixačními prostředky do té doby, než má pacient nárok na novou protézu plně hrazenou pojišťovnou.

Jaké hygienické návyky by si měli vytvořit nositelé zubních náhrad?

Je nutné se o protézy dobře starat. Nejméně 2x denně je čistit (nejlépe kartáčkem na ruce), pokud je to možné po každém jídle protézu alespoň opláchnout, jinak se mohou na zubní náhradě vypěstovat plísně, které obtěžují především pálením. Vhodná je samozřejmě také desinfekce čistícími tabletami. Co se týká nošení, doporučuji nesundávat protézu ani na noc, aby se s ní pacient lépe sžil, je jen potřeba dodržovat výše popsanou hygienu. Používá-li pacient fixační prostředky, je vždy nutné večer případné zbytky ze zubní protézy i z dásní odstranit.

Jaké osobní zkušenosti máte s fixačními prostředky a které byste svým pacientům doporučila?

Fixační prostředky někdy nemusí být vůbec třeba, pokud laboratoř vyrábí skutečně dobře padnoucí protézu a pacient nemá v ústní dutině žádné změny. Fixační krémy každopádně doporučuji lidem s dočasnou zubní náhradou anebo těm pacientům, kteří prožívají období prvního tři čtvrtě roku, kdy ještě není dáseň po vytržení zubů ustálená, a ústa se mění. Co se týká rizik spojených s fixačními prostředky, může pouze dojít k alergické reakci na nějakou složku, což je v podstatě běžná praxe i u kosmetiky apod., je zkrátka nutné vyzkoušet, co pacientovi vyhovuje. Mohu-li pacientům dát nějakou radu ohledně fixačních prostředků, většina z nich si bohužel myslí „čím víc, tím líp“, je to ale přesně naopak. Čím tenčí je film fixačního krému, tím protéza lépe drží. Zvolí-li pacient silnější vrstvu, není protéza přesně na svém místě, dochází k mikropohybům a může dojít například k tvorbě výše zmíněného "vlajícího hřebene". Určitě je ovšem pacientům třeba sdělit, že kousat do jablka jako za mlada už nikdy nebudou ani s fixačním prostředkem, to je možné pouze ve výjimečných případech. I s vlastními zuby má spousta lidí problém s ukousnutím jablka, takže bych to s tím optimismem u třetích zubů tolik nepřeháněla, je lepší připravit se na nějaké ty ústupky. Pro kvalitní život se zubní protézou je velmi důležitá dobrá spolupráce mezi lékařem a pacientem a lékařem a laboratoří.