Progresivní systémová skleróza (systémová sklerodermie) je autoimunitní onemocnění pojivové tkáně, charakterizované fibrotickým a sklerotickým postižením stěny cév, kůže i vnitřních orgánů.
Dochází k patologickému ukládání vláken kolagenu a dalších složek mezibuněčné hmoty v kůži a vnitřních orgánech (srdci, trávicím traktu, ledvinách a plicích). Prevalence je asi 120 - 250 případů na milion obyvatel, přičemž ženy jsou postihovány třikrát až devětkrát častěji než muži, a to zejména ve fertilním věku (15 - 49 let).
Progresivní systémová skleróza patří do velké a různorodé skupiny systémových onemocnění pojiva (kolagenóz), kam se řadí dále systémový lupus erytematodes, poly/dermatomyositida, vaskulitidy, Sjögrenův syndrom, revmatoidní artritida, spondylartritidy, psoriatická artritida atd. Všem je společné to, že jde o autoimunitní onemocnění - podmínkou jejich vzniku je tedy vznik protilátek a rozvoj imunitních reakcí zaměřených proti vlastním tkáním (antigenům).
Proč tato onemocnění vznikají, není zatím zcela známo, a proto se označují jako choroby multifaktoriální. Předpokládá se podíl faktorů genetických, hormonálních, imunitních, infekčních i faktorů zevního prostředí. Jedná se o orgánově nespecifická onemocnění; vzhledem k široké distribuci autoantigenů dochází k postižení různých tkání a orgánů. Nicméně jedním z hlavních cílových míst postižení jsou cévy - tepny a kapiláry, méně často žíly různého kalibru, které mohou vykazovat celou řadu patologických změn.
V moderní medicínské terminologii se pojem sklerodermie používá jako stručné pojmenování dvou hlavních skupin onemocnění - první je lokalizovaná sklerodermie, která postihuje vždy jen určitou oblast kůže, druhou je systémová sklerodermie, která postihuje kůži, cévy a vnitřní orgány. Lokalizovaná sklerodermie je méně závažnou formou onemocnění; má podobu skvrn (morfea) nebo souvislého pásu (lineární sklerodermie) a postihuje jen kůži někdy i podkožní vazivo. Systémová sklerodermie je závažnější formou onemocnění. Může vzniknout prakticky v jakémkoli věku a u příslušníků obou pohlaví, nicméně častější je u žen ve fertilním věku. Její incidence je 30 případů na milion obyvatel za rok a celosvětově je jí v současnosti postiženo asi 2,5 milionu lidí. Jedná se o nejfatálnější ze všech revmatických
onemocnění. Celková léčba zmírňuje průběh jen málo, proto se terapií potlačují jen jednotlivé příznaky - léčí se převážně symptomaticky.
Klinicky se onemocnění projevuje jednak cévními změnami - tzv. Raynaudův fenomén: s následnými ischemickými změnami prstů (ulcerace, nekróza až gangréna), Raynaudův fenomén vnitřních orgánů (renální krize) a změny drobných cév (postižení kapilár nehtového valu), jednak kožním postižením: nejprve edematózní změny na prstech horních končetin (artralgie a ranní ztuhlost), poté sklerodermické ztluštění (lesklá pokožka, maskovitý obličej, radiální rýhy kolem úst).
Jde o onemocnění s velmi obtížně predikovatelným vývojem, i když většinu případů lze zařadit k některému z pěti základních typů:
I.difuzní
- Ztluštění kůže na trupu, obličeji a končetinách.
II. limitovaná
- Ztluštění kůže omezené distálně od loktů a kolen, postihující obličej
III. sine skleroderma
- Kožní projevy 0, změny vnitřních orgánů, cévní a sérologické nálezy. Radiální rýhy a teleangiektazie
IV. překryvný syndrom
- Kritéria systémové sklerodermie splněna zároveň s kritérii systémového lupus erythematodes, revmatoidní artritidy nebo myositidy
V. nediferencované onemocnění pojiva
- Cévní projevy, pozitivita autoprotilátek, edém prstů
Systémové (celkové) projevy
Gastrointestinální systém
- jícen (regurgitace a pyróza, erozivní ezofagitida, striktura), tenké střevo (nadýmání, křeče, průjmy a malaabsorbce).
Kosterní a svalový systém
- artralgie a ranní ztuhlost, třecí šelesty šlachových pouzder a slabost proximálních svalových skupin
Plíce
- dušnost, suchý kašel, plicní fibróza, plicní hypertenze
Srdce
- myokard - nevýkonnost, palpitace a dušnost (poruchy rytmu, A-V blok)
Ledviny
- hypertenze, sklerodermická renální krize
Nejčasnějším, nejčastějším a nejzřetelnějším projevem systémové sklerózy je přechodné vystupňované zúžení či naopak rozšíření (vazokonstrikce či vazodilatace) cév v akrálních (okrajových) oblastech, vedoucí k tzv. Raynaudovu fenoménu. Jeho podstatou je abnormální reakce cév na chlad, emoce či jiné stimuly; nadměrné zúžení cévního průsvitu (vazokonstrikce) vede k trojfázovým změnám barvy prstů (pallor, cyanóza a hyperémie) a nakonec až ke komplikacím v podobě digitálních ulcerací. Ty způsobují bolest, omezují funkci prstů, ztěžují a zpomalují hojení i běžných poranění či odřenin, a v případě infikování mohou vést až k osteomyelitidě či jiným závažným infekcím tkání. Někdy je dokonce nutná amputace článků prstů, někdy dochází k oddělení článků prstů samovolně. U některých pacientů toto záchvatovité zúžení cév postihuje i vnitřní orgány (srdce, plíce, ledviny).
Ačkoli v léčbě Raynaudova fenoménu přinášejí určitý efekt nejrůznější vazodilatační léky (blokátory kalciového kanálu, inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu a inhibitory alfa-adrenergních receptorů), závažnou komplikaci onemocnění s obtížnou léčbou představují digitální ulcerace.
Digitální ulcerace je to vlastně nekrotická léze, která představuje jeden z projevů cévní dysfunkce vznikající v časných fázích systémové sklerózy. Spolu s plicní arteriální hypertenzí, plicní fibrózou a renální krizí je to jedna z jejích kožních a orgánových manifestací.
Mechanismus vedoucí k vaskulopatii je obdobný jako mechanismus vzniku plicní arteriální hypertenze - zahrnuje nadměrnou vazokonstrikci s následnou cévní remodelací, ztluštěním intimy a výslednou cévní okluzí. Fibrotická, avaskulární struktura tkání konečků prstů, v kombinaci s tkáňovou ischemií, může nakonec vyústit ve zhoršené a delší hojení i běžných poranění.
Klíčovou roli při vzniku vaskulopatie (onemocnění cév) typické pro sklerodaktylii sehrává - rovněž podobně jako při plicní arteriální hypertenzi - endotelin (polypeptid 21 aminokyselin s výrazně vazokonstrikčními účinky). Předpokládá se, že mediátory škodlivého působení endotelinu jsou dva receptory - ETA a ETB. Ty jsou exprimovány v řadě tkání a orgánů, včetně ledvin, jater, plic a kůže, a k jejich abnormální expresi vedou různé chorobné stavy spojené s poruchou vaskulární kontroly. Poruchy v endotelinovém systému jsou spjaty se zúžením až uzávěry a s hypertrofií cév. Ulcerace na prstech se vyvíjejí přibližně u 50 % pacientů s progresivní systémovou sklerózou, a u mnoha z nich představují hlavní klinický problém. A i když digitální ulcerace nepředstavuje letální manifestaci systémové sklerózy, je značně obtěžujícím až invalidizujícím onemocněním, které často zcela znemožňuje vykonávat řadu aktivit běžného každodenního života.
Komentáře (15)
- odpovědět
Feb 03, 2011- odpovědět
Feb 03, 2011- odpovědět
Feb 06, 2011- odpovědět
Bře 06, 2011- odpovědět
Čer 23, 2011- odpovědět
Čer 23, 2011- odpovědět
Čer 24, 2011- odpovědět
Čer 24, 2011- odpovědět
Čer 25, 2011- odpovědět
Čer 25, 2011- odpovědět
Čer 25, 2011- odpovědět
Čer 25, 2011- odpovědět
Črv 07, 2011- odpovědět
Črv 26, 2011- odpovědět
Lis 26, 2015Přidat komentář