Spánková obrna
Současně s nástupem snů totiž dochází k poklesu svalového napětí (ve spánkových laboratořích se zjišťuje pomoci elektrod umístěných pod bradou), který je tak výrazný, že lze hovořit o "spánkové obrně". Sporadicky se sice snícímu člověku mohou pohnout jeden či dva prsty na ruce nebo noze, ale v celkovém měřítku není během REM spánku schopen žádného většího pohybu.
Někteří lidé mají to "štěstí", že stav obrny mlhavě zažívají ještě během prvních okamžiků po probuzení uprostřed snu. (Objevily se názory, že právě spánková obrna je odpovědná za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa.) Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku probereme natolik, abychom mohli jeho pokles zaregistrovat. Jednou z mála výjimek z tohoto pravidla jsou náhlé záchvaty spánkové obrny, kterými trpí osoby postiženě narkolepsií.
Narkolepsie je neurologická porucha, která se projevuje zvýšenou spavostí; narkoleptikům hrozí, že usnou dokonce i při práci či při řízení auta. Většina z nich je proto zcela odkázána na povzbuzující prostředky. Kromě toho však mohou trpět i řadou dalších příznaků, které je možné vysvětlit pouze tehdy, budeme-li se na ně dívat jako na roztříštěné epizody REM spánku. Nejhoršími jsou pro narkoleptiky okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože v těchto chvílích se jim už (respektive ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí. Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.
U některých narkoleptiků se stává, že zcela ochrnutí, a přitom při vědomí musejí v posteli ležet někdy i více než deset minut. Patrně nejpozoruhodnější je, že záchvat obrny je může postihnout i během nějaké běžné činnosti a dokonce i ve stoje. Vyvolávajícími podněty mohou být i tak všední situace jako intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích. K léčbě narkolepsie se používají látky, které napodobují působení mediátorů nebo s nimi reagují, ale její přesná příčina není známa.)
Zdroj: Jay Ingram - Cesta za tajemstvím mozku, nakladatelství Oldag
Související produkty na 001shop.cz:
Související články
Reklama
Komentáře
ale někdy mají lidé spánkovou obrnu i bez narkolepsie.všechno vnímají a při tom se nemůžou hýbat,stav trvá od několika sekund do 5 minut
Zkusil jsem se tomu totiz vubec nebranit, naopak se uvolnit a prestat se bat. Vim jak je to stresujici a neprijemny pocit, zvlaste, kdyz se clovek jeste pritom muze dusit, kdyz spatne lezi treba... S timto uvolnenim se ale muze stat i jedna dalsi vec, ktera se lidem materialisticky uvazujicim tezko vysvetluje. Totiz ta, ze pak, kdyz dosahnete tohoto stavu uvolneni, muze dojit k samovolnemu opusteni tela, tzn. ke zkusenosti rozireneho vedomi (nebojte se neumirate), takze se pak muzete volne vznaset nad svym telem a muzete treba i odletet pryc, nesmite se tohoto pocitu ale bat, protoze strach je vzdycky nejvetsi prekazkou. To jen tak naokraj na co jsem pri tomhle stavu mimodek prisel. Pruvodni priznaky je huceni v usich, nebo brneni tela, slyseni ruznych zvuku, apod. Jinak celkem spolehlive (nejak jsem si to ale moc nenacvicoval) funguje i to, ze si v tom stavu v duchu reknete treba "Jsem uplne vzhuru", nebo jakoby s timto lusknete prsty a vzbudite se, nesmite ale pritom panikarit, jinak to moc nefunguje (nebo si vytvorte i jinou pomucku). O experimentech mimo telo jestli to nekoho zaujalo si sezente radeji nejakou vhodnou literaturu, abyste vedeli co a jak se ma delat. Vim ze to asi zni cele divne, ale u me to tak proste probiha. Uz jenom to ze se nebudete bat, tak to zmirni vase utrpeni. Vim ze se to lehce rekne tezko udela ale za pokus to stoji. O nicem lepsim zatim nevim.
Je mi 22 let a v pravidelných intervalech jednou za tři až pět dnů zažívám opravdu děsivou a velmi nepříjemnou spánkovou obrnu.O tomto názvu jsem se dozvěděl až zde.Jde o to že většinou těsně po usnutí nebo těsně před probuzením se probudím,ale stím že se nemůžu ani trochu pohnout jen maximálně konečky prstů na rukou či nohou.Stačí aby partnerka která vedle mě spí do mě jakoby ,,žduchla´´ a hned se proberu.Ale pokud tomu tak není tak tento stav může trvat i několik minut s tím že se mi do toho začne zdát nepříjemný a děsivý sen a navíc mám díky nemožnému pohybu i velmi omezené dýchání,jelikož nemůžu hýbat ani jazykem.Proto než se probudím tak zažívám doslova muka a po probuzení se musím zevšech sil nadechnout jelikož díky omezenému dýchání mám občas pocit že se dusím.Připadám si tedy jako svázaný a hozený do vody s kamenem na noze a přitom mi není pomoci.Tento stav je pro mě opravdu velice silným a těžkým zážitkem a vzhledem k tomu jak je častý vás moc prosím aby jste mi někdo dal nějaký kontakt na odborníka či mi sám napsal názor na to co se mi děje.Moc vás prosím!!!Velice tím trpím.Předem děkuji.Michal
Ahojte vsichni,
také trpím touto nepříjemností.. Zacalo to u mně v puberte a tehdy jsem z toho byla nesmirne vydesena. Stav se u mně projevoval tim, ze jsem byla jakoby probuzena, ale telo spalo :-) nevim jak to jinak vysvetlit, pritom jsem mela velice neprijemne a desive halucinace a trvalo dlouho, nez se mi podarilo se pohnout a probudit..kdyz se mi to podari, tak citim, jak mi odezniva ztuhnuti celeho tela..hlavne v prstech. Nicmene jsem se sverila asi v 16 letech sestre a zjistily jsme, ze to zna z vlastni zkusenosti taky. Potom jsem se o tom bavila s mamkou, ktera to moc nedovedla pochopit .. rozhovor poslouchal i otec, ktery jen tak mimochodem rekl, ze to mel driv taky. Takze se jedna o dedicnou zalezitost. Zmirneni potizi u mě: 1.spat co nejmin, pokud se prespim, tak nastane tento stav, 2. vyhybat se stresovym faktorum.. napr. pred rozvodem, kdyz me muj drahy chot zmlatil a byla jsem v depresich, tak jsem protrpela nekolik noci a mela jsem to nepretrzite vzdycky hned po usnuti..fakt bych to nikomu neprala.
také trpím touto nepříjemností.. Zacalo to u mně v puberte a tehdy jsem z toho byla nesmirne vydesena. Stav se u mně projevoval tim, ze jsem byla jakoby probuzena, ale telo spalo :-) nevim jak to jinak vysvetlit, pritom jsem mela velice neprijemne a desive halucinace a trvalo dlouho, nez se mi podarilo se pohnout a probudit..kdyz se mi to podari, tak citim, jak mi odezniva ztuhnuti celeho tela..hlavne v prstech. Nicmene jsem se sverila asi v 16 letech sestre a zjistily jsme, ze to zna z vlastni zkusenosti taky. Potom jsem se o tom bavila s mamkou, ktera to moc nedovedla pochopit .. rozhovor poslouchal i otec, ktery jen tak mimochodem rekl, ze to mel driv taky. Takze se jedna o dedicnou zalezitost. Zmirneni potizi u mě: 1.spat co nejmin, pokud se prespim, tak nastane tento stav, 2. vyhybat se stresovym faktorum.. napr. pred rozvodem, kdyz me muj drahy chot zmlatil a byla jsem v depresich, tak jsem protrpela nekolik noci a mela jsem to nepretrzite vzdycky hned po usnuti..fakt bych to nikomu neprala.
Taky jsem spánkovou obrnu prožil se všemi příznaky, o kterých se tu píše. Přibližně před 2 lety, jsem si o tom stavu přečetl na internetu a od té doby se situace úplně změnila. Nyní se tohoto stavu snažím docílit a prožívat ho znovu, myslím, že pokud člověk ví, co s tím, lze to považovat za určitý dar.
První věc, které se musí člověk zbavit, je strach...Dulezite je nepanikarit a uvedomit si, ze se nemuze nic stat. Pokud mate pocit, jako by okolo vas bylo neco ceho se bojite, proste reknete vsem tem osklivym prozitkum: nebojim se vas!!! Ja to udelal a od te doby me opravdu strach presel.
Vibrace, ktere stav doprovazeji sice neustanou, ale strach by mel zmizet. Z mych zazitku, mohu rict, ze stav spankove obrny je branou do sveta zivych snu. Bude to chtit chvili treninku, ale po par pokusech je mozne jakoby opustit nehybne telo.
Kazdy, kdo s.o. prozil vi, že nejde hybat zadnou casti tela. Proto je zbytecne, snazit se jakkoliv pohnout, jako to delame v beznem zivote. Z tela se muzeme "dostat", pokud se jakoby vytocime pohybem okolo sve osy, jako bychom se chteli zkulit z postele. Nekomu dokonce staci pomyslet na to, ze chce telo opustit a je to. Neni to uplne snadne, mne se to bez problemu povedlo asi tak na paty pokus.
Pokud se dostanete az sem, meli byste se nachazet ve stejne mistnosti jako lezite, ale jako by mimo sve telo. Strach a vibrace jsou pryc. Nyni jste pri plnem vedomi uprostred ziveho snu, muzete se na povel vznaset, prochazet predmetmi, proste cokoli.
Tento stav patrne nevydrzi prilis dlouho, ja si sen uzival tak max. 5 minut snoveho casu.
Na zaver chci poznamenat, ze stavy s.o. prozivam od 10let od svych 18ti. Poslední rok cim dal mene. Myslim, ze se nejedna o nemoc, protoze v literature se pise o tom, ze stavy s.o. postihuji nejcesteji lidi priblizne mezi 20-30ti lety, pak by mely postupne prestavat.
První věc, které se musí člověk zbavit, je strach...Dulezite je nepanikarit a uvedomit si, ze se nemuze nic stat. Pokud mate pocit, jako by okolo vas bylo neco ceho se bojite, proste reknete vsem tem osklivym prozitkum: nebojim se vas!!! Ja to udelal a od te doby me opravdu strach presel.
Vibrace, ktere stav doprovazeji sice neustanou, ale strach by mel zmizet. Z mych zazitku, mohu rict, ze stav spankove obrny je branou do sveta zivych snu. Bude to chtit chvili treninku, ale po par pokusech je mozne jakoby opustit nehybne telo.
Kazdy, kdo s.o. prozil vi, že nejde hybat zadnou casti tela. Proto je zbytecne, snazit se jakkoliv pohnout, jako to delame v beznem zivote. Z tela se muzeme "dostat", pokud se jakoby vytocime pohybem okolo sve osy, jako bychom se chteli zkulit z postele. Nekomu dokonce staci pomyslet na to, ze chce telo opustit a je to. Neni to uplne snadne, mne se to bez problemu povedlo asi tak na paty pokus.
Pokud se dostanete az sem, meli byste se nachazet ve stejne mistnosti jako lezite, ale jako by mimo sve telo. Strach a vibrace jsou pryc. Nyni jste pri plnem vedomi uprostred ziveho snu, muzete se na povel vznaset, prochazet predmetmi, proste cokoli.
Tento stav patrne nevydrzi prilis dlouho, ja si sen uzival tak max. 5 minut snoveho casu.
Na zaver chci poznamenat, ze stavy s.o. prozivam od 10let od svych 18ti. Poslední rok cim dal mene. Myslim, ze se nejedna o nemoc, protoze v literature se pise o tom, ze stavy s.o. postihuji nejcesteji lidi priblizne mezi 20-30ti lety, pak by mely postupne prestavat.
Takze zkusenosti mame podobne, mne se stava i to, ze nezustavam "letat" pouze v mistnosti, ale nekdy me to doslova katapultuje nekam do uplne neznameho prostredi. Bohuzel zatim nevim, jak to ovladat. Pro neznale tohoto jevu bych chtel rict, ze se nejedna o sen, ale tuto skutecnost prozivate stejne jako realnou skutecnost, jen jaksi nejste videt :-) Jelikoz zde neni moc mista na vysvetlovani co a jak se ma nebo nema ,tak bych chtel opet odkazat na vhodnou literaturu (o astralnim cestovani) ty, ktere toto tema zajima. Priklad prubeh tohoto stavu u me: Spim a najednou zjistim, ze jsem vzhuru a nemuzu se hnout, koukam kolem sebe, ale to je tak vsechno co se s tim da delat, nepanikarim a snazim se vice uvolnit, po chvili zacnou telem projizdet vibrace, popr&;239;pade slysim zvuky, nehmotne telo se jakoby zacina vznaset ve vodorovne poloze nad tim hmotnym, pote se postavim a muzu slezt z postele. Muzu se i podivat na svoje spici telo, poletuji po mistnosti a pak me to treba nekam zacne tahat, proletim skrz zed a dalsi zed velkou rychlosti, najednou jsem v uplne cizim prostredi (dum, krajina, apod.) kdyz zacnu ale nad vecmi moc premyslet (nebo i vlastne se toto deje nahodne), zacne me to opet tahat zpatky a to tak jakoby me nekdo tahal zezadu za kabat. V tom momentu jsem zase doma a vetsinou me to probudi uplne (pak jsem ale nastvanej ze jsem si to moc neuzil :-)) nekdy se mi podari techto cest podniknout i vice najednou ale je to vyjimecne, vetsinou pak normalne treba usnu, nebo se uplne probudim. Take musim rict ze tento jev i u me posledni dobou ustava. Nejvhodnejsi doba k tomuto cstovani pro me je po obede, kdy si jdu jen tak na chvili zdrimnout. A nebo rano pokud se prespim, v noci se to sice vedome stava take, ale je to mene caste.
To se jedna o astralni cestovani :)
ahoj, tak jsem si myslel, ze tim trpim jenom ja, ale je nas vic jak tak koukam :-) Timto problemem trpim pres 8 let, momentalne uz mene. Celou tuto zalezitost nastartoval dlouhodoby spankovy deficit a to na kdyz jsem drzel sluzby na vojne. Stavalo se me tak, ze jsem napr. slysel jak ke mne nekdo jde, ale nebyl jsem schopny se vzbudit, az kdyz do me strcil nebo zavolal, usnout ve sluzbe znamenalo straveni tak 7 dni v base, nastesti jsem tim tak nejak proklickoval, ze jsem byl teto zkusenosti usetren. Pak se mi to stavalo temer pravidelne i v praci a myslim ze jsem trpel narkolepsii, jak jsem se tu docetl. Tento stav ale nekoncil jen tim, ze jsem se nemohl pohnout a slysel jsem kolem sebe vsechno, ale dokonce jsem i vse kolem sebe videl. Letos jsem se rozhodl s timto problemem uz neco delat. Nerad bych do sebe cpal nejake prasky nebo neco podobneho. Prisel jsem totiz na dalsi vec.....
Zdravim Vas.. Patri do spankovej obrny aj to, ked sa v priebehu noci zobudim, a nemozem pohnut aj napr. len jednou rukou? Dnes v noci sa mi stalo, ze mi strpli obe, a nemohol som s nimi pohnut.. Doteraz, ked vacsinou strpla len jedna, a zobudil som sa, myslim ze som bol pri plnom vedomi, a vedel som ju rozhybat..
Zdravím všechny lidičky, kteří jsou postiženi spánkovou obrnou. Je mi 30 let a tímto příšerným stavem trpím od 14let. Nikdo mi není schopen pomoci, když jsem se nechala vyšetřit na neurologii, jediné co mi předepsali byly antidepresiva, což vůbec nic neřeší, záchvaty mám pořád. Termín "spánková obrna" jsem si našla v jedné encyklopedii, od vyšetřujícího lékaře jsem se vůbec nedozvěděla co mi to vlastně je!?Mám úplně stejné pocity jako psal Míša a nevím co s tím. Když tyto stavy začaly, strašně jsem se bála každé nadcházející noci avůbec jsem nechápala ce se mi to děje a proč, neustále jsem se snažila, se nějakým způsobem tomuto stavu vzepřít, ale nemožnost absolutního pohybu spojený s děsivými halucinacemi, ukrutné bzučení v hlavě a špatným dýcháním,mi to nedovolil, neni to možné. Tak jsem musela čekat až to odezní, nevím jak dlouho to trvá, ale připadá mi to nekonečné. Dnes jsem ve stavu, kdy se mi tento záchvat stává i 4x za sebou během noci, mám pocit, že z toho zešílím. PROSÍM, pokud někdo víte co s tím, jak to léčit a také proč se to děje, napište mi co mám dělat, předem strašně moc, moc děkuji.
Ahojky Michalku je to hrozně nepříjemné co popisuješ.Taky tohle mám skoro každý den a je mi 20 let.Doktor mi říkal že to není nebezpečné.Trpím tím pravidelně od března tohoto roku.Je mi moc líto že ti nemůžu ted pomoc.Ale kdyby doktoři věděli co stím(jdu na vyšetření), tak ti na 100pro dám vědět a pomůžu ti se stím poprat.Napiš mi, jestli budeš chtít, na číslo 608 368 974.Jinak ti přeju hodně štěstíčka!ahoječky
Je mi 22 let a v pravidelných intervalech jednou za tři až pět dnů zažívám opravdu děsivou a velmi nepříjemnou spánkovou obrnu.O tomto názvu jsem se dozvěděl až zde.Jde o to že většinou těsně po usnutí nebo těsně před probuzením se probudím,ale stím že se nemůžu ani trochu pohnout jen maximálně konečky prstů na rukou či nohou.Stačí aby partnerka která vedle mě spí do mě jakoby ,,žduchla´´ a hned se proberu.Ale pokud tomu tak není tak tento stav může trvat i několik minut s tím že se mi do toho začne zdát nepříjemný a děsivý sen a navíc mám díky nemožnému pohybu i velmi omezené dýchání,jelikož nemůžu hýbat ani jazykem.Proto než se probudím tak zažívám doslova muka a po probuzení se musím zevšech sil nadechnout jelikož díky omezenému dýchání mám občas pocit že se dusím.Připadám si tedy jako svázaný a hozený do vody s kamenem na noze a přitom mi není pomoci.Tento stav je pro mě opravdu velice silným a těžkým zážitkem a vzhledem k tomu jak je častý vás moc prosím aby jste mi někdo dal nějaký kontakt na odborníka či mi sám napsal názor na to co se mi děje.Moc vás prosím!!!Velice tím trpím.Předem děkuji.Michal
Dnes jsem poprvé shlédla tyto stránky, jsem nesmírně štastná, že nejsem sama. Ty to stavy jsem poprvé pocítila v těhotenství již téměř před 16 léty. Tak jako vám mne nikdo nevěřil a někdy ani já sama sobě, zdali to je skutečné. Po dnešním dni mi spadl velký kámen ze srdce a jsem štastná, že je nás víc a nebudu se již těchto stavů obávat, i když nejsou vždy příjemné.
Spánkovou obrnu zažívali lidé odpradávna ve všech kulturách a je příčinou různých nadpřirozených mýtů. V tomto stavu se nemůžeme hýbat, zdá se nám, že se dusíme, že je někdo další v místnosti a že nám chce ublížit. Často se taky pomysleně vznášíme. Představy, které u toho pak prožíváme a co si z toho zapamatujeme pramení z prostředí a kultury, ve které žijeme. Američani jsou tedy například navštěvováni a unášeni mimozemšťany, protože se u nich o toto tématu hodně mluví atd.. V Evropě to jsou zase např. Inkuby a Sukuby, které ze člověka vysávají sílu. Asijské národy mají taky nějakou bytost, která odpovídá jejich národním "měřítkům". Já jsem si myslela, že jsem divná a taky jsem se hrozně bála, asi jako každý, koho to někdy potkalo. Časem jsem se naučila uvolnit, nebránit se a dokonce jsem tu "příšeru" povzbuzovala "tak copak mi dnes hrozného uděláš?" Tím to přestalo a pokud někdy cítím náznak, že "to" přichází, hned se uvolním, řeknu si, že vím, co to je - a je klid. Tytam jsou doby, kdy jsem se bála jít spát.
Já jsem se takhle několikrát opustila...prostě jsem z toho stavu chtěla pryč...špatně se mi u toho dýchá.V ducuh jse si řekla jen chci ven..ani jsme to nedomyslela a byla jsem nad sebou...zkus iglu.cz/marlitan
Zdravím všechny, kteří trpí spánkovou obrnou - a to trpí, myslím doslova. Mě pomohlo uvolnit se, myslet na něco příjemného, až bych řekla "těšit se co bude dál":o). Já vím, zní to dost podivně, ale já tak překonala ten strach a prostě počkala až ten nehorázný rachot v uších přetane a budu se moct zase hýbat a normálně dýchat...Asi zatím nemůžeme nic podniknout proti tomu, aby nás ta obrna v noci nepřepadla, ale když už to na nás přijde, tak to zkusme brát jako "výzvu":o). Přeji hodně štěstí a spousty klidných nocí!!!
Hezky den vsem, spankovou obrnou ,trpim,od 15ti let.Zachvat mivam nastesti obvykle jen tak jednou za 3 mesice,ale troufam si rict,ze i to bohate staci...kdo ten des -zvukove halucinace,krec,atd. nezazil,nepochopi... Lekar mi rekl,ze se to da lecit nejakymi uklidnujicimi medikamenty,ale v mem pripade-relativne mala frekvence zachvatu-je to pry zbytecne...
Byla bych kazdopadne moc vdecna,za kazdy typ,jak zachvatum predchazet...
Terezo ja kdesi četl, že spánková obrna je hlavně spjatá s nízkým tlakem. Jedná se o stav, kdy centrální nervová soustava mozku utne spojení s tělem, přestane vysílat jakékoliv impulsy k uskutečňování pohybů. Tento stav je potřebný k tomu, aby jsme se při spaní v posteli třeba nepohybovali podle toho co se nám zdá ve snu (neházeli nohama, když se nám zdá, že utíkáme). Někteří lidé, včetně mě, ovšem můžou v totmto stavu spánku předčasně přicházet k vědomí. Těmto stavům zvýšeně trpí lidé s nízkým tlakem a například i pravidelní kuřáci marihuany
Ahoj,teprve dnes jsem zjistila,ze jde o span.obrnu.Tyto prihody ma od detstvi i moje matka a asi 2 lidi co znam a ti mi tvrdili,ze jde o tzv."energetickeho upira".Mozna vam to prijde smesne,ale ja tomu celkem verila.Je to obrna celeho tela,jako kdyz si do vas nekdo "vleze" a vy s tim nemuzete nic delat,citite jak to prichazi,mate hrozny strach,tlak na prsou..Znala jsem to z vypraveni a vcera jsem to poprve zazila,opravdu to nikomu nepreji.
dodneška jsem netušila, že něco jako spánková obrna existuje, teď jsem ráda, že ty svoje stavy (naštěstí s malou frekvencí) můžu nějak pojmenovat. Ta panika, když jste při vědomí a nemůžete otevřít oči, živě se vám zdá, že chodíte poslepu po bytě a snažíte se probudit a přitom celou dobu ležíte ztuhlá na posteli..fuj fuj..
ahoj,spánkovou obrnou trpím už několik let,jen jsem dodnes netušila,co to je.jsem ráda,že jsem tenhle článek našla a zajímalo by mě,jak s tím bojovat,protože kdo to zažil,tak ví, o čem mluvím a jaká je to hrůza.mívám tenhle stav tak jednou do měsíce.jestli někdo víte,jak to zlepšit nebo odstranit,prosím napište.díky
Magdi každý při tom zažívá jiný pocity..ty to cítíš jako někoho kdo je v tobě ale někteří lidé tomu říkají trans...zkus si najed sem a pročti si to mohlo by tě to zajímat iglu.cz/marlitan
Hezký zážitky... nevim jestli mám SO. Lidi mě sem dokázali. Ležim a mám normální sen... můru - jiný nemívám. Uvědomit si ve snu vždycky znamenalo jisté procitnutí. Ovšem já procitám do snu... 3-4x, výjemčně 5x za se bou se probudím na posteli kde jsem si šel lehnout než je to doopravy (aspoň doufám). Vždycky se snažim cukat křičet (znamení neučené přítelkyni s lehkým spánkem aby mě vzbudila)... nakonec vykřiknu... vzbudí mě... ale je to zase jenom sen...
nemožnost pohybu jsem měl párkrát... doplazil jsem se až do vedlejší místnosti ve snaze křičet u ložnoice rodičů - vždycky začínám zpátky na posteli - 3-4x
jindy normálně chodím a je to živej sen... nevidím v tom rozdíl.. podle toho co tu píšete chápu že jste normálně vzhůru... to já 100% nejsem... protože pak mě třeba moje přít. vzbudí a má na hrudi kočku (nemáme kočku). Musim pátrat proč to ještě neni realita (že by mě vzbudila a já propadl zase do nějakejch bdělejch halucinací vylučuju... ptám se jí pokolikátý mě budí - když už vim že je to doopravdy 100%)
tak jsem se chtěl zeptat jestli to SO je, nebo jestli někdo z vás při pátrání po vašich problémech potkal něco... co by mohlo bejt moje. Bojim se usnout jenom v tom strachu po probuzení... oči jezděj sem tam, klížej se a já propadám, dlouho vzhůru se neudržim.
Když mě budí ráno do práce, normálně jí řeknu "já teď nemůžu šéf mi řekl že dneska nemusim chodit (ve snu). Ráno jsem přejete a silně dezorientovanej. MOzek nabíhá pomalu.
Organismus - krom tabáku delší dobunetoxikovaný... v minulosti několikrát poskvrněný... Chodit spát se nebojim, nevidim v tom problém pokud můžu naspat 12-14 hodin (což nemůžu)
(nechápu čeho se bát... pocity jsou hnusný ale snad vám dojde po 30ti zkušenostech... že to vždycky končí ráno a dobře)
)DÍKY - SNAD TO TU JEŠTĚ ŽIJE(
nemožnost pohybu jsem měl párkrát... doplazil jsem se až do vedlejší místnosti ve snaze křičet u ložnoice rodičů - vždycky začínám zpátky na posteli - 3-4x
jindy normálně chodím a je to živej sen... nevidím v tom rozdíl.. podle toho co tu píšete chápu že jste normálně vzhůru... to já 100% nejsem... protože pak mě třeba moje přít. vzbudí a má na hrudi kočku (nemáme kočku). Musim pátrat proč to ještě neni realita (že by mě vzbudila a já propadl zase do nějakejch bdělejch halucinací vylučuju... ptám se jí pokolikátý mě budí - když už vim že je to doopravdy 100%)
tak jsem se chtěl zeptat jestli to SO je, nebo jestli někdo z vás při pátrání po vašich problémech potkal něco... co by mohlo bejt moje. Bojim se usnout jenom v tom strachu po probuzení... oči jezděj sem tam, klížej se a já propadám, dlouho vzhůru se neudržim.
Když mě budí ráno do práce, normálně jí řeknu "já teď nemůžu šéf mi řekl že dneska nemusim chodit (ve snu). Ráno jsem přejete a silně dezorientovanej. MOzek nabíhá pomalu.
Organismus - krom tabáku delší dobunetoxikovaný... v minulosti několikrát poskvrněný... Chodit spát se nebojim, nevidim v tom problém pokud můžu naspat 12-14 hodin (což nemůžu)
(nechápu čeho se bát... pocity jsou hnusný ale snad vám dojde po 30ti zkušenostech... že to vždycky končí ráno a dobře)
)DÍKY - SNAD TO TU JEŠTĚ ŽIJE(
Hezký zážitky... nevim jestli mám SO. Lidi mě sem dokázali. Ležim a mám normální sen... můru - jiný nemívám. Uvědomit si ve snu vždycky znamenalo jisté procitnutí. Ovšem já procitám do snu... 3-4x, výjemčně 5x za se bou se probudím na posteli kde jsem si šel lehnout než je to doopravy (aspoň doufám). Vždycky se snažim cukat křičet (znamení neučené přítelkyni s lehkým spánkem aby mě vzbudila)... nakonec vykřiknu... vzbudí mě... ale je to zase jenom sen...
nemožnost pohybu jsem měl párkrát... doplazil jsem se až do vedlejší místnosti ve snaze křičet u ložnoice rodičů - vždycky začínám zpátky na posteli - 3-4x
jindy normálně chodím a je to živej sen... nevidím v tom rozdíl.. podle toho co tu píšete chápu že jste normálně vzhůru... to já 100% nejsem... protože pak mě třeba moje přít. vzbudí a má na hrudi kočku (nemáme kočku). Musim pátrat proč to ještě neni realita (že by mě vzbudila a já propadl zase do nějakejch bdělejch halucinací vylučuju... ptám se jí pokolikátý mě budí - když už vim že je to doopravdy 100%)
tak jsem se chtěl zeptat jestli to SO je, nebo jestli někdo z vás při pátrání po vašich problémech potkal něco... co by mohlo bejt moje. Bojim se usnout jenom v tom strachu po probuzení... oči jezděj sem tam, klížej se a já propadám, dlouho vzhůru se neudržim.
Když mě budí ráno do práce, normálně jí řeknu "já teď nemůžu šéf mi řekl že dneska nemusim chodit (ve snu). Ráno jsem přejete a silně dezorientovanej. MOzek nabíhá pomalu.
Organismus - krom tabáku delší dobunetoxikovaný... v minulosti několikrát poskvrněný... Chodit spát se nebojim, nevidim v tom problém pokud můžu naspat 12-14 hodin (což nemůžu)
(nechápu čeho se bát... pocity jsou hnusný ale snad vám dojde po 30ti zkušenostech... že to vždycky končí ráno a dobře)
)DÍKY - SNAD TO TU JEŠTĚ ŽIJE(
nemožnost pohybu jsem měl párkrát... doplazil jsem se až do vedlejší místnosti ve snaze křičet u ložnoice rodičů - vždycky začínám zpátky na posteli - 3-4x
jindy normálně chodím a je to živej sen... nevidím v tom rozdíl.. podle toho co tu píšete chápu že jste normálně vzhůru... to já 100% nejsem... protože pak mě třeba moje přít. vzbudí a má na hrudi kočku (nemáme kočku). Musim pátrat proč to ještě neni realita (že by mě vzbudila a já propadl zase do nějakejch bdělejch halucinací vylučuju... ptám se jí pokolikátý mě budí - když už vim že je to doopravdy 100%)
tak jsem se chtěl zeptat jestli to SO je, nebo jestli někdo z vás při pátrání po vašich problémech potkal něco... co by mohlo bejt moje. Bojim se usnout jenom v tom strachu po probuzení... oči jezděj sem tam, klížej se a já propadám, dlouho vzhůru se neudržim.
Když mě budí ráno do práce, normálně jí řeknu "já teď nemůžu šéf mi řekl že dneska nemusim chodit (ve snu). Ráno jsem přejete a silně dezorientovanej. MOzek nabíhá pomalu.
Organismus - krom tabáku delší dobunetoxikovaný... v minulosti několikrát poskvrněný... Chodit spát se nebojim, nevidim v tom problém pokud můžu naspat 12-14 hodin (což nemůžu)
(nechápu čeho se bát... pocity jsou hnusný ale snad vám dojde po 30ti zkušenostech... že to vždycky končí ráno a dobře)
)DÍKY - SNAD TO TU JEŠTĚ ŽIJE(
Mam to samy, zhruba asi 5 let, nejdriv se to stavalo kdyz jsem si obcas sel lehnout behem dne, tak jsem prestal spat ve dne, nejvic se mi to stava k ranu, kdyz uz jsem skoro probuzenej, pocity hrozny, nemuzu dychat a pohnout rukou, hlavou, pritom se po celou dobu ze vsech sil snazim pohnout, snazim se kricet, nic..sny u toho nemam, jen jednou se mi zdalo ze jsem pod vodou v zavrenym aute, hruza.
Po nejake dobe se konecne nejak probudim.
Jestli mi neco pomohlo je myslim nepit pred spanim alkohol..nejdriv jsem myslel ze se jedna o spankovou apnoe - na to myslim existuje vysetreni ve spankove laboratori.
Po nejake dobe se konecne nejak probudim.
Jestli mi neco pomohlo je myslim nepit pred spanim alkohol..nejdriv jsem myslel ze se jedna o spankovou apnoe - na to myslim existuje vysetreni ve spankove laboratori.
ve spankolabce bych jim neusnul :) nemam problem nespat par dni (ani prospat par dni)
alkohol nepiju
alkohol nepiju
Trpím tím asi od 16ti let.Dnes je mi 23 a je to porád stejné.V nemocnici v Praze mi rekli že je to POspánková obrna.Ale že neví co stím.Stává se že o tom měsíc nevím a pak se mi to stane deset dnů po sobě.Kdo to nezažil nedokáže pochopit jaké to je ta bezmoc,když se probudíte,všechno kolem sebe normálně vnímáte a přitom se nemůžete pohnout.Máte tak obrovský strach že se vám něco stane jak se nemůžete bránit.avíc se vám strašně dýchá jak nemůžete pohnout ani jazykem.A přesně jak tady píšou.Začne se mi zdát sen a do toho se vzbudím.Začnete vše kolem normálně vnímat ale sen se vám zdá dál!!!Takže vám to připadá jako realita.Je to tak děsný pocit.Chcete řvát strachem ale nemůžete jelikož se nemůžete ani pohnout a to včetně hlasivek.Můžete vydat jen takový chrčivý zvuk a sotva pohnout konečky prstů.Někdy se probudím do pár sekund a někdy to trvá i několik minut.Po probuzení se občas divím že nemám ještě šedivé vlasy!Pokud vedle mě někdo leží tak stačí když do mě jen tak ťukne a ono se to nějak protrhne a vzbudím se,ale jak vedle mě nikdo není tak prožívám muka.Psal tady někdo že mu to zhoršuje alkohol.Mě naopak pomůže když se něčím utlumím.Když si dám před spaním jedno pivo tak se trošku ztlumím a většinou tomu zabráním.Jenže pijte pivo každý den před spaním jako nějaký ,,degen´´.Co mi pomohlo na sto procent byl LEXAURIN (silný prášek na uklidnění).Ten mě tak ztlumil že by mě nevzbudil ani bagr.Jenže tyhle prášky také člověk nemůže brát jen tak pořád.Takže sečteno podtrženo mě to trápí den co den a jsem bezmocný...Pak si představte ty stavy když jedete někamna hory a vzbudíte půl chaty svojím řvaním ze snu.Sranda?Ani ne...
SO se u mě začala objevovat po těžkém úrazu hlavy. Všem, co zažili, asi nemusím popisovat, že si postižený uvedený stav dvakrát nevychutnává. Krátce po úrazu jsem měl problémy se spánkem a bral jsem různé léky na spaní, které mi způsobovaly SO. Šlo převažně o benzodiazepiny. Také následující večer po kocovině se SO často objevovala. Léky jsem vysadil, v pití se krotím a zmíněné stavy prožívám už jen vyjímečně. Zajímavé účinky na mě měl také Stilnox (hypnotikum nové generace), který mi vyvolal cca na 15-30 minut těžké halucinační stavy trochu odlišné od hypnagogických halucinací.
Zdar lidičky, SO jsem si taky párkrát prodělal a poprvé to bylo fakt úděsný. Bylo mi sedmnáct a probudilo mě ostré bílé světlo-asi stejné jako když lidé popisují klinickou smrt. Tenkrát jsem myslel že jsem fakt mrtvej, protože jediné co jsem mohl dělat bylo koukat. Nemohl jsem křičet, pohnout se, prostě nic. Asi po pěti minutách jsem se uklidnil, protože jsem si uvědomil že dýchám, tudíš nemohu být tuhej. A tak jsem zavřel oči a znovu usnul, protože nic jinýho jsem dělat nemohl. Od té doby podobné stavy zaspím protože už vím že vlastně o nic nejde. Hororový sny jsou pro mě už běžná záležitost, takže si to spíš užívám asi jako počítačový hry, který už roky nehraju. Ale pouze tehdy, když si uvědomím že spím. Co jsem vám však chtěl zdělit je zkušenost s alkoholem. Alkohol totiž dělá spánek mělčím a proto když si dám pár piv, tak o SO vůbec nevím a snů moc nemám. Přeju všem vzrušující sny ;-)
u mě to začalo podobně jako u Manyho.jsou to asi dva roky nazpátek co sem se probudil v posteli a uviděl sem nad sebou nějaký světlo, což mě strašně vystrašilo, ale prostě nešlo nic dělat...nemohl sem se ani pohnout, vím že sem chtěl křičet, ale prostě to nešlo.taky se mě strašně špatně dýchalo(jako kdybych do sebe musel ten vzduch tlačit).Po tomhle "zažitku" se mně to stalo ještě parkrát, ale vždycky to bylo strašně nepříjemný...začal sem mít i pocity že se propadám do postele.Naposledy se mě něco podobnýho stalo dneska, a proto sem našel i tuhle diskuzi, která mě aspoň pomohla v tom, že nejsem sám...mějte se a klidně napište tomesc"seznam.cz
Ja taky mam neco takoveho, narkolepsii nemam, spis jsem nekdy az moc aktivni. Stava se mi to vetsinou pri usinani, nemuzu se pohnout, zda se mi, ze nekam padam, ze jsem v jine mistnosti, ze je nekdo nebo neco vedle me. Uz vim o co jde, tak nejsem vydeseny, ale nejprijemnejsi to neni. Nekdy musim vstat a treba jist neco cist, a pak se znovu pokusit spat. Mam ted 32 roku, vic se mi to stavalo tak mezi 20-25. rokem. Dik za tuto diskuzi, predtim jsem nevedel, co to je, a ani jsem to neumel nejak presne popsat. Patrik
Ahoj děcka, tak konečně vím co to vlastně mám, poněvadž ani moje "úžasná Mudr." to nevěděla. Jednoho krásného rána se probudím a zjišťuju, že se nemůžu hýbat ani mluvit. Pak jsem usl a pro probuzení jsem si byl jistej , že to byl sen. Jenže tohle se opakuje cca 1x do měsíce a tentokráte při plném vědomí. Nejdřív jsem byl strašně vyděšenej, ale pak už sem to nějak bral, poněvafž sem věděl, že to po pár vteřinách odfičí...ale i tak ta představa, že bych tak měl zůstat do konce života...mno hrůza. Původně jsem myslel, že to má za následek latentní tetanie, ale asi ne...tak hodně štěstí děcka!!!!!
ludia ak o tom budete mat dakedy viac info ...ako napr liecba tak mi dajte vediet please ...mam to tiez a takisto ten strach je hrozny stoho,len ja som spozorovala ze ked hned potom zaspim tak sa mi to vrati a znova ma to zacne vcucovat do toho strasneho stavu SO tak teda piste na kakatejka"azet.sk ak na neco pridete ...paaa a pekne sny :D
Ahojky nezávidím vám vaše stavy , zkoušl je někdo řešit akupunkturou nebo homeopatii dejte vědět výsledky
Ahoj lidicky! Jo i ja tenhle pocit znam. Jediny co mi pomaha, je pokusit se pohnout koneckama prstu. Obcas do nich ziskam cit a tim se probudim. A nebo si zkusim predstavit nejaky sok, treba jak padam ze skaly, a tesne pred dopadem se probudim. Nekdy se mi podari se tim probudit, ale asi se mnou souhlasite , ze nejhorsi je, kdyz se probudite a pak do toho hned zase spadnete. Tohle proste nenavidim a moc moc mi to stezuje zivot ... teda spanek :-( No snad nam nekdo pomuze
tenhle pocit znam stavalo se mi to hodne kdyz sem v 16let cuchal toluen,dneska je mi 29 a uz zridka se mi to stane.
mě se to stalo poprwé před asi 4 měsícema ..dycky wim že spim a strašně mě bolí hlawa..a je to strašněj pocit bezmocnosti..dokonce i slyšim zvuky okolního swěta a taq... je to strašný se bojim jít usnout
Alespoň již teď vím co se mi občas stává.
No já to mám téměř každej druhej den někdy i déle ale vždycky když usínám tak se bojim kdy to zase příde...je to hroznej pocit...nedávno to trvalo fakt asi tak 10 minut,a probudila sem se tim,že sem mačkala přítelovo číslo na telefonu (jako v tom snu ) a když jsem zmáčkla volat tak sem se probudila.....hrozný...
Mám v tomhle taky pár zkušeností, obvykle pozvolna usínám a hlavou mi běhají různé myšlenky, ale pak se mi zdají děsivé sny, které bývají neuvěřitelně živé. Těsně než se skutečně probuím, tak zažívám něco jako časovou smyčku , která sama o sobě je dost nepříjemná např. že se probudím někam jdu, dělám určité činnosti, vše se odehrává v reálném prostředí, ale nakonec se zase probouzím a to se pořád opakuje. Výsledkem je absolutí nejistota, jestli spím nebo bdím :))) Při skutečném probuzení pak vnímám zvlášní zvuky jako jekot nebo hvízdání...
Mám v tomhle taky pár zkušeností, obvykle pozvolna usínám a hlavou mi běhají různé myšlenky, ale pak se mi zdají děsivé sny, které bývají neuvěřitelně živé. Těsně než se skutečně probuím, tak zažívám něco jako časovou smyčku , která sama o sobě je dost nepříjemná např. že se probudím někam jdu, dělám určité činnosti, vše se odehrává v reálném prostředí, ale nakonec se zase probouzím a to se pořád opakuje. Výsledkem je absolutí nejistota, jestli spím nebo bdím :))) Při skutečném probuzení pak vnímám zvlášní zvuky jako jekot nebo hvízdání...
Přidávám se také k těm, kteří zjistili, jak se tento stav oficiálně jmenuje. Prožívám to odjakživa, dobře si vybavuji, když mi byli 3,4 roky a já volala na mamku, která mě samozřejmě neslyšela, neboť jsem volala jen v sobě.
Postupem času jsem se také pokusila s tím bojovat, protože strach jsem měla samozřejmě také. Zprvu jsem se snažila vědomě se uklidňovat dechem, abych zmírnila tlukot srdce ze strachu, protože jsem si vždycky myslela, že mi bouchne.
Snaha pohnout konečky prstů taky může na několikátý pokus vyjít a manželovi jsem řekla, kdyby slyšel, že zrychleně dýchá, ať mě vzbudí.
Pak jsem to také začala využívat k tomu, abych se dostala ze svého těla a začala to brát positivně.
Světlo (jako v tunelu) jsem také viděla, bylo to nádherné a do toho nádherná hudbak, no fakt nepozemské. Ale všechno je to realita. Těším se na vaše další zážitky, nemějte strach, vaše tělo se pohnout nemůže, ale duše ano :-)
Postupem času jsem se také pokusila s tím bojovat, protože strach jsem měla samozřejmě také. Zprvu jsem se snažila vědomě se uklidňovat dechem, abych zmírnila tlukot srdce ze strachu, protože jsem si vždycky myslela, že mi bouchne.
Snaha pohnout konečky prstů taky může na několikátý pokus vyjít a manželovi jsem řekla, kdyby slyšel, že zrychleně dýchá, ať mě vzbudí.
Pak jsem to také začala využívat k tomu, abych se dostala ze svého těla a začala to brát positivně.
Světlo (jako v tunelu) jsem také viděla, bylo to nádherné a do toho nádherná hudbak, no fakt nepozemské. Ale všechno je to realita. Těším se na vaše další zážitky, nemějte strach, vaše tělo se pohnout nemůže, ale duše ano :-)
Mám potíže s usínáním, někdy to trvá i tři hodiny. Narkolepsií myslím netrpím, protože se zvášenou spavostí problém nemám- spíš naopak. Občas se mi stává, že sen pokračuje i po probuzení a tělo je paralyzováno. Provází to u mě panický strach, protože mě vždycky napadne, že by to tak už mohlo zůstat. Nedokážu v této fázi spánku racionálně uvažovat mimo jiné asi také proto, že moje sny zřídkakdy mívají něco společného s rozumem nebo realitou. Stává se mi to taky když usínám. Dvakrát to trvalo i hodně přes deset minut. Zdálo se mi velké množství krátkých snů, přičemž jsem se po každém probudil v onom paralyzovaném stavu. Zajímalo by mě, zda existuje nějaká forma léčby, nebo alespoň zmírnění projevů...
ahoj je mi 17, takze nejen ze trpim panickou atakou ,ale i touhle spankovou obrnou...jj je to strasne prijemny kdyz chci usnout a tesne nez usnu, jakoby ochrnu a treba i vickrat za sebou ,nez se mi podari normalne usnout...:/ po ranu se mi to nikdy nestalo...kdyz se to stane tak se snazim ze vsech sil pohnout a vzdycky se to na nekolikatj pokus povede,takze to netrva dyl jak minutu...je to strasne zklicujici pocit bezmoci:/ driv to bylo jen obcas,ale ted se mi to stava casteji...jinak pres den bych spala furt, ale vecer usinam treba 2 hodiny...a kdyz usnu pres den tak se t nikdy nestane...jen vecer.
Jo myslím že tyhle stavy prožívá hodně lidí, s tím jekotem nebo pískáním v uších to mám stejně je to takový průvodní jev. Ale ty stavy který při tom prožíváte se taky dají k něčemu využít.Spousta lidí se marně snaží dostat do tranzu a né každý se do něj dostane během spánku takhle spontáně. Zkuste si najít něco o astrálním cestování a snažit se tyhle stavy vnímat pozitivnějc, potom zmizí nepříjemný pocity. je to spíš dar než nemoc:)
Mám zrejme taky takový problém ale trosku jiný. Stavalo se mi jednu dobu (2 roky, celkem pravidelně), ze uprostred spanku jsem se probudil, duvodem byl vzdy nesnesitelný písklavý zvuk, jehoz intenzita porad stoupala, pomalu jsem se pri tom prestaval hybat, bylo to velmi bolestive a neprijemne, clovek by kricel a nemuze, po nejakem case to ustalo az do nedavna, kdy mam pocit ze se to vraci, (halucinace sem pri tom ani moc nemíval a pokud ano celé to probíhalo trosku jinak), nedavno jsem se probudil, otocim hlavu na bok a vidim v pokoji postavu, rozhod jsem se ze na ni v letim (telo sem porad citil) ale v okamziku když jsem tak chtěl udělat - najednou intenzivni bolest a ochrnuti no a dneska po probuzeni, kdyz hledim do stropu a premyslim nad snem( zadna nocni mura) me nejaka koncetina bouchne pres oblicej, a zas, bolest, ochrnuti. Myslite ze to je porad jen spankova obrna nebo bych mel este pro zichr zajit k doktorovi?
Mám zrejme taky takový problém ale trosku jiný. Stavalo se mi jednu dobu (2 roky, celkem pravidelně), ze uprostred spanku jsem se probudil, duvodem byl vzdy nesnesitelný písklavý zvuk, jehoz intenzita porad stoupala, pomalu jsem se pri tom prestaval hybat, bylo to velmi bolestive a neprijemne, clovek by kricel a nemuze, po nejakem case to ustalo az do nedavna, kdy mam pocit ze se to vraci, (halucinace sem pri tom ani moc nemíval a pokud ano celé to probíhalo trosku jinak), nedavno jsem se probudil, otocim hlavu na bok a vidim v pokoji postavu, rozhod jsem se ze na ni v letim (telo sem porad citil) ale v okamziku když jsem tak chtěl udělat - najednou intenzivni bolest a ochrnuti no a dneska po probuzeni, kdyz hledim do stropu a premyslim nad snem( zadna nocni mura) me nejaka koncetina bouchne pres oblicej, a zas, bolest, ochrnuti. Myslite ze to je porad jen spankova obrna nebo bych mel este pro zichr zajit k doktorovi?
Dobrý den, při spánku můj přítel má můj přítel jakoby záchvaty, začne házet hlavou ze strany na stranu, trvá to tak třicet sekund pak to přestane a za chvíli znovu, nevíte někdo, co by to mohlo znamenat?
Reklama
- Odpovědět
Pošli odkaz