Typologie osobnosti dětí - Myšlení a cítění

Děti s převahou myšlení

Osoby kolem sebe zkoumají s  odstupem, na lidech si cení především přímočarosti a čitelnosti reakcí a názorů. Člověk, který má nelogické požadavky a názory stále mění, se pro ně stává záhy nedůvěryhodným - děti orientované smyslově totiž hned na začátku vzaly doslovně všechno, co řekl, a těchto faktů by se rádi držely, pro děti orientované intuitivně ztrácí autoritu, protože v jejich očích neví, co chce, a není tudíž dostatečně kompetentní.

Snaží se nedávat na sobě znát, jak se cítí (eliminují výrazy tváře, ze kterých bychom to mohli poznat, zejména jsou-li IT), někdy působí až netečně. Neznamená to však, že neprožívají emoce. Vnitřně se mohou trápit stejně intenzivně jako dítě s převahou cítění, ale to, jak se cítí, není pro ně nejdůležitějším vodítkem při rozhodování a své city před někým nerady odhalují. Snáze než děti s převahou cítění se ovšem díky tomu dokážou oprostit od konfliktů či nepříjemných situací v rodině. Nevyhovuje jim příliš blízký fyzický kontakt. Rodiče může překvapovat, s jakou rezervovaností odmítají potvrzovat si vzájemnou lásku doteky a mazlením.

Většinou příliš nezohledňují důsledky svého chování pro ostatní lidi, neberou primárně ohled na jejich pocity, a tak často bez rozpaků a skrupulí říkají, co si myslí (platí to samozřejmě ještě více pro extravertní orientaci). Ví-li např. čtyřleté dítě s převahou myšlení, že kouření je škodlivé, řekne klidně cizímu pánovi na autobusové zastávce: Proč kouříš? Umřeš. Stejně přímo sdělují své požadavky či vyjadřují svou nespokojenost. Babičce na Štědrý den patrně ztuhne úsměv, dozví-li se: Babi, ten bagr, co jste mi dali pod stromeček, není rozhodně ten, co jsem chtěl.

Pokud je jim něco vytýkáno, často se tváří nezúčastněně. Jako by nechápaly, co jim druzí vytýkají, zejména pokud jde o kritiku emočně podbarvenou a nepodloženou fakty a logickými argumenty. S důrazem na nelogičnost našich výtek jsou pak zejména extraverti ochotni s námi i několik hodin polemizovat.

Fakta a logická zdůvodnění jsou pro ně velmi důležitá i při učení. Ve znalostech a dovednostech se rády porovnávají s jinými dětmi, snadno se nechají vyhecovat k soutěživosti. Vyžadují logické požadavky, snadněji snesou přísnost, pokud je přístup rodiče či pedagoga zároveň spravedlivý, těžko snášejí „nadržování“. I pochvala se musí opírat o objektivní měřítka (konkrétní úspěch, dovednost).

Děti s převahou cítění

K osobám kolem sebe přistupují vstřícně. Pokud jsou zároveň extravertní, na kdekoho se smějí už jako batolata v kočárku. Ve vztahu k jiným lidem je pro ně nejdůležitější citlivost a ohleduplnost, potřebují vědět, že je mají ostatní rádi a často se o jejich lásce ujišťují. Zároveň jsou disponovaní jiným lidem rozumět, chápat je, při svém rozhodování zohledňují jejich pocity. Jednají tak, aby ostatní potěšili, bývají ochotnější pomoci či se podřídit.

Projevuji emoce jak verbálně, tak neverbálně - zejména u extravertů se zpravidla dozvídáme průběžně, co prožívají a jak se přitom cítí. U introvertů musíme být vnímavější - své emoce nedávají tolik znát navenek, může nás na ně ale upozornit smutný výraz, zčervenání v obličeji, zpocené ruce, roztřesený hlas. Pozitivně přijímají projevy náklonnosti, zejména pro děti orientované smyslově (SF) je velmi důležitý i fyzický kontakt, chtějí se často mazlit, potřebují pociťovat přízeň. Velmi těžce nesou napětí a konflikty v rodině či mezi svými přáteli, psychická nepohoda a stres se snadno odrazí v tělesných příznacích (bez zjevné fyziologické příčiny mohou mít různé psychosomatické obtíže - např. bolesti hlavy, břicha apod.).

Veškerou kritiku vnímají velmi osobně, snadno je rozpláče. Kritiku výkonu často směšují s kritikou své osoby, což negativně ovlivňuje jejich sebepojetí. Zároveň se obávají, že svým selháním někomu ublížili a negativně to ovlivní jejich vzájemný vztah. Zareagujeme-li v situaci, kdy dítě přišlo pozdě domů, mírně zvýšeným hlasem, kterým dáme najevo nespokojenost s nedodržením dohody, očekáváme omluvu a slib, že příště už se to nebude opakovat. Místo toho se nám může dostat zoufalé odpovědi A máš mě, mami, ještě ráda?

I při učení je pro ně v prvé řadě důležitý vztah k osobě, která vyučuje - aby se mohli efektivně učit, musí vědět, že je učitel přijímá, chce s nimi vytvořit blízký osobní vztah a oni k němu mohou mít důvěru. Jsou také citliví na atmosféru ve třídě a zajímá je názor ostatních spolužáků, ne však za účelem konfrontace, nýbrž sdílení. Dávají přednost spolupráci před soutěžením - to neznamená, že by soutěže naprosto odmítali, ale na rozdíl od dětí s převahou myšlení, které k soutěžím přistupují jako k možnosti poměřit si s ostatními své síly a dosáhnout výkonu za přesně stanovených podmínek (pravidla hry), bojují především se svými pocity, často velmi nepříjemnými - s obavou z vlastního selhání a následného posměchu okolí, se strachem ze ztráty kamarádství ( když jim to zkazím, nebudou mě pak mít rádi ), s lítostí nad těmi, kteří prohrávají (vyjádřená např. tím, že rozdávají medaile ze závodů dětem, které nevyhrály).

Ukázka z knihy Typologie osobnosti u dětí (Portál 2010)