Reklama

Syndrom vyhoření způsobuje podle vědců porucha spánku

Nikoli stres, ale spánková porucha je podle švédských lékařů příčinou takzvaného syndromu "vyhoření". Stav, kdy se pracující člověk cítí zcela psychicky a fyzicky vyčerpán, má podle nich na svědomí přerušovaný spánek.

"Tento syndrom obvykle postihuje lidi, kteří hodně pracují. Jednoho dne se probudí a prostě nedokážou vstát z postele. Dají si pak sice pár týdnů pauzu, ale nezlepší se to," vysvětluje šéf vědeckého týmu Torbjörn Akerstedt ze stockholmského institutu Karolinska, citovaný britským magazínem New Scientist.

Přesné příčiny syndromu vyhoření (v angličtině známého jako "burnout") nejsou zatím známy. Je jasné, že velkou roli hraje stres. "Myslíme si ale, že lidé mohou docela dobře fungovat i při vysoké stresové zátěži a že 'vyhoří', až když začnou trpět přerušovaným spánkem," tvrdí Akerstedt.

Jeho tým podrobil testům na EEG (elektroencefalografu, přístroji sledujícím činnost mozku) pětatřicet pacientů se syndromem vyhoření, kteří již minimálně tři měsíce nepracovali. Testy jednoznačně prokázaly, že u těchto lidí docházelo k tříštění a přerušování spánku. Sledovaní pacienti navíc nespali více než čtyři nebo pět hodin denně.

Příčinou těchto poruch spánku je podle Akerstedtova týmu pravděpodobně dlouhodobý stres v práci. Jakmile je přerušovaný spánek jednou tady, chce to pro návrat k normálu více než odpočinek a relaxaci. "Pokud jste dlouho vystaveni stresu, vybudujete si novou a vysokou základní úroveň fyziologické aktivace, a to zasahuje do spánku," říká Akerstedt.

Reklama

Počet takto postižených lidí se podle něj kvůli vysokým pracovním nárokům neustále zvyšuje. Jen malé procento nemocných je schopno vrátit se do zaměstnání. Švédští lékaři nyní zkoušejí novou léčebnou metodu, kombinující přísná pravidla spánkové hygieny s takzvanou kognitivně behaviorální terapií, jejímž cílem je změnit pacientův postoj ke svým pracovním výkonům a zmírnit tak stres.

Zdroj: ČTK

Reklama

Komentáře

vinc (Pá, 17. 11. 2006 - 15:11)
Myslím, že jsem plně prošel burnoutem, posledních 10 roků jsem sice spal 6 hodin denně, ale dobře.
Eliz (Ne, 7. 1. 2007 - 18:01)
Já špatně spím už cca pět let:-( O nepřerušovaným spánku si můžu nechat zdát. Ach jo.
simona (Ne, 7. 1. 2007 - 18:01)
Ale ten burnout není jen porucha spánku.Mám to za sebou nebo spíš : žiju s tím. Je to něco šíleného a dennodenně boj sám se sebou.
Dana (Po, 8. 1. 2007 - 22:01)
Napiš o svých potížích. Myslím, že jeden takový, správněji "burn-up", prožila také. Můžeme si třeba navzájem poradit.
simona (Út, 9. 1. 2007 - 09:01)
Burn-out znamená syndrom vyhoření.Projevy:neschopnost něco dělat a vydržet u toho, nespavost, malátnost,únava a vyčerpání,špatná koncentrace a různé fyzické bolesti. Každý to má jinak.
Ala (Út, 9. 1. 2007 - 10:01)
Prožívám totéž, ale tvrdě spím a potřebuji hodně spánku.
simona (Út, 9. 1. 2007 - 10:01)
Já myslím , že už to máme navždy. Asi před 5 roky jsem měla totálně spavé období. Spala jsem stále a všude. Teď je to naopak. Což je strašné.Jinak se s tím těžko něco dělá. Já jsem v domácnosti - tak se to dá. Pracovní tempo bych nezvládala.
marci (Út, 9. 1. 2007 - 11:01)
Mam presne to, co Simona...je to strasne... nastesti mam manzela, ktery to chape.. kvuli tomu jsem ztratila i praci..pote, co jsem zacala omdlevat v praci jsem sla za lekarem a ten udelal plno testu a rekl, ze jsem naprosto v poradku.."jenom jsem burnout"!.. mam pry brat vitaminy a to je vsechno..
PPECZ"seznam.cz (Ne, 4. 2. 2007 - 16:02)
Já jsem ten Vinc, takže kdo má zájem napište. Ahoj
max (Čt, 26. 4. 2007 - 08:04)
Tak vida, nejsem v tom sama, no to je paráda. Ještě že mám bezva děti, chápajícího manžela, jsem na neschopence, obvoďák se k problému staví všelijak, budu si muset asi sama najít nějakou terapii, nemají náhodou lékaři lidem pomáhat?
Petr (Čt, 26. 4. 2007 - 11:04)
V dnešní době se vyspat? Děláte si prdel?! Hypersuper má otevřený nepřetržitě,dělám tam šestnáctky když se z něho konečně vrátím domů, tak jde odtud do sídliště takovej rachot, že neusnu ani se třema práškam. A do toho ještě policajti a sanitky. Ale živím rodinu a nějaký burnout si nemůžu dovolit. Možná se teda časem zastřelím jako Svoboda. Protože český způsob práce i bydlení je peklo i kdybych byl svatej.
anna (St, 6. 6. 2007 - 22:06)
Tak to je senzační i já se přidávám k Vám, mí dva psychiatři mě rekli, ze jsem tak silná osobnost, že vše zvladnu sama a bez nich. Ke všemu mi odmítli dát "něco" na spaní, protože mé vize a projekty, které mě napadají večer jsou prý tak geniální, že by to byla pro společnost újma, jestli je nezrealizuji. Mám na ně myslet s pozvánkama zadarmo. Sranda, ne?A kdo má ráno normálně fungovat, když nespím. Doporučuji Vám všem postiženým toto - sport, běhání, solárium s vyplým mobilem...atd a doma od šesti hodin večer vypnout prac.mobil. Nic neuteče a jestli tím o něco příjdete - tak si řekněte no a co.Léčím se sama a jde to, musim se telesne strhat a pak usnu a ke vsemu mám z toho i krásné tělo. Musíte se tělesně unavit. papa a přeji úspěch, jedna z Vás.
Monča CC (St, 6. 6. 2007 - 22:06)
Jo anno, kdyby tak tělesná únava něco řešila:( Často jsem na padnutí a neusnu a neusnu...A přitom to má tak "lahodnou" příčinu jako zvony. Ano, nám na sídlišti postavili salesiánský centrum a vyzvání...a někdy hrajou, nebo mají nějaký sportovní akce....Tak pěkně se to rozlíhá, dědečkové a babičky si to nemohou vynachválit, ta poetika první republiky...Mít já důchod, taky na to kašlu, až budu v tom věku nejspíš taky budu hluchá jak poleno:) Ale zkuste si stěžovat, pak aby člověk chodil kanálama. Hned vás důchodci a ouřadové obviňují z komunizmu:( A nikoho nezajímá, že se starám o děti a jestě musím dělat šestnáctky v práci abych to všechno uživila, jsem vdova...A nebejt dětí už čuchám k fialkám odspoda, ta má situace je prostě k nepřežití...
Huu (Čt, 7. 6. 2007 - 01:06)
anno, zkus to poradit někomu jako mně, který má přes ulici cik*ánský ghetto:)
Kolikrát jsem rád že dolezu z koupelny do postele a stejně neusnu, oni dělají rumrajch až do rána a přes den je to to samý. Já už jsem vyhořel snad stokrát, nejenmom z nedostatku spánku. Jsem případ pro psychinu, beru prášky na spaní a na uklidnění... ale když ceknu, už mě uzemní Motejl, že jsem rasista. Kněží zase začnou paplat cosi sobectví a o smíření. I takový je život řádně platícího bílého občana česka. kterému, mimochodem, už nedají pokoj ani na chatě, budu tam mít príma radar. Přeji studentům to seznámení s technologickým pokrokem, to jo. Ale že by mě místo radaru na státní útraty někdo postavil takový bydlení, kde bych nemusel dávat na okno žíněnku a po návratu z práce neměl obavu, že když už mě cestou nikdo nepřepadne, nepoznám pod grafitti vlastní barák, nebo budu mít vybílenej byt.
No ale Tupolánek prohlásil, že demokracie není pro slabé a nemocné. Možná mě v zájmu budoucnosti státu zaplatí aspoň popravu.
Peťka (Čt, 7. 6. 2007 - 06:06)
Souhlas, jakmile by jsi se ozval,že Ti cikáni dělají pod okny rambajs, tak na Tebe pošlou bratry co mají bratry co mají bratry...a už si celé ghetto bude zpívat tu svoji národní, že jsou diskriminováni a další nesmysly.2x v životě jsem byla málem okradena a obojí bylo cikány,tak si o nich myslím to co většina z nás...i když existuje malá skupinka těch vyjímek.
stehlík (Út, 15. 1. 2008 - 16:01)
Hej, myslíte si, že to může dostat kdokoliv? Mě je 13 let a myslím si, že to mám. Je to něco strašnýho - děsná únava, nechuť do práce, všechno, co děláte vás naprosto vyčerpává, to co vás dříve bavilo už nezvládáte a je to čím dál horší, jako by to nemělo konce. Navíc chodím do školy a jenom vstát z postele je něco nemožného. Připadá mi, jako kdyby mi fungoval mozek pouze na 50 procent - ta jedna chtěla pracovat a ta druhá spát. Já už fakt nevím, co dělat. Může to být třeba syndrom chronické únavy, co já vím. Dříve jsem pracoval celý život naplno, ani vteřinu jsem nepromarnil, ale teď je mi najednou všechno jedno, nedokážu se z ničeho těšit. Řekl bych, že je to ještě horší u těch mladších, vždyť já snad ani nedostuduju:-(
Pls, poraďte něco. Nejradši bych pořád jenom spal.
Ivča (Po, 21. 7. 2008 - 18:07)
Momentálně pracuji na své bakalářské práci týkající se SV. Nemohu souhlasit s názorem, že jeho příčinou je nedosatek spánku. Dle mého úsudku je řada příčin vedoucí k tomuto projevu a nespavost se dostavuje až jako sekundární projev vyhasnutí. Pracuji jako zdr.sestra a můj komentář je z mé vlestní zkušenosti.
Jana (St, 19. 11. 2008 - 20:11)
Stehliku! Tvuj komentar me hodne oslovil! prijde mi, ze to co popisujes, ja znam!
to je mi lito, co prozivas! ja byt Tebou tak na to nejsem sama! muze to byt cokoli, mozna chronicky unavovy syndrom nebo klidne i deprese, nebo proste jen rozcarovani a smutek ze zivota... ja byt Tebou, tak to s nekym zkusim probrat.. ja osobne ted hodne fandim psychoterapii, najdes si nekoho fajn a tam to tomu cloveku reknes a on Ti nezaujate poradi! ale musis najit nekoho dobryho, komu veris a kdo je fajn! tak hodne stesti a at je Ti lip! Jana
Koláč (St, 14. 1. 2009 - 17:01)
Ahoj, rád bych tu reagoval na Stehlíkův příspěvek.Zažil sem to taky a věř mi, že tohle může bejt běh na opravdu dlouhou trať!!
Začalo se to u mě projevovat když mi bylo 16 let a ani teď, po 8 letech, nejsem stoprocentně v pohodě.Ale to je hlavně tim, že sem hrozně dlouho nevěděl co se to se mnou děje, od nikoho sem si nenechal pomoct a roky sem se v tom utápěl..Ale jak někde bylo řečeno-tohle neni důsledek ňákejch tvejch chyb, naopak toho že si pravděbodobně chtěl(a nejspíš ňákej čas byl) bejt vňekterejch, nebo snad všech věcech který si dělal nejlepší!Kdyby ses se mnou chtěl o tom bavit, tady je muj e-mail:Kol.kolektiv"seznam.cz
zuzana (St, 2. 2. 2011 - 13:02)
Ale ten burnout není jen...Jejda, a co se s tim da delat. Ja nevim, co se mnou je. Bolesti svalu a tim i spatna koncentrace a obcas potize s dychanim. Byla jsem na antidepresivech. Depresse zmizly za 2 tydny ale ty bolesti svalu se porad vraci az je to nekdy neunosne. Myslite, ze to je ten burn out?
Radka (Čt, 22. 11. 2012 - 01:11)
Jaká je primární, sekundární a terciární prevence syndromu vyhoření?
! (Čt, 22. 11. 2012 - 09:11)
V titulku článku je chyba: správně má být "Syndrom vyhoření způsobuje PORUCHU spánku".
Elisek123 (Čt, 14. 3. 2013 - 18:03)
Dobrý den, pomozte mi prosím vyplnit krátký dotazník na SYNDROM VYHOŘENÍ, který je součástí mé diplomové práce - je to opravdu na pár minut. Moc mi tím pomůžete. Otestování možná pomůže i vám utříbit si myšlenky. Moc vám všem Děkuji

http://www.survio.com/survey/p/H0J9U4S3Y8M3M2S4X?b g=ffffff&fg=000000
Elisek123 (Čt, 14. 3. 2013 - 18:03)
Dobrý den, pomozte mi prosím vyplnit krátký dotazník na SYNDROM VYHOŘENÍ, který je součástí mé diplomové práce - je to opravdu na pár minut. Moc mi tím pomůžete. Otestování možná pomůže i vám utříbit si myšlenky. Moc vám všem Děkuji

http://www.survio.com/survey/p/H0J9U4S3Y8M3M2S4X?b g=ffffff&fg=000000
vanesa (Út, 6. 10. 2015 - 11:10)
Nemoho v noci v klidu spat a mam uzkosti co mi na to pomuze
Jana (Ne, 18. 10. 2015 - 10:10)
Nemoho v noci v klidu spat a...Zatím moc radit nemůžu, sama rady hledám, ale na spánek jsem trochu vyzrála metodou věř a víra tvá... Kupuju si v tabletach plody Acai, které jsou dobré antioxidamty a také mají pomáhat se spaním. A ano, spí se mi lépe ;-) A k tomu máme bojovku, najít někde přátele, se kterými vyjedeme z našich kolejí... Musíš si říct "a dost, tohle nervování je zbytečné!" a pak k tomu vymyslet, co občas podniknout, aby tě to rozveselilo.
Jano, (Ne, 18. 10. 2015 - 10:10)
to jsou knížecí rady. Jak si mám říct "dost", když mně kdykoliv hrozí vyhození z práce v 58 letech už mně nikdo nezaměstá (navzdory povinnosti, že budu muset pracovat až do 63 let)?
Pol (Ne, 18. 10. 2015 - 11:10)
Ahoj. ....
Bez toho ze bych chtel snizovat tvuj problem, navrhl byh ti navstevu detskeho onkologickeho oddeleni - co by za to dali tito pacienti kdyby vedeli ze v 58 letech prijdou "jen" o praci.....staci kouknout do jejich oci jak si uzivaji zivota i se svou nemoci

Pekne poledne vsem
Jana (Ne, 18. 10. 2015 - 22:10)
to jsou knížecí rady. Jak...Já tomu rozumím, já mám ve smlouvě přímo napsáno, že mě můžou vyhodit pro nevyhovující výsledky kdykoli, takže poslední jsem neustále na jehlách, kdy si něco najdou, protože se situae na trhu zhoršuje a firma se snaží snižovat náklady... Jenomže ta obava a snaha všechno mít pod kontrolou a dokonalé vyrostla v to, že nechodím na přestávky a místo osmi hodin trávím v práci hodin dvanáct, i v noci přemýšlím o práci, a pořád mám pocit, že to nestačí. Proto jsem zmínila říct si DOST. Neřííkám tím, na práci se vykašlat. Pro mě DOST znamená udělat si časový rozvrh, jak si práci lépe plánovat, abych spokojeně odešla aspoň po devíti hodinách a měla čas a chuť zajít si třeba ještě zaplavat.
Reklama