Reklama

Proč nadměrná sebekritika více škodí, než pomáhá

V mnoha kulturách je kritika vnímána jako hlavní nástroj výchovy a očekává se, že člověk bude sebekritický. Je to pokládáno za dobrou a smysluplnou věc. Vpravdě je to velmi důležité pro snadnou ovladatelnost lidí, udržování podřízenosti v zaměstnání, v rodině i v sociální skupině - pocity viny jsou velmi účinným regulátorem možného odbojného chování

Má to celou řadu pozitiv. Například nás to nutí k dodržování pra­videl, která umožňují žít ve větších skupinách. Prostě to pomáhá dodržovat desatero, aniž o tom musíme složitě přemýšlet. Na druhé straně to v řadě situací může přehnaně omezovat a bránit svobodě tam, kde je přemýšlení o pravidlech na místě. Poslušnost je také vlastnost, která pomáhala udržovat totalitní režimy. Poslušnost je rodiči vnu­covaná dětem, což pomáhá v tom, že děti nezničí zařízení bytu, chodí včas spát a učí se ve škole podle přísloví „Kdo šetří rákosku, kazí dítě“. Historicky umožňovala a do­sud umožňuje, aby děti pečovaly o své rodiče ve stáří, když už rodiče nebyli mocní a nebyli schopni se sami o sebe postarat.

Řada lidí má strach smýšlet o sobě dobře. Mají dojem, že to znamená namyšlenost a povýšenost, která povede k nepřijetí druhými. Přitom však nejde o to smýšlet o sobě „nadměrně dobře“, ale pouze o to smýšlet o sobě „přiměřeně dobře“. Tak, aby to odpovídalo realitě. Od malička jsme jako děti učeni chovat se lépe a pracovat tvrději pomocí poukazování na chyby, nikoliv povzbuzováním a chválením. Rodiče i uči­telé stráví daleko více času poukazováním na to, v čem jsou děti špatné, než v čem

 

jsou dobré. Proto je sebekritika tak pevný a samozřejmý zvyk, automatická reakce, které si nemusíme být příliš vědomi.

Nadměrná sebekritika nás paralyzuje a zhoršuje naše pocity

Reklama

Představte si, že byste svému nejlepšímu příteli, který vám věří, každý den říkali vše, co se mu nepodařilo, vykládali mu, že je to jeho neschopností, hloupostí, jak stále dělá další a další chyby, nadávali mu, vše, co by se mu podařilo, byste ihned shodili, úspěchy bagatelizovali nebo přehlíželi. Kdybyste to dělali ne dny, ale měsíce a léta, co myslíte, že by to udělalo s jeho sebevědomím? Jak by se asi cítil? Nakolik by si věřil? Jak by se mu s tím žilo? A uvědomte si, že to všechno děláte sami sobě. Před­stavte si, že stále nosíte na zádech baťoh, ve kterém vlečete všechny své důležité se­bekritické předky. A oni z baťohu vykukují za vaší hlavou, tlučou vás do ní a pořád vám do ucha povykují, jak děláte všechno špatně a co byste ještě měli dělat, abyste byli perfektní. A ještě vám říkají, že to dělají pro vaše dobro, abyste byli lepší...

Nadměrná sebekritika ignoruje skutečnost a je nefér

Pokud uděláte chybu a pak se za ni nadměrně kritizujete, pravděpodobně si říkáte, že byste příště měli fungovat jinak. Možná to je pravda, ale velmi často to, jak byste měli podle svých standardů fungovat, není určeno pro lidi. Požadujete po sobě nad­lidské schopnosti a výkony. To všechno, co byste měli zvládat a umět, je často tak vy­soko, že to pro člověka možné není. Není v tom taky trochu pýchy? Být dobrý jako Bůh?

Nadměrná sebekritika vede také k tomu, že i nejdrobnější chyba či nedostatek jsou nafouknuty, jako by na vás kromě chyb a nedostatků nic jiného nebylo. Jako by­ste nosili jméno „Chyba Nedostatek Špatný“, které charakterizuje všechny vaše vlastnosti. Žádné jiné prostě nemáte. Váš detektor pro chyby a slabosti je velmi citlivý a vždy, jakmile nějaké zjistíte, celé vás to zruší - prostě uzavřete, že jste celý chybný, vadný, špatný jako člověk. Ve skutečnosti každý den podnikneme tisíce rozhodnutí a činů, větších či menších, některé z nich jsou lepší, některé horší, některé jsou neu­trální.

Nadměrná sebekritika blokuje učení se

Protože nadměrná sebekritika bere motivaci, energii, zhoršuje náladu a demoralizu- je, blokuje také učení se novému. Místo aby pomáhala řešit problémy, většinou jejich řešení ztěžuje a často i znemožňuje jakékoliv řešení tím, že v bezmoci člověk problé­my odkládá. Lidé se prostě lépe učí, když mají úspěch nebo jsou posilováni, než když jsou trestáni. To ukázala celá řada výzkumných studií jak u dětí, tak u dospělých. Při kárání a trestání je učení omezené.

Nadměrná sebekritika zraňuje v situacích, kdy jste na dně

Nadměrná sebekritika přichází častěji v době, kdy jste nějakým způsobem „na dně“. Místo aby jste se povzbudili, snažíte se sami sebe dorazit. Udělali byste něco takového někomu, koho máte rádi? Když bude na dně, pustíte se do něj se zničující kritikou?

Zdroj: Jan Praško - Jak vybudovat a posílit sebedůvěru, nakladatelství Grada

Reklama

Komentáře

Martina (Út, 9. 8. 2011 - 21:08)
8+7=15
6+4=10
3+5=6
2+7=10

Copak si asi řeknete, když si prohlédnete tyto příklady? "Ten 3. je blbě, vždyť 3+5 je 8!" No jo, ale co ty další příklady? Jen málokdo z nás dodá, že ale ty ostatní jsou v pořádku. Tohle je jen názorný příklad našeho myšlení. Obvykle jsme upozorňováni jen na chyby - "tohle děláš špatně! ne, pozor! ale ty to vůbec neumíš!..."
Bohužel v naší kultuře (východoevropské) bývá zvykem se zaměřovat JEN na chyby, ale ty podařené věci jako by ani neexistovaly... Třeba na západě to takhle nefunguje. Například ve Francii, USA nebo Británii by poukázali: "Ty první dva a poslední příklad máš dobře, ale koukni se na ten třetí..."
Pokud chceme kritizovat, musíme umět i chválit, jinak to bude mít akorát destruktivní účinky a to přeci nechceme :)
dsfs (Út, 9. 8. 2011 - 22:08)
Odkdy je 7 + 2 = 10???
sara (Po, 7. 5. 2012 - 17:05)
to dsfs: očividně nepochopil-a ...
d (Po, 7. 5. 2012 - 17:05)
to dsfs: očividně...myslím že to dsfs pochopil/a dobře,jen je třeba při tom "názorném příkladu" opravdu dbát na to,aby se nevloudila chyba.Protože ve chvíli,kdy je půlka chybně a půlka správně,tak příklad jednoho špatného řešení přestává dávat smysl a měla by následovat jiná úvaha.Třeba o tom,že když se člověk snaří natolik,že polovičku úkolu zvládl,je třeba ho povzbudit...
Alue (St, 13. 11. 2013 - 14:11)
Tohle je důležité.
Reklama