Ovládají nás archetypy?

K jednomu archetypu se váže více symbolů a jeden a týž symbol může sloužit více archetypům. Jung, kletý sice termín archetyp nevytvořil, ~ ale začal ho systematicky užívat, nazýval tyto archetypální obrazy také primordiálními obrazy (prvotními obrazy, obrazy prvního řádu). Dohromady vytvářejí archetypy tzv. kolektivní nevědomí (mimovědomí).

Shrneme-li to všechno, můžeme říci, že archetypy jsou formy (způsoby) lidského vnímání a prožívání světa spočívající na instinktivním základě a formy vyjadřování tohoto prožívání, které jsou nám vrozené a nejsou vědomé.

Archetypy formují lidskou zkušenost a jsou zdrojem i formou poznání před vznikem ego - vědomí; zprostředkují intuitivní poznání. Jsou to apriorní formy, které se mohou stát vědomými teprve druhotně. Jsou to spontánně se vynořující obrazy instinktů, jsou zakotveny ve zvláštnostech živého organismu a existují patrně i ve zvířatech. Vstupem do lidského světa nabyly nových, lidských, komplikovanějších forem. V tomto smyslu jsou ne-li věčné, tak alespoň tak staré jako člověk a vyvíjejí se jen pokud se vyvíjejí a mění biologické a psychické základy člověka. Jejích vnější podoby a projevy jsou však proměnlivé, protože jsou do velké míry projevem lidské kultury. Projekce archetypů vznikají a vyvíjejí se jako stará božstva v mýtech, mají tedy vývojový aspekt. Archetypy se projevují ve snech a viděních, ve fantazii, v umění a v životních situacích.

Vystopovat činnost instinktivních archetypických struktur přímo ve vlastním chování je bez přípravného studia a dlouhodobého cviku pro moderního člověka už téměř nemožné, a ani po vyškolení to není lehké. Proto je velkou výhodou, že jejich obrazy vidíme ve snech; podle těchto obrazů poznáváme, které vzorce chování jsou v nás momentálně aktivní, a můžeme se svému nitru lépe přizpůsobit. Archetypické obrazy, které vidíme ve snu, jsou spojovatelé mezi naším racionálním vědomím a světem instinktů, našimi vrozenými tendencemi, schopnostmi, nadáními atd.

Není-li archetyp prezentován vědomí ve snu, neznamená to, že ho v sobě nemáme. Prostě není aktivní a je přítomen jen potenciálně - to jest v možnosti. Obraty archetypů jsou silně ovlivněné a modifikované kulturou ve které žijeme, a naší životní zkušeností. Konkrétní obraz archetypu se totiž vytváří až během našeho života, podobně jako vrozená jazyková struktura (fyziologicky daná možnost naučit se přirozený jazyk, která zahrnuje např. i "pravidlo", že přísudek normálně následuje za podmětem) se v dětství naplní určitým konkrétním jazykem, třeba češtinou nebo řečtinou. Archetyp se ale uplatňuje již při výběru materiálu pro svůj vlastní obraz, určuje, co je pro nás z jeho hlediska významné.

Archetypy či jejich náplně existují ve vývojových stupních a mohou přecházet jeden v druhý. Jsou to živé jevy, nejsou strnulé, mrtvé, neproměnné. Je těžké říci o nich něco příliš určitého, ostatně stejně tak je tomu se všemi psychickými jevy a pojmy. Všechny takové pojmy jsou značná zjednodušení; jsou to jen pomůcky, které potřebujeme, abychom mohli o těchto věcech nějak myslet a hovořit.

Archetyp není sám o sobě ani dobrý, ani zlý a jeho buď pozitivní či destruktivní vliv záleží na tom, jak se k němu postavíme, zda mu podlehneme, budeme ho ignorovat, či naopak respektovat a brát v úvahu. Archetypy jsou neutrální, tak jako jiné přírodní jevy, jako vítr nebo voda; neobejdeme se bez nich, prospívají nám, ale jestliže je neznáme nebo je záměrně ignorujeme, mohou nám i velice uškodit. Našemu vědomému egu připadá úloha uvědomit si vliv těchto archetypických postav, které působí v naší tzv. objektivní duši nebo v našem mimovědomí, pozorně je vyslechnout, přijmout jejich rady a sladit jejich působení.

Archetypů je mnoho, tolik, kolik je typických životních situací. Nejvýrazněji se archetypy aktivizují ve významných přechodných údobích a životních změnách, které jsou univerzální lidskou zkušeností. Paralela mezi instinktem a archetypem je zjevná zvláště v období fyziologických změn, jako jsou puberta, počátek pravidelného sexuální života, porod, kojení, stárnutí, umírání, smrt, kdy se člověk začne chovat určitým obecně známým způsobem (např. standartní chování mladého zamilovaného člověka, chování mladé matky, specifické způsoby starých lidí a podobně) a kdy se příslušné universální obraty aktivují.

Archetypy se ale mohou objevovat kdykoli nebo stále, často v krizových obdobích našeho života, když potřebujeme vnitřní silu. Vychází z nich fascinující, záhadné, tajemné obrazy bytostí nebo i věcí nadané velkým nábojem energie, to znamená, že v nás vzbuzují silnou citovou odezvu a že jim také můžeme nevědomky úplně podlehnout, jak se nám, lidem, stává již nejméně po čtyři tisíce let. Archetypy dávají smysl našemu životu, jsou základem našich hlubokých tužeb.

Zdroj: Jana Heffernanová - Tajemství dvou partnerů