Z kuchařky psychoterapeuta - změna myšlení

To, jak o věcech kolem nás uvažujeme, co považujeme za důležité a co naopak přehlížíme, je důsledek našeho individuálního vývoje. To si snadno uvědomíme například v situaci, když se o stejném problému bavíme s více lidmi - někdy se shodneme, ale někdy nás překvapí rozdílnost pohledů na stejnou věc. To je důležité si uvědomit, když se chceme podívat na to, jak sami myslíme, protože pak nám dojde, že náš pohled, náš způsob uvažování skutečně není jen ten jediný možný, ale je to ten, který jsme zvyklí používat.

Po změně myšlení můžeme zatoužit, když si uvědomíme, že náš navyklý způsob (stereotyp) selhává nebo že si jím přímo ubližujeme. Například když máme nějakou špatnou zkušenost, tu si pak zobecníme a používáme jako pravidlo v jiných situacích. To se může stát třeba při bolestivém rozchodu s partnerem, takový myšlenkový stereotyp pak může vypadat asi tak: "Všechny ženy / všichni muži jsou mrchy / podvodníci, nedá se jim věřit". Nebo když si člověk, který má problémy s kontaktem s lidmi - těžko se seznamuje, je nejistý - tedy když si říká: "Lidé o mě nestojí, jsem pro ně nudný nebo jsem jim k smíchu?" Jistě si dovedeme představit jak mohou podobné myšlenky v obou příkladech dotyčným bránit v navázání nového vztahu nebo v kontaktu s lidmi.

V psychoterapii se také často setkáváme s lidmi v depresi, kteří mají o sobě představu, že jsou k ničemu, že nejsou schopni nic pro sebe ani nikoho jiného udělat. To je z určitého pohledu na věc také jen myšlenkový stereotyp, který u dotyčného prohlubuje pocit bezmoci a vlastní neschopnosti a podporuje chování, které ho drží v jeho depresi.

Myšlenkové stereotypy nezměníme ze dne na den, vždyť se často utvářely celá léta. Změnit je ale můžeme, tyto postupy propracovala KBT (kognitivně-behaviorální terapie). V zásadě jde o obnovu schopnosti kritického vnímání a logického myšlení.

V praxi to znamená:

? definovat problém - uvědomit si, co přesně je mým problémem

? problematickou oblast analyzovat - prozkoumat způsoby mého myšlení, které se problému týkají

? uvědomit si, jak jinak lze problém vnímat a přemýšlet o něm

? s vědomím předchozích kroků - toho, co je mým problémem, jakých myšlenkových chyb se při jeho vnímání a přemýšlení o něm dopouštím, jaké jsou i jiné možnosti pohledu na můj problém - svůj postoj a způsob myšlení v této problematické oblasti změnit.

A jaké jsou ony typické chyby v uvažování? Jde například o tyto rušivé stereotypy myšlení:

? přílišné zobecňování - na základě jedné zkušenosti děláme závěr pro všechny podobné situace - "Jednou jsem to pokazil, budu to kazit určitě i příště."

? myšlení typu "všechno nebo nic", extrém typu "Buď se mi podaří vše, co jsem si předsevzal, nebo je všechno v háji"

? selektivní vnímání - vidím jen nevýhody určité situace, své nedostatky, nedostatky u druhých - "Můj partner mě nedokáže pochopit"

? myšlení typu ANO ALE - každou pozitivní věc vzápětí znehodnotím - "Jsem sice v práci úspěšný, ale jako rodič nestojím za nic"

? utopická očekávání - od sebe nebo od druhých očekávám nereálné věci - "Všem lidem musím být sympatický"

Seznam jistě není úplný, možná na některé další chybné myšlenkové postupy přijdete sami. Některé z nich jsou důsledkem nějaké zkušenosti v naší osobní historii, jiné jsou výsledkem dlouhodobého působení okolí (např. myšlení typu ANO ALE bývá nevědomá obrana před cizí kritikou - raději se hned zkritizujeme sami, méně to bolí než od druhých).

Každý z nás má nějaké ty slepé skvrny - myšlenkové stereotypy, které si moc neuvědomujeme, snažíme se jimi vysvětlit si nejrůznější životní situace a pokoušíme se jimi vymyslet řešení. Pokud nám přestanou fungovat, máme možnost je změnit, nahradit je jiným způsobem uvažování, který je blíže realitě, ve které právě teď žijeme.


Autor: Jan Kulhánek