Kde se bere zlost?

Působení hormonů, které rozumem a vůlí nemůžeme ovlivnit, je důvodem, proč je někdy důležité mít možnost odreagovat se, neboť tyto hormony v těle účinkují a musí být z těla rychle odstraněny, což je možné jen intenzivní námahou.

Zlost může mít mnoho důvodů a je důležité aspoň přibližně rozumět pozadí vzniku této emoce. Jestliže člověk, který pečuje o dítě, dokáže odhadnout, z jakých důvodů má toto dítě zlost nebo se vzteká, dává mu to lepší možnost správně reagovat. Bude se nám snadněji jednat se zlostnými a agresivními lidmi, budeme-li vědět, že se za jejich zlostí skrývá i jistý pozitivní záměr.

Uveďme z naší praxe několik příkladů důvodů zlosti a agresivního chování, včetně jeho pozitivních aspektů:

V některých situacích je zlost jen sekundární emocí, to znamená, že se objevuje jako snaha zvládnout smutek ze zklamání a odmítání.

Nuda a pocit nenaplněnosti jsou frustrující a mohou vést k zlosti a agresivnímu chování, které má vlastně upozornit na neuspokojivou lidskou situaci.

Překračování hranic lidských možností nějakého člověka může vyvolat velký hněv. Vyjádření hněvu naznačuje, že byly překročeny hranice únosnosti a kde byly překročeny. Včasná reakce na takový problém může předcházet násilí. Dítě se potřebuje naučit vytvářet vědomí svébytné osobnosti (ega) a prosazovat vlastní zájmy. V agresivním chování (potyčkách a rvačkách) se vyjadřuje i jeho potřeba mít s někým tělesný kontakt. Dítě se při potyčkách setkává se svou vlastní fyzickou silou a cítí, jaké jsou jeho fyzické hranice.

Sdělování vlastních potřeb a prosazování jejich uspokojení vede často ke střetávání s požadavky druhých lidí a hledání společných řešení. To je sociální schopnost, kterou je třeba rozvíjet.

Uvedené příklady důvodů, které často vedou k hněvu a zlosti, případně i k agresivnímu chování, mohou pomoci, abychom reagovali na zlost a agresi druhých lidí s trochu větším nadhledem a důkladněji pátrali po možných příčinách této emoce. S dospělými, a především s dětmi je třeba vytvořit most pro překlenutí nedorozumění a pak společně hledat lepší přístup k vzájemnému vztahu.

Zdroj: Simone Pfeffer - Rozvíjíme emoce dětí, nakladatelství Portál