Jak si sami bráníme v plném kontaktu se sebou, s druhými i se světem.

Tyto způsoby „zastavování se“ bývají nazývány také „narušení kontaktního cyklu“, či „kontaktní styly“. Pojem narušení evokuje spíše poruchu a klinický pohled, pojem styl odkazuje více k nehodnotícímu či nepatologizujícímu pojetí lidské psychiky.

Z pohledu gestalt terapie bývají tato narušení či styly možnou příčinou (nebo způsobem udržování) naší nespokojenosti, potíží, eventuelně symptomů. Dá se říci, že psychoterapie obecně se zabývá odstraňováním překážek, které nám brání v uspokojivém a smysluplném životu. V tomto případě (v rámci gestalt terapie) jsou tyto překážky viděny jako způsoby, kterými sami sobě nedovolujeme či bráníme v uspokojivém kontaktu, který předchází naplnění potřeby. Ale současně mají i svojí ochrannou funkci (častěji nevědomě, někdy i vědomě), většinou před strachem. Mezi hlavní narušení či styly patří: desenzitizace, introjekce, projekce, retroflexe, deflexe, a konfluence. Každý mechanismus. Každý styl má také svoji opačnou polaritu.

Desenzitizace je proces, kdy sami sebe znecitlivujeme vůči našim pocitům či vjemům z vnějšího prostředí. Objevuje se na začátku kontaktního cyklu, kdy na základě vjemů a pocitů získáváme informace pro uvědomění si naší potřeby. Díky tomu je těžké identifikovat svoje pocity a následně potřeby. (Děje se tak většinou tehdy, kdy emoce, které bychom zachytili a pocítili, by byly příliš ohrožující. Opačnou polaritou je přecitlivělost.

Introjekce je proces, kdy do sebe přijmeme z okolí většinou určité názory či přesvědčení, které jsme ale nezpracovali a nepřizpůsobili sami sobě, tomu jak to chceme mít, či své zkušenosti. (Např. „chlapi nebrečí“, „musím vše vydržet“, „nesmím nikdy udělat chybu“). Opačnou polaritou je odmítnutí, „vyplivnutí“.

Projekce je proces, kdy popíráme či odmítáme nějakou svojí vlastnost či pocit a přisuzujeme ji okolí - jinému člověku, instituci, společnost (např. „lidi jsou zlí“, „každému jde jen o svůj prospěch“). Opačnou polaritou je přivlastnění.

Retroflexe je proces, kdy zadržujeme vlastní impulzy, které původně směřují ven, do okolí, k jinému člověku a obracíme tuto energii proti sobě (např. místo vyjádření hněvu, nesouhlasu či uplatnění vlastní iniciativy, tak můžeme prožívat depresi, bolest hlavy, sebepoškozování až spáchat sebevraždu). Opačnou polaritou je agrese, násilí.

Deflexe je proces, kdy se odkláníme od přímého kontaktu s ostatními lidmi (např. zdlouhavé mluvení o něčem, což odvádí pozornost od samotného kontaktu, aktuálních emocí, nebo přehnaný smích v situaci, kdy zažíváme třeba rozpaky, zlost či smutek).Opačnou polaritou je ulpívání, neomalenost, přímost. 

Konfluence je proces, kdy splýváme s druhým či druhými, aniž bychom si uvědomovali naše odlišování se, náš rozdíl, emoce, které by mohli vyvolat konflikt, konfrontaci, oddělení. (např. když chceme mít „klid a pohodu“ ve vztahu za každou cenu, kdy nechceme riskovat rozdílnost, nesouhlas, kritiku). Opačnou polaritou je izolace.

Jako psycholog a psychoterapeut v gestalt modalitě využívám model kontaktního cyklu i kontaktních stylů či narušení při své práci s klienty. Pomáhá nám zaostřit a uvědomit si mechanismy, jakým klient brání sám sobě v plném a uspokojivém kontaktu se sebou, s druhými i se světem. Díky uvědomění si kontaktních stylů či narušení, vzniká možnost opustit fixované způsoby kontaktu a začít zkoušet jiné, autentičtější a uspokojivější a tím i lépe naplňovat svoje potřeby.

Literatura: Mackewn, J.: Gestalt psychoterapie, Portál, Praha 2004
PhDr. Jaromír Chrášťanský
www.psycholog-praha.net