Na tyto testy se tedy není možné spolehnout. Kromě toho vyšly z různých laboratoří různé výsledky; často byly různě interpreto­vané i stejné krevní vzorky.

V této situaci by si lékař klidně mohl hodit mincí - hlava, nebo číslo? Podle názoru jednoho lékaře je nejlepší zeptat se pacienta: „Jak se cítíte?“

Ale jak může dojít k tak rozdílným výsledkům?

•  Rozbor séra (jako EIA a western blot) zjišťuje jen titr protilá­tek. Protilátky IgM se vyvíjejí až ve třetím týdnu po kousnutí klíštětem, dosáhnou maximálních hodnot ve čtvrtém až šes­tém týdnu a zase zmizí po osmém týdnu. Když se test dělá příliš brzy, jsou výsledky většinou negativní, i když je pacient nakažený. I předčasná antibióza může potlačovat imunitní od­pověď těla.
•  Na druhé straně zůstanou mnoho let v krvi IgG protilátky, kte­ré se vyvinou později; i když je pacient dávno uzdravený a nemá v těle žádné borelie, je přesto testován pozitivně.
•  Falešné pozitivní reakce se mohou objevit i u autoimunitních onemocnění, bakteriálních nákaz (hlavně syfilida) a některých virových nákaz, jako je herpes nebo virus Epstein-Barrové.
•  Dalším problémem diagnostiky je, že existuje mnoho kmenů a druhů borelií, které mají odlišný sérologický vzor.
•  Borelie jsou mistři masko­vání a manipulace. Skrývají se v lidských buňkách a málo prokrvených tkáních, zde obalují své antigeny, takže se protilátky často nemohou vytvořit.

Když se protilátky upevní na bakteriálním antigenu, aby zne­možnily vniknutí, nejsou už identifikovatelné jako vetřelci. Nyní jsou součástí složeniny protilátka/antigen. Ale tyto komplexy se nedají dnešními analytickými rozbory zjistit. To zna­mená, že hodně antigenů může snížit množství protilátek: vy­tvořily se, ale teď jsou jako součást obranné reakce vázané na antigeny. Tak se může stát, že pacient s nejsilnější infekcí má v testu nízký titr protilátek.

•  Vlastně se titr protilátek neustále mění a v různých stadiích ne­moci může být nízký nebo úplně zmizí. Nikdo nemůže říct, jestli je infekce ještě aktivní, nebo už odezněla.

Kromě testů EIA a western blot existují i jiné metody, ale ani ty ne­jsou moc spolehlivé:

•  Rozbor likvoru - vpich jehlou do páteře, 30 % výsledků je ne­správných a kromě toho je tato metoda bolestivá a nebezpečná.
•  Polymerázová řetězová reakce (PCR) najde v krvi, kůži, moči nebo kloubní tekutině genetické sekvence, útržky DNA spirochét a rozmnožuje je mnohonásobně. Ale má podobné nedo­statky jako western blot a EIA.
•  Testování transformace lymfocytů (LTT) má najít původce, ale je rovněž nedokonalé.
•  RiBb-test (Rapid Identification of Borrelia burgdorferi), který vyvinula Dr. Jo Anne Whitaker (Bowen Research Institute, Flo­rida), pomocí fluorescence zkoumá přítomnost protilátek a antigenů v tělesných tekutinách. Od roku 1999, jak potvrzuje vědkyně, je každý test pozitivní, ani jediný negativní. Dochází k závěru, že „ten problém už není endemický, ale už nabral rozsah epidemický“ (Whitaker 2003:11).
•  Visual Contrast Sensitivity Test (VCST) měří napadení ner­vového systému lipofilními nervovými jedy. Vychází z do­mněnky, že se jedy bakterií dobře rozpustné v tucích vážou na optické nervy, a proto postižený nerozeznává šedé tóny. Násle­dující terapie má napřed usmrtit borelie pomocí antibiotik a pak se mají odstranit jedy pomocí cholestyraminu, snižujícího obsah tuků- Při překontrolování se vyskytla otázka, jestli kolísání vnímání šedých tónů je pro borelie specifické.

Zdroj: Wolf-Dieter Storl - Přírodní léčba boreliózy - nakladatelství Pragma