Nechá si podrobně pospat všechny symptomy, potíže i rodinné
poměry. Pak to vše zváží a namixuje léčbu z předepsaných i volně
dostupných léků, vitamínů, hormonů a homeopatických přípravků.
Míchá přesně na pacientovu míru.


Ve většině případů jsou jeho klienti spokojeni, o čemž svědčí
Di Bellova internetová stránka. Mnoho z 10.000 nemocných, kteří
prošli jeho rukama, popisuje dobrou zkušenost se staříkem;
většinou oceňují, že jim dokázal vlít novou naději a odvahu.
Di Bellova metoda nemá podle statistik větší úspěch než
postupy v onkologii standardně používané. Přesto byl italský
parlament letos na nátlak veřejného mínění nucen zařadit Di
Bellovu terapii mezi uznávané metody léčby rakoviny.


Di Bellovi kolegové jsou ale velmi kritičtí a tvrdí, že
staříkova praxe má s lékařskou vědou společného asi tolik, jako
kouzla Harryho Pottera. Onkolog Gianfilippo Bertelli z janovského
ústavu pro výzkum rakoviny považuje Di Bellovu metodu za
nebezpečné šarlatánství, jež v léčbě rakoviny nemá místo.


Milánský farmakolog Silvio Garattini hodnotí Di Bellovy
"koktejly" jako iracionální a nevědecké kombinace používané bez
jakýchkoli vědeckých podkladů.


Di Bello se svou metodu nepokusil hájit v odborných
publikacích a průzkum neprokázal vyšší úspěšnost než u klasické
terapie. Tak proč se pacienti tísní u jeho dveří?


Když italský lékař zahájil svou koktejlovou léčbu v roce
1998, v zahraničí o něm nikdo nevěděl. V Itálii to začalo
několika televizními zpověďmi pacientů, kteří tvrdili, že je Di
Bello vyléčil. Lékař sám tvrdil, že se mu podařilo vyléčit
několik případů velmi těžkých typů rakoviny, jako je Hodgkinova
choroba či rakovina plic. Byl prý úspěšný také v léčbě
Alzheimerovy choroby a roztroušené sklerózy.


Pacienti vzali tehdy ministerstvo zdravotnictví útokem a
hrozili tehdejší ministryni Rosarii Bindiové smrtí, bude-li
ministerstvo nadále odmítat zahrnout Di Bellovu léčbu do hrazené
péče. Bindiová tlaku ustoupila podle vlastních slov proto, jen
aby neohrozila veřejný pořádek. Dala ale také podnět k prvním
klinickým zkouškám, jež měla zjistit Di Bellovu úspěšnost.


Výsledek nebyl lichotivý. Z 386 osob nemocných rakovinou,
kteří tenkrát prošli Di Bellovýma rukama, se nikdo zcela
neuzdravil, částečně pouze tři lidé. Zkouška provedená další rok
prokázala stabilizovaný stav u 12 procent Di Bellových pacientů.
U 52 procent se stav zhoršil a čtvrtina zemřela.


Časopis Rakovina vyhodnotil lékařské zprávy Di Bellových
pacientů a dospěl k závěru, že pět let, po něž při terapii v
průměru žili, je "významně kratší doba než u pacientů, kteří
prošli standardní onkologickou léčbou". Časopis The British
Medical Journal napsal, že Di Bllovy výsledky nejsou dost
průkazné, aby jeho metoda získala povolení k dalším klinickým
zkouškám. Di Bello obvinil periodika ze zaujatosti, diktované
zájmy farmaceutické lobby. The British Medical Journal později
podjatost připustil.


Lékař je toho názoru, že klinické zkoušky nemohly být pro něj
příznivé, protože se na něj obracejí většinou lidé ve stadiu
nemoci, kdy už pro ně není vhodná chemoterapie, operace ani
ozařování.


Jsou však i tací, kteří Di Bellv postup uznávají. Doktor
Aaron Malkin v roce 1999 otevřel v Torontu ordinaci a sliboval
pacientům, že budou léčeni Di Bellovou metodou. Zpočátku byl
zahrnut zájmem nemocných, ale pak musel připustit, že lidé, kteří
mají velkou šanci na uzdravení, se rozhodují pro tradiční terapii
a že se k Di Bellově metodě uchylují ti nejzoufalejší, hledající
spíš zázrak.


Di Bellova "léčba" možná nemá s vědou či seriózní
zdravotnickou péčí moc společného, ale určitou hodnotu jí upřít
rozhodně nelze, uzavírá Newsweek.


Zdroj: ČTK