Pravdou je, že autismus je porucha, jejíž příčinu se prozatím nepodařilo odhalit. Předpokládá se, že určitou roli zde hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění a chemické procesy v mozku. Může to být způsobeno různými organickými příčinami v těhotenství, jako jsou například epilepsie matky, zarděnky při porodu a jiné. Moderní teorie tvrdí, že autismus vzniká až při kombinaci několika těchto faktorů. Je to v podstatě syndrom, který se diagnostikuje na základě projevů chování. Objevuje se buď od dětství, nebo v raném věku (do 36 měsíců). Porucha určitých mozkových funkcí způsobí, že dítě nedokáže správným způsobem vyhodnocovat informace (senzorické, jazykové).
Autismus může být, a často bývá, kombinován s jinými poruchami či handicapy psychického i fyzického rázu (mentální retardace, epilepsie, smyslové poruchy, geneticky podmíněné vady atd.). Často se přidružuje problematické chování rozdílné intenzity. Někteří lidé s autismem mají pouze mírné problémy (např. nemají rádi změny), u druhých pozorujeme agresivní nebo sebezraňující chování. S autismem se často pojí také hyperaktivita, neschopnost soustředění nebo výrazná pasivita.

MOŽNOSTI LÉČBY

Až dosud bylo ke zmírnění některých znaků autismu užíváno jen několik metod:
?  Diety ? obvykle vylučují veškerá konzervační činidla, některé diety zakazují droždí, sóju, mléko, cukr a jiné potraviny.
?  Facilitovaná komunikace ? rodič nebo terapeut přidržuje dítěti ruku a pomáhá mu ukazovat písmena a slova, a tak posilovat jeho komunikaci. Tato metoda prý dokáže pomoci postiženému vyjádřit vnitřní myšlenky a city.
?  Pedagogická práce ? viz níže.

Dále v Česku nehovořím o imunologické či sakroiliakální léčbě, muzikoterapii, arteterapie atd., protože chybí řádná diagnostika.
Porucha autistického spektra neboli autismus je vývojovou vadou projevující se poškozením sociálních vztahů, interakce a komunikace. Postižený se proto projevuje jako extrémně osamělá, sociálně izolovaná osoba, a proto od ní kromě rodičů dávají všichni ruce pryč. Autismus je často doprovázen stereotypním chováním a nefunkčními rituály, jejichž narušení je těžce snášeno. Přidruženy jsou často patologické napodobování řeči, gest a jiných projevů druhé osoby, opakování frází, nesprávné používání zájmen, různé fobie nebo (auto)agresivita. Chybějící vytváření sociálně-emočního pouta, celková odtažitost a nedostatečná empatie mohou významně ovlivnit také reakce okolí.
V České republice žije (podle českých a zahraničních odhadů) 15 až 30 tisíc osob s poruchou autistického spektra (Thorová, 2002; Vyčichlo, 2003; Votrubová, 2004). Pro své výrazné sociální aspekty se ovšem autismus netýká pouze těch, kteří jsou jím sami postiženi, ale také jejich bezprostředního sociálního okolí. Právě proto, že autismus svými projevy výrazně ovlivňuje interakce a komunikaci, může se toto postižení stát ohromnou zátěží i pro rodiče.
Přínos tohoto článku tedy má být v tom, aby byli rodiče informováni, že jejich dítě má naději a že lze najít řešení. Ne vždy, ale zhruba v 80?% případů ano. Dále je pro nás velmi důležité, že můžeme poučit rodiče, a ne odbornou veřejnost. Osobně jsem se setkal jednoznačně s negativním postojem, někdy až nenávistným, a proto nebudeme nikoho přesvědčovat. Ať si udělá názor každý sám. Publikace, které jsou na internetu veřejně dostupné, nikdo z našich pediatrů, neurologů a psychiatrů nečte. Diskuse je tedy těžká.
A tak se snažíme tento problém uchopit a čtenáře REGENERACE informovat. Už jen proto, že diagnóza autismus je v Česku démonizována jako osudová podobně jako rakovina a ničí celé rodiny a osobní pouta.
Bohužel nemůžeme předvést děti vyléčené, protože jejich stav byl posléze přehodnocen. Prý proto, že diagnóza autismus byla špatná, jinak by se přece dítě nemohlo tak zlepšit.

NEZKUŠENOST, NEZNALOST I NEZÁJEM

Následující řádky tedy necháváme jen a jen na vašem osobním pocitu a eventuálně na vaší píli při hledání na internetu, kde lze odkazy najít a dále hlouběji studovat.
V době, kdy mají děti klinické projevy a následně diagnózu porucha autistického spektra, setkávají se jejich rodiče s mnoha problémy. Podle slov jednoho z nich je to hlavně nezkušenost a neznalost pedagogů v oblasti autismu. Oni totiž mnohdy v první chvíli ani nevědí, o jaké postižení se jedná, jak se projevuje a jak s autistickým dítětem správně zacházet.
Jak jsem mohl během několika krátkých setkání s pedagogy v ČR vidět, jejich nejčastějším informačním zdrojem byla zřejmě televizní obrazovka, protože většina zná pojem autismus z hraného filmu, z televizního dokumentu, a zejména ze strhujícího hereckého výkonu Dustina Hoffmana ve filmu Rain Man. Zajímavá je také skutečnost, že pedagogové se setkávají s tímto pojmem v současné době docela často. Zarážející však je, že se přes výše zmíněné skutečnosti téměř všichni, kteří se s autisty nějakým způsobem během svého života setkali, na základě svých znalostí ze studií neuměli k dítěti chovat ani s ním komunikovat a pracovat. Většina učitelů vám upřímně řekne, že hodnotí svou přípravu ve škole vzhledem k práci s postiženými dětmi jako nedostačující.
Pokud se jedná o dostupnost informací potřebných k případnému dodatečnému samovzdělávání, zjistil jsem, že literatury týkající se autismu je u nás dost, a to jak odborné, tak určené pro širší veřejnost. Problém je v tom, že většina lékařů nezná ani tu populární, natož odbornou, navíc je v České republice spolupráce mezi lékaři a pedagogy velmi špatně organizovaná. Dalším nešvarem je, že pokud je dítě příliš dynamické, většinou dostane sedativa a problém je vyřešen.

BLÝSKÁNÍ NA LEPŠÍ ČASY?

V USA začal v sedmdesátých letech minulého století výzkum, který ukazoval, že autismus by mohl být podstatně zmírněn úpravami stravování a speciální výživou. Podstatou tohoto přístupu je vyloučení cukru a umělých přísad v kombinaci s doplňky výživy, především vitaminem B6 a hořčíkem. Později se přidal dimethylglycin (DMG) a léčba zaměřená na kvasinkovou infekci. Mnoho rodičů potvrzuje úspěch tohoto postupu, ale alternativní léčba autismu se začala prosazovat teprve nedávno. V současné době odborníci dosahují lepších a trvalejších výsledků. K dispozici je více testů zjišťujících abnormální metabolické dráhy. Lékaři, kteří mají s testováním těchto dětí zkušenost, začínají dospívat k podobným závěrům. Rozšiřují se standardizované postupy. Přístup k léčbě autismu přestává být postupem pokusu a omylu.
Tento kvalitativní skok v našem porozumění autismu byl umožněn několika událostmi. Výzkumníci se totiž dlouhou dobu domnívali, že autismus byl z neurologického hlediska zabudován v mozkových obvodech postižených dětí. Mnozí si mysleli, že komplexní změť spojů v mozku představuje část genetického dědictví autistických dětí. Naopak nový model nám pomáhá porozumět tomu, jak a proč jsou některé děti náchylnější k rozvoji autismu či proč jim pomáhá tzv. Rimlandova terapie (pojmenovaná podle amerického psychologa Bernarda Rimlanda, který se již několik desítek věnuje teoreticky i prakticky problematice autismu).
Nový model vzniká z nového medicínského pochopení vztahů mezi nervovým a imunitním systémem. Americká neuroložka Candace Pert svým objevem opiátových receptorů mění pohled na imunitní systém a autismus se tak stává autoimunitní chorobou. Tradičně se teoretici dívali na tyto dva systémy jako na oddělené. Současný názor je však spojuje, považují je za síť systémů přijímajících a reagujících na vnější podněty. Například podněty, které vnímáme naším smyslově-nervovým systémem ? stres či láska ? mají bezprostřední negativní nebo pozitivní dopad na imunitní obranu. Podobně události probíhající v imunitním systému, jako alergické reakce nebo horečka, objevující se společně s infekcí, mají přímý dopad na schopnost soustředit se, podmiňují náladu, omezují hranici únavy. Z nových výzkumů vyplývá, že imunitní systém autistů patrně trpí přetížením.

PORUCHY IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Poslední studie ukazují, že děti s autismem v různé míře trpí poruchami imunitního systému a metabolických procesů. Vyskytují se u nich různé potravinové alergie, zvláště na gluten a mléko, což odpovídá výrokům rodičů, že příznaky nemoci mizí ruku v ruce se specifickými dietami. U některých dětí se symptomy vyvinou po řadě infekcí dýchacích cest, léčených antibiotiky (zasaženy bývají především průdušky). Matky uvádějí, že bývají bezmocnými svědky progresivní degradace mozku dětí, která jako by byla způsobená neznámými mikroby, toxinem či nedostatkem vitaminů. Další nebezpečí s sebou nese očkování, zvláště proti poliomyelitis (dětské obrně), které vyvolalo v USA autismus u 0,3?% dětí, což je hodně.
Proč mají některé děti zvýšenou citlivost na působení vnějších či vnitřních vlivů? Odpověď možná najdeme v genetickém kódu. Některé studie začínají poukazovat na chromozomální abnormality u autistických dětí, které procházejí celými generacemi. Je tedy možné, že děti s autismem jsou geneticky předurčeny k rozpadu imunitního systému. Ten obratem vyvolá autoimunitní útok na kritické oblasti mozku, které řídí pozornost, náladu a řeč.
Nejpádnější důkaz pro tuto náročnou teorii poskytuje nový výzkum, který provádí imunolog Sudhír Gupta na Kalifornské univerzitě v Irvine. Když shledal, že se u řady dětí s autismem projevují nedostatečné imunitní odezvy, začal dobrovolníky léčit nitrožilními infuzemi gamaglobulinu a ?polévkou? posilující imunitu, jejíž základní složkou je dárcovská krevní plazma. Dalším krokem bylo připravení specifických bioidentických neurohormonů, které upravují funkci mozkové kůry do souladu s hypotalamem. Mnoho dětí dospívá do stavu vyrovnanějšího ladění, lépe se soustředí a i mluví. Jedno z dětí začleněné do výzkumu se dokonce projevuje zcela normálně, dochází do běžné školy a věnuje se kolektivním sportům. Jen málo z testovaných dětí nezaznamenalo ani částečnou odezvu na toto imunologické ?posílení?. Na Kalifornské univerzitě a lékařské fakultě v Harvardu se připravují i další testy.
Bez ohledu na to, zda se terapie autismu gamaglobulinem a neuropeptidy zcela osvědčí či nikoli, je již nyní zřejmé, že faktory ovlivňující imunitní systém je při autismu nutno sledovat. Jedná se o vitaminy ovlivňující imunitu, minerály a další doplňky výživy, například esenciální mastné kyseliny. Samozřejmě je třeba sledovat potravinové alergie, významně zasahující do imunitního systému; kvasinky, viry a bakterie, které spouštějí imunitní hyperaktivitu, a chemikálie a těžké kovy narušující imunitní reakce. Lékaři zabývající se negativním vlivem chemických látek v prostředí na lidský organismus zjistili, že většina matek dětí s autismem přicházela v těhotenství pravidelně do styku s barvami a laky, pesticidy, žila v prostředí, kde byl nový nábytek a koberce, výjimkou nebyl výskyt toxických látek na pracovišti.

FAKTORY, KTERÉ MOHOU SPOUŠTĚT AUTISMUS

Prostředí: přítomnost olova, kadmia, hliníku, antimonu, rtuti, chemikálií, jako jsou formaldehyd, toluen a podobně.
Strava: nedostatek vápníku, hořčíku, železa, vitaminů B6 nebo B1, antioxidantů, glutathio­nu, esenciálních mastných kyselin a jiných potravinových doplňků.
Metabolické: nedostatečná detoxifikace ledvinami, hypoglykemie, plísně, prach, pyl, abnormality v režimu aminokyselin, nedostatek fenosulfotransferázy, syndrom ?renální propustnosti?.
Alergické: potraviny (zvláště gluten a kasein), potravinová barviva a aditiva.
Střevní: syndrom netěsnosti střev, nedostatečná absorpce, přebytek kvasinek, neúplné strávení proteinů, bakteriální toxiny, parazitální infekce.
Imunologické: očkování, virové infekce.

MUDr. Jan ŠULA

Testy používané při procesu léčby autismu:
?  imunitní profil (specializovaný na autismus)
?  virové titry
?  hladiny minerálů a vitaminů
?  potravinové alergie (krevní a pokožkové testy)
?  obranná tělíska antiglutenová a antikaseinová
?  hladiny antioxidantů
?  aminokyseliny v moči
?  testy stolice na parazity, bakterie, ­kvasinky
?  průchodnost střev
?  peptidy v moči
?  organické kyseliny v moči
?  analýza vlasů
?  profil ledvinové detoxikace
?  genetické zkoušky
?  chemická obranná tělíska
?  kvasinky v krvi a pokožce