Popularita systému pěti elementů během historie čínské medicíny a kultury vzrůstala a zase slábla. V některých důležitých knihách, jako například v Klasické knize vnitřního lékařství Žlutého císaře ( 4. století př. n. 1.), je teorie pěti elementů základním rysem, zatímco v jiných textech o ní není vůbec zmínka. V některých obdobích však byla teorie pěti elementů velmi populární a stala se význačným rysem téměř každé oblasti čínské kultury. Nepoužívala se jen v medicíně, objevovala se i v přírodních vědách, při stanovení kalendáře, v astrologii, hudbě a politice. Všechno bylo klasifikováno z hlediska jednoho z pěti elementů.

Pět elementů může být chápáno jako pět fází nebo proměn energie jin a jang. Symboly vody, dřeva, ohně, země a kovu představovaly spíše přírodní síly a společně formu dynamického celku, než aby byly elementy v doslovném smyslu.

První z pěti elementů - VODA - může být chápán jako energie v kondenzované a relativně statické fázi jin, odrážená obdobím dočasné nečinnosti zimy a noci. Ačkoli voda představuje "tekoucí" stav odpočinku, obsahuje v sobě potenciál pro růst a plození. Je proto spojována s pravým zdrojem života - s tvůrčí silou a vůlí přežít.

Druhý element - DŘEVO - ukazuje na rostoucí a urychlující energie ve fázi jang a odpovídá probuzení, které přichází na jaře a ráno. V tomto stadiu transformace se latentní síly obsažené ve stoupající jang vodě probouzejí a dostávají směr. Element Dřevo je následně spojen s pohybem i evolucí.

Dalším elementem je OHEŇ - symbol energie v její nejexpanzivnější a nejzářivější formě - jang v jeho zenitu. Je elementem léta, poledne a půlnoci. Oheň bere elementu Dřevu nutkání hýbat se a vyvíjet se a dává mu raison d'etre- "vnímaný pocit" ideálu. Energie v nejčistší a nejcitlivější formě je spojena s uvědomováním si vědomí a vlastní identity.

Po Ohni následuje element ZEMĚ- s energií v klesajícím stadiu jin, se všeobecným směřováním dolů k materializované formě. Země převládá v pozdním létě a začátkem podzimu, v "sezóně vyzrálé plodnosti", a odpoledne. Získává ideální podstatu v Ohni a činí ho reálným, naplňuje vědomí konktrétním myšlením a ducha tělesnou formou.

Pátým a posledním elementem je KOV - energie ve shromažďující a syntetizující fázi jin přetváření. Přijímá tvárnou povahu Země a zušlechťuje ji, přidává řád a vyhraněnost. Obdobím Kovu je podzim a časem dne večer - doba klidu a reflexe. Kov je také spojen s nutkáním vzájemně reagovat a potřebou udržovat vzdálenost.

Elementy nejsou ani oddělené, ani pevné. Jsou fázemi kontinuálního energetického procesu, který můžeme pozorovat potenciálně v každém aspektu života. Pořadí, v němž je zde mohu představit, ilustruje jejich přirozený pohyb od jin k jang a zpět. Poukazuje se na to jako na cyklus tvoření. Zatímco po sobě následující elementy vyživují jeden druhý, jejich vzájemné vztahy zavádějí omezení a vynucení a působí jako prevence nerovnováhy. Cyklus ovládání však také obsahuje potenciál pro vzájemnou destrukci. Jestliže se například Voda rozlije, Oheň bude udušen; a pokud se Dřevo příliš rozroste, ochudí to Zemi o živiny.

Zdroj: Gabriel Mojay - Aromaterapie pro léčení duše, nakladatelství Alternativa