Otužování upevňuje zdraví

Otužování patří k důležitým složkám upevňování tělesné zdatnosti a zvyšování odolnosti proti chorobám. Popíšeme základní podoby sluněni, vzdušné koupele, kontrastní otužování a otužování vodou.

Slunění, opalování

Opalování je v našich zeměpisných šířkách velmi oblíbené. Pobyt na slunci je ostatně odedávna vysoce ceněn ja­kožto zdroj zdraví, mládí a krásy. Pomáhá při tvorbě vitamínů, zvyšuje odolnost proti mnoha chorobám.

Může však také škodit — při nemírném opalování může dojí: ke spáleninám, úžehu nebo úpalu.

Nedoporučuje se slunit při některých formách kožního ekzé­mu, při stálém bolení hlavy, při většině akutních infekčních cho­rob, při nemocech centrální nervové soustavy, zvláště padoucni- ci, při některých druzích cukrovky a při sklonu ke krváceni Dále je slunění zvláště nevhodné při některých srdečních choro­bách, při celkové arterioskleróze, při tuberkulóze, při chorobách zažívacího traktu. Při jakémkoli onemocnění je třeba slunění přerušit a poradit se s lékařem.

Jak se nejvhodněji slunit. Bezprostředně před sluněním není dobré se důkladně omývat za pomocí mýdla. Rovněž předchozí použití kolínské apod. není vhodné. Vždy však používáme spe­ciální opalovací krémy, oleje či emulze. Sluneční lázeň začnemev krátkých intervalech. Slunci vystavíme napřed nohy a při slu­nění se postupně otáčíme. Dávky slunění postupně zvyšujeme. Je-li pokožka podrážděná, slunění na čas přerušíme, anebo si kryjeme citlivé části pokožky. Chráníme si oči a hlavu. Během slunění je možné občas zvlhčit pokožku poléváním, osprchová­ním, smočením ve vodní lázni. Ovšem pozor — před koupáním pobudeme chvíli v chládku.

Při slunění jsme zvláště obezřetní na jarním slunci, při zimním slunění na sněhu, v létě u vody a na horách — slunce nepálí, ale podíl ultrafialových paprsků je velmi značný. Nejlépe se opálí­me dopoledne; slunění přes poledne je nej riskantnější. Při opa­lování nehasíme žízeň alkoholem a na slunce neleháme s příliš plným žaludkem. Na slunce jsou značně citliví rusovlasí a blon­dýni se světlou pokožkou.

Vzdušné koupele.

Člověk má schopnost zachovávat určitou teplotu těla díky rovnováze, která existuje mezi tvorbou tepla a jeho odevzdáváním. Tato rovnováha se uskutečňuje pomocí velmi citlivého termoregulačního mechanismu, v němž základní úlohu má mozková kůra.

Například chladem se krevní cévy zužují a snižuje se přítok krve k povrchu těla, čímž se snižuje vydávání tepla. Stálá teplo­ta těla při vysoké teplotě prostředí se udržuje odpařováním velkého množství potu s povrchu těla (při vypaření 1 g potu se ztrácí 0,58 kalorie). Při střední teplotě člověk ztrácí za den asi 450 — 500 kalorií. Při trvale vysoké teplotě prostředí, zvláště při svalové námaze, může člověk za den ztratit 9—10 litrů potu, a tím vydat vypařováním až 5000 kalorií.

Při vydávání tepla má určitou úlohu i dýchání ohříváním vde­chovaného vzduchu. Plíce denně vypařují 300—400 mililitrů vody, což odpovídá 175 — 230 kaloriím.

Používání vzdušných koupelí k otužování je možné po celý rok. Vzdušné koupele by měly začínat při teplotě 20—22 °C a potom by se postupně mělo přecházet k nižším teplotám až do 7 — 5 °C. Nejpříznivější pro vzdušné koupele je mírně vlhký vzduch při 60 — 70 % relativní vlhkosti.  Vzdušná koupel nemá trvat zpočátku déle než pět až deset minut, poz­ději se denně zvyšuje o deset až patnáct minut. Nikdy nemá dojít k pocitu mrazení. Vzdušná koupel se spojuje s pohybem, během, gymnastikou.

Kontrastní metoda otužování vodou

Tato metoda spočívá v prudké změně vysoké a nízké teploty. Tento způsob otužování je dobře znám ze života severských národů, kde je zvykem po rozpaření v hor­ké lázni vyběhnout na chladný vzduch nebo na sníh. Šlehání metličkou podporuje odvádění krve z vnitřních orgánů na povrch těla.

Tyto koupele je třeba považovat za prostředek, který značně podporuje funkci kůže, zvyšuje vylučování potu a látkovou vý­měnu. Neměly by se však používat při horečkách, při náchylnos­ti ke krvácení, při akutních očních a ušních chorobách, při srdeč­ních chorobách, při arterioskleróze a tuberkulóze, jakož i při celkové slabosti a vyčerpanosti. Zvláštní pozornost vyžadují děti a starší lidé. V našich podmínkách jsou známé koupele v „páře“.

Máme u nás ověřeny také zkušenosti s používáním finské sau­ny a jejími blahodárnými účinky. Sauny jsou dnes součástí mno­ha lázeňských a rekreačních objektů i sportovních zařízení. Individuální ctitelé sauny si ji budují ve svých rodinných dom­cích a rekreačních objektech. (Existuje dostatek návodů na je­jich výstavbu a v prodeji jsou speciální kamna.)

Sauna je rovněž založena na využívání prospěchu z prudkého střídání tepla a chladu — pobytu v horké sauně a osprchování chladnou vodou anebo ochlazení v bazénu, řece, rybníku či ve sněhu. Sauna umožňuje využít buď jen suchého tepla anebo navíc páry. Suché teplo je pro mnohé lidi snesitelnější (ovšem ani saunu nelze doporučit všem). Její prokazatelný vliv na zvy­šování otužilosti a odolnosti organismu vedl k tomu, že v sou­časné době u nás již mnoho dětí z mateřských škol pravidelně navštěvuje saunu.

Na kontrastu tepla a chladu jsou také založeny četné vodolé- čebné procedury.

Otužování vodou

S otužováním vodou by se mělo začít v teplých údobích roku. na jaře a v létě. Nemělo by se však přestat na podzim a v zimě. Otužování vyžaduje postupný návyk na vodní procedury a na postupné snižování teploty vody. Teplota vody se snižuje na 12 až 10 °C nebo i níže podle individuálních vlastností organis­mu. Otužování vodou provozuje mnoho lidí doma pod sprchou. Není třeba se sprchovat v ledové vodě, stačí, když je chladná. Vyslovení zimomřivci po takové sprše udělají dobře, když si udělají suchou masáž kartáčem.

Autor: MK

Zdroj: Jiří Toman - Jak zdokonalovat sám sebe

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Přidat komentář

Reklama

Reklama