Osteoartróza: Pozor na nežádoucí účinky antirevmatik - mohou končit i smrtí

Jsou-li klouby zaníceny a bolestivé, obvykle se podávají protizánětlivě působící antirevmatika – aspirin, ibuprofen, diclofenac, piroxicam atd. Ty mají většinou protibolestivý účinek, ale též nežádoucí účinky, které mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Evropská regulační agentura pro hodnocení medicínských produktů (EMEA) proto doporučuje antirevmatika užívat pouze krátkodobě, maximálně 14 dní. Jaké jsou jiné možnosti léčby artrózy a artritídy?

 

Mezi všemi revmatickými chorobami, které lidstvo trápí, tvoří asi čtyřicet procent artrózy, jež mají tzv. degenerativní charakter. S trochou nadsázky je můžeme označit za choroby způsobené „opotřebením". Styčné plochy kloubů jsou pokryty chrupavkou, jež má řadu funkcí. Mimo jiné tlumí nárazy, jimž jsou klouby, zvláště nosné, vystaveny. Pokud mluvíme o opotřebování, musíme ovšem především myslet na chrupavkové buňky, které normálně chrupavkovou hmotu stále obnovují.

Opotřebení chrupavkových buněk způsobí, že ty již dále nestačí na obnovovací činnost, netvoří nový mladý kolagen a další potřebné látky. Jsou unavené a začnou vytvářet látky, které pro funkci kloubní chrupavky nejsou vhodné.

Vlivy, které mohou artrotické potíže urychlit:

- nárazy

- běh na tvrdých cestách

- přetěžování nadváhou i

- nošení těžkých břemen

- špatné postavení kloubů - např. X- nebo O- kolena

- toxické produkty metabolizmu při dně, diabetu a jiných chorobách

V  prvých stadiích artrózy pacient obvykle potíže nemá, dají se zjistit mikroskopicky a o něco později nejmodernějšími metodami - computerovou tomografií a ještě lépe nukleární magnetickou rezonancí. Přestože artrotické změny začínávají u některých již kolem dvacátého roku věku, přicházívá pacient pro artrotické potíže až o řadu let - dvacet i více - později. Již během těchto dvaceti let by se každý měl o své klouby starat a to vhodným pohybem a speciální výživou kloubů (ideálně za pomoci kolagenních peptidů).

Již před třiceti lety revmatolog prof. MUDr. Milan Adam, DrSc., uváděl: „Pacient začne o své artróze vědět, když se tzv. zaktivuje, tj. když se kloubní pouzdro zanítí. Enzymy, které ze zaníceného kloubního pouzdra přecházejí do kloubní tekutiny a odtud do kloubní chrupavky, kde působí na její odbourávání, čímž zhoršují možnosti výživy chrupavkových buněk a prohlubují artrotický proces, který vede k ubývání chrupavkové hmoty. V tomto stadiu však stále ještě není na léčení artrózy pozdě.“

Jsou-li klouby zaníceny, obvykle se podávají protizánětlivě působící antirevmatika – aspirin, ibuprofen, diclofenac, piroxicam atd. Ty mají většinou protibolestivý účinek. Jejich působení je ovšem "vyhánění čerta ďáblem". Mají totiž i silný negativní vliv na tvorbu bílkovin a tím i na regeneraci chrupavky. Odstranění bolesti vede obvykle k tomu, že nemocný dále přetěžuje své klouby - kolena, kyčle - a tím chorobný proces ještě zhoršuje. Navíc tato skupina léků má i řadu dalších negativních účinků. Nejzávažnější jsou nežádoucí dopady na gastrointestinální trakt. Sem patří nevolnosti, zvracení, změny na sliznici žaludku a duodena (vředy), a dále komplikace (perforace vředů, velké krvácení).  

Další přední český revmatolog prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., ředitel Revmatologického ústavu v Praze uvádí: „Závažný je i fakt, že 10 – 20 % pacientů s akutním krvácením na tuto komplikaci zemře.  Záludná je i skutečnost, že až 80 % pacientů s krvácením nemělo před touto příhodou žádné obtíže, které by byly varovným signálem.“ Tímto nežádoucím účinkem antirevmatik jsou nejvíce ohroženi starší lidé s anamnézou žaludečního či duodenálního vředu, s krvácením, nebo ti, kteří užívají současně kortikosteroidy či warfarin.

Evropská regulační agentura pro hodnocení medicínských produktů (EMEA) proto doporučuje antirevmatika užívat pouze krátkodobě, maximálně 14 dní.

Pokud se nepodaří chorobný proces zastavit, potom se vytváří nevhodná chrupavková hmota, jsou postiženy ještě další kloubní tkáně, zvláště kloubní kost. Ta se vlivem chorobného procesu rozpadá, klouby se deformují, trpí okolní svaly. V tomto stadiu většinou zbývá jediné řešení a to operační. V těchto pokročilých stadiích pacient trpí značnými bolestmi, které nemocného nejdříve trápí při chůzi, potom při začátku pohybu, následně se objevují i v klidu, zvláště v noci, kdy jej budí ze spánku. Postižené klouby jsou hůře pohyblivé, což nemocnému stěžuje vedle bolestí chůzi, musí používat jednu nebo dvě hole, později berle, event. vozík.

Ale co dělat u chronického onemocnění typu artrózy?

Vhodné je především včasné uplatnění komplexního přístupu v léčbě OA, jak např. doporučuje Evropská liga proti revmatismu. Jde zejména o široké uplatnění prostředků nefarmakologické léčby:

- režimová opatření

- výživa (výživa kloubů, protizánětlivá strava, nepřekyselující strava)

- fyzikální procedury - různé elektroléčebné procedury, vodoléčba, zahřívání či chlazení postiženého kloubu různými způsoby 

- pohybová léčba v bazénu, či jízda na kole nebo rotopedu, kdy nosné klouby nejsou zatíženy a příslušné svalové skupiny jsou posilovány

- použití různých opěrných, asistenčních a protetických pomůcek.

Autor: MK

 

 

 

 

 

 

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Přidat komentář

Reklama

Reklama