Živí dárci orgánů riskují život pro záchranu jiných

"Ani na okamžik jsem nezaváhal. Prostě jsem to musel udělat, protože moje sestra je ještě příliš malá, než aby podstoupila takové riziko," vysvětluje nyní 26letý učeň, který chce být elektrikářem.


Celosvětový nedostatek orgánů přinutil mnohé lidí s chorobami v posledním stadiu spoléhat na žijící dárce - buď na příbuzné, nebo cizince z chudších zemí, kde lze orgány potřebné k transplantaci získat levněji - ledviny, části jater, plicních laloků, kůži a kosti.


Ale komplikace a rizika, která dárci podstupují - včetně krvácení, infekce a v některých případech i smrt - s sebou nesou fakt, že zdraví mnohých dárců se po operaci zhoršuje.


"Kromě komplikací je tu i riziko smrti. Ve světové lékařské literatuře je zachyceno 15 (žijících) dárců jater, kteří po operaci zemřeli," říká profesor hongkongské univerzity Lo Čchung-man.


Čchan neměl žádné vážné komplikace, nicméně jeho zdravotní stav neodpovídá jeho věku 26 let.


"Nemůžu už ponocovat. Před operací jsem taky hrával rugby a fotbal, ale teď se snadno unavím," říká Čchan.

Podle expertů 48 až 86 dárců ledvin v Egyptě, Íránu, Indii a na Filipínách zakouší zhoršení zdravotního stavu - snadněji se unaví a nejsou s to snášet větší fyzickou zátěž. Většina z nich svého rozhodnutí darovat orgán později lituje.


"Provádíme asi 74 transplantací ročně, v třetině případů používáme játra mrtvých dárců a ve dvou třetinách jde o žijící dárce," říká doktor Lo.


James, který se rozhodl darovat část jater otci, jemuž lékaři v roce 2000 diagnostikovali cirhózu jater a dali mu jen pár měsíců života, nezaváhal ani na okamžik.


"Nebylo jiné řešení. Můj táta se mohl podrobit transplantaci v Číně, ale tehdy to bylo riskantní," říká. V té době byla míra úspěšnosti transplantace orgánů v Číně 30 až 40 procent.


"Kdyby to bylo potřeba, udělal bych to znovu," říká bez zaváhání Lo.


Zdroj: ČTK