Mdloba souvisí s dlouhodobým působením vysokých teplot a
přehřátím organismu, zpravidla i s delším stáním. Mozek se
dostatečně neprokrvuje, tělo ztrácí tekutiny pocením. Příznakem
jsou bledost obličeje, studený pot na čele, zívání, zrychlený
dech, nevolnost, malátnost a závrať. Důležité je pít, občas se
ochladit a nestát dlouho na jednom místě.


Kudyn, který působil čtyři roky jako dětský lékař v tropické
Africe, doporučuje větrat v noci, kdy je vzduch chladnější, a
přes den, kdy se teplota šplhá ke 30 stupňům Celsia, už okna
neotvírat. Lidová moudrost radí polepit okna na slunečné straně
bílým papírem.


Člověka, který upadl do mdlob z horka, je nutno vynést na
chladné a stinné místo. Měl by ležet naznak s mírně sníženou
hlavou a zdviženýma nohama, oděv na krku a hrudi uvolněný, na
hlavě studený obklad. K rychlejšímu probrání přispěje pleskání po
tvářích či přičichnutí k látce s ostrým pachem.


Když se člověk z mdlob probere, je třeba pozvolna nahrazovat
chybějící tekutiny. Po lžičkách se dává iontový nápoj či slaná
voda, kdy na litr tekutiny je čajová lžička soli. Dobrý je i
studený sladký čaj s citronem. K člověku, který upadl do
bezvědomí, je nutno zavolat lékaře.


S horkem a ztrátou tekutin je spojeno také tepelné vyčerpání.
Trvá déle než mdloba a provází je poruchy jednání, zmatenost,
podrážděnost nebo i delirium. S těžkou tělesnou námahou a velkými
ztrátami tekutin a iontů souvisejí křeče z horka. Při dostatečném
přísunu tekutin a iontů se stav rychle upraví.


Naďa Myslivcová