Léčba chronické hepatitidy B a C

V posledních letech se výrazně změnil názor na léčbu chronických virových hepatitid. Před lety byly glukokortikoidy často používány při léčbě chronické hepatitidy B. V roce 1982 bylo jednoznačně prokázáno, že se po podání glukokortikoidů výrazně zvyšuje množení virů hepatitidy. Proto byla léčba glukokortikoidy zcela opuštěna. Nyní je podání glukokortikoidů oprávněné pouze u pacientů s autoimunitní hepatitidou a dále u jedinců v konečném stadiu cirhózy způsobené viry.

Všeobecná léčba chronické virové hepatitidy zahrnuje jaterní dietu, abstinenci všech alkoholických nápojů včetně piva a omezení fyzické, případně sportovní aktivity do pocitu únavy. Jako součást léčby lze doporučit podávání vitaminů B, C a E a některých hepatoreaktivních léků, odvozených od silymarinu. Avšak tyto léky nemají žádnou protivirovou aktivitu, jejich význam je pouze podpůrný a zásadně neovlivňují průběh ani prognózu chronické hepatitidy.


Farmaceutické firmy se po dlouhá léta snažily generovat léky s převážně protivirovým účinkem. A tak bylo v posledních letech klinicky vyzkoušeno mnoho protivirových léků, avšak nejlepší výsledky byly zatím dosaženy u interferonů.


Interferony (IFN) jsou spolu s lymfokiny růstovými faktory a hormony součástí komplexního fyziologického systému, který chrání buňky před infekcí a nádorovým bujením. IFN mají účinek protivirový, imunomodulační a antiproliferační.


Někteří pacienti dobře odpovědí na léčbu, jiní jsou na IFN rezistentní. V některých případech je nejvhodnější kombinace INF s dalšími protivirovými léky.


Zpracováno podle Medicína 5/98

Přidat komentář

Reklama

Reklama