
Přibližně od roku 1942 začínalo být zřejmé, že různé barvy mohou - přijdou-li do našeho zorného pole - ovlivňovat náš nervový systém a naše emoce.
Ruský vědec S. V. Krakov zjistil, že červená a modrá mají vzájemně opačný vliv na naše sympatické a parasympatické nervstvo.
V roce 1958 pak jeho objevy potvrdil Robert Gerard, který jako součást jako své doktorské disertační práce prováděl experimenty za účelem zjištění psychologických a fyziologických účinků barevných světel na lidské tělo. Své výzkumy uzpůsoboval ke zjišťování, zda pohled na různá barevná světla dává vzniknout rozdílným pocitům a emocím.
Jeho experiment byl jednoduchý: červené, modré a bílé světlo téže intenzity a jasu promítal v různých časech na plátno před zraky 24 pokusných osob.
Zjistil přitom, že červené světlo vyvolává u zmíněných osob zvýšení krevního tlaku, zrychlení dýchacích pohybů, vzrušení projevující se zvýšenou potivostí dlaní a frekvencí mrkání. Pokusné osoby rovněž referovaly o pocitech napětí, úzkosti a rozčilení.
Když však pozorovaly světlo modré a bílé, všechny fyziologické faktory zaznamenaly úbytek a účastnící experimentu se cítily klidnější a relaxovanější.
Tato zjištění podpořily v témže roce experimenty, jež provedl doktor Harry Wohlfarth, který zjistil, že krevní tlak a frekvence pulsu a dechu sice rostou, pokud se člověk nachází v prostředí zabarveném do červena, že však žlutá a oranžová mají v tomto směru ještě výraznější vliv.
Dr. Wohlfarth dále zjistil, že modrá naopak řečené fyziologické reakce tlumí, neboť má na nervový systém uklidňující účinek, stejně jako zelená (v menší míře) a černá (ve větší míře).
Zdroj: Adam J. Jackson - Oční znamení - nakladatelství Alternativa
Přidat komentář