Nejméně kolísá během spánku, nejvíce v průběhu denní aktivity člověka. Tělesná teplota se mění v závislosti na teplotě okolí, ovlivňují ji také termoregulační pochody (např. zvýšený tělesný výdej). Nejvyšší teplotu má lidské tělo kolem 18. hodiny, nejnižší pak okolo 4. hodiny ranní.

Teplotu mezi 37 až 38 °C označujeme jako zvýšenou, nad 38 °C hovoříme o horečce. Ukazuje-li teploměr hodnotu nad 41 °C, jedná se o hyperpyrexii, kterou je třeba na rozdíl od horečky vždy hodnotit jako závažný stav. Je důležité si uvědomit, že horečka není nemoc, ale spíš přirozená obranná reakce organismu na nemoc. Lékaře proto odedávna zajímala otázka, zda a za jakých podmínek je horečka ještě ku prospěchu nemocného a kdy už se stává nebezpečnou.

„Nejčastější příčinou horečky je virová, bakteriální či parazitická infekce. Mohou ji však zapříčinit i neinfekční onemocnění provázená zánětem. Termoregulační systém, který se nachází v mozku, teplotu zvýší, jakmile dojde v těle k zánětlivým reakcím na vnější či vnitřní podněty. V důsledku vyšší teploty těla se pak zvyšuje aktivita imunitního systému a tlumí se množení některých bakterií a virů,“ říká MUDr. Michal Lazák, praktický lékař z Prahy.

Zvýšená teplota nebo horečka může být tedy do určité míry žádoucí a v dnešní době se nepotlačuje, pokud není příliš vysoká, netrvá dlouho, nemocného příliš neunavuje anebo ho neohrožuje na zdraví, např. u různých chronických onemocnění. Horečka vyvolává svalový třes, až 6x zrychluje metabolismus a dehydratuje organismus. Vysoká horečka nad 42 °C pak způsobuje změny struktury bílkovin, které jsou většinou nevratné a život ohrožující.

 V minulosti bývala horečka vážným problémem, dokud nebyla objevena účinná antipyretika (léky snižující horečku), jako jsou například paracetamol či ibuprofen.