Změna je život
V nejlepším případě se jim totiž podaří dosáhnout toho, že dotyčný se vyhne nějakému problému, což jak tazatel tak i "odpovědník" pokládají za úspěch. Opak je pravdou. Tímto způsobem je totiž člověku pouze odnímána možnost, situace, vedoucí k dalšímu vývoji. Přitom - což zúčastnění netuší - nejde o skutečné vyhnutí se problému, ale pouze o odklad jeho řešení. Problém se přihlásí znovu a přirozeně mezitím rozkošatí - takže bude v horší podobě než v původní době, kdy měl být řešen.
Ve skutečném životě to většinou vypadá tak, že neinformovaný člověk se nejvíce snaží vyhnout právě těm problémům, jejichž řešení musí podstoupit prostě proto, že bez jejich vyřešení jednoduše nemůže dál. Člověk - i když se to tak nejeví - sám uniká před svým dobrem, protože právě proto má tyto konkrétní úkoly řešit, jelikož právě s těmito problémy není vyrovnán. A tak vidíme, že lakomec se nejvíce obává majetkových kolapsů - ale právě jen majetkový kolaps ho může vyléčit.
Mnohdy se podvědomě bráníme jakékoli změně. Ačkoliv již lidová moudrost hlásá, že "změna je život", většinou se ze všech sil snažíme o zachování "statutu quo". Přesto je změna k životu a k vývoji v životě naprosto nezbytná. Změna nás nutí k aktivitě a vyžaduje, abychom rozvíjeli ty oblasti našeho duchovního potenciálu, které dosud spaly. Pokud se někdo bude bránit změnám ve svém životě příliš velkou silou, zákonitě si "vykoleduje" násilné řešení, které přivodí náhlou změnu, a uvolní tak zadržovanou energii. Neštěstí - kterým může být nemoc, úraz nebo cokoli jiného, jej prostě přinutí "rozhýbat se". Protože jen v pohybu je život!!
Zdroj: Třetí cesta ke zdraví (II:díl) - Josef. A. Zentrich
Související články
Reklama
Komentáře
Ahojky,
zrovna čtu tento článek a naprosto souhlasím. Sama jsem si "odkládáním řešení problému" přivodila nemoc a tu pak musela léčit.Šlo o gynekologické problémy a když jsem to zjistila - musela jsem do řešení jít. Změnou byla výpověď v práci a koupě bytu s přítelem.Věřím v to, že se to tak děje a když se snažíte problém potlačit v psychice, on se vždycky nějak ozve - třeba zrovna tou nemocí a v těle. Alena
zrovna čtu tento článek a naprosto souhlasím. Sama jsem si "odkládáním řešení problému" přivodila nemoc a tu pak musela léčit.Šlo o gynekologické problémy a když jsem to zjistila - musela jsem do řešení jít. Změnou byla výpověď v práci a koupě bytu s přítelem.Věřím v to, že se to tak děje a když se snažíte problém potlačit v psychice, on se vždycky nějak ozve - třeba zrovna tou nemocí a v těle. Alena
Ahojky,
já si toto prožila na vlastní kůži a to hodně drsně. Snažila jsem se za každou cenu udržet vztah s přítelem. Vlastně už jsem nemyslela na nic jiného, než na něj, co říct, neříct, jak se chovat, aby to fungovalo. A stejně se stalo, že jsme se jednou pohádlali, přítel se v afektu rozešel a pro mě to byl takový šok, že jsem dostala zápal plic a léčila se doma 2 měsíce. Přítel se sice ke mně opět vrátil, ale ta zkušenost odloučení, izolace v nemoci, samoty mi dala hodně za vyučenou. Tak jsem se před tím upjala na mou představu společného života s ním, že změna, která zákonitě přišla, mě skoro zničila. A až pak jsem pochopila, že tudy cesta nevede, a že se nemůžu snažit věci za každou cenu ovlivňovat. Manila
já si toto prožila na vlastní kůži a to hodně drsně. Snažila jsem se za každou cenu udržet vztah s přítelem. Vlastně už jsem nemyslela na nic jiného, než na něj, co říct, neříct, jak se chovat, aby to fungovalo. A stejně se stalo, že jsme se jednou pohádlali, přítel se v afektu rozešel a pro mě to byl takový šok, že jsem dostala zápal plic a léčila se doma 2 měsíce. Přítel se sice ke mně opět vrátil, ale ta zkušenost odloučení, izolace v nemoci, samoty mi dala hodně za vyučenou. Tak jsem se před tím upjala na mou představu společného života s ním, že změna, která zákonitě přišla, mě skoro zničila. A až pak jsem pochopila, že tudy cesta nevede, a že se nemůžu snažit věci za každou cenu ovlivňovat. Manila
ahoj manilo a ostatni, mam za sebou 4.5 lety vztah, ktery skoncil pred 14 dny. porad se nejak nemuzu vzpamatovat, ale zivot jde dal. co se tyce zdravi, posledni dobou ze me byla opravdu troska.zhubla jsem na 49kg... vsechno zaclo v srpnu,kdy jsme se s pritelem dohodli, ze si musime dat pauzu.neustale jsme se kvuli necemu dohadovali. je pravda, ze jsem velmi vybusna..byl to ale vice mene muj napad,ktery jsem rekla ve zbrklosti a necekala jsem,ze bude souhlasit taky.byli jsme od sebe 2 tydny a pro me to byla takova facka, po psychicke strance katastrofa.premyslet kde je, co dela... no asi to znas.. nakonec jsme se k sobe vratili, ale ja jsem citila, ze to neni ono. rekl mi, ze nam to uz neklape, to me dorazilo jeste vic. od te doby jsem mela pocit, ze je v tom jista slecna,kterou jsme potkali ve stejny den.pry ale ne,...ten blby pocit mam do dneska.
choval se porad divnej,zacla jsem postradat city,... nemohla jsem jist, spat, nic. takze vaha sla dolu az do okamziku, kdy jsem omdlela v praci.asi se neco zmenilo,protoze se zacal menit,staral se o me...po sexualni strance pekne, lepsi nez driv.. jednoho vecera prisel pozde domu a nebyl schopny rict,kde byl.mel na tvari takovy divny usmev.zjistila jsem,ze byl u nejake holky, to bych stejne neovlivnila, ale mrzelo me,ze kdyz jsem mu to rekla, tak na me vyjel uplne silenym zpusobem a jeste me obvinil,ze ho porad jen smiruju.. hodne to bolelo.ten vecer jsme sli se znamyma zaparit,ale samozrejme, ja jsem se nemohla bavit, protoze me to uvnitr moc bolelo...cely vecer jsem se bavila sama, prehnala jsem to s pitim a asi jsem mu pokazila ten vecer. rano na me vybalil,ze pitim mi promine,to se muze stat kazdemu,ale jak jsem se chovala, to ne.ze uz nam to neklape a ze je konec.byla jsem v soku, ale jeste vic, kdyz brecel, kdyz mi to rikal.... ale aspon jsem uz vedela, jak to asi bude.nanestesti jsem onemocnela s mocovym mechyrem, takze jsem jeste tyden bydlela u neho, coz navrhl taky on. pomalu jsem vylecena, ale co ted?choval se strasne zvlastne, porad se staral, co a jak, jak se mam, jestli jsem jedla, jestli mi neni spatne....kdyz zjistil, ze nekdo vi o nasem rozchodu, vadilo mu to... nechapala jsem, co vlastne chce... byl to asi ten nejhorsi tyden v mem zivote. na jednu stranu vis, ze je konec, ale on se tak nechova.ze by to rekl jen tak? ale takove veci se prece nerikaji jen tak.... v nedeli jsem sebrala odvahu a promluvila si s nim ohledne deleni veci, co si necham ja co on a bylo videt, ze mu to moc prijemne neni. nakonec mi pomohl prevezt veci do meho bytu a je to. 4,5 roku jsou /asi/ za mnou... musim priznat, ze se mi hodne ulevilo, ze uz opravdu vim, na cem jsem.
vztah a vubec, kdyz jsem s nim mluvila, jako by se nic nestalo. je to strasne zvlastni. ano, strasne moc me mrzi,co se stalo, mam na tom urcite poradny kus viny, ale porad si musim rikat, jestli to prece nebylo kvuli necemu jinemu, ze tak by snad normalne nereagoval.. tak nevim, ze by me tuseni se slecnou bylo pravdive...?
kazdy, kdo se dozvedel o rozchodu se hned ptal a rikal, ze to treba neni definitivni, ze se treba dame dohromady. ze samota a odlouceni sblizuji,.... ja jsem ale skeptik a radsi myslim na to horsi...
a ceho se bojim nejvic? az ho potkam ve meste ruku v ruce s jinou....
muzete mi prosim nekdo poradit, jak se z toho dostat co nejdriv a bez co nejmin psychicke ujmy :)
diky a preji pekny den
choval se porad divnej,zacla jsem postradat city,... nemohla jsem jist, spat, nic. takze vaha sla dolu az do okamziku, kdy jsem omdlela v praci.asi se neco zmenilo,protoze se zacal menit,staral se o me...po sexualni strance pekne, lepsi nez driv.. jednoho vecera prisel pozde domu a nebyl schopny rict,kde byl.mel na tvari takovy divny usmev.zjistila jsem,ze byl u nejake holky, to bych stejne neovlivnila, ale mrzelo me,ze kdyz jsem mu to rekla, tak na me vyjel uplne silenym zpusobem a jeste me obvinil,ze ho porad jen smiruju.. hodne to bolelo.ten vecer jsme sli se znamyma zaparit,ale samozrejme, ja jsem se nemohla bavit, protoze me to uvnitr moc bolelo...cely vecer jsem se bavila sama, prehnala jsem to s pitim a asi jsem mu pokazila ten vecer. rano na me vybalil,ze pitim mi promine,to se muze stat kazdemu,ale jak jsem se chovala, to ne.ze uz nam to neklape a ze je konec.byla jsem v soku, ale jeste vic, kdyz brecel, kdyz mi to rikal.... ale aspon jsem uz vedela, jak to asi bude.nanestesti jsem onemocnela s mocovym mechyrem, takze jsem jeste tyden bydlela u neho, coz navrhl taky on. pomalu jsem vylecena, ale co ted?choval se strasne zvlastne, porad se staral, co a jak, jak se mam, jestli jsem jedla, jestli mi neni spatne....kdyz zjistil, ze nekdo vi o nasem rozchodu, vadilo mu to... nechapala jsem, co vlastne chce... byl to asi ten nejhorsi tyden v mem zivote. na jednu stranu vis, ze je konec, ale on se tak nechova.ze by to rekl jen tak? ale takove veci se prece nerikaji jen tak.... v nedeli jsem sebrala odvahu a promluvila si s nim ohledne deleni veci, co si necham ja co on a bylo videt, ze mu to moc prijemne neni. nakonec mi pomohl prevezt veci do meho bytu a je to. 4,5 roku jsou /asi/ za mnou... musim priznat, ze se mi hodne ulevilo, ze uz opravdu vim, na cem jsem.
vztah a vubec, kdyz jsem s nim mluvila, jako by se nic nestalo. je to strasne zvlastni. ano, strasne moc me mrzi,co se stalo, mam na tom urcite poradny kus viny, ale porad si musim rikat, jestli to prece nebylo kvuli necemu jinemu, ze tak by snad normalne nereagoval.. tak nevim, ze by me tuseni se slecnou bylo pravdive...?
kazdy, kdo se dozvedel o rozchodu se hned ptal a rikal, ze to treba neni definitivni, ze se treba dame dohromady. ze samota a odlouceni sblizuji,.... ja jsem ale skeptik a radsi myslim na to horsi...
a ceho se bojim nejvic? az ho potkam ve meste ruku v ruce s jinou....
muzete mi prosim nekdo poradit, jak se z toho dostat co nejdriv a bez co nejmin psychicke ujmy :)
diky a preji pekny den
Změna je život. Vím že se život nedá naplánovat, ale přesto jsem osoba co musí mít pořád nějaký plán a cíl kam směřovat.Já jsem odjela do Irska změnit svůj život a vyvinout se a osamostatnit. Tož se i stalo. Rozešla jsem se na dálku s přítelem po 7 letech, poněvadž mi došlo že to nebyl ani vztach ale něco dávno mrtvého. Přiznat si tuto informaci sama sobe jě dost děsivé.Potkala jsem se a seznámila s osobou jiné národnosti a náboženství. Zamilovala se a myslela si že tohle je osud. Osud to byl. Ta osoba změnila můj pohled na tento svět a já změnila jeho život též. Jen je smůla že bytost která umí tak moc milovat se vlastně bojí milovat nejvice.Nebo ani neví co laska je? chci říct že jeho víra a rodina a tradice a i přátelé byli vždy upřednost?ováni přede mnou. Potom už ty "kydy" o lásce nemůžete ani poslouchat a ani tam už být. Když odjel na dovolenou na měsíc do jeho země a přitom mi slíbil že léto konečně strávíme spolu, jsem si zbalila věci a všechny mé fotky a bez slůvka odlětěla. Asi musel být překvapený že našel byt prázdný. Ale nedokázala jsem i když jsem hodně milovala zústat s někým kdo nemá žadnou představu a názor na život a čeká až mu ho maminka naprogramuje. S opičkou žít nedokážu to si radši pořídím psa.Smutné bylo že mi jeho lásku dával na jevo jen v noci a problém byl i v komunikaci.Je těžké být s někým kdo nečetl ani jednu knížku atd a je rozdílý. Prožila jsem však silnou vášen a spletla si ji s láskou. Kde je však láska? To jestě musím vypátrat:o) Jsem za vše vděčná, k mému vývoji a pohledu na život jsou to události k nezaplacení. dokonce ani nemám potřebu si myslet že musím mít děti. Mé matce často odpovídám. Když potkám někoho kdo by za to stál tak děti mít budu, když ne tak do toho fakt nejdu a budu jako spousta žen samostatných svobodných a tvůrčích. Nic se naplánovat nedá vždy Vas život zavane tam, kde máte být :o) přeji všem at najdou svou lásku nebo at si laska nejde je
Hezký příběh Petro:))
Který krásně popisuje, jak člověk míní a život mění...
prostě se to tak mělo stát...
Láska...to je kapitola, věř ji a ona se dostaví:))
S tím, že změna je život naprosto souhlasím...
každá změna by měla být vítána, páč nevíme, čím se pro nás může stát prospěšná...
Též přeju všem, ať jsou jejich změny především k lepšímu a i ty k horšímu...se přece v lepšímu můžou obrátit:))
Který krásně popisuje, jak člověk míní a život mění...
prostě se to tak mělo stát...
Láska...to je kapitola, věř ji a ona se dostaví:))
S tím, že změna je život naprosto souhlasím...
každá změna by měla být vítána, páč nevíme, čím se pro nás může stát prospěšná...
Též přeju všem, ať jsou jejich změny především k lepšímu a i ty k horšímu...se přece v lepšímu můžou obrátit:))
Marusko, delej, co te bavi. Zapln si cas konickama ci neco delej pro druhe lidi. Clovek pak nemysli tka moc na sve trapeni.
Zajímavé...
Změna je život - komentáře 9 18.6.2016 17:08???
Zmena je zivot! Taky si to rikam, ale mam spis usmevne zkusenosti. Dvakrat jsem zmenila kadernici - tu prvni, ze na me hazela svoje deprese a tu druhou, ze me pokazde ostrihala ofinu jinak, nez jsem ji rikala. Óbe se me neustale ptaji, proc uz k nim nechodim a jestli jsem spokojena s tou soucasnou. Pripada mi to docela usmevne, vzdyt ja si muzu chodit, kam chci!
Změna je život, ale lidi nemají moc rádi změny. Vyplývá z toho, že lidi nemají rádi život? Co myslíte?
Život není meruňkový knedlík. :-(
Život je vždycky tragédie, ale v jednotlivostech má charakter frašky.
Reklama
- Odpovědět
Pošli odkaz