Proč potřebujeme nemoci?

 Co je to hřích? Hřích je takové chování člověka, jež zabíjí lásku. Ať je to jakékoliv chování, pokud při tom mizí láska - je to hřích. Hřích je ztráta jednoty s Bo­hem.

Proč nemoc neumožňuje lidem hřešit? Protože nemoc zastavuje lidské funkce, omezuje instinkty a energie už nesměřuje k instinktu, ale k Bohu. Proto nemoc, neštěstí, urážky a ztráty vytváří stres a pokud na něj budeme správně reagovat, bude lékem i léč­bou. Jestliže budeme upadat do deprese a hledat vi­níky, efekt bude opačný - stres bude zabíjet. Život bez stresu není možný a právě náš postoj k němu nás dělá buď silnějšími, nebo slabšími.

Stres nás může uzdra­vit, ale také může učinit nemocnými. V našem vnímání se skrývá naše zdraví či naše neštěstí nebo nemoc. Občas ke mně přichází pacienti a říkají: „Přečetli jsme Vaše knihy, ale výsledky nejsou žádné.“ Dívám se na jejich pole a říkám: „A proč jste ještě stále neodpustili blízké osobě?“ - „A jak mu mám odpustit, když se tak­hle zachoval?“ Vysvětluji: „Co je to odpuštění? Nikdy nedokážete odpustit, pokud si myslíte, že jen dotyčná osoba nese vinu. Jestliže chápete, že ne, že prostřed­nictvím této osoby vás Bůh léčí, pak jí odpustíte.“ Proto, aby bylo možné někomu odpustit, je třeba vi­dět ve všem Boží vůli. Toto realizovat je pro většinu z nás velmi obtížné, protože nás dnes učí, že Boží vů­le není, je jenom ďábelská vůle kolem nás, že svět je krutý a nespravedlivý. Pokud věříme, že svět je krutý a nespravedlivý a nevidíme Boží vůli ve všem, šanci na odpuštění, na přijetí toho, co se děje, nemáme. Když odpouštíme, pociťujeme lásku v duši a sami se uzdravujeme. Následně se uzdravují i naše děti a teprve pak se začíná měnit náš osud. Viděl jsem mnoho zanikajících rodů, které byly na jemné úrovni již prakticky mrtvé. Když ale začne člověk měnit svůj postoj k minulosti, odpouští všem a vidí v tom Boží vů­li, učí se milovat, tak začínají změny a já vidím, jak se u něj tvoří budoucnost. Je pravda, že při tomto proce­su může probíhat to, čemu říkám „očista“.

Jestliže má­me uvnitř v duši spoustu špíny a přitom se začínáme měnit, pak je cesta k Bohu doprovázena očištěním du­še. Můžeme být nemocní, mohou se objevovat nepří­jemnosti a také nezasloužené urážky - to je normální proces očištění. Nyní musí věda dobrovolně či nedob­rovolně dospět k pochopení toho, že naše city, pocity, naše jednání ovlivňují naše zdraví a osud.

Zdroj: Sergej Lazarev - Diagnostika karmy