Reklama

Čtyři roviny existence a jejich integrace

Lidský život se skládá ze čtyř rovin bytí -- duchovní, mentální, emoční a fyzické. Všechny čtyři roviny bytí jsou si blízce příbuzné a ovlivňují jedna druhou. Když vyléčíme jednu, podpoříme tím zároveň uzdravení všech ostatních.

Cesta proměny vyžaduje vyčištění, uzdravení, rozvoj a sjednocení všech čtyř.

Všechny roviny jsou stejně důležité. Chceme-li dojít ce­listvosti, nemůžeme žádnou z nich vynechat nebo zanedbat. Potřebujeme věnovat čas a pozornost uzdravení a rozvoji každé z nich. Uděláme-li to, začnou se všechny vzájemně přirozeně vyvažovat a dojde k jejich plné integraci.

Na cestu vědomí můžeme vkročit na kterékoli z těchto rovin. U každého je to jiné. Mnozí lidé se například začnou obírat procesem vědomí po prožití nějaké fyzické krize -- může to být nemoc, nehoda, problémy s nadváhou nebo závislostí. Nebo se zkrátka začnou zajímat o zdravější styl života, začnou se dovídat více o výživě a cvičení, a takto postupně objeví nové myšlenky a možné způsoby života, které je zavedou dále, za fyzickou rovinu.

Jiní mohou být na tuto cestu přivedeni nějakou citovou krizí nebo potřebou. Někdo například hledá radu, jak překonat zármutek nad ztrátou milovaného člověka, dozví se přitom mnohé o sobě a chce tyto věci dále zkoumat. Nebo člověk nastoupí kvůli problémům se závislostí do dvanáctistupňového programu (Alcoholics Anonymous, Narcotic Anonymous atd.), a to jej postupně přivede na cestu vědomí.

Reklama

Další mohou tuto cestu nastoupit z rozumového po­pudu. Prvotní motivací zde bývá intelektuální zvědavost a lidé začnou číst knihy o filozofii, psychologii nebo vědomí. Slyšela jsem o mnoha případech, kdy lidé náhodou vzali do ruky určitou knihu, přečetli si kapitolu a jejich život byl od základů změněn.

Celý tento proces může začít různým způsobem. Jakmile jednou začneme, můžeme v různých obdobích postupovat z jedné roviny do další nebo můžeme pracovat na dvou, třech či všech čtyřech rovinách zároveň. Cesta každého člověka je jiná.

Bez ohledu na to, kde na cestu vědomí vstoupíme nebo jakým způsobem po ní kráčíme, existuje zde určitý základní vývojový proces, který se odvíjí z duchovního směrem k fyzickému.

V určitém bodě se dostaví hluboký duchovní zážitek. Tato událost se může jevit jako náhodná a může k ní dojít ještě předtím, než vůbec zjistíme, že existuje nějaká cesta vědomí. Ve skutečnosti může být ona událost katalyzátorem urychlujícím nástup krize, která nás přiměje k nastoupení cesty vědomí. Nebo k tomu může dojít později, v době, kdy jsme již začali hledat vědomě. V každém případě to navždy změní náš život. Zahlédneme život z jiné, vyšší perspektivy a ochutnáme pocit lásky, síly a blaha, které je možno prožít.

Vzpomínám si na setkání se ženou, které bylo něco přes čtyřicet a která měla dvacet let před tím rakovinu. Během operace měla zážitek, v němž se koupala v bílém světle, které jí pomáhalo se uzdravit. I po operaci se jí vracely vize tohoto světla. V jedné chvíli, když se koupala v tomto světle, byla naplněna pocity naprostého míru a jednoty se vším.

Až do té doby se tato paní vůbec nepovažovala za du­chovně nebo nábožensky založenou. Ale po této zkušenosti vykročila na cestu a již na ní zůstala. Vyprávěla mi, že to, co prožila při operaci, jí otevřelo oči a umožnilo spatřit zcela od­lišnou skutečnost, o jejíž existenci neměla do té doby tušení.

To je dosti dramatický příklad situace, kdy duchovní zážitek změní lidský život. U mnohých z nás k tomu dochází v podstatně jemnější a pozvolnější formě. Nicméně konečný výsledek je tentýž.

Jakmile jednou prožijeme podobné věci, přestane nás běžný způsob života uspokojovat. Jsme ponoukáni k hledání vyššího vědomí. Snažíme se porozumět tomu, co se s námi stalo, abychom mohli tuto zkušenost znovu vyvolat či rozšířit. To nás vede k experimentům s duchovními cvičeními a k průzkumu mentální roviny. Vzdáváme se starých představ a otevíráme se novým. Nakonec, obvykle po několika letech práce na mentální a duchovní úrovni, zjistíme, že narážíme na emoční překážky. Mnohým může emoční rovina připadat jako zeď, která člověku stojí v cestě k plné realizaci duchovního poznání v běžném, každoden­ním životě.

Zdá se, že nám v přijetí nových filozofií brání staré emoční vzorce. Například můžeme zažít chvíle duchovního poznání, kdy skutečně pociťujeme existenci vyšší síly, která se o nás stará. Můžeme této myšlence porozumět intelektu­álně a začít podle toho žít a věřit, že nám naše vnitřní vedení ukáže vše, co potřebujeme znát. Přesto můžeme opakovaně zápasit s pocity strachu a neschopnosti vzdát se starých metod kontroly svého života.

Tento strach je zcela přirozenou součástí celého proce­su. Skutečnost, že jsme něco prožili na duchovní úrovni a porozuměli tomu mentálně, ještě nezaručuje, že jsme tuto zkušenost také začlenili do emoční roviny. Citové uzdravení a proměna vyžaduje zcela jiné zaměření a je k nim zapotřebí spousty času, trpělivosti a soucitu se sebou samým. Také bývá potřebná pomoc ostatních.

Po odvedení potřebné práce na rovině duchovní, men­tální a emoční stojíme před velkým úkolem přenést všechno toto získané poznání do fyzické oblasti. Zde máme příleži­tost skutečně vnést vše, co jsme se naučili, do každodenního života a žít v každém okamžiku plně a svobodně. K tomu bývá mnohdy zapotřebí určitého léčení těla samotného.

Posílení duchovního spojení nám kupříkladu dává in­spiraci a sílu projít hlubokým emočním uzdravením. Při emočním léčení zároveň uvolňujeme zablokované energie na mentální a fyzické rovině. A čím více jsme sladěni se svým fyzickým tělem, tím více energie cítíme na jednot­livých úrovních. Můžeme tento proces zahájit na jakékoli rovině a zkoumat různé oblasti v různých obdobích svého života. Konečným cílem je integrace všech těchto složek.

Zdroj: Shakti Gawain - Cesta proměny, nakladatelství Pragma

Reklama

Komentáře

to musel napsat nejakej schizofrenik, existence je jenom jedna
Martina (So, 25. 6. 2011 - 00:06)
Tady jsou myšleny různé roviny existence - fyzické, emocionální, mentální a duchovní těla, ty dohromady utváří každého z nás... To proto se od sebe vzájemně lišíme, ať už svými zájmy, názory, pocity...
Navíc, mám dojem, že schizofrenie je dost možná způsobena hodně velkými výkyvy a nesrovnalostmi v jednotlivých tělech...
magda (Ne, 26. 6. 2011 - 21:06)
to musel napsat nejakej... žádný schizofrenik,to se prostě musí zažít na vlastní kůži,kdo nemá žádnou takovou zkušenost jsou pro něho tyhle řádky blábolem.Po prožití už koukáte na svět jinak,jinak ho vnímáte,změníte myšlení,nedá se to popsat.Je to úžasné a už vám to zůstane někde uvnitř vás a určitě se přestanete bát smrti.
roman -podnikatel (Ne, 26. 6. 2011 - 21:06)
to musel napsat nejakej... já to taky zažil když mi umřela manželka na rakovinu a to jsem hodně racionálně založený člověk Opravdu si tím "zážitkem "musíte projít abyste pochopili. Život je skutečně o něčem jiném než si většina lidí myslí a já do nedávna ještě také.
Tencoprozil (Pá, 12. 8. 2011 - 11:08)
to musel napsat nejakej...Milý pane, čeká Vás dlouhá cesta, než dojdete k poznání. A až ta hromada smetí, co Vám Život na bedra naloží nebude pro Vás únosná, pak k němu sám dojdete. A pamatujte si: doktoři Vaši mentální a emoční úroveň nevyléčí spíš Vás zničí.
dchdst (So, 3. 9. 2011 - 04:09)
Toto je jedna z mnoha knih,kterou mám doma. Velice pravdivá. Zkušená autorka ví a zná. Právě prožíváme s nejlepší kamarádkou přes Skype období,kdy se ji snažím hlavně v tomto směru naznačit,přesvědčit,že je to pravda. I na základě mnoha mžch zkušeností (po 20 let).
Složitý proces. Ŕadím ji do skupiny Materiálních,dosud neměla s duchovní praxí nic společného. Naštěstí je ochotna zatím aspoň naslouchat,zamýšlet se nad těmito věcmi. Ćasté krize, učíme se jeden od druhého, obtížné hledání společné Cesty pro vzájemné porozumění.
jik (So, 3. 9. 2011 - 04:09)
Tato kniha mluví o nutnosti transformace člověka (bytosti) ve všech oblastech života. Ve všech rovinách existence. Je mně toto pojetí mnohem bližší. Než "pouhé duchovní" cesty - kdy se lidé upnou pouze na rozvoj ve své duchovní oblasti. Střídají jeden duch. seminář za druhým a vykládají si o svých úžasných zážitcích. A začnou ulítávat, neuzemňujou se. To se dá provozovat možná někde v klášteřích izolovaných od běžného života. Ale ne uprostřed praktických starostí - o rodinu, o fin.zabezpečení, o práci atd.
Reklama