Reklama

Ať žije panovník!

...Vládce onemocněl. Jeho svita se polekala, potom zaradovala. Lékaři jej začali léčit. Každý den se marně snažili něco udělat, ale stále nic nepomáhalo!

Ubíhaly dny, ubíhaly měsíce a roky a panovník tak, jak byl ochrnutý, tak taky zůstal. Kolik jen dobyl zemí. Kolik jen národů dostal na kolena! Potom, co dobyl půl světa, se ukázalo, že je naprosto bezmocný před nemocí. Jednou se kvůli své bezmocnosti rozzuřil:

- Všem lékařům, kteří mě léčili, ale nevyléčili, usekněte hlavu a napíchněte ji na kůl před městskou branou.


Uběhl nějaký čas a kilometry městské hradby se bělaly lebkami učených mužů. Jednou si vládce zavolal svého hlavního rádce.

- Rádce! Kde jsou všichni tví lékaři?

- Můj pane, žádní lékaři tu již nejsou, sám jste nařídil, abychom je všechny popravili.

- Copak nezůstal ani jeden?

- Ne, můj pane, v celé zemi nezůstal ani jeden, který by byl hoden vaší pozornosti.

- Dobře jim tak.


A zase se táhly dlouhé neradostné dny. Jednoho dne se panovník znovu zeptal:

- Rádce, pamatuješ, jak jsi mi řekl, že už nezůstal žádný lékař, který by byl hodem mé pozornosti? Vysvětli mi, co to znamená.

- Můj pane, v našem království zůstal již jen jeden lékař. Žije nedaleko odtud.

- A umí léčit?

- Ano, umí. Jednou jsem u něj byl, ale je tak nevychovaný, tak nekulturní a hrubý! Když otevře pusu, neuslyšíte nic než vytříbené sprosťárny. Nedávno prohlásil, že zná tajemství, jak vyléčit samotného panovníka.

- Proč jsi mi to tedy nepověděl?!

- Pokud jej sem přivedu, dáte mě za jeho chování popravit, můj pane.

- Slibuji ti, že to neudělám. Přiveď jej ke mně.


Rádce lékaře po nějaké době skutečně přivedl.

- Slyšel jsem, že umíš léčit. - žádná odpověď.

- Proč mlčíš? Mluv! - rozkázal panovník.

- Můj pane, zakázal jsem mu otevírat ústa, - řekl rádce.

- Smíš mluvit! Co? Skutečně tvé schopnosti stačí na to, abys mě mohl vyléčit?!

- Do toho ti nic není. Můžeš mít pochybnosti o mých vladařských schopnostech, protože panovník jsi ty. Vyznáš se v panování a umíš řídit tuto zem, ale proč se snažíš cpát svým panovnickým rozumem do medicíny? V panování jsi dobrý, ale v medicíně nejsi o nic lepší než obuvník.

- Stráže!! - zařval rozzuřený vládce. - Setněte jej... ne... nejdřív jej napíchněte na kůl, polijte jej horkým máslem a pak jej rozčtvrťte.


Za celá ta léta si nikdo ani náznakem nedovolil říci něco, co by bylo jen trochu mimo rámec palácové etikety. Natož, aby si někdo dovolil takto odpovídat samotnému panovníkovi!

Stráž se chopila lékaře a táhla jej k východu, ten přes rameno jedovatě poznamenal:

- Hej! Jsem tvoje poslední naděje. Můžeš mě klidně popravit, jestli chceš, ale kromě mne tu není již nikdo, kdo by tě
mohl vyléčit. Já tě můžu již dnes postavit na nohy.


Vládce rychle vychladnul. -Rádce! Vrať ho! Lékaře vrátili zpátky.

- Tak hned začni. Řekl jsi, že mě ještě dnes postavíš na
nohy.

- Nejdřív musíš přijmout moje tři podmínky, teprve pak se
do toho dám.


Panovník v sobě udusil další záchvat zuřivosti a přes zuby procedil:

- Mluv!

- Rozkaž, aby před městskou bránu připravili nejrychlejšího koně a malý měšec zlata...

- Na co?

- Je to dárek. Miluji koně.

- Pokud se ti podaří vyléčit mě, daruji ti čtyřicetičlenné stádo koní obtěžkané celými pytli zlata.

- To až pak, pak... necháš je za mnou poslat. Další podmínkou je, aby po dobu léčení v paláci nikdo nebyl.

- To jako proč?
- Bude tě to bolet a asi budeš křičet. Nechceš přeci, aby tě někdo viděl ve slabé chvíli?
- Dobře. Co dál?

- Za třetí, aby tví služebníci pod trestem smrti nereagovali na tvé volání a všechny tvé rozkazy začali vykonávat s hodinovým zpožděním.

-To mi vysvětli!

- Mohli by se snažit mou proceduru přerušit a léčení by nebylo dokončeno.


Panovník přijal lékařovy podmínky a poručil všem odejít
z paláce. Zůstali sami dva.

- Tak začni!

- S čím mám jako začít ty starý osle? Kdo ti namluvil, že umím léčit? Chytil ses do mé pasti. Mám teď hodinu času. Tak dlouho jsem čekal na moment, kdy tě budu moci ztrestat, ty jeden cucáku prašivěj. Mám tři dávné sny, tři veliká přání. První - plivnout ti do toho tvého královského ksichtu!

A lékař se natáhl a se vší radostí plivnul panovníkovi do tváře. Panovník zlostí a bezmocí zbělal, protože pochopil, do jaké situace se dostal. Začal hýbat hlavou, aby mohl alespoň nějakým způsobem vzdorovat takovému neskutečně sprostému
chování!

- Ty jedno shnilý poleno, starej smradlavej kojote, ty se ještě pořád hejbeš?! Tak to na tebe plivnu ještě jednou! Druhé
moje přání bylo... ooo... jak moc jsem se chtěl vychcat na tvou
panovnickou držku!

A začal plnit své druhé přání.

- Stráže!! Ke mně!! - zařval panovník, ale zakuckal se močí
a začal odvracet hlavu od proudu moči a zvedat ramena, aby se
mohl zakousnout do nohou lékaře.

Stráž slyšela panovníkův
řev, ale nedovolila si porušit panovníkův příkaz.

- Ty jedna chcíplá herko! - řekl lékař a kopnul do něj.

Panovník dostal kopanec a ucítil palčivou bolest. Najednou
si vzpomněl, že vedle postele stojí stolek se zbraněmi. Chce vzít nůž a seknout s ním proradného lékaře přes nohy. Poháněn obrovským přáním potrestat svého protivníka se začal natahovat směrem ke stolku.

- Jo, tak ty se ještě můžeš hejbat! - opovržlivě prohodil lékař.
- Třetí moje přání...


Když panovník uslyšel třetí přání toho samozvance, zařval jako raněné zvíře a zaskřípal zubama. S titánským úsilím se pohnul z místa, slezl z lože a opíraje se o lokty, začal se plazit ke stojanu se zbraněmi...
- Rozsekám tě, - vrčel panovník, - sám tě osobně rozsekám na drobné kousíčky!!


Podařilo se mu postavit na vratké nohy a přidržuje se zdí podařilo se mu dojít ke stojanu. Třesoucíma rukama tak tak uchopil meč a když se obrátil, nikdo již v paláci nebyl... Sotva se doplazil k východu.


Náhle velmi litoval, že naletěl tomu zatracenému podvodníkovi a dal mu svého nejrychlejšího koně. Když pochopil bezvýchodnost své situace, přimotal se k nejblíže stojícímu koni a pokusil se nasednout. Neměl na to však sílu, neměl žádnou sílu. Chytil se tedy zuby za hřívu a přitáhl se do sedla slabýma rukama.


Probudil se v něm instinkt velikého bojovníka, velikého panovníka.

- Kde je? - zařval panovník na nedaleko stojící vojáky.

Ale ti se báli vyslovit jediné slovo a jen kývnutím hlavy naznačili směr, kterým se uprchlík vydal. Panovník se za ním pustil. Cítil, jak mu s každou minutou přibývá sil. Proletěl branami města a uháněl dál, kilometr za kilometrem.


A najednou mu to došlo: "Bože! Dvacet let jsem neseděl v sedle! Dvacet let jsem před sebou neviděl koňskou hřívu! Dvacet let jsem v ruce nedržel meč! Dvacet let jsem na své tváři necítil vítr!"


Najednou za sebou uslyšel dávno zapomenuté zvuky. Dupot koňských kopyt a nadšené výkřiky se stále přibližovaly.

Stovky jeho válečníků jelo za ním se vztyčenými meči a volali: "Ať žije náš panovník!"


Když k němu dojeli, zjistili, že se válí na prašné cestě a svíjí se v záchvatech smíchu.

- Ty jeden podělanej lékaři, ty jeden zatracenej bastarde!
Vážně si zasloužíš pytel zlata!


Zdroj: Mirzakarim Norbekov: Jak se zbavit brýlí - Zkušenosti hlupáka aneb cesta k prozření

Reklama
Reklama

Komentáře

Eduard Nud (St, 25. 4. 2018 - 13:04)
A který? Já znám dva. Ježíš Kristus a Napoleon.
! (Čt, 26. 4. 2018 - 08:04)
A který? Já znám dva....Zajímavá reakce na deset let starý blábol.
Eduard Nud (Pá, 27. 4. 2018 - 17:04)
Já jsem tak reagoval, protože jsem nevěděl, že je to diskuze na povídku. Myslel jsem, že je to pouhá diskuze a u té navíc byly smazány všechny příspěvky. I ten první.

Ale není to blábol. Je to dobrá povídka. Ale to se na internetu a obzvlášť na Doktorce těžce vysvětluje. Komu taky, když největší sledovanost mají Ulice a Růžová zahrada? A hry Václava Havla jsou považovány za balast.
Karel (Út, 1. 5. 2018 - 09:05)
Ať šije jeden maj.
kraviny (Út, 1. 5. 2018 - 11:05)
Já jsem tak reagoval,...Podle mne je tato povídka na stejné úrovni jako ta Ordinačka a Ulice.
Eduard Nud (Po, 7. 5. 2018 - 10:05)
Ono skutečně nemá cenu cokoliv psát. Tady ne.
Eduard Nud (Po, 7. 5. 2018 - 17:05)
To víte. Je to povídka, na kterou se musí myslet. A myšlení bolí, ale není návykové.
kraviny (Po, 7. 5. 2018 - 21:05)
To víte. Je to povídka, na...To byla narážka na můj komentář? Domnívám se, že mi to myslí dost dobře. Opět opakuji, ten paskvil je na stejné úrovni, jako ordinačka. Žvást, navíc nevalně zpracován i stylisticky. Ale chápu, že líbit se ti může, já osobně však za zajímavou povídku považuji něco jiného. Takže pro mne je tohle jenom nějaký pokus o cosi, další z toho mnohého, co se nabízí. Internet snese vše. Ale opakuji- neberu ti, že ty v tom spatřovat něco můžeš, já mám poněkud náročnější představu o dobré povídce.
Eduard Nud (Út, 8. 5. 2018 - 09:05)
A já mám zase náročnější představu o dobrém komentáři. Ano. Že? Dnes jsme měli k snídani tvarohovou pomazánku. Tu si můžou nechat. Já mám rád tvaroh, ale takový nějaký normální a ne tím pádem nenormální. Takový tvaroh je totiž úplně blbý, až s ním naskakuje mistička. Chudáci kuchařky, tady vařit je za trest. A babičky s tím souhlasí, protože to pochopí špatně, já se nebojím říct, že to nepochopí vůbec. Nejsou sami. Kdo se cítí, ten se vtípí.
Eduard Nud (Út, 8. 5. 2018 - 14:05)
Tak. A teď zase nechápu já. (To měla být narážka na můj komentář?) To víte. Jsem tu dobře, jsem tu rád.
Eduard Nud (Út, 8. 5. 2018 - 14:05)
Dobře. Slunce v duši. Klidná síla. Ukončeme tu narůstající nenávist. Připouštím, že zrovna Čechov to není. Když já jsem měl nejraději knihy a filmy pro děti a tahle povídka se mi zdála taková pohodová. A když ne, tak to jsem se zmýlil.
Tvarohov nad C… (Út, 8. 5. 2018 - 14:05)
A já mám zase...Jenomže téma je povídka a ne komentáře. A jak vůbec se pozná kvalitní komentář od nekvalitního? Hlavně se neposrat. Ať z povídky, nebo z tvarohu.
Tvarohov nad C… (Út, 8. 5. 2018 - 14:05)
Dobře. Slunce v duši....Dobrá byla Císařovy nové šaty. Snad inspirovala i tuhle, trochu tam něco z ní vidím. Ta 1. se mi však líbí dodnes, tato zde se mi nelíbí vůbec. To napsat snad můžu, né? Slunečník na to!
Tvarohov nad C… (Út, 8. 5. 2018 - 14:05)
Dobře. Slunce v duši....A nenávist... tu zde cíleně šíří jeden prolhaný alkoholik. Ale všeho dočasu. Moudří také vědí a nenaletí.
Eduard Nud (St, 9. 5. 2018 - 17:05)
I co by. Štastný domov spokojeného stáří. Jsem tu dobře, jsem tu rád.
Eduard Nud (St, 9. 5. 2018 - 17:05)
Promiňte. Nemám náladu. Zkazila mi ji sestra. Nutila mě jít na program, i když jsem jí vysvětloval, že mám jiný. Zkazila mi celý den. Dvakrát jsem byl na počítači, abych komunikoval se sestrami, ale je to, jako když hrách na stěnu hází. A tak toho vždycky nechám.
Eduard Nud (St, 9. 5. 2018 - 17:05)
Vždy, když je soused pryč, chci si udělat pěkný den. Nic jiného mi nezbývá, když nemám právo na samostatný pokoj. Já si ale myslím, že se jen tak vymlouvají, protože mi nevěří. Stejně jako když mě sem dali. Ano, souhlasil jsem se vším, protože mi vlastně nedali na výběr. A už tři roky tady trpím, ale bojím se ozvat. A když, je to stejně zbytečné.
sardanapal* (St, 9. 5. 2018 - 18:05)
Vždy, když je soused pryč,...Chápu Edo , prostě by sis ho chtěl sám v klidu vyhonit ...
Akorát nemáš klidu - buďto Tě Sestry ruší anebo nemají pochopení pro Tvé potřeby a možná Tě i šikanují ...
Eduard Nud (St, 9. 5. 2018 - 18:05)
To nebylo vtipné. Měl jsem na mysli... ale jak vidím, mluvím k hluchým.
Eduard Nud (St, 9. 5. 2018 - 18:05)
Ale jinak máš pravdu. I když mě mají rády. A já nedokážu dát najevo, že o ně taky stojím. A že nejsem ani dement, ani autista, ani psychopat.
sardanapal* (St, 9. 5. 2018 - 18:05)
Ale jinak máš pravdu. I...Já vím že , nejsi DAP ...
ALE KAM SE POĎEJEŠ SE SVOU TICHOU BOLESTÍ ?

Tvarohov nad C… (St, 9. 5. 2018 - 20:05)
I co by. Štastný domov...Šťastný domov? Určitě ne!
Tvarohov nad C… (St, 9. 5. 2018 - 20:05)
Spokojené stáří? Také ne. Tolik bolesti v tom cítím!
Eduard Nud (Čt, 10. 5. 2018 - 08:05)
Ne, DAP rozhodně nejsem. Jednak nevím, co to znamená, jednak mě to uráží. Co se dělá v domově? Stručně? Nic a trvá nám to celý den. Tu bolest tam cítíš správně. Ale to dělala ta špatná nálada.
8.5. (Út, 8. 5. 2018 - 09:05)
Kdo pracuje v sociální sféře Eduardo,tak se určitě dovtípí.
8.5. (Út, 8. 5. 2018 - 15:05)
...nikdo si nedovolil říci něco, co by bylo jen trochu mimo rámec palácové etikety...
8.5. (Út, 8. 5. 2018 - 15:05)
...nikdo si nedovolil říci...A co je tam za tou kamenou zdí?
9.5. (St, 9. 5. 2018 - 18:05)
Eduardo a co se tam tak v tom domově celý den dělá?
Reklama