Komentáře (77)

• 

  Andrea (anonym)

  Aby se člověk stal optimistou a měl pozitivní myšlení, je potřeba nejdřív objevit sám sebe, porozumět svému chování a jednání, příjmout se,mít se rád,odpouštět si své chyby a snažit se je napravit a znovu už neopakovat a potom příjde ten krásný jev sebeúcty a pokud si začnete vážit sami sebe, začnete si vážit i druhých a podle toho se k nim budete chovat a oni Vám to budou oplácet, protože čeho je v dnešním světě oprávdu málo, to je úcta.A nemoc má smůlu, psychika je opravdu silná, pokud budete věřit v sebe nemoc bude mít silného soupeře, neli přesilovku.Věřte, mluvím nejen z vlastní zkušenosti.

  • odpovědět

  Bře 10, 2007

• 

  anonym (anonym)

  je to pravda,,vsechnoo zalezi jenom na psychice..!

  • odpovědět

  Bře 08, 2006

• 

  Alis (anonym)

  Není to pravda, moje maminka bojovala s rakovinou, do poslední chvíle nechtěla zemřít, snažila se moc aby ji ta nemoc nedostala, nikdy nezapomenu jak říkala že nechce umřít jenom tělo jí vypovídá poslušnost,měla hromadu plánů , nevzdávala se ,bojovala, rakovina je hnusná nemoc a ona prohrála . Chtěla tu moc být a stejně jí to nepomohlo.

  • odpovědět

  Bře 14, 2006

• 

  Alis (anonym)

  A taky mi bylo nanic z lidí kteří jí záviděli že měla invalidní důchod, posmívali se jí že určitě není až tak nemocná když má růžovou pusu atd. Když jí bylo hodně zle tak se smáli že se má víc snažit. Člověk který touto nemocí onemocní je všem spíše na obtíž. Všude se moc hezky mluví o pomoci nemocným o prevenci atd. Bohužel není to až tak uplně pravda.

  • odpovědět

  Bře 14, 2006

• 

  BroLe (anonym)

  Mila Alis, kdo nepoznal, tak nevi. Prozila sis sve a Tva maminka take. Uchovej si ty prijemne vzpominky na maminku a to,co bylo hrozne, te posililo do dalsiho zivota. Buh zehnej.

  • odpovědět

  Bře 15, 2006

• 

  Helena (anonym)

  Mam pritelkyni ktera je momentalne v procesu vysetrovani co ji vlastne je. Nechci to ani vyslovit nebo napsat co si myslim. Pritelkyne me odchazi pred ocima. Zhubla za 2 mesice asi 12kg, ma nocni ohromne poceni, zdurele zlazy na krku, nechut k jidlu, trpi depresi. Snazim se chovat jako vzdy, normalne komunikovat ale velice trpim! Je to velice atraktivni a inteligentni zena. Nejvice me zarazi pomale jednani lekaru. Nic nemohou zjistit nebo nechteji rici pravdu. Jsem bezmocna jen vidim jak je obtizne delat cokoliv z me strany. Nechci s ni mluvit zaporne a vubec ne o nemocech. Zije osamocene coz na jejim stavu neprida.

  • odpovědět

  Bře 22, 2006

• 

  petra (anonym)

  nneí to pravda..............táta mel velkou psychiku kladnou a přesto zemřel..................já ted čekám jaký nádor mi v pondělí vyoperovali.............v uterý se dozvím zda mi končí svět a mám rakovinu........moc se bojím......vidím tátu při rakovině a chemoterapii pul roku umírat.....at o nechci

  • odpovědět

  Dub 30, 2006

• 

  Monika (anonym)

  Psychika není všemocná, Petro napsat ti neboj se je nesmysl a ani to nebudu zkoušet. Máš na strach plný právo. Ale ty nejsi tvůj táta. Moje obě babičky a jeden děda na rakovinu zemřeli, děda a jedna babička by se v dnešní době pravděpodobně vyléčili. Moje v 55 letech na operaci mnohem zhoubnějšího a hlavně v jiné horší oblasti umístěného nádoru je na tom po operaci a bohužel ozařování dnes dobře, nechci to zakřiknout a psát skvěle. Napiš prosím jak jsi dopadla. Rakovina dnes už není strašák jako dřív. Někdy mě napadá, že kdyby tu podělanou chorobu přejmenovali umíralo by na ni míň lidí. Mně taky něco našli a skončila jsem na centru onkologické prevence. Nakonec malá operace a dobrý. Nervovala jsem se ale taky pěkně. Víš, co a přečti si to po sobě, jsi moc melodramatická, neprožívej se tak. Jsi teď v těžký životní situaci, ale neděs se ničeho, ani případný léčby. Moc držím palce, ozvi se.

  • odpovědět

  Kvě 01, 2006

• 

  dvid (anonym)

  dobrá psychická pohoda a optimismus zvyšuje v těle imunitu tak může částečně pomoci ale asi není všemocná

  • odpovědět

  Kvě 01, 2006

• 

  Zuzana (anonym)

  Ono je veµký rozdiel,či človek to čo hovorí navonok, ostatným µuďom, naozaj pociťuje vo svojom vnútri.Mnohí nás presviedčajú, že sú v pohode, ale vo vnútri majú neustály nepokoj, strach a pesimizmus.Ja si myslím, že ten optimizmus musí vychádzať zvnútra, z presvedčenia, človek musí byť kladne naladený celým svojím telom a dušou. Inak je to len pretvárka a človek sa zároveň zvnútra zožiera.Neviem či to nie je ešte horšie, ako keby sa zdôveril so svojimi obavami a dostal ich zo seba von.Neviem presne aká bola maminka Alis, ako vystupovala a čo v skutočnosti cítila, ale ak opakovala že nechce umrieť, môže to znamenať aj to, že sa hrozne bála smrti a to nie je prejav kµudu, pohody a optimizmu.Ale myslím si, že ten vnútorný pokoj sa hádam nedá vnútiť, neviem či sa to dá vsugerovať si ho nasilu, naučiť sa.Buď to má podµa mňa človek od prírody, alebo nie, buď je "nervák" alebo "kluďas". Neviem...

  • odpovědět

  Kvě 03, 2006

• 

  Hanka (anonym)

  Zdravim všechny, které zajímá jejich zdraví. Mě zajímalo moje zdraví vždy. Zajímala jsem se o to, co dělám, co jím, co dýchám. Totéž dělalá celý život moje maminka i její maminka.... Přesto mě rakovina neminula. Možná proto, že jsem se jí tak bála. Před rokem a půl mi vyoperovali vysoce zhoubný nádor. To mi bylo čerstvých 34 let. Myslela jsem, že můj život končí. Strašně jsem se bála léčby, jejích následků i umírání ve velkých bolestech. Tak jsem viděla rakovinu já ze všech těch tytulků a článků, co jsem za svůj život přečetla. A nebylo jich málo. K tomu se mi vybavilo spousta lidí, co na tuto nemoc zemřela a cítila jsem se v koncích. Vzhledem k agresivitě mého nádoru musela bohužel být velmi agresivní i léčba.... Nebyla to procházka růžovým sadem, avšak k mému velkému údivu jsem zjistila, že to není tak strašné jako v mých představách. Nasadila jsem všechny síly a smysly a řekla si, že to převálcuju. Myslím si, že síla myšlenky je obrovská. Absolvovala jsem 6 cyklů chemoterapie, jednu vysokodávkovou s autotransplantací a 6 týdnů ozařování. Rvala jsem se každou buňkou těla a stálo to za to. Jsem zdravá. Souhlasím s Monikou, že Ty Petro nejsi Tvůj otec. Je naprostý nesmysl se k někomu přirovnávat. Každý člověk je originál, to měj na paměti! Důležité je Tvoje přesvědčení. Hodně zdraví a držím pěsti.

  • odpovědět

  Zář 02, 2006

• 

  Návštěvník (anonym)

  dobrej nápad s tím přejmenováním , slovo rakovina vzbuzuje hrůzu i u psychicky silných jedinců,moje matka se tak celý život bála rakoviny a zemřela na rakovinu

  • odpovědět

  Zář 14, 2006

• 

  véna (anonym)

  ahoj lidičky,mám měsíc bolesti hlavy,jsou pořád stejné,myslíte si že při nádorovém onemocnění se bolest zvětšuje?jestli člověk muže spát,jíst atd.

  • odpovědět

  Zář 15, 2006

• 

  klara (anonym)

  tak jednou za mesic se me zvetsi uzliny na krku,nebo mandle,az do velikosti pingpongoveho micku,trva to tak dva dny a pak se to uklidni,cim to?

  • odpovědět

  Zář 15, 2006

• 

  Jarka (anonym)

  Moje kolegyně šla před 3 týdny k doktorovi, že krvácí při stolici. Při vyšetření a odebrání vzorků zjistili, že jsou pozitivní. Do týdne ji operovali, teď je už týden z nemocnice doma a za 10 dnů nastupuje na chemoterapie. Má 32 toků, je na mateřské dovolené (chlapečka má rok a půl).

  • odpovědět

  Zář 17, 2006

• 

  Jarka (anonym)

  Zapomněla jsem napsat - je to rakovina střev.

  • odpovědět

  Zář 17, 2006

• 

  vera (anonym)

  to co tady čtu mě strašně ubíjí. Jsem totální hypochondr.

  • odpovědět

  Zář 23, 2006

• 

  katerina (anonym)

  mam podezdreni na rakovinu streva vysledky jeste neznam ale mam strach mam dve deti a bojim se ze o ne prijdu

  • odpovědět

  Říj 19, 2006

• 

  michaela (anonym)

  katko, neboj!!!Dám ti typ: Moje známá tuto choropbu prodělala: Zašla si ke zdejšímu bylinkáři a ten ji nasadil tuto léčku" Každý den 1/4l čaje z Puškvorce obecného a doporučil ji ať si koupí v lékárně tzn. Švédské byliny. Doslala se z toho. Samozřejmě + léčba od doktora.Hodně síly, všechno se dá dnes už nějak léčit to neznamená konečnou!!

  • odpovědět

  Říj 19, 2006

• 

  Návštěvník (anonym)

  ahoj, uz jsem mockrat slysela o tom, ze nektere typy rakoviny (zvlaste strev), lze vylecit pustem,nebo tzv. syrovou stravou.

  • odpovědět

  Říj 19, 2006

• 

  Simča (anonym)

  To Katerina - tak hybaj rychle k doktorovi. Kdyz se to podchyti vcas, tak neni nic ztraceno. A treba te uklidni, ze jde jen o zanet ci hemoroidy.

  • odpovědět

  Říj 19, 2006

• 

  Magdaléna (anonym)

  Kaťo,chápu tě,jak se bojíš,ale uvidíš,všechno bude dobré.Až budeš mít výsledky,tak se určitě ozvi.Budeme ti držet všechny palce.

  • odpovědět

  Říj 19, 2006

• 

  Zlatka (anonym)

  Moje kolegyně, která má 32 roků a je na mateřské s rok a půl letým chlapečkem šla kvůli problémům v polovině srpna k doktorovi. Krvácela při stolici a bolelo ji břicho. Už při kolonoskopii jí doktor řekl, že to nevypadá dobře, ale že víc bude vědět po histologii. Ta byla za týden. Diagnóza - rakovina tlustého střeva v pokročilém stádiu. Chápete - ve dvaatřiceti letech !!! Do týdne ji operovali a už má po první sérii chemoterapií. Snad to dobře dopadne, moc jí držíme palce. Takže pro všechny: utíkejte s problémy k doktorovi, neodkládejte to!

  • odpovědět

  Říj 19, 2006

• 

  simona (anonym)

  Ve 32 letech rakovina tlustého střeva? to je teda síla!! Je mi jí moc líto. Jaké jsou vlastně příznaky této nemoci?

  • odpovědět

  Říj 19, 2006

• 

  Zlatka (anonym)

  Obecně nevím, ale ta kolegyně - jak jsem psala, krvácení při stolici a bolelo ji občas břicho. Spíš u ní měli podezření na nachlazené vaječníky.

  • odpovědět

  Říj 20, 2006

• 

  Milada (anonym)

  Moje kolegyně v práci začala takto marodit ve 34 letech.Ve 36 zemřela.Nejhorší prý je,když do člověka říznou.Uvolní se milióny rakovinných buněk a putují krví a hledají,kde se usadit.Začít by se mělo nejdříve ozařováním a chemoterapií,i když je to taky svinstvo.Kolegyně byla bojovnice a optimistka a přesto to prohrála.Doma po ní zůstaly dva kluci-18 a 9 let.Přála si je aspoň vychovat.Ještě,že mají tátu a babičku.

  • odpovědět

  Říj 20, 2006

• 

  Iva (anonym)

  O tom říznutí - otevření těla se mluví spíš v souvislosti se staršími lidmi.

  • odpovědět

  Říj 20, 2006

• 

  MARCELA (anonym)

  Moje maminka umřela na na tuto nemoc ve 40 letech.Jsem v rizikové skupině a měla bych se nechat vyšetřit,ale bojím se.Někdy mám ve stolici krev a bojím se,co mi řeknou.Je mi 35 let a mám 2 malé děti.Vím,že je to trochu nezodpovědné,ale nemohu jinak.

  • odpovědět

  Lis 03, 2006

• 

  Návštěvník (anonym)

  Marcelo, okamžitě běž k DOKTOROVI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • odpovědět

  Lis 03, 2006

• 

  Honza (anonym)

  Marcelko, neměj obavy, trpíš-li častou zácpou, a vše tomu nasvědčuje, jsou to hemeroidy a doporučoval bych léčení co nejdříve. Všimni si, že příměs krve se objeví při tuhé stolici. Kup si irigátor a udržuj si čisté střevo. 7 dní každý večer před spaním a poslední výplach čajovou směsí heřmánek, šalvěj a dubová kůra ve stejném poměru, vaří se 5min.čau

  • odpovědět

  Led 03, 2007

• 

  Dana (anonym)

  Ahojky, je mi 26 let, studentka VŠ;nekuřačka, která onemocněla rakovinou plic. Věřte mi, ta psychika je opravdu strašně důležitá, i když samozřejmě jenom pokud se připojí také medicína. I když občas taky pochybuji, tak se mi zatím daří vše zvládát za podpory rodiny a kamarádů. Jestli to bude číst někdo, kdo by si chtěl popovídat a nemá s ký, tak mi napište na daudy"volny.cz. Pa, pa

  • odpovědět

  Led 26, 2007

• 

  kaca (anonym)

  koukněte se na tuhle adresu, vypadá to skvěle. http://medunka.pvsp.cz/zobraz.php?action=clanek&idclanku=2041&idsekce=61&idpredka=0 všem přeju hodně zdravíčka a štěstíčka, hlavně choďte k doktorovi včas, protože když to nic nebude, tak je to fuk a když jo, tak je to jedině dobře, ne?

  • odpovědět

  Led 27, 2007

• 

  Jája (anonym)

  Nekuřák je odsouzenej předem

  • odpovědět

  Led 27, 2007

• 

  marci (anonym)

  zkuste pust.cz...Doporucovala bych, nez to odsoudite, precist co nejvice informaci z techto stranek... Preji Vam hodne stesti!!!

  • odpovědět

  Led 27, 2007

• 

  Symona (anonym)

  Pozitivni mysleni a pozitivni chovani je sice jedna vec, ale negativa se dostavuji taky a casto.A muzu se snazit myslet pozitivne , jak blba a nikde nic.Ja jsem povazovana okolim i rodinou za velmi silneho jedince, tvrdeho, ktereho jen tak neco nerozhaze a neporazi na kolena.Ale verte, zjisteni po 10ti mesicich kojeni, ve svych 35letech, ze mam rakovinu prsu, nasledna chemoterapie, operace a odebrani celeho prsu i uzlin, a opet chemo a to me jeste ceka hormonalni lecba a ozarovani...pozitivne myslet je opravdu velmi dobre a pomaha to.Ale i presto se dostavuji deprese, zoufalstvi, strach, vztek a beznadej.To si myslim nemuze ovlivnit sebetrvrdsi clovek. Ten strach z toho, co bude, co prijde, o sebe samu, o deti, o zivot...je tak strasny, ze to pozitivum obcas potlaci az nekam hodne daleko. Cas je nejlepsi lekar.Ja verim, ze vse bude dobre, musi byt.Prece me ta mrcha jen tak nedostane, no ne??

  • odpovědět

  Bře 09, 2007

• 

  Jana (anonym)

  Symono,držím pěsti moc a moc.Není to jednoduché,ale ....sama jsem tím prošla a jsem už 7 let vpořádku.Bylo mi tehdy 37 a děti jsem měla tři.Poslouchala jsem doktory,našla si alternativní věci,cvičila dle možností čikung,obklopila se přáteli a pokud možno příjemnýma věcma,chodila jsem i k psycholožce....a když jsem cítila,že mě popadá smutek a strach a vím já co všechno,dovolila jsem si brečet.Kdo měl rakovinu a vydržel stále heppy kecá....Tak držím pěstičky a měj se.Mně to zatím vyšlo a mám se líp,než předtím.Hodně se mi změnil život k lepšímu.A to jen díky této nemoci,která mě zastavila a ,"donutila popřemýšlet",co dělám ve svém životě špatně.

  • odpovědět

  Kvě 23, 2007

• 

  Koko (anonym)

  Pozitivní myšlení je na p.r.d. Nemoc nemá mozek, aby jí docvaklo, že ji někdo chce zabít myšlením. A nekonečný opakování, že je zdravej. Taky na h.o.v.n.o. nemoc nemá uši. A nemusíte dělat nic špatně. A stejně nemoc donutí přemýšlet, co už si nebudete moct nikdy dovolit.

  • odpovědět

  Kvě 23, 2007

• 

  Anča K. (anonym)

  Jo, patlete. Asi to máte nabiflovaný od scientologů:) Jednomu mýmu známýmu umíral děda na rakovinu střev. Do konce života se modlil. Hromada lidí se za něj modlila. Věřil, že Bůh ho neopustí. A tu nemoc to vůbec nezajímalo! Hele, když už tady musíte odsuzovat do Pekel někoho, za to, že má nevyléčitelnou nemoc, a určitě proto, že má špatný myšlení tak si udělejte pokus. Až budete mít bolavej zub, aplikujte ten váš pozitivismus místo zdržování zubaře se zbytečným zákrokem. Komu se ta díra zase spraví, má u mě milión:)

  • odpovědět

  Kvě 23, 2007

• 

  kolda (anonym)

  Myslim si ze na tom trochu pravdy bude hlavne si musime verit,ale nezalezi jen na sebevedomi ale take na zbusob stravovani a zdravotni stav.

  • odpovědět

  Čer 24, 2007

• 

  jana (anonym)

  http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/celebrita/index.php?celebrityID=68&action=page&pageID=210

  • odpovědět

  Zář 29, 2007

• 

  Milka (anonym)

  Myslím si že posledná veta, ktorú napísala Jana je kµúčom k liečeniu všetkých chorôb. Bolesť je na to, aby nám povedala : Niekde robíš chybu, naprav ju. Kto bolesť miesto toho potláča liekmi, potláča sám seba a nikdy nepríde na príčinu, t.j. neuzdraví sa navždy. Ja mám dobré skúsenosti s makrobiotikou, to je ale ďalšia diskusia. Ahojte, hµadajte.

  • odpovědět

  Říj 11, 2007

• 

  Andy (anonym)

  Mýmu mladýmu zemřela přítelkyně na raka ve 22 letech a nikdy nepomyslila, že by boj s ní vzdala, proč taky, tak mladá, plna života a plánů! Ale nemoc byla silnější, a přes její veškeré pozitivní myšlení, chutě a síly bojovat, prohrála:( Též se domnívám, že nemoce pocházejí z psychiky, ale jsou jedinci, kteří prostě onemocní dědičně nebo stylem života, jaký vedou. Výše zmiňovaná si od matky, která při těhotenství s ní měla rakovinu děložního čípku (nevědělo se to), převzala mnoho rakovinotvorných buněk, které se ji rozmnožovaly v těle, až z toho propukla rakovina v celém těle, matka se vyléčila, ovšem nepřestala si to vyčítat:( Myslete pozitivně už když jste zdraví, pak se vám nemoce a špatné věci vyhnou:))

  • odpovědět

  Říj 11, 2007

• 

  Alžběta (anonym)

  Myslete pozitivně už když jste zdraví, pak se vám nemoci a špatné věci vyhnou. Jsem rozená optimistka/blbec s nedostatkem informací/ a přesto mne to před nemocí tou nejhorší neochránilo. Pokud jde o imunogenetickou chorobu tak nepomůže ani svěcená voda.

  • odpovědět

  Říj 30, 2007

• 

  Alzbeta (anonym)

  Myslete pozitivně už když jste zdraví, pak se vám nemoci a špatné věci vyhnou. Jsem rozená optimistka/blbec s nedostatkem informací/ a přesto mne to před nemocí tou nejhorší neochránilo. Pokud jde o imunogenetickou chorobu tak nepomůže ani svěcená voda.

  • odpovědět

  Říj 30, 2007

• 

  Hana (anonym)

  pozitivni myslem?i s tim nema nic spolecneho.Verim na genetiku a imunitu.To by byl nemocny kazdy clovek v Bohnicich,vsichni blazni maji spatne myslenky.Jde proste o nahodu a stesti.Kamaradce bzlo 25let plna optimismu a presto onemocnela.moje matka je negatin=vni celý život,minimálně 20let je jí přes 60let a je naprosto zdrava.Takže příčina bude asi v ničem jiném!!Ale dobrá nálada je samozrejmě účinná na hormony v organismu,ale z genama nic neudelame!!Hana

  • odpovědět

  Dub 11, 2008

• 

  Hana (anonym)

  pozitivni myslem?i s tim nema nic spolecneho.Verim na genetiku a imunitu.To by byl nemocny kazdy clovek v Bohnicich,vsichni blazni maji spatne myslenky.Jde proste o nahodu a stesti.Kamaradce bzlo 25let plna optimismu a presto onemocnela.moje matka je negatin=vni celý život,minimálně 20let je jí přes 60let a je naprosto zdrava.Takže příčina bude asi v ničem jiném!!Ale dobrá nálada je samozrejmě účinná na hormony v organismu,ale z genama nic neudelame!!Hana

  • odpovědět

  Dub 11, 2008

• 

  Miki (anonym)

  Bohužel pro všechny věčné optimisty, také se nemůžu připojit k této radě, a že jsem dříve v sílu pozitivního myšlení a vnitřního odhodlání bezmezně věřila. U mojí mamky onemocnění rakovinou a následnou léčbu, nikdo v jejím okolí nepoznal, tak byla optimistická, tak se snažila s tím bojovat. Myslela, že to zvládne a život půjde dál. Dokonce po "vyléčení" hrdinně nastoupila zpět do práce, jenže pak ji diagnostikovali leukémii a nevyléčila se. Naproti tomu teta, která měla též rakovinu a během nemoci byla totálně zoufalá, v depresích a bez života, se vyléčila.

  • odpovědět

  Kvě 05, 2008

• 

  Jitka (anonym)

  Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli nemáte někdo "zkušenosti" s rakovinou hrtanu, jícnu a metastázemi na plicích. Bohužel je můj tatínek po operaci jícnu i hrtanu a teď mu našli metastáze na plicích. už ho nemohou operovat.... Moc bych mu chtěla pomoct :-( Dostal se od vás z toho někdo?!

  • odpovědět

  Kvě 06, 2008

• 

  Vitek (anonym)

  Ahoj, ja mam osobni zkusenost, ze pokud mate metastaze nebo neoperovatelny nador, chemoterapie je pouze ztrata casu. Podivejte se prosim na tyto stranky a zamyslete se, ze existuji i jine postupy pri lecbe. www.lecba-rakoviny.estranky.cz

  • odpovědět

  Čer 11, 2008

• 

  miska (anonym)

  Chtela bych se zeptat, jak pokracuje boj s rakovinou pomoci devitalizace. Zajimalo by me jak se tato medoda dal vyviji. Jsem byvala biolozka a velice jsem devitalizaci verila a mela jsem zname, kterym pomohla. Bojuje se touto metodou dal nebo to zcela utichlo?

  • odpovědět

  Čer 18, 2008

Stránky

• 1
• 2
• následující ›
• poslední »

Přidat komentář

Vaše jméno

Komentář *