Sebepoškozování

Malvínko, sama cítíš, že to není jen úlet, jinak bys nepochybovala, neměla obavy...měla bys to nějak řešit, nemůžu ti radit jak, ale odborník by jistě nebyl od věci

Natálko, držím palečky i pěstičky, abys to zvládla tak, jak si přeješ - drž se

Ahoj,... Ještě do letošních Vánoc jsem ani netušila, že něco takového existuje... No, možná, četla jsem o tom něco v nějakých dívčích časopisech, ale tenkrát jsem to nechápala a odsuzovala. Až jsem se dozvěděla, že tohle všecko dělá moje kamarádka... Teď už znám takových lidí víc, a musím říct, že na povrch se tváří zcela normálně, a úplně protikladně! Člověk by řekl, že jsou to ti nejnenápadnější a nejoptimističtější a nejveselejší lidičkové! Tímto jsem se tedy o tom všem dozvěděla víc a pak se to stalo, hádka s rodiči, beznaděj, pořezání.. Nebylo to nějak hluboké, naopak, nůžkama jsem si vyryla tři tenké linky na zápěstí. Dalo se to lehce skovat, a navíc, doma máme kočky, tak všichni uvěřili, že to je od nich. Ale od té doby uplynuly asi dva měsíce a nic se nestalo, od kamarádky jsem věděla, jaké to je, a proto jsem to zvládla. Varovala mě, že když jsem to udělala jednou, vletím do toho jako ona. Ale já to dva měsíce vydržela a po další hádce s rodiči to udělala znova. Tentokrát nožíkem, nevím, co mě to napadlo, udělala jsem si křížek na zápěstí zezdola.!! Zas ne vůbec hluboký, ale nějaké tři týdny mi tam zůstala jizva, a tohle se nedalo jen tak okecat, takže jsem si to musela zapudrovávat a zalepovat... Teď už je zas měsíc pryč a nic se nestalo. Já tím netrpím. Mám moc silnou vůli, kdyby bylo hůř, tak do toho spadnu. Ale pozor! Mám vysokou vůli, ne sebevědomí. To je někde hooooodně dole:( Myslím, že já do toho nikdy zcela nespadnu, dokážu bez toho žít, ikdyž mám někdy nutkání to udělat, vím, že by pak byly problémy. A lehké to zrovna nemám. DOma furt hádky a tak... Chci to zvládnout i bez toho. A zatím se mi to daří. Držte mi pěsti

ach bože.ani nevím,proč sem píšu,asi to potřebuju někomu říct.před dvěma měsíci jsem se přestala řezat.myslela jsem,že už je to za mnou.ale dneska ve škole,nevím ani proč,jsem šla po chodbě a na nástěnce jsem uviděla špendlík.následující hodinu už jsem strávila na záchodě.mám zase ruku plnou jizev.stále si říkám,že to byl jen takový úlet,že od špendlíku se už nepřesunu k žiletkám,ale bojím se...:'(

to anila:
tak hlavne, ze bylo fajn. musi byt pekne zazit to po dlouhe dobe a hlavne si toho vazit, byt za to rada. to moc lidi neumi
jinak je mi 20

Ahoj Lenko...

Bolí Tě, když si rýpeš ty pupínky? Líbí se
Ti tahle bolest? Uklidňuje Tě ta bolest samotná? Máš nutkání, když si nervózní "něčím" /čímkoliv/ se ulidnit /?/ ... a první myšlenka skoro bezdůvodně směřuje k "praskání pupínků"?
Nechci rozsuzovat, zda to už je, nebo není sebepoškozování, napíšu Ti ale jen !svůj! názor. A ten je, že bych to spíše přirovnala k okusování nehtů. :o) Ne, úchylka, zlozvyk. ;o) Ty sama si myslíš, že to je sebepoškozování? Taky bych ale řekla, že pokud jsi si odpověděla na první tři mé otázky ano, směřuje to k sebepoškozování. Z mé zkušenosti - zlozvyku jsem se zbavila snadněji, než sebepoškozování... Řekneš si že ode dneška přestaneš, ale "zakázané ovoce nejvíce chutná". ;o) Není snadné přestat, ani návod jak to udělat Ti nedám, bohužel ho nemám. Ale je možné přestat.
Víš, z čeho ty pupínky máš? Co Ti na to řekl kožní lékař?

Měj se...

Bolí to... tak moc... Něco si vezmu a zaspím to...

Ahoj Báro sver se mamince jako má dcera me a hlavne navstiv psychologa.To je dúlezité.Prosím más nejaký dúvod neco te stve bolí trápí?

dobrý den,už asi 1 rok se řežu do ruky..prosím o radu jaks tím přestat.předem děkuji za odpověd

Dobrý den, už aspoň 2 možná i 3 roky mám na rukou takové bílé pupníky(nevím jak jinak bych to nazvala) neměla bych do toho vůbec "rýpat" ale já prostě musím!!! vždycky když jsem nervózní nebo jen tak když "mám čas" tak si je začnu praskat!..pak jsou červené,a svědí! vypadá to strašně, teď se začnou nosit trička s krátkým rukávem a já je nemůžu nosit, protože to vypadá hodně divně, nemám strach, že by si o mě lidé říkali, já nevím, třeba že si ubližuju, nebo tak něco, ale prostě to vypadá divně, a nemůžu s tím přestat, vždycky si řeknu že ode dneška si na ruce už nesáhnu a zase to udělám!...je tohle sebepoškozování, nebo jenom taková moje "úchylka"? prosím napiš, moc děkuju!

Anilko, ty jsi teda číslo:o))
ale hlavně, že tě to nechalo ,,klidnou":o)

se 3N se nedá žít... a v některých chvílích ani přežít, 3N vyžadují velkou odvahu, zklamání může moc bolet,ale přesto, když to vyjde a najdeme toho správného...je to skvělé, stojí za to zariskovat

Drážo, Pajko a Stigma...,
byla jsem vyhozena bez známky s tím, že si ji zopakuju asi za tři týdny. :o) Myslela jsem vážně, když jsem psala, že se jdu nechat vyhodit. ;o)
Ale stejně to byl po psychické stránce jeden z mých lepších dnů. Skoro jsem zapomněla, jaké to je. Zkoušku vynecháme, protože jsem asi překombinovala Neurol a přišlo mi to celé takové směsné. :o) Nejspíš jsem vypadala, jako když něco beru. :o)) Odpoledne bylo fajn /to už to odeznělo ;o)/. Nevadili mi lidi, ani ostré sluníčko - tohle obvykle neříkám, ale bylo hezky -, řekla jsem si, že zkouška se udělá příště /bez Neurolu :o)/... No, a to mi vydrželo celý jeden den. :o) Dneska už bych si chtěla jen lehnout a prospat celý týden.

Stigma..., 3N máme společné. ;o) Můžu být zvědavá a zeptat se, kolik Ti je let?

Hezký den!

Jano, zdravím...
Je hezké si tady, kde hodně lidí v jistý moment přestává doufat, přečíst, že se to dá překonat a žít normální život.
Zkus se jen dívet na lepší život, který teď vede Tvá dcera a to díky pochopení a trpělivosti, kterou jsi jí poskytla, ne na pocit viny že to zašlo tak daleko. Protože bez Tebe to mohlo zajít třeba ještě dál.
Odbornou pomoc navštěvuji již třetím rokem. ;o) Máma tohle nikdy nepochopila. Podle ní je to jen otázka vůle a toho, že si něco "namlouvám". Táta snahu ale měl... Jenže za ty tři roky jsme došli k tomu, že o tom prostě neluvíme. A možná je to tak lepší...

to Anila:
tak jak jsi dopadla u te zkousky?
jj, ja uz sem psala, ale ne nejak moc. jinak moje problem neproblemy. zneuzivani, drogy a tak dale - strucne receno 3N: uz nikdy nikomu neverim:)
a jak se ti dari vsechno zvladat?

Pajko, jukla jsem, zjistila, že se objevila Anilka a dotaz po ,,staré" partě, tak jsem se ozvala:o)

Anilo, taky by mě zajímala známka, se kterou Tě vyhodili :-)

Dražíku, co Ty tady? :-)

Ahoj Anila tento problém mela i má dcera navstevovali jsme psychologa nasla si nove prátele zacla si vazit sebe sama a dnes zije normalni zivot a na sebepozkozování nemá ani cas ani pomyslení preji ti aby jsi co nejdrive nasla odbornou pomoc.Neskodilo by se sverit mamince jestli te pochopí jako já svou dceru tak ti pomúze.Ale stejne si stale dávám za vinu ze jsem to nechala dojit tak daleko i kdyz je to uz za námi.

aKaCie,
díky za dotaz:o))
občas to dře, ale jinak to jde?:o)) holt není každý den posvícení...
a jak ty?

Ahojky Drážo, jakpak se vede? Dlouho jsi tu nebyla, jak to jde?:-)

Anilko, doufám, že nakonec jsi na zkoušku nejen dorazila, ale byla vyražena se známkou:o))

Stigma..., ;o)
z Prahy tak docela nejsem, řekněme,že tady momentálně bydlím. :o) A psycholožku mám mimo Prahu...
Napsala bych Ti, aby ses na všechno s klidem vykašlala, pokud už nemáš sílu, ale myslím, že Pajka by to vrátila v podobném duchu. ;o)

Jsem psychicky unavená, ani bych nevylezla z postele..., ale musím se jít nechat vyhodit od zkoušky. :o)) No, na moji povahu mě to nechává docela v klidu...

Diskuzi jsem nečetla už hodně dlouho, ani nevím, jestli sem už nějaký čas píšeš. Kromě sebepoškozování Tě trápí co? - A třeba nejen psychické problémy...

Nic nevzdáváme, že! ;o)