Sebepoškozování

Ahoj,

chtěla jsem se zeptat, jestli tu má někdo zkušenosti s "mlácením se sama sebe"?

Děkuji za případné odpovědi....

jestli se sebeposkozuje kvuli klukovi, tak je sprominutím trochu s....... chápu každej má svý problémy, jenže todle mi připadne trocha zbytečný, ale jako chápu problém jako problém....:-( taky jsem to dělala, téměř pět let, ale nešlo to jinak. ale jediný co mi od toho pomohlo byl blázinec, asi to zní blbě, ale je to tak. doporučovala bych asi kamarádce nejspíš nějakýho psychologa, psychiatra asi snad ne, jen někoho, kdo bude ochoten si povídat o věcech zvláštních, ale hlavně si myslím, že kamarádka potřebuje prostě komunikaci, i když se bude tvářit znechuceně a nasraně, ale pomůže jí to, hlavně, aby se neuzavírala jen do sebe a nebyla v tom sama, teda aspoň pro mě to byl ten největší průser, být jen sama se sebou a nikdo je to těžký, ale myslím, si, že to půjde, mně to taky nešlo, a nejsu teď uplně za vodou, ale je to mnohem lepší a asi za to vděčím své paní psycholožce a práškům :-), fakt hodně to pomáhá.....přeju Ti hodně štěstí do toho krutého boje :-) ale musí to jít zvládnout, i když to vypadá, že ne............

jak mam pomoct kamaradce ktera se sebeposkozuje kuli klukovi???

prosiiim Vas potruju POMOCT poradi mi nekdo?!!?

www.sebeposkozovani.ath.cx
mluv s ni o tom, neco ji tizi, bud ji oporou

můžete se nejprve poradit sám s odborníkem a potom s ní o tom promluvit,případně s ní k odborníkovi dojít.Prvním řešením může být i požádat o radu psychiatra cestou Ordinace.cz nebo Pfizer.cz

zdravim vsechny
mam na vas prosbu poznal sem jednu holcinu do ktery sem se zamiloval a zjistil sem ze trpi sebeposkozovanim ale ja o tom vubec nic nevim takze ji neumim pomoct nechci aby se trapila prosim poradte co pro ni muzu udelat e-mail metross23"centrum.cz diky za odpovedi

Ahoj vsichni nestastni lidicky! Pred 3lety jsem byla i ja jedna z tech, co si tu vylejvali sve bolesti, jizvy, pocity, poteseni z rezani, bolesti a tak. Dneska je mi 20 a takovy problemy uz nemam a naopka zas prehnane se bojim jakekoliv bolesti:-) Vsem vam radim- pokud nemate vy sami silu s tim prestat, nebo nechcete, tak byste meli skaknout za nejakym spychologem. ja chodim do jednoho centra, ktere je bezplatne. je dotovane statem. a jsme za to moc vdecna. a jsem i na sebe hrda, ze uz ziju normalni zivot bez krve, bolesti, ziletek, sichru, novych a novych piercingu... Tak moc rada bych vam pomohla!!!

Ahojky VERONIKO,
i já jsem začínala stejně...začíná to několika nevinejma zářezama a čím dýl to trvá, tím je to horší...a pak se jednoho krásnýho rána probudíš a zjistíš, že vypadáš jak zebra:-), teď to sice miluješ, ale zachvíli to budeš nenávidět(ale potřebovat)...já už si bezproblému udělám 600 zářezů najednou. A jizvy? Ty už nepočítam...

já před 2rokama jsem si propíchl prsni bradavky,dal jsem si tam piercing,asi 2měsíce to bolelo,ale pak to přestalo.měly jsme oslavu a přešlo k sebepoškozování navzájem jsme si propichovaly bradavky prsní,pupíky,uši...,já jsem byl nejodvážnější propíchl jsem si penis a pak obě dvě kule,a Luk.. mi tam dal piercing, bolelo to jako čert,4noci jsem nespal. pak se to po půl roce uklidnilo a přestalo to bolet,pak jsem uělal ještě tetování a piecing kundy přítelkyni,byl jsem tak uchvácen,že jsem si to nechal udělat také,těd´ chodím jen do posilovny,hodně ty propichování bolely,ale stojí to za to.....

Veronika
No jo,je to zvlastni pocit...i pak ten,kdyz mas na ruce pres 200 jizev:(

Udělala jsem to poprvé asi před 5 měsícema a v tu chvíli jsem nemyslela nanic jinýho než na tu fyzickou bolest na chvíli jsem zapoměla ne to co mě trápí uvnitř a cítila něco co bolí víc...pak to i pálilo byla jsem šťastná že jsem se řízla, udělala jsem to zas a zas když jsem měla problém a naposeldy včera řízla jsem se hloubějct než jindy hodně krve...a ty jizvy.., je to zvláštní pocit, kdo neudělal, nepochopí...

aj ja mam problem,ak je daka burka dakto krici alebo saa bojimn ze to zle dopadne alebo dlho.reci ludi a tak. preto sa od mala ked som mala bradavice oskrabujem.ranky ktore zaschnu a nechcu ryhlo zaschnut.porafi dakto aj mne.mam z toho biele miesta na rukach a pod.dakujem

Lyra
Clovek s tim muze zacit kdykoli,ale vetsinou tehdy,kdyz uz nemuze unest tu psych.bolest,uzkost a silnou tenzi!Potrebuje nejaky uvolneni,potrebuje strasne moc pomoct!
Co myslis,ze je na nem videt?Ty jizvy?Jo tyjdou videt...a jinak psych.blbej stav jde videt podle toho,jak to ten clovek dokaze maskovat.
Co ho k tomu vede...viz ma odpoved c.1

Ivik
Je fajn,kdyz nekdo alespon chvili posloucha...ale ver tomu,ze dlouho to nikdo nevydrzi!Nikdo nechce mit kamarady demendy,co maji deprese,co mysli na sebevrazdu a ublizou si:(Je to hrozne tezke pro zdrave lidi co jsou v pohode!Chce to trpelivost svetice,hodne lasky!Protoze ty hruzy co prozivam,to je priserne!Nejde to poslouchat vecne...a cesta do predu je tak zdlouhava a narocna...

Já vím, že život není lehkej, ale přece jenom, proč si ho ještě ztěžovat ubližováním si? Já vím, že jsem nic takového nepocítila a proto nevím jaké to jsou pocity, možná po setkání s takovýmto člověkem bych pochopila, nevím.Ale zlomit si ruku to musí být pekelná bolest, já osobně bych se bála nejvíce té bolesti.Když mi byly 3 roky měla jsem operaci na slepé střevo a to byla taková bolest, že nechci už nikdy nic takového prožít.Jenom jsem se chtěla zeptat, nepomohlo by Vám popovídat si s někým kdo by poslouchal?

Přečetla jsem si několik článků o sebepoškozování, ale stále mě v hlavě svrbí pár nezodpovězených otázek: kdy s tím člověk začně? Je to na něm vidět? Co ho k tomu vede?

Souhlasím s Pavlem, nedělají to jenom holky, ale i kluci, ku příkladu já.Myslím, že každý si tím aspoň jednou prošel.Začlo to tím, že jsem se schválně škrábal, své psychiské problémy jsem tím vlastně překryl, a potřeboval jsem cítít, že dokážu pořád ještě cítít, i když to byla bolest, ale já jsem ji už tak nevnímal. A skončilo to tím, že jsem si nakonec zlomil ruku, prostě vší silo jsem bouchnul do silnice, výsledek, sádra na čtyři týdny.

Všechno se mi hroutí,ubližuju svému příteli,rodičům,trpím anorexií,kašlu na školu,všechno mi je jedno,nejradši bych celé dny jen prochlastala,zhulila se a jen se nechala unášet životem bez problémů a plným užívání bez všech těch falešných lidí co si hrajou na naše přátele.nezvládla sem to,že neovládám svou anorexii, neovládám sama sebe,svět ovládá mě ajá se nechávám vést!prostě sem vzala žiletku a a ted se jen zmateně koukám na mou zmasakrovanou ruku a mám strach co jednou bude!musím to prostě někomu říct,nikdo v okolí by mě nepochopil,tak zkouším alespon tendle tupý nástroj společnosti,je to k ničemu,ale aspon sem se vypovídala!

Přeji krásný den,
já jsem to také jednou udělal. Všude se říká, že to děljí holky, ale já jsem kluk a uělal jsem to také. Pořezal jsem se na pravé ruce a to docela dost. Necítil jsem snad ani bolest, jenom psychickou úlevu. Druhý den jsem se cítil hrozně, když jsem si uvědomoval co jsem vlastně udělal. Strašně jsem se styděl a těžko jsem to vysvětloval okolí. Mému lékaři se to zdálo také divné a myslím, že mé vymyšlené hystorce, jak se mi to stalo nevěřil.

Ahoj, já sem se začala škrábat nedávno. Ale teprve včera jsem si uvědomila, co to vlastně dělám. Teprve včera mi došlo, kam to může vést. Do teď jsem se utěšovala, že to neni řezání a že se to zahojí, že nebudu mít jizvy. Ale já se teď bojím, že na to někdo přijde. Rodiče, doktorka nebo kdokoli jiný. Nechci jít někam na psychiatrii nebo tak něco. Jenže nemůžu přestat, nejde to. Ani nevím, kam se budu dál škrábat, aby si toho lidi nevšimli. Začínám docela slušně panikařit, protože nevím, co bude dál. Nevím, co mam dělat, protože zatím nedokážu přestat. Mám teď v sobě dokonalej zmatek