Sebepoškozování

Ahoj holky! já sam se sebepoškozováním zkušenosti nemám a jako o novodobém trendu jsem se dozvěděla na internetu teprve před časem. bylo by tedy docela hloupé pokud bych chtěla nějak reagovat ať už tímže vám to budu vymlouvat nebo chválit (to už vůbec ne!!) proto bych chtěla poznat někoho kdo s tímhle druhem pomoci má jisté zkušenosti. pokud máte někdo zájem svěřit se mi a ( můžete mi věřit že jsem svým způsobem malá holka je mi 14)a ráda bych věděla něco víc abych náhodou k tomuto zbůsobu taky nespadla nebo pokud by to dělal někdo z mého okolí abych věděla jak se mám chovat případně jak to mám vůbec poznat.
Díky moc kyž se někdo ozvete na e-mail: bobi.nek"seznam.cz
phoebinka

ahoj, ja s tim chci taky prestat, vzdycky se mi to nejakou dobu dari a pak... prijde stres, smutek a jsem v tom zase - rezu se do rukou, do bricha, onanuju... a kdyz to vsechno nejde biju se jen pesti do stehen, do bricha, rukou, genitalii... delam to asi abych zahnala hroznou psychickou bolest a potrestala svoje telo... Taky me uklidnuje kdyz vidim jak krev vyteka z rany. Taky touzim po pomoci, ale ikdyz chodim skoro rok na psychoterapii je mi porad stejne... nepomaha to, nevim si rady.

Ahojky, no tak vam musim rict ze delam to samy co vy..teda ne ze bych vyrezavala symboly nebo co, ale zrovna ted jak pisu me priserne pali ruce coz mi pripomina ze jsem to vcera zse udelala..
Bylo to proto ze me ted cekaji zaverecne zkousky a ja to nezvladnu a vim to, tak jsem to rekla nasim ale ti me hrozne servali a potopili, ze jsem proste nemohla jentak sedet...ta psychicka bolest se proste nedala vydrzet...
Samozrejme ze to nebylo poprve..kdysi uz vlastne od malicka jsem se mlatila do ruk ci nohou a snazila se je zlomit, coz se mi mimochodem nikdy nepodarilo...nekolikrat jsem si treba tak rozdrbavala oci ze jsem si privodila zanet spojivek..
No a asi pred rokem (je mi 22) jsem se zacla rezat ikdyz sama rezne rany nesnasim, nedela mi to dobre kdyz to vidim, takze zavru oci a rezu se, zpocatku treba tak 5x ale stupnovalo se to tak, ze ted mam od vcerejska porezane obe ruce od zapesti az nad loket..vypada to hrozne..zustavaji mi tam jizvy...
Je hrozny ze kdyz je venku teplo, nemuzu si vzit ani tricko s kratkym rukavem, protoze by me kazdy hned mel za blazna co utekl z psych. lecebny..
Kdyz se porezu, je to jako zachvat, tak mi dela nesmirne dobre jak vidim ten potucek krve..zni to hrozne, ale desne me to uklidnuje..
Bydlim asi 5 mesicu s pritelem, ktery je na me hrozne hodny, jak me vcera videl porad rikal "paneboze, proc to delas.." a ruce mi osetril..
No nevim co mam delat..jeste nevim jestli je to podstatne ale asi od 18ti do 20 jsem mela velky problem s alkoholem, ale uz je to za mnou..
Nejhorsi je, ze ja vim ze je to divne a hrozne a nadavam si kdyz musim ve 30°C chodit ve svetru, ale na druhe strane se nedokazu vzdat neceho co mi dava tu moznost jak se toho psychickeho stresu zbavit, bojim se ze kdyz prestanu s timhle, zacnu zase pit a to nechci...
Myslite ze mi muzete pomoct? Jak se toho zbavit? Co delat v te chvili kdyz vas to na dusi tak hrozne boli, co delat misto tohohle.. A jak vylecit ty rany na kuzi?
Pomuze mi nekdo?

Ahoj lidi, ja sice zadny takovy problem nemam ale o tohle se zajímám. ze 2 důvodů, zaprvy chci pochopit proc s timhle nekdo zacny a za druhy, COZ JE ZAVAZNEJSI, SI MYSLIM ZE TIMHLE TRPI MOJE KAMARADKA A CIM VIC SE O TOM DOZVIDAM TIM VIC SE BOJIM , POKUD BY SI NEKDO CHTEL POPOVIDAT , KDO S TIMHLE MÁ PROBLÉM , MOC BYCH SI TOHO VÁŽIL , PROTOŽE CHCI POZNAT PROC TO DĚLÁTE , ABYCH MOHL POMOCI SVÉ KAMARÁDCE A ZÁROVEŇ JÍ NEUBLÍŽ. mOC MOC DEKUJU KDYZ SE NEKDO OZVE --> omlouvam se zapúnul se mi caps a nechce se mi to prepisovat (můj mail je nomis3"centrum.cz

Ahojky lidičky, ani jsem nevěřila, že mohu najít nějaké stranky,kde si o tom můžu popovídat aniž by na mě druhý koukal jako na blázna.Poprvé jsem se pokusila o pořezání na dětském táboře, bylo mi tehda osm let.Po smrti mé babičky.S přibívajícím věkem jsem si vyřezávala ruzné simboly a pálila se zapalovačem. Pak jako by utlo a dlouho jsem nic podobného neudělala.Pak jsem nastoupila do práce, navázala vztah, ale ze vztahu sešlo a vpráci to také růžové nebylo.Skončilo to tak, že jsem opět sáhla po žiletce. Je mi jednadvacet let a připadám si jako zavislá. Nedokážu už jinak zvládat stresovou situaci.Respektive když se smíchá bolest se zlostí...Musím to ze sebe prostě dostat.Fandím všem těm, kteří se ztoho dokázali dostat. Já už nemužu ani krev vidět,abych nezatoužila po své vlastní krvi a bolesti...

Ahojky lidičky,tak jsem si pročítala vaše příspěvky a musím říct, že jste mi otevřeli oči...myslím s těma pupínkama. Až teď jsem si uvědomila, že já vlastně dělám to samé. Kdekoliv mám pupínek,hned ho musím mačkat, drápat a nemám klid, dokud ho uplně nerozeškrábu a někdy ani to nestačí. Doteď jsem to brala jako úplně normální věc, ale nejspíš to zas tak normální nebude(zvlášť když mi zůstávají jizvy) tak se zatím lidičky mějte moc hezky, přeju všem hezký den, PA PA

ahojte lidičky,
mám velkej problém a prožívám svoje nejhorší období a jsem na dně,trvá to už asi tři měsíce a každý mě utvrzuje abych provedl strašnou věc. Každým večerem už přemýšlím nad mím životem a chi si ho vzít.....:-((( prosím pište mi na e-mail: Jaroslav.Dopita"seznam.cz potřebuji od vás pomoci :-(((

Ahoj Ivet,
musíš si zakázat to dělat, to je podobné, jako když si někdo neustále rozrývá pupínky na obličeji, i když ví, že pak bude vypadat hrozně... Musíš toho prostě nechat ;-) vždyť se přeci nechceš takhle hyzdit...

Ahoj Maccinko,
ono je to jak na houpačce, někdy se daří, někdy ne... (alespoň u mne :)). Myslím, že to každý z nás může zvládnout, dostat se z toho. Jen to někomu trvá déle a dá mnohem víc dřiny... Ale nesmíš to vzdávat.
Nemyslíš, že by třeba přeci jen bylo dobrý, kdybys to rodičům řekla? Nikdy nemůžeš přesně vědět jak zareagují... Já jim to teda taky říct nechtěla, ale pak se to shodou okolností dozvěděli a já jsem na jednu stranu ráda, protože mě moc drží a hlavně kvůli nim to taky nedělám. Samozřejmě, na druhou stranu bych byla radši, kdyby to nevěděli, protože jsou z toho docela nešťastní...
Vědí to o tobě i kamarádi?

jak tak koukam, tak jste všichni hrozně šikovný, když jste to zvládly (i když jste to třeba porušily, tak zvládly). máma se mě pořád ptá, když si všimne novýho říznutí, odkud to mám, ale já si vždycky něco vymyslim. já vim, že by se mi asi snažila pomoct, ale bojim se její a tátovi reakce. určitě by mi všeco vyčítali a bylo by to ještě horší. a navíc představa, že mě někam zavřou je nepředstavitelná. takže vám všem, co jste dokázali přestat držím palečky, aby vám to vydrželo

ahoj, prosím poraďte mi! Mám na rukou takové bílé "pupínky" všechno by bylo o.k. kdybych si je nerozrýpávala! pak sou červené a pořád větší, ale já přestat nemůžu! je to boj který pořád prohrávám, když si ty pupínky vyrýpnu tak se naprosto uklidním! asi nejsem normální! nevypadá to hezky v tričku atd. a ted když bude léto je to ještě horší! nechci nosit trička ¨s krátkým rukávem, vždycky si řeknu že to dneska vydržím,ale nakonec to stejně poruším! sem uplně strašná

Ahoj holky,
tak jsem po delší době opět tu (psala jsem naposledy v prosinci), ještě jsem nestihla projet diskuzi, tak vás jen zdravím :-).
Petruško,jak se vede? Co Michal? A léčebna? Zvládla jsi to?

Mějte se moc hezky, držte se!
Ahoj

ahoj lidičky... tak jsem s tím zas po delší odmlce začala, no a kamarádky mne obratem šouply do bohnic a já jsem ráda... už jsem se zklidnila a dala dokopy a ta nutkavost není tak silná... akorát se bojím, že vyjdu ven, do toho světa za branou a zase to nezvládnu... chtěla bych mít víc síly... totéž přeju vám všem...

Ahoj Petrushko, je fajn, ze se máš o koho opřít. Ráda bych své kámošce taky pomohla, jen nevím jak! určitě jí nechci nic vyčítat nebo něco podobného. Díky za radu. pokud budeš mít chuť a náladu mi poradit, písni prosím na monique2"seznam.cz dík Monika

ahoj všem!
Mám kamarádku, na které mi moc záleží, ona si ubližuje. Už dlouho, sice slíbila, že to už neudělá. Jenže je to závislost a já vím, že s tím nepřestane. Poradí mi někdo, jaký k tomu mám zaujmout postoj??? Děkuji za všechny rady, poradte na: monique2"seznam.cz

díky moc! ahoj Monika

Ahojky m.Karol,
jak je vidět, jsme úplně jiné, kdybych mohla, bavila bych se, jenže nemám s kým. Kolem sebe mám jen lidi, kteří mi nerozumí, nechápou mě a je jim to jedno. Ale já mám prostě strašnou chuť mluvit, kolikrát mi je jedno s kým, jen aby mě ten někdo poslouchal. Prostě mi celej život chybí jedna jediná věc - opravdová kamarádka.Žijeme ve špatným světě a člověk, kterýmu můžeš věřit se hledá jenom těžko. Ale kdysi jsem měla kamarádku která měla dost podobný problém, jako Ty, začala s tím bojovat a teď už se dokáže bavit celkem normálně. A není Ti pak třeba hůř, když si nemůžeš s někým pořádně promluvit? Možná ses taky v lidech spletla jako já a proto to radši dusíš v sobě. Já jsem třeba strašně ráda, že mi píšeš, už jenom proto, že máme společný problém a máme k sobě blíž, než ostatní lidi,a taky že se obě vykecáme:-)ale taky získáme nový pohledy, názory atd.Zatím se měj hezky a zase brzo napiš, PA PA

Ahojky aKaCiA
Já mám problém v tom ,že pokud někoho neznám nedokážu se s ním normálně bavit, stydím se. Nepřítomně koukám do blba poslouchám a jen se blbě pousmívám a přikyvuju,jak totální debil!Když jsem nastoupila do práce tak než jsem si začala normálně s někým povídat tak mi to trvalo 3 měsíce,s některýma holkama se nedokážu bavit ani teďka.Nejhorší na tom je, že když se nezačnu bavit hned,tak o to už nikdo nestojí.Normálně si na to zvyknou a už se o to ani nepokouší a já abych udělala první krok,to by se musel stát zázrak.Jsem taky hrozně uzavřená do sebe,s mým bývalím přítelem mi taky nic jinýho nezbývalo.Proto jsem s tím taky začala,musela jsem mít sílu abych za něj mohla řešit jeho nekončící problémy,nesměla jsem brečet,ukázat slabost.A tak jsem si našla věc,která mě hodila do klidu vrátila mě rovnováhu.Sice jen na chvíli,ale dokázala jsem tu chvíli přemýšlet,nebrečet,nezoufat stačilo si jen párkrát říznout a mohla jsem to potom v klidu vyřešit,no a abych se já mohla vykecat s těch svých problémů neexistovalo,vždyť on má svých problémů dost!Nemusí poslouchat ještě cizí.Vzít na sebe jeho problémy to byla ta chyba co mě k tomu dovedla a teď jsu už jen pohodlná s tím přestat a ani nechci ikdyž to nikdo nechápe já si to chci ponechat,vždyť je to tak osvobozující,to příjemný teplo rozlitý po těle z každýho říznutí,ten pocit zadostiučinění.Vždyť to tělo stejně nemám ráda tak nač ho šetřit!Nemám ráda to tělo ani ten zbytek.Jem naprosto na nic,nechápu jak mě může mít někdo rád,nic neumím v ničem nejsem zvláštní normální podprůměrná tuctová holka hloupá,nehezká,a podle mnohých psychycky labilní!Nesnáším sebe a kolikrát taky celej svět!Zatím se měj v rámci možností co nejkrásněj a zase se ozvy,paráda se z toho takle vykecat.Užíj si den volna navíc ty,já budu v práci.Přeji hodně síli a pevné nervy ahojky

Ahojky m.Karol,
oni jsou zkrátka úplně jiní než my,necitlivý, nechápaví...nepřála bych jim, aby skončili jak my-s žiletkou(a v mým případě)s výčitkama svědomí, jizvama a poznamenaní do konce života, jen bych jim přála aspoň jednu blbou vteřinu prožít to, co prožíváme my, ten pocit, když cítíme bolest, když vidíme krev...ale nejspíš je to nereálný, přesto myslím, že by na to změnili pohled. Dřív jsem bývala strašně ukecaná a tak, poslední dobou často mívám pocit, že nenávidim celej svět a hodně věcí už prostě nikomu neříkám. Začínám se uzavírat do sebe-a proč?Udělala jsem někomu něco?Ne, je to moje tělo a můj problém a ubližujou mi snad všichni lidi kolem...tím nepochopením,nebo když se na mě dívají zkrze prsty...odsoudí mě dřív, než semnou vůbec promluví.Taky máš ten problém?Máš pravdu, někdo se opije-někdo se řízne. Vysvětlila jsem to psychiatričce a ona mi řekla, že pití je společensky přijatelné, ale sebepoškozování ne. Nechápu proč-my máme jen jizvy, nic víc, jenže alkoholik se kousek po kousku zabíjí. Zajímalo by mě, co je na nich narozdíl od nás přijatelný. Tak se měj moc hezky a užij si den volna navíc:-)PA PA

Čauky aKaCiA
Je neuvěřitelný jak jsou lidi co toto nikdy nezažili,ten stav absolutní bezmoci a vzteku na sebe sama,podle nás neřešitelnýho jinak než bolesti a krví,naivní!Proč si 98% z nich myslí,že když nám to budou vyčítat nadávat,nebo nás dokonce litovat,že nám to bůhví jak nepomůže a nedokážou pochopit,že to má úplně opačnej efekt!!Tvůj přítel je docela sobeckej ostatně jako většina chlapů ten můj není vyjímkou,ale nevěřím tomu,že kdybi si ten článek přečetl tak by to k něčemu bylo.Od mýho přítele tatínek je psycholog a taky mě nechápe i když si myslí že sežral moudrost světa a tomuto ,,problému" rozumí víc než já.Podle mě to žádný problém není:ŠRÁM NA DUŠI,ŠRÁM NA TĚLE!!Můj přítel zase kouří a pije když se dostane do krize a podle mě si ničí tělo stejně jako já akorát,že zevnitř a tam to nejde tak vidět a proto to všem připadá normálnější?!BLBOST!!A ještě větší blbost je myšlenka tvých rodičů,nebo psychologa,že někoho utahat vyřeší problém,to jako že když se nebudeš moct únavou hnout tak to neuděláš.To zase tolik pohybu a energie nevyžaduje je to jen pár pohybů ruky a je to tady to uspokojení ten klid a pocit naprosté beztarostnosti ta úleva je nepopsatelně , jen když o tom píšu dostávám chuť,ale momentálně nemám až takovou potřebu tak nebudu čeřit vody.Měj se krásně,přeji hodně sil a energie PAPA

Ahojky m.Karol,
ten můj si taky myslí bůhví jak mě zná a tím, že mi za to nadá a vyřve se na mě, že mi to pomůže.Slíbil, že se s tím blíž seznámí, tak jsem na netu vyhledala článek, ale ležel na stole několik týdnů bez povšimnutí...já mám opačnej problém.Jsem citlivá, někdy až moc a strašně mi pomáhá, když si můžu o tom všem s někým promluvit, nejlépe s někým, kdo mi rozumí, tzn.s někým, kdo si ubližuje,protože ti lidi jsou mi nejbližší.A když ne oni, tak se potřebuju vykecat komukoliv jinýmu...jenže bohužel nemam nikoho takovýho, prostě když chci něco říct, nikdo mě neposlouchá...
Taky mě tenkrát, když jsem ještě bydlela doma, naši zkoušeli hlídat, ale bezvýsledně...nikdy nikdo nikoho nemá šanci uhlídat, snad už jenom cvokaři ve vypolstrovaný místnosti:-) s tím se holt okolí musí smířit.A k tý činnosti-naši se mě snažili unavit tak, abych na řezání neměla ani pomyšlení,ale bezúspěšně...tyhle trapný a naivní pokusy znám až moc dobře, takže tě úplně chápu:-)Našim řekli po propuštění ze cvokárny, abych měla řízenou činnost a využití volného času pod dohledem, a tak jsem musela makat na poli,mejt nádobí atd...udělala jsem co chtěli a šla jsem se řezat:-) pokud člověk sám nechce přestat, tak je to zbytečný...a navíc jsem doteď nepochopila, proč to někomu vadí...je to naše tělo, nekdo se řeže ze zábavy-jiní lidi maj taky nějaký hobby, někdo se řízne, aby se uklidnil-někdo si zapálí, někdo se pořeže ve vzteku-někdo hodí talířem,někdo se řízne-někdo si píchne hérák ...je to akorát náš způsob,jak řešit problémy, jak se zabavit, jak se uklidnit ,jak vyjádřit,co cítíme.tak pa a někdy se zase ozvi:-)