Sebepoškozování

ahoj Anilo, koukam, ze jsi taky z phy. k jake psycholozce chodis a jaka je? taky bych obcas nejradsi sla do nejakeho stacionare a na vsechno se vykaslala (myslim ti hlavne skolu, praci), ale nechci to mit v karte, tak nevim, no...

Ano, Pajko, bydlíme teď spolu v Praze... O denním stacionáři uvažovala má psycholožka, protože na hospitalizaci odpovídám stále záporně. :o) Je to spíše jen menší zlo. Ani tahle představa se mi nelíbí. :o/
A je jisté, že to takhle bude dlouhodobě?

Anilo, asi teď žijete spolu v Praze, že? Neuvažovalas alepsoň o denním stacionáři? Takhle to přece dlouhodobě nejde a nemá smysl. Měla bys to zkusit... A Dana ode mě moc pozdravuj! Ráda jsem si s Tebou psala :)

Ahoj Pajko...

Nedávno jsem na Tebe vzpomínala, dost jsi toho pro mě udělala. Opravdu. Pochopila jsem, alespoň trochu, tuhle nemoc a že i tak se dá žít. Mé VELKÉ díky. ;o)

Jsou to teprve tři roky, co jsem se začala léčit. To už bych měla být v pohodě?
Jsem tak vyčerpaná... ze všeho. Už zase nezvládám chodit do školy, teď už vlastně na přednášky. :o) A těším se, až Daniel odejde do práce /ať mi promine/ a budu se moc vybrečet. Jsem už strašně unavená...

A Daniel... dost pro mě znamená...

Anila

Ahoj Anilo :-) Mám radost, že jste s Danem pořád spolu :-). A je mi líto, že pořád ještě nejsi OK :(

Pro stigmatized.mind ;o)
Před pár lety jsem tuhle diskuzi založila. Zkus si ji přečíst, nebo alespoň pár stránek, potom to určitě pochopíš. ;o) Daniel je přítel a seznámili jsme se právě tady...

Anila."seznam.cz

to Anila.:
kdopak je ten daniel? mluvis o nem opravdu zvlastne, rada bych verila, ze je to tvuj pritel:)
jinak neboj, nejsi sama, kdo s tim prevelice dlouho bojuje anebo nekdy uz i nebojuje

Ivík abo jako sa voláš :)...myslím že každému by pomohlo aspoň trošilinka keby sa povypráva s niekým, kto ho počúva... ale ked človek nikoho takého nemá tak čo má robiť ??? ja som ete svoje telo neoznačkoval reznutím, pichnutím abo popálením... ale verím že ked človek je na všetko sám, na všetky pocity a myšlienky, tak od toho daleko nemá... tak asi tolko no... ahoj..

Ivík abo jako sa voláš :)...myslím že každému by pomohlo aspoň trošilinka keby sa povypráva s niekým, kto ho počúva... ale ked človek nikoho takého nemá tak čo má robiť ??? ja som ete svoje telo neoznačkoval reznutím, pichnutím abo popálením... ale verím že ked človek je na všetko sám, na všetky pocity a myšlienky, tak od toho daleko nemá... tak asi tolko no... ahoj..

ahoj... mám problém... nerežem sa do rúk a ani nič podobné... zatial.. ale myslím na to častejšie a častejšie... myslím na to že by sa mi konečne ulavilo od všetkých pocitov... od všetkého toho zmätku vo mne...
vždy som zastaval názoru že ked má človek problém tak nech zájde za niekym komu dôveruje a vyrozpráva mu čo cíti na čo myslí a čo ho trápi... mne to vždy pomohlo bo ten človek mi vždy pomohol.... a teraz už tu neni... teda on je tu... každý deň som s ním ( je to jedno dievča ) ale iba fyzicky... duševne už nie... mám pocit akoby už nechcela byť so mnou a ani newím prečo... nikdy som jej úmyselne neublížil a vždy ked potrebovala tak som jej pomohol abo poradil... a teraz sa ku mne správa akoby som bol lahší jako pierko a priehladnejší ako vzduch... vždy som ju mal rád za to že bola mojou oporou a ja som bol zároveň jej oporou... a teraz ked už je všetko inak nemám sa o koho oprieť a stále padám nižšie a nižšie... stále som sčasti toho názoru že ked má človek problém je dobré ked príde za niekym iným a zdôveri sa mu... ale u mňa už niet človeka ktorému by som natolko dôveroval... takže teraz to v sebe iba dusím a dusím až raz vybuchnem a emocie sa dostanu na povrch... a práve tu je ten problém... dusiť niečo v sebe je to najhoršie čo asi môže človek robiť... už vela krát som si prial pomynuť sa... nebyť medzi živými... ale ked som sa obzrel bál som sa že niekomu by som spôsobil slzy na líci... bojím sa že niekomu ublížim ked odídem... nerád ubližujem ludom ale oni často ubližuju mne... chcem zmiznúť z tohto sveta potajomky aby nikto nevedel aby nikto necítil že som preč... ak som napísal nevhod abo odveci tak prepáčte ale potreboval som sa niekde vyliať aspoň troška čo cítim a dúfam nevadí že som zo Slovenska... ahoj...

Zdravím... po delší době...
Kdo se tu ptal po staré partě?
Někdy se mám i OK, ale často to není - skoro vůbec. Se sebepoškozováním jsem nepřestala, jen jsem si rozšířila způsoby. Už ani není dne, kdy by mi neukápla slzička. Stále beru antidepresiva. Některé s jistým "potěšením" /Neurol/, jestli mi rozumíte. Pokouším se o studium. Teď už se tomu dá říkat opravdu jen pokus. :o) Tenhle každodenní boj mě unavuje a poslední dobou je to těžší. Boj se smutkem, beznadějí, sebepoškozováním, sama se sebou... Někdy je těžké ráno vstát, ale musím. Protože někdy se stane, že stojí zato vstát! ;o) A nikdy to nepoznám předem, a proto raději vstávám každé ráno - ehm, skoro každé. :o)
A taky mám ráda jednoho úžasného člověka!Daniel je šťastný, protože má mě. ;o)) Mno, má to se mnou asi těžký. A to spíše já mám štěstí, že mám jeho /viď/. Dan se má hodně pracovně a občas ho chytně nějaká náladička...

Mno... Když tak pište na: Anila."seznam.cz

Drážo???

Přeju tu všem hodně síly.
Anila

ahoj jsme taky obětí sebepoškozování hledám někoho... kdo by mi rozuměl jak mi je...... ráda bych si sněkym o tom všem pokecala prosím ozvěte se dík Terka . Terkaponozka"seznam.cz

Jak jsi psala že je fuk že na tebe lidi koukaj,to je fajn že se přes to dokážeš povznést.Horší je když máš práci která tě baví,máš za ní dobrý pracy a pak si toho někdo všimne a rázem nemáš nic...V patnácti nad tim neuvažuješ,ale časem tě to bude trápit...

Všechny vás moc zdravím! Čtu tady všechny ty dotazy a holky měla bych jen jednu radu ... Proste dokus si nezajdete k psychiatrovi, samo se to nezlepsi ... Muzete se možná upnout na něco/někoho co vám na čas pomůže, ale ta věc tady taky nemusí být pořád. Prostě chce to fakt odborníka, protože u každého může být ten důvod sebepoškozování jiný.
Nebojte se psychiatra, já u něj taky byla kuli daleko míň vážný věci. Vždyť na tom nic není. Když už to je součást vás, tak se aspoň pokuste proti tomu bojovat s pomocí někoho. Všem držím pěsti!

Už 8 let provozuji "self poisoning". Je tu ještě někdo podobný?

ahoj, myslela jsem si,že věc jako sbepoškozování se mě vůbec netýká a nikdy mi nic takovýho nemůže hrozit...ale teď si přestávám být jistá...začalo to asi ve dvanácti,když se mi začaly dělat na obličeji uhry a beďary..bylo jich strašně moc,víc než u mých spolužáků a já se jich hrozně chtěla zbavit. Takže jsem je jeden po druhém vždycky seškrábla. Pokaždé se dostavila jakási úleva. A asi proto jsem si na to nějak zvykla. Vždycky,když jsem byla nervózní,už jsem měla ruku na tváři a "odstraňovala" každý pupínek. Už jsem si to ani neuvědomovala. Měla jsem pak obličej plný strupů a jizev... Co horší bylo, že se mi akné rozšířilo i na krk,ruce a záda..a dekolt. Nemohla jsem přestat. Takže mám strupy všude. Používám hojivé krémy a olejíčky,které docela pomáhají..ale když mám nějaký problém,tak se to zase zhorší. A když pak vidím,jak vypadám,přijde dalsí deprese a tak to jde pořád dokola a já nevím,jak z toho ven... Je mi vůbec pomoci?

tak ty jses zakomplexovana dylina ktera je zrejmen na dne a tezce uboha tim co delas prober se samoposkozovacko chovas se jak koste z kriminalu

KOLA:Ahojky, Ráchel má úplnou pravdu, je to dost nebezpečný a jak jsem vypozorovala, skoro všichni začínáme stejně...a taky stejně končíme. Přestaň dokud je čas, po roce se to dá ještě docela dobře zvládnout. Psychiatrička je tu od toho, aby ti pomohla na sobě začít pracovat, ale pokud ty sama nemáš zájem přestat, pak ti bude k ničemu...Držím palce, abys to zvládla:-)
RÁCHEL:a co ty? Copak že jsi dlouho nebyla na Hraniční poruše? A co jinak? PA

kola
A jak ti psychiatricka muze pomahat,kdyz ty s tim nechces prestat?Vi to vubec?A nebylo by lepsi se s ni setkat primo v tvari tvar+jeste si najit psychologa????
je to urcity druh zavislosti a hodne nebezpecny!Budes chtit vic a vic se rezat,hloubeji..a pak se ti to muze vymknout z rukou...

mam 13 rokov a rezat som sa zacala asi pred rokom ,zacala som s prstami a pokracovalo to rukami,nohami...mna to ukludnuje ked sa rezem,robim to ked mam nejaky problem abo jed som na nieko nahnevana ,ukludnuje ma to,mam potom dobre pocity,paci sa mi k krv steka po ruke .mam rozrezaé cele ruky ,snazim sa to zakryvat dlhymi rukavmi a naramkami ,vsimli si to moje kamaratki,ktore ma povazuju za sibnutu je chore kazdemu to vysvetlovat .ja stym prestat ani nechcem.jazvy mam po celych rukach a po nohách .trva aj rok kym jazva zmizne ,niektore nikdy nezmiznu...a vzzdy ked sa na nich pozriem vidim vsetko to preco som to urobila ktora jazva bola preco ...cez telofon sa rozpravam s psychiatrickou vzy jej povviem co ma trapy a ona my pomaha je ako moj anjel.odporucam to kazdemu