Sebepoškozování

Ozve se,prosim,nekdo,kdo by me podporil uz jen tim,ze je a ma stejny problem.Nechci byt na ziletku uz sama.776176149 Evilka21let

Já sem se taky řezala. Dřív sem z řezných ran měla jakousi fobii, když jsem se třeba omylem řízla, byla sem u´plně mimo a vyděšená. Pak sem to ale jednou zkusila ,neomylem, a nepustilo mě to. Jenže pak na to přišla máma, i na to, že mam deprese a že myslim na sebevraždu a skončila jsem na dětský psychiatrii (je mi 14). Teď to dělat nemůžu, máma mě nenápadně kontroluje, ale mám na to hroznou chuť, a (což je nejhorší) i když nemam deprese

Udělala. No a za měsíc znovu - v den mých 18. narozenin. Postupem času jsem se z toho snažila vymalovat, ale dokážete si asi představit jak ty obrázky vypadaly. Udělala jsem si taky speciální sešit kam jsem všechno psala, to funguje jen občas. Nebudu už nikoho nudit svým životem. Chci říct, že mě až udivilo jak stejný pocity mám s ostatními. Snaha zakrýt jizvy je občas náročná hlavně teď v létě. Vadí mi ty otravný pohledy lidí a ty otazníky v očích... :( Nechci tím nikoho zatěžovat a tak nesnáším otázky co se ti stalo? Občas bych chtěla být neviditelná a nikomu už neubližovat. V ádném přípedě to nechci řešit s odborníkem jelikož pro něho je to jen rutina něco říct za co dostane zaplaceno, ale nemůže chápat co se odehrává v e mě! Nechci se tím dělat nijak zajímavá, to je blbost proč bysme to jinak schovávali? No tak to je můj příběh. Kdybych vrátila čas tak zvovu bych to ASI neudělala. Dík že jste to četli celé. Potřebuju to ventilovat a je to těžký uvědomit si, že nejspíš máte problém. Ale to víte sami moooc dobře

No tak kde začít... Se sebepoškozováním jsem začala asi před více než půl rokem. Můj teď už bývalý přítel mi vyprávěl o jeho dobré kamarádce, která do toho spadla. Snažil se jí pomoct a komické na tom je že já taky. Jednou když jsem měla problémy doma kdy sem se cítila opravdu zle,dřív to bylo všechno v pohodě, mohla jsem se se vším svěřovat mamce, ale postupem času jsem se začala uzavírat do sebe, jsem si vzpoměla na tuhle holčinu a její řešení problémů. Řekla jsem si proč to nezkusit... Vzala jsem žiletku, kterou jsem měla v nočním stolku. Seděla jsem dlouhou chvíli a čekala - udělám, neudělám...

Ivko, velmi dobrá je stránka http://sebeposkozovani.ath.cx
je tam forum, možnost se vypovídat..články, výpovědi lidiček, jejich tvorba...

ahoj,já trpím sebepoškozováním už dlouhá léta,léčím se u psychiatra asi 2,5 let a je mi 21.Už to nedělám tak často,ale když přijde třeba noční můra,tak sedím s žiletkou v ruce a pláču nad svou skutečností,mám za sebou pokus o sebevraždu,ale můj ex přítel mě náhodou našel dřív než jsem zemřela,on je má noční můra...V pubertě jsem prožila klinickou smrt,takže si myslím,že mám se smrtí pomyslnou smlouvu,prostě mi nedovolí zemřít....takže se řežu v domění,že mi bude líp.Chvilku je,ale potom zase přijdou problémy,sny a strach z reality.Nenávidím se a nenávidím své jizvy,ale nejde s tím přestat.To věčné schovávání a nepochopení ze strany lidí...Většina z vás to zná.Ptřebuji se někomu svěřit,někomu kdo má podobný problém,proto píšu sem.Díky...

Taky mám zkušenost se sebepočkozováním, mlátím se, nejvíc do hlavy, je mi potom vždycky dost blbě, ale v té chvíli to nejde ovládat..

Ja to taky delala. Parkrat sem proste ulitla. Nejdriv ze vzteku, pak proste z toho, ze sem mela chut. Je dulezity ji vysvetlit, ze do toho muze spadnout. Jak to udelala jednou, muze v tom pokracovat. Je potreba ji rict, ze to neni reseni a hlavne s ni mluvit. A nechat mluvit ji. Treba se ji i zeptat jak ji bylo potom, co se rizla....Dat ji duveru, ze ji verite, ze uz to neudela a ze pochopila ze to neni reseni a uleva, kterou to prinasi, je jen docasna. Pokud tu duveru zklame, mela by dostat jeste jednu sanci. A pak uz bych zkusila vyhledat odbornou pomoc. Pokud toho spadne, verte, ze to bude tezky ji pomoct. Clovek, kterej to nikdy neudelal, NEMUZE rozumet tomu, kdo to dela. Hodne stesti, drzim palce.

pre Markétu: podla mna nedokazete polozit ziadnu otazku, na ktoru by ste v tejto diskuzii uz davno nasli odpoved!

Ahojik Peto... mam uplne to sami jao ty.. nebo doufam ze mela...ze zacatku kdyz m nedko ublizil tak sem capla ziletku a jelo to... a bylo m nadherne...ale na jak dlouho? pouze do dalsiho zkratu...postupem casu sem si ale svoje jizvy oblibila... libili se mi... mela sem krasne zjizvenou ruku a byla na to hrda...A az teprve kdyz sem dospela do stavu kdy sem slibovala svim nejblzsim ze s tim koncim a stejne sem to nevydrzela a porezala sem si uvedomila ze sem zavisla... stala se ze me zavislacka jako na drogach...A tenkrat sem si uvedomila v jakej spine vlastne chodim... že ze zacatku to byla pouze hra(jako kdyz fetak zacina brat drogy a neni zavislej-taky mu je fajn a ta droga mu dava pocit kterej by normalne nezazil)presne tohleto mi davalo i to rezani... ale postupem casu se fetak stane zavislim a nemuze bez ty drogy bejt.a teprve pak mu zacina ta droga vic brat nez davat(teda uz kdyz s ni zacal tak mu vc brala nez davala, ale on si to neuvedomil) A zalezi na predevsim na nem jestli tej droze podlehne a nebo to nevzda a zacne se snazit vykopat se pryc.... A tak jako se hodne narkomanu vylecilo tak i ty s tm muzes prestat... ale nejprve si musis TY uvedomit ze to rezani ti vic bere nez min dava...

Když mám nějaký problem nebo prostě zase ten hnusný pocit,ten strach ze samoty a deprese,nejvice mě uklidnuje když si např.ruku pořežu žiletkou nebo si jehlou rozryju nějakou část těla....Je to jako droga...jako cigareta pro kuřáka....nevím jak s tím přestat,vlastně ani nevím jestli chci...Připadá mi krásné jak ta krev stéká po rukou a já jakobych cítila že se všechny starosti vyplavují s ní a pak se vše zahojí a zustane jen jizva.....

ahojte je mi 17 a asi od 14 sem se obcas riznul do zapesti ale to uz je jedno...od 16 sem se docela dost riznul 3x do predlokti (jednou sem to asi prehnal-lezel sem na postely, nechtelo se mi hejbat se a bylo mi dost blbe...) a asi 5x ale podstatne min do hrudi...nevim proc proste me to popadlo a na nic jinyho sem nemyslel nez abych se porezal...je mi trapne kdyz o tom nekomu rikam, vlastne pisu, protoze o tom vi jenom jeden clovek co to dela taky...ani vlastne nevim proc to sem pisu...asi proto ze me to zas popadlo a radsi nez po ziletce sem sahnul po klavesnici a zacal projizdet ruzny str. s touhle tematikou, a nivim, az to dopisu tak se asi zas porezu...nic me netrapi mam celkem fajn zivot...netrapilo by me asi ani to rezani kdyby to nebyklo tak vydet...mel bych s tim prestat??tot otazka...kdyztak muj mejl- mirror23"seznam.cz

Nový web na toto téma: http://sebeposkozovani.ath.cx

Ahojte vsetci...som zo Slovenska a zaujala ma tato diskusia..tiez preto,lebo aj ja patrim medzi samoposkodzovatelov..Mam 15 rokov a prvy krat som sa porezala ked som mala asi 13 rokov...bola vsak velka pauza a az teraz,asi pred pol rokom som s tym zacala znova..Tiez si myslim ze keby som tu napisala moje dovody znelo by to mozno ako vyhovaranie,lebo je tu jeden fakt,ktory si casto nechcem pripominat vobec!Momentalne si zijem "bezstarostny" zivot...A aj tak to robim!No nepotrebujem pomoc ani lutovanie...Nikto z mojich blizkych o tom neviem...len mamka si raz vsimla cerstve rany..(vyhovorila som sa) Vtedy v 13tich r. som sa porezala len na prstoch z vnutornej strany..no preslo to do zapastia..a teraz aj na zily..Bolest ma ukludnuje a nie je az taka velka...Nikto z mojich kamaratiek (aj ked si uz najdem nove lebo nastupujem na SS) by si nepomysleli ze take nieco robim,lebo na to vobec nevyzeram...vyzeram proste asi tak nevinne -poslusne...a pritom najradsej som sama a pocuvam hudbu...rezanie ma uvolni,potrebujem ho a niekedy si ho viem aj odopriet..Ja to nerobim koli tomu,ze sa potrebujem zviditelnit!ja som to nikdy nepotrebovala...no obcas sa bojim ze prepadnem nejakej psychologickej chorobe...mam pocit ze k tomu mam sklony..Rodicia sa niekedy tak pohadali ze som sa chcela zabit ,lebo som si davala za to vinu( a nie bezdovodne!) Uz sa dlho "vazne! nepohadali tak je to fajn..Zatial si myslim ze to mam pod kontrolov,no ako je to ked sa to zvrtne?Je leto a mna to pri cerstvych ranach stipe,nosim na tom potitka aby to nebolo vidiet!je to fakt ucinne!!!Vlastne mam chciet s tym prestat?Na Slovensku sa o takych veciach malo pise..Noo ak neberiem nejaku psychologicku literaturu...Navonok posobim normalne,ale ked som sama doma je to ine...bojim sa ze prepadnem Schize aj ked si myslim ze este je to ok.....to bude asi tak vsetko odo mna...Moj e-mail keby nieco :) Gabrielle7"azet.sk

Ahojte vsetci...som zo Slovenska a zaujala ma tato diskusia..tiez preto,lebo aj ja patrim medzi samoposkodzovatelov..Mam 15 rokov a prvy krat som sa porezala ked som mala asi 13 rokov...bola vsak velka pauza a az teraz,asi pred pol rokom som s tym zacala znova..Tiez si myslim ze keby som tu napisala moje dovody znelo by to mozno ako vyhovaranie,lebo je tu jeden fakt,ktory si casto nechcem pripominat vobec!Momentalne si zijem "bezstarostny" zivot...A aj tak to robim!No nepotrebujem pomoc ani lutovanie...Nikto z mojich blizkych o tom neviem...len mamka si raz vsimla cerstve rany..(vyhovorila som sa) Vtedy v 13tich r. som sa porezala len na prstoch z vnutornej strany..no preslo to do zapastia..a teraz aj na zily..Bolest ma ukludnuje a nie je az taka velka...Nikto z mojich kamaratiek (aj ked si uz najdem nove lebo nastupujem na SS) by si nepomysleli ze take nieco robim,lebo na to vobec nevyzeram...vyzeram proste asi tak nevinne -poslusne...a pritom najradsej som sama a pocuvam hudbu...rezanie ma uvolni,potrebujem ho a niekedy si ho viem aj odopriet..Ja to nerobim koli tomu,ze sa potrebujem zviditelnit!ja som to nikdy nepotrebovala...no obcas sa bojim ze prepadnem nejakej psychologickej chorobe...mam pocit ze k tomu mam sklony..Rodicia sa niekedy tak pohadali ze som sa chcela zabit ,lebo som si davala za to vinu( a nie bezdovodne!) Uz sa dlho "vazne! nepohadali tak je to fajn..Zatial si myslim ze to mam pod kontrolov,no ako je to ked sa to zvrtne?Je leto a mna to pri cerstvych ranach stipe,nosim na tom potitka aby to nebolo vidiet!je to fakt ucinne!!!Vlastne mam chciet s tym prestat?Na Slovensku sa o takych veciach malo pise..Noo ak neberiem nejaku psychologicku literaturu...Navonok posobim normalne,ale ked som sama doma je to ine...bojim sa ze prepadnem Schize aj ked si myslim ze este je to ok.....to bude asi tak vsetko odo mna...Moj e-mail keby nieco :) Gabrielle7"azet.sk

Ahojte vsetci...som zo Slovenska a zaujala ma tato diskusia..tiez preto,lebo aj ja patrim medzi samoposkodzovatelov..Mam 15 rokov a prvy krat som sa porezala ked som mala asi 13 rokov...bola vsak velka pauza a az teraz,asi pred pol rokom som s tym zacala znova..Tiez si myslim ze keby som tu napisala moje dovody znelo by to mozno ako vyhovaranie,lebo je tu jeden fakt,ktory si casto nechcem pripominat vobec!Momentalne si zijem "bezstarostny" zivot...A aj tak to robim!No nepotrebujem pomoc ani lutovanie...Nikto z mojich blizkych o tom neviem...len mamka si raz vsimla cerstve rany..(vyhovorila som sa) Vtedy v 13tich r. som sa porezala len na prstoch z vnutornej strany..no preslo to do zapastia..a teraz aj na zily..Bolest ma ukludnuje a nie je az taka velka...Nikto z mojich kamaratiek (aj ked si uz najdem nove lebo nastupujem na SS) by si nepomysleli ze take nieco robim,lebo na to vobec nevyzeram...vyzeram proste asi tak nevinne -poslusne...a pritom najradsej som sama a pocuvam hudbu...rezanie ma uvolni,potrebujem ho a niekedy si ho viem aj odopriet..Ja to nerobim koli tomu,ze sa potrebujem zviditelnit!ja som to nikdy nepotrebovala...no obcas sa bojim ze prepadnem nejakej psychologickej chorobe...mam pocit ze k tomu mam sklony..Rodicia sa niekedy tak pohadali ze som sa chcela zabit ,lebo som si davala za to vinu( a nie bezdovodne!) Uz sa dlho "vazne! nepohadali tak je to fajn..Zatial si myslim ze to mam pod kontrolov,no ako je to ked sa to zvrtne?Je leto a mna to pri cerstvych ranach stipe,nosim na tom potitka aby to nebolo vidiet!je to fakt ucinne!!!Vlastne mam chciet s tym prestat?Na Slovensku sa o takych veciach malo pise..Noo ak neberiem nejaku psychologicku literaturu...Navonok posobim normalne,ale ked som sama doma je to ine...bojim sa ze prepadnem Schize aj ked si myslim ze este je to ok.....to bude asi tak vsetko odo mna...Moj e-mail keby nieco :) Gabrielle7"azet.sk

Ahoj vsem...prosim,neznate nejakeho psychologa ci psychiatra z okoli Jicina ci Hradce?Nekdo,kdo by rozumnel...
Ja uz nevim jak mam zvladat vnitri bolest a prazdnotu!!!
Diky..

chce to moc pevnou vuli...a hlavne nevazat se na lidi co zklamou...

ty kuliku za prve nejsem blbá,tu přesdívku jsem ji dala snad už od dvou let,a je ji šestnáct,a taky si ji nechce nechat odstranit,a nakonec já jí vychovávám takže je to má sestra jako dcera,naše máma ji poškodila víc ne jenom vůči opičce.

to Martina: a jako co chces na tohle rict... kdyz ona se stydi a schovava ji a ty si s ni delas srandu a rikas ji chlupata opicka... to si asi blba, ne? Kdyz ji vadi at si ji necha odstranit, to prece ted neni zadny problem a nemusi se uz trapit... pihy s chlupama jsou hrozny, chapu ji.