Sebepoškozování

Ahojky aKaCiA moc děkuji za odpověď je mi tě líto protože vím jaký je když se ti furt někdo hrabe v hlavě a klavně v duši.Nedávno jsme se strašně pohádali a když jsem si to chtěla vyříkat tak ne aby se trochu pokusil mě pochopit on odejde pryč a ještě mi tam pošle svýho kamaráda, kterej se mnou mluvil 20 minut a myslel si jak mě dobře za tu dobu pochopil a jak dobře mě zná.BLBEC!!!Zajímalo by mě jestli jsu opravdu tak divná jak všichni říkají.Obvzlášť můj ,,přítel"mi dává značně najevo že nejsem tak úplně normální,podle něho jsem chladná a tvrdá.To si ale nemyslím já mám jen problém mluvit o svých citech ale snad by to mohl vycítit,podle mě přece nemusím říkat každých pět minut jak ho mám ráda.Teď jsem ani nemohla se sem jít podívat protože byl pořád se mnou a hlídal mě jak mylý dítě,ale stejně to nepomohlo,stejně mám zase dořezaný ruce a nohy on nemůže pocopit že mě nepomůže pochodovat ať už po Brně po Olimpii nebo po přehradě i když se mi tam líbí.To mi pomůže tak po tu dobu co tam jsu ale jak se zavrtám zpátky do stereotipu tak to na mě zase padne.No tak se měj krásně jsem ráda že jsem se mohla vypovídat.Měj se krásně a přeji hodně sil!!!Nenech si od něj nic přikazovat a zakazovat,když to pomáhá tak to prostě pomáhá.

lulupuk: to není tak snadné. není příjemné o tom mluvit. Navíc co se týče doktorů máme jich v rodině dost.Bojím se reakce pro mne blízkých lidí.Už jsem se jednou zkusila svěřit ,ale bylo mi řečeno něco jako : ale prosím tě, jdi něco dělat...
Ale děkuji , alespoň někdo mě povzbuzuje...

Eliz, neboj se to svěřit psychiatrovi. Uvidiš,že Ti pomůže.Buď statečná holka !

Ahoj, chtěla bych požádat o radu .
Už delší dobu mám nutkání si ubližovat.Neřežu se ,ale mám pořád větší touhu to dělat. Nechci se stát závislou na bolesti, ale ani nevím jak donutit svou "touhu" zmizet. Prosím, poradte mi, nevím co mám dělat.
děkuji Eliz

Ahoj, chtěla bych požádat o radu .
Už delší dobu mám nutkání si ubližovat.Neřežu se ,ale mám pořád větší touhu to dělat. Nechci se stát závislou na bolesti, ale ani nevím jak donutit svou "touhu" zmizet. Prosím, poradte mi, nevím co mám dělat.
děkuji Eliz

Mimocodem, není tu někdo z Brna?????

A neblbněte s těma sebevraždama, já mam za sebou 3 pokusy, 4 hospitalizice na psychině a bohatě mi to stačí...nestojí to za to

Ahoj m.Karol, z toho si nic nedělej, já se svým přítelem bydlim už skoro 11 měsíců a mam to doma taky...kdo nezažil, nepochopí. Věčně do mě hučí proč to dělam, ať to nedělam atd., navíc nějací úžasně inteligentní lidi z okolí prohlásili,ať mě zmlátí...bomba ne? Prý to na sebepoškozování pomáhá... z toho usuzuju, že LIDI JSOU FAKT PAKA. Předtím, než začne někdo někoho soudit kvůli tomu, že si ubližuje, by si měl prvně přečíst aspoň jeden jedinej článek týkající se tohodle tématu, než začne vymejšlet takový debiloviny...

ahojky všichni! četla jsem vaše problémy(nejvíce o tom, že nedokážete přestat), ale tohle byl i můj problém.dlouho jsem skrývala své jizvy, které jsou k nepřehlédnutí.mí kamarádi si po čase toho všimli a nechápali.začala jsem o tom více mluvit a když jsem se zamilovala, můj kluk také nechápal.mluvte o tom s někým, komu důvěřujete.teď když si chci ublížit, všichni, kdo o tom ví, mi v tom zabrání a i vy musíte mít pevnou vůli.je mi sice 14 let, ale už jsem z toho rok venku.pokud na vás jdou ,,choutky" šla jsem se třeba projít, zaběhat....doufám, že se to alespoň někomu povede.přeju všem hodně štěstí!!!

to si nemyslim..... :)

kdo jsi? nekdo novy nebo jsi sem driv chdil/la pod jinym jmenem?

Jsi skvela holka!

xx-kdo jsi? proc myslis ze uz se nenecham nasirat?

Mno jestli jsem z toho venku? Sama ani nevim. Zatim jsem to vydrzela asi mesic a pul. Ale strasne mockrat jsem mela touhu to udelat, ale co je dulezity-zatim jsem vydrzela. Asi to zni divne, ale nejspis mi pomohly ty tri dny ktery jsem stravila v ty lecebne. Sice to tam bylo opravdu hrozny, jen pri ty vzpmince mam v ocich slzy, ale od ty doby jsem si neublizila..... Sice mam obcas takovy sileny zachvaty (jako treba jak jsem minule psala ze se nesnasim, ze jsem tlusta a tak. Sla jsem dokonce nekolikrat schvalne zvracet, ale to bylo takovy to nasrani, po kterym prijde touha neco s tim udelat). Asi jsem se trosku zmenila. Abych pravdu rekla, zacala jsem vic chodit mezi lidi. Asi to zni jako otrepana fraze ale je to tak. Kdyz jsem na itnru, tak uz nesedim sama zavrena na pokoji, ale kazdej den jsem venku s ostatnima a je to super. I kdyz vetsinou spis jen posloucham, nez abych nejak vic mluvila (V tom se asi nikdy nezmenim), ale aspon to. Kdyz jsem doma, tak me zacal tahat muj pritel ven taky k ty parte, kam jsem chodila driv i ja. Sice se mi tam moc nechtelo, pac si myslim, ze me nijak extra neberou, ale Misa (muj pritel) mi tvrdi, ze se to casem podda. Ze je o jen tim, ze jsem tam dlouho nechodila. Ale proste nesedim porad jen doma zavrena s nim..... Zkuste taky chodit treba do utulku, vencit pejsky a tak. Ja sama to sice dost zanedbavam, ale kdyz uz tam jdem, tak mam pak takovej strasne hezkej pocit. Ze jsme udelala radost tomu pejskovi a tak. ASi to zni uhozene, co? A to mam doma taky jednoho pejska, se kterym se mi ven vubec nechce :)

Ale je tu jeden clovicek, bez ktereho bych tuhle mini zmenu nezvladla..... A tim je muj Misa. Je strasne moc hodnej, a opravdu moc mi pomaha. Vzdycky kdyz potrebuju, tak me podrzi, utesi, uklidni..... Opravdu moc si ho vazim. Podle me je hodne dulezite mit nekoho blizkeho. Nemusi to byt pritel nebo pritelkyne (ted myslim partnera nebo partnerku). Staci dobra kamaradka nebo kamarad. Staci chtit. Kdyz to tak po sobe ctu tak zjistuju ze pisu to, co jsem driv sama slyset nechtela. Ze staci chtit a podobne. Ale nejak zacinam zjistovat, ze to tak opravdu je..... No radsi budu asi koncit, pujdu spinkat. Rada sem zase pisnu, kdyz uvidim, ze o to stojite :) Mejte se co nejlip a preju co nejmin novych skrabancu..... PS.:Myslim si, ze si casem nekdy znovu ublizim, ale vim, ze to pak zase bude dobry, ze to pomalu odchazi..... Mejte se fajn, papa.....

Mozna,ze Petruska ti tady poradi, jelikoz to vypada, ze si uz neublizuje.
A asi proto ze se uz nenecha nasirat.

Zdravím všechny holky který si nějak ubližujou!!!
Musím se vám přiznat,že já nse řežu do zápěstí žiletkou a taky po nohách a vyřezávám si tam různý znaky a jména.Můj příběh:Začalo to asi před rokem kolem 12let kdy sem se poprvý řízla žiletkou ale zatím jenom povrchově.Pak to dál pokračovalo hloubějc až sem z toho měla pěkný jizvy.Potom sem se několikrát zkoušela přepráškovat ale akorát sem se vyzvracela a byl pokoj.Svůj život sem nesnášela a tak sem se ho rozhodla ukončit.Vzala sem si plato prášků na spaní a podřezala sem si žíly,naši mě našli a zavolali rychlou.Ležela sem tejden v nemocnici a potom sem ztrávila tři tejdny na psychiatrii.Teď sem doma a řežu se pořád. Dost mě to uklidňuje a když sem na někoho hodně nasraná tak mi to pomůže.Holky napište mi ať vím jak na tom sou ostatní!!!!

Ahoj tak už jsem tady zase musím si postěžovat,jak jsem psala minule o tom příteli,že bude mít zase trapný řeči tak jsem se nespletla!BLBEC! proč si myslí že když do mě bude tři hodiny hučet, ať to nedělám že je to blbost a ať se mám ráda a takový keci,že mě to pomůže.To se trochu spletl protože mě to tak ponížilo,že jen co jsem dojela domů vzala jsem si svého pomocníka a pořezala se jako blázen!Teď to hnisá a já nevím co s tím ,už mi došel můj práškový framikoin, který mi vždy zaručeně pomohl,k doktorce se mi s tím zrovna nechce a nic normálního bez předpisu mě nepomáhá!!Kdybi to radši přešel udělal by líp ale vysvětlete to chlapovi.K čemu ho vůbec mám stejně se plete jen do toho po čem mu nic není,jenže já ho musím mít ráda ach jo!Děkuju,že jsem si mohla vylít srdíčko,všechny zdravím a přeji všem pořádný kus odvahy!!

Zdravím vás všechny, jak jste si určitě všimli,tak jsem na těchto stánkách, nebo spíše v této diskusi poprvé. Často jsem něco o poškozování hledala na seznamu nebo centrumu,ale nic tam nebylo až dnes mě na padlo podívat se na googl a je tu všechno. Vpodstatě jsou to všechny moje pocity co sem každá z vás napsla. Se sebepoškozováním jsem začala no myslí, že už tak od 12 kdy jsem si třeba klackem rozškrabala kůži na obličeji nebo růkách,ale tak nějak oficiálně jsem začala tak před 3 lety, když umřel můj dědeček,ale nebylo to kvůli jeho smrti,ale kvůli mýmu bratrovi vlastně ze začátku jsem to dělala hlavně kvůli bratrům ,měla jsem pocit, že mě nemají rádi, že se jim zdám hlouhá a ošklivá a asi i tlustá, protže oba dva mají holky co vypadají na anorektičky. A pak už se k tomu přidávalo různé zklamání a teď i vysoká škola, což je pro mě velkej stres. Jsem strašně ráda, že tato diskuse existuje! Doufám, že se mi ozvete?

akacia: a to nechteny riznuti znam ale zatim jsem odolala.....

byla jsem zvracet :((( jsem nechutna :(( holky prominte......

Holky ja se nesnasim! Jsem odporna a tlusta............. jezis marja ....... :(

Zdravím a děkuji za odpověď!Možná máš pravdu a můj postoj se někdy změní,ale dokud to tak nebude budu si užívat bolest,asi nějak tak jako dneska.Ikdyž mi není moc příjemné jak se mě lidi pořád všude vyptávají co to mám a proč to mám a jak se mi to stalo, tak s tím končit zatím nehodlám a jestli to někdy změním tak jen kvůli mé mamince,protože to je člověk kvůli kterýmu bych udělala cokoli,ale zatím moje trapné výmluvy bere,anebo možná přechází.No a mě to tak saamozřejmně vyhovuje!!Nechápu sama sebe ráno taková tíseň,kterou sem zahnala samozřejmně po svém a teď snad nikdo na světě nemá lepší náladu a to se nic radostnýho nestalo.Akorát musím myslet nato jak to zase vysvětlím mému novému příteli!!SAKRA!!Už aby si zvykl!Zatím se loučí mějte se krásně!