Sebepoškozování

Míšo, raději se nevsázej, abychom se u těch jogurtů vážně nepotkaly. ;-) No, mě nedokáže má vůle dohnat k tomu, abych byla šťastná teď, takže pochybuju, že bych pak u těch jogurtů byla šťastná jak Pribiňák... :-)) Já vím, že je to hodně těžké říct mámě, sama jsem to několikrát zkoušela, ale asi by se mi snadněji říkalo, že mám nějakou nevyléčitelnou chorobu než psychické problémy, protože zato sebepoškozování, deprese, úzkosti, svoji méněcennost si vlastně můžu sama, nevěřila by mi a nepochopila by, že s tím nejde přestat a že na to potřebuju cvokaře... a dostalo by se mi poukazování na fyzické nemoci, že tihle lidé narozdíl ode mě mají skutečné problémy a já nemám důvod být nešťastná. Je mi jasné, že se to moji rodiče někdy dozví a jen doufám, že to snad i bude ode mě. A Tobě držím palce, aby to proběhlo co nejlépe. Anila

Hezký den Dane, nevím, zda jsem pochopila správně. /?/ Ty máš na vlastní kůži zkušenosti se sebepoškozováním nebo to "řezání" bylo míněno jako sebevražedný pokus? Ale tak nebo tak kluka bych tu nečekala. Kolik Ti je, smím-li se zeptat? Jo, všechno to a ještě víc MUSÍm /!!!/ MUSÍm ráno přemoct tu hroznou ospalost. MUSÍm vsát. MUSÍm dojít do školy a nebrečet bolestí, jak mi to trhá nohy únavou. MUSÍm se soustředit při hodině a netvářit se nepřítomně, MUSÍm si psát poznámky. MUSÍm vést rozhovor o ničem s ostatními. MUSÍm se pak doma učit na písemky, zkoušení. MUSÍm psát referáty, slohovky... MUSÍm uklízet, MUSÍm venčit psa. MUSÍm se nepozorovaně dostat k psycholožce, aby na to nikdo nepřišel. MUSÍm brát antidepresiva a nevypadat zfetovaně. MUSÍm předstírat před rodiči, že je všechno v pořádku... atd. atd. atd.... A MUSÍm sama sebe přesvědčit, že je život hezkej, anebo bych si pomohla zapalovačem... A opravdu to všechno MUSÍm /!!!/..., protože kdyby ne, tak bych nezapadla do "normálu", do představy rodičů a lidí kolem... a zůstala bych pak už úplně sama a toho se bojím. Ale ne..., to víš, že to všechno NEMUSÍm, ale měla bych..., protože ne vždycky přemůžu tu hroznou únavu a ráno vstanu, ale zůstanu dál ležet v posteli a cestou do školy se i občas bolestí rozbrečím, ale to jen, když mě nikdo nevidí. Při hodině se nesoustředím, natož se snažit vypadat přítomně, někdy se mi i povede usnout a poznámky si nepíšu už od listopadu. S ostatními mluvím jen v krátkých větách, pokud vůbec. Referáty nepíšu a slohovky odevzdávám s několika týdenním zpožděním. Doma neuklízím a neučím se..., ale pořád se snažím nepozorovaně dostat k psycholožce, brát antidepresiva a předstírat před rodiči, že je všechno fajn a sebe přesvědčuju, že život je hezkej..., ale to je nesmysl /!!!/ A opravdu to všechno NEMUSÍm, protože do "normálu" jsem nikdy nezapadla a do představy rodičů jsem se taky nevešla... Já to Tvé MUSET-NEMUSET asi nechápu... Jako, že člověk nic NEMUSÍ, ale MŮŽE, pokud chce?!? To by bylo hezké, kdyby byl svět ideální, ale to není, alespoň ten můj ne, takže já hold MUSÍM... Ale ne, nemám důvod to neudělat, vždyť pak by mi to MUSET už nic neříkalo. A k tomu "usnout a nic necítit", tak to se hold budu pořádně dívat na etikety, co to vlastně polykám. :-)) Tak zatím čauky Dane a budu ráda, když se občas zajdeš juknout a zapojíš se do diskuze. ;-) Anila

ahoj Anilko,ani nevíš jak mi je líto, že je Ti tak špatně. Jak říkala Pajka, vydrž ještě s těma lékama - chce to čas. Já Remeron taky brala a musím říct, že mi moc pomohl. TeĎ beru jiný léky, protože po Remeronu jsem měla nežádoucí účinky. Ani, já vím jak je to těžký, ale nevzdávej to, prosím. Píšeš, že bys to klidně mohla udělat, ale že to neuděláš, protože jsi ubohá... Ale mě to jako ubohost nepřipadá. Svědčí to o tom, že ikdyž Ti je tak špatně, že v sobě máš přeci jenom ještě nějakou sílu. Ani, moc na Tebe myslím a neboj pořád Tě držím za ruku a budu jí držet dokud to budeš potřebovat!!!Moc na Tebe myslím..........ahoj Iva

Už takhle nemůžu dál...každé ráno vstávám s dobrou náladou a s přesvědčením,že včera to bylo už určitě naposled,ale netrvá to ani hodinu a moje nálada se otočí o 180 stupňů,nejhorší je na tom to,že to nemůžu nijak ovlivnit,nemám kontrolu nad tím jaká budu treba za 5 minut...Už to trvá asi ctyři roky,ale pricházelo to postupně...nakonec za poslední půl rok až rok jsem se stala úplně závislá na bolesti...největší úlevu mi přináší pohled na vlastní krev,ale v posledních dnech se s tím snažím bojovat,ale stejně si musím vytrhat aspon pár vlasů,abych se uklidnila...ne vždycky to pomáhá...už takhle nemůžu dál...jednou jsem si málem podřezala žíly.Nebaví mě žít s pocitem,že mě něco ovládá...něco s čím si nevím rady a neumím to ničím ovlivnit...prosím poraďte mi...

Ahojky,nevím jak začít,takže jedno je jasný-musím jí to říct.I kdybych neměla přemejšlet nad šema možnejma následkama a nad máminejma pocita,především mně je blbě z tohoh,že bych začala něco tak důležitýho podnikat a ona o tom nic nevěděla,moje máma.Jak o tom tak přemejšlim,vůbec se mi do toho nechce.klidně bych si dál žila ten svůj život v nejistotě,s pořezanejma rukama a neustálym pocitem naprostý trosky,než abych musela říct všechno mámě a podstoupit to všechno...Ach né...nějak mi došly síly...

Dan to vyjádřil hezky pro Anilu i pro Mišku.Anilo, nechtěla jsem říct, že jsi jako studentka na tom líp nebo hůř, než pracující spoluobčan :) Jenže, když psychika zradí někoho, kdo má rodinu a práci, kterou si chce udržet a rodinu existenčně zajistit, je vše v trošku v jiné rovině. Ale i na tohle se dá podívat pod úhlem "musů", o kterých píše Dan...Miško, situace dozraje... A Tvůj názor na Boha chápu, neboť vyjde-li člověk z konstatování, že je prezentován jako vševědoucí a všemohoucí bytost, pak se v mnoha tragických osudech nutně ptá Proč, když on to ví? Věřící lidé dokáží vyvracet všechny takové pochybnosti. Možná by pro Tebe bylo snazší vzít na vědomí, že jsou na světě jak lidi věřící tak nevěřící a mají na svůj názor právo...čili tolerance?

To vis, ze nejses sama, a ze to funguje, jenze jde jen o to, ze to neni ten nejlepsi zpusob jak se odreagovat. Nerekl bych, ze je to prilis zdrave. Me se to aspon neosvedcilo. A nejenom me. Jeden muj kamarad co se travil a nepovedlo se mu to (jinej nez ten z meho predchoziho prispevku) dal na radu nas ostatnich, co se zase rezali, a tak priste ho na pavilon privezli podrezanyho na rukou i nohou a to tak, ze se sam nemohl vubec pohybovat. Nemam dojem, ze mu tato zkusenost vyrazne pomohla upevnit psychiku. Chci rici, ze moc dobre vim, ze rezani atp. pomaha, ale je spis lepsi najit nejakou lepsi alternativu. Tak a ted uz fakt jdu, pomalu usinam nad klavesnici.

Tak to bude muj dnesni posledni prispevek, boli me hlava a uz toho mam od rana v praci plny kecky, chyt' jsem nakou chorobu a doufam, ze to neni BSE ;o)Anilo, pises: "a někdo studuje, musí se učit na písemky, zkoušení, soustředit se při hodině, psát referáty, slohovky a poznámky a doma si nemůže lehnout, protože do něho budou hučet, že nic nedělá, neuklízí, neučí se a jen se válí v posteli, takže musí předstírat, že je všechno v pohodě, i když ho unavuje i dýchat."A ja se ptam: "Jak MUSI? Hm? Proc MUSI? Opravdu MUSI? Co tak STRASNYHO se stane, kdyby se na ten straslivy MUS na nejakou dobu ponekud (nebo uplne) vyprdnul? Byla by situace horsi nez je ted? Snazis se resit dost nestandardni situaci. I normalne by to byla fuska, natoz s Tvejma stavama. Ja taky musel, a musel, az jsem stejne nakonec odpad', a bylo po pisemkach, zkouskach, pravidelny dochazce a: Svete div se!, nezabilo me to (myslim ta absence musu). K mymu prechodu z MUSU do NEMUSU se vaze tragikomicka historka, kterou snad napisu priste. Kazdopadne me situace uvrhla na cca dva mesice do "svetoznameho ustavu pro silence" Bohnic. Se skolou bylo utrum, to da rozum. A to mi svedomiti lekari nebyli po tech dvou mesicich prilis svolni k tomu vyslat me zpet do "suroveho" sveta. Ale ta zmena, ten sok!, ac mnou nezadana, mela vyznamny vliv na my castecny uzdraveni (pisu castecny, protoze nemuzu tak docela rici, ze jsem uplne dusevne normalni, ale to je v poho). Jo a skolu jsem pak, az se mi zlepsila "nalada" v klidu dodelal. Takze z vlastni zkusenosti mohu rici: ZADNY MUSI. Jedine umrit, jenze to je to posledni, co mame vsichni jeste v zaloze, takze by bylo dost hloupy tuto "lecbu" vyplacat hned."Vzít si prášky... usnout... nic necítit a už se neprobudit..., je to tak snadné a jednoduché..., ale přitom tak těžké a složité."Ani nevis, jak jsi blizko k pravde. Jednoho meho kamarada popadl podobny napad, tak se vrhl na lekarnicku a sporadal znacnou porci nejakych prasku s pranim - nic necitit, uz se neprobudit. Ironii osudu nebozak spolykal taky nejaka laxativa, takze nejenom, ze neusnul, ale navrch citil. A jak! Spolu jsme se tomu casem zasmali. Takze z bajky plyne ponauceni: je treba peclive vybirat! (zejmena psychiatra/psychologa ;o) "Nemám důvod to neudělat, ale neudělám to..., protože hold jsem ubohá ve všem, ale možná jednou....."Ale mas, jinak by na Tebe ten tlak MUSU tak nedolehal, jinak by Ti slovicko musim nic moc nerikalo.Uff, tak ahoj Anilo, mej se fajn jak nejlip to pujde, ja jdu domu na sklenicku cervenyho pred spanim a pak supky dupky do hajan, at jsem na sve MUSENI rano pripraven (protoze mam dojem, ze proste MUSIM, ale opravdu MUSIM, zitra rano do prace, pokud me nachlazeni, ci co to je, nesklati uplne).Dan

Ahoj! :)Koukám, že nejsem sama... hm... jakmile mě něco štve, a jsem na omdlení, jsem psychicky na dně a smutná, vezmu žiletku a pořežu si ruku. Žíly... když ucítím bolest a uvidím týct krev, ULEVÍ SE MI. Prostě me to udela dobre - je to jako droga... hm... jsem blázen no :(((

Misko, ja si myslim, ze svy mame, obzvlast jestli k ni mas neutralni nebo dokonce dobry vztah (promin, ale cetl jsem jenom nekolik desitek prispevku na zacatku a na konci tohoto fora, a nepamatuju si vse), bys mela svou situaci vysvetlit. A nemysli, ze je to tezky jenom pro Tebe rici treba: "Hele, mami, mam problem, chces o nem slyset?". Protoze jestli Te ma Tvoje mamca rada a nic netusi, tak PAK to bude pro ni pekna rana a sok, zpocatku. Ale kdyz to udelas, at to dopadne jak to dopadne, bude vysledna situace lepsi pro vas obe. Az ted si dokazu predstavit jaky to ASI bylo pro my rodice, kdyz se dozvedeli, ze jsem v Bohnicich. A to se k nim takova zprava nedostala ode mne, ale od lekaru. Nic netusili.

A vubec, jen tak mimochodem, jsou tu nejaky kluci/chlapi?

Mno jo, ale jak na to? Jak se ma zacit mit rada? V tom je ten vtip.

Ahojky,především Pajce mockrát díky za hezounkou odpověď,byo to moc hezký.ale já jsem to nezvládla.Seděla jsem celý odpoledne vedle mámy bez výrazu,několikrát se mně ptala co mi je a já nebyla schopná nic říct.Už jsem se ale svěřila tolika lidem,i svojí kamarádce ze školy,že jsem myslela že to zvládnu,ale nemám a to.musim tom ještě chvilku ppřemýšlet,ale bohužel si nacházím tisce cestiček jak jí to neříct,ale já musim.Hrozně by mně bolelo,kdyby mi tajila že s ní něc je,i přesto jakej máme vztah,musim j to říct.Nemůžu jí to udělat,je to jako ta nejhorš lež.jenže nevim jak začít.Musim ti něco říct,,,potřebuju něco udělat,,,netušim,nakonec ze mně vypadne něco pofidérního,jestli teda vůbec...A Ani,pajka má určitě pravdu.Já ti moc děkuju za krásnej a dlouhej mail a každičký slovo v tom mi strašně pomohlo.Nevzdávej to.A vsadím se s tebou,že i kdyby jsme se měly my dvě sejít u jogurtů v Tescu,budeme na tom líp než kde kdo,protože naší vůlí budeme šťastný a lepší než kdokoli,kdo si bude hrabat jako módní návrhářka(tím mám totiš být podle školy já....:-))A těm,kteří tady pořád zachraňují boží slova a cpou nám tady do hlavy nějaký biblický příběhy...Dufám že můžu promluvit za většinu z nás na tomhle fóru...MY NA TO SE*EM!Kecy o Bohovi a o těch jeho zázracích..Ne,pro mně je křesťanství jako jedna velká sekta,kde mi totálně vymyjou mozek a odkud vyjdu s křížem na krku,s biblí v ruce a posláním šířit kolem sebe skromnost a další vymejvání,ale už nikdy se nespolehnu sama na sebe a budu řikat Jó,bůh,ten mi se vším pomůže.Abych nedopadla jak Kathrin ve Velmi nebezpečnejch známostech,kdybych se spoléhala naboží pomoc...Přemejšlejte o tom,jestli vám za to boží slovo stojí,hm?papa holky,mějte se krásně a držte mi palce,musim to zvládnout!!!!

Pajko, někdo má neschopenku, protože musí být výkonný v práci a z antidepresiv je moc unavený a někdo studuje, musí se učit na písemky, zkoušení, soustředit se při hodině, psát referáty, slohovky a poznámky a doma si nemůže lehnout, protože do něho budou hučet, že nic nedělá, neuklízí, neučí se a jen se válí v posteli, takže musí předstírat, že je všechno v pohodě, i když ho unavuje i dýchat. Ale neboj, nebudu dělat hlouposti, protože na to nemám, jsem slaboch... Vzít si prášky... usnout... nic necítit a už se neprobudit..., je to tak snadné a jednoduché..., ale přitom tak těžké a složité. Kdybych to udělala, rodiče by se s tím čase smířili a upnuli by se na něco jiného, třeba by si koupili psa, kočku nebo kanárka. Přítele nemám a přátele - tak ti už se dávno vytratili a spolužáci mě nejspíše berou jen jako nepovedenou dekoraci třídy. Je to zvláštní. Nemám důvod to neudělat, ale neudělám to..., protože hold jsem ubohá ve všem, ale možná jednou.....

Anilo, nedělej hlouposti. Vydrželas už velmi mnoho utrpení, dej svým lékům čas. Zkus počkat až ten závoj bezbolestné unavené a otupělé mlhy spadne... Každé depresivum účinkuje hned, ale jeho účinek je spojen s nepříjemnými pocity a tím je i ta únava, kterou cítíš. Protože studuješ, nevnímáš ji katastrofálně, ale ten, kdo musí denně do práce a být čilý, bystrý a produktivní, ten to vnímá jako omezení až nemožnost práci vykonávat. Spousta lidí je v "náběhu" na léčbu na neschopence právě kvůli vedlejším účinkům...Drž se, zvládneš to, myslím na Tebe moc!!!

Léky, které jsem dostala prý zabírají ihned, ne jako většina antidepresiv za měsíc a já mám pocit, že už to zabírá, protože jsem tak unavená, ospalá, nemůžu myslet, a tak si nepřivolám úzkostný záchvat, ale je to jiné než v depresi... Je mi takhle celý den, tma už pro mě není každodenním vysvobozením. Nemám se na co těšit, žádné úlevy se nedočkám. V depresi jsem živámrtvá a při úzkosti si myslím, že mě to bolestí snad roztrhne a teď ani nevím, že jsem. Kéž, bych na celý den upadla do bezvědomí, už na to nemám sílu... Není mým přáním, aby bylo líp, ale abych dokázala říznout...pořádně a hluboko..., anebo si vzít všechny prášky... /!!!/ Nežiju, přežívám! a už na to nemám sílu... V porovnáním s ostatními jsou mé problémy tak nicotné a já se za to stydím..., stydím se za sebe..., za to že jsem a za to jaká jsem..., tak proč ještě svou existencí obtěžuju ostatní... /?!?!/

Dobrý večer, vím, že takový problém se nedá vyřešit přes noc, ani o tom nikoho nepřesvědčuji. Můj příspěvek mohl možná vypadat až moc růžově a naivně, třeba jsem tam použila obrat, který zrovna přesně nevystihl to,co jsem myslela. Nechci ničí trápení zjednodušovat. Chce to hodně práce hlavně na svojí osobnosti. Je skvělý, že existuje ta možnost popovídat si tu o tom. Je dobře, že se Miška odhodlala k psychologovi, moc jí fandím. Když má člověk blbou náladu, nebo se má třeba málo rád, tak i když třeba slyší pochvalu, v duchu si řekne, ale vždyť to vůbec není pravda, nebo něco na ten způsob. Vím, že tento příklad by patřil mezi lehčí formy, ale moc dobře znám, jaký se z toho dá vytvořit kolotoč, pokud se včas nezasatvíme. Neznám váš život, nevím o všech lidech, koho co postihlo. Snažím se poznat svůj vlastní život a zjišťuji, že mi v něm chybí láska. Zjišťuji, že pochybovat se dá úplně o všem, když člověk chce. To co jsem napsala, nemyslím špatně. Nechci, abyste tlusté zdi ve své mysli opředené ostnatým drátem přetřely na růžovo, přála bych vám aby se vám je podařilo trvale odstranit... Krásnou dobrou noc přeje Mishka

Musím se Nadi a hlavně Boha trochu zastat.Nesvádějme na Boha problémy, za které si můžeme sami. Všichni máme svobodnou vůli, jak se svým životem naložit. Kdo s Bohem komunikuje, tak najde sílu se se svými problémy dříve nebo později vyrovnat nebo pochopit jejich smysl. Kdo žije bez Boha, tak je sám se svými problémy a není divu, že je nezvládá. Ono je to bez Boží pomoci opravdu nezvladatelné.Nejsem žádná fanatička odtržená od reality, taky zápasím s depresemi a nemocemi a nevím, co bych si počala bez Boží pomoci.Jak jsi přišla na to, že Bůh lidi zabíjí, vidělas ho při tom? Podle toho, co vidím já, tak lidi zabíjejí lidi. Jsou tu ještě živelné pohromy, ale lidstvo ve svých počátcích Boha a jeho dary odmítlo, obrátilo se k němu zády (tato smutná událost je zachycená v Bibli). Takže jaké prostředí jsme si vytvořili, takové máme, a jak se v něm k sobě navzájem chováme, za to si taky můžeme jen my.Podle mne to nemáme v hlavě v pořádku my.

Miško, ani nevíš, jak jsi milá a přemýšlivá :). To, cos dnes napsala, na mě ani nevím proč, působí jako pohlazení. Jsem přesvědčená, že Tvoje maminka si Tě k sobě přivine, až jí to řekneš a začne okamžitě přemýšlet odkud začít jednat, aby Ti pomohla. A taky se asi bude trápit, že a proč si něčeho u Tebe sama nevšimla. Aspoň já bych si to u mých dětí strašně moc vyčítala a přemýšlela, kde jsem udělala chybu. Děláme je všichni, vědomě i nevědomě. Už by to mělo být jenom lepší. :)

Ahojky!Lenko myslím že Mishka to nemyslela až tak blbě,ale je to tím,že to nezná.Jako dřív,když jsem si řikala že nechápu závislost.Proč lidi který kouřej prostě jednoho dne nepřestanou,tak co,blbý cígo.Te´d mimojiné vim,že to nejde jen tak tápnout,ale hlavně že my máme taky určitou závislost...Kdybych se nepořezala,nevim co bych dělala,asi by mi puklo srdce bolestí která by se neměla jak dostat ven...Prostě to musíš udělat a taky nevíš proč to přesně děláš a proč s tim nejde praštit...Dneska jsem udělala velkej krok,ale zavařila jsem si zbytek dní.Došla jsem za školní psycholožkou,všechno jí řekla i když se mi moc nechtělo a ona mi nařídila,abych běžela k tý a tý psycholožce a že se to ihned musí řešit.Bylo to hrozně hezký a jsem objednaná v úterý v jedenáct.to je ten problém.Musim to všechno říct mámě a vůbec nevim jak.Mám z tohoh hroznej strach,protože mi si nic neříkáme intimního a já nevim jak jí říct:Mami,nenávidim sebe jak jsem hrozná a nenávidim celej tenhle svět a řežu si ruce.Taky jsem se Ti chtěla několikrát zabít a nezvládám žádný situace,protože jsem uplně na dně a ty to nevíš....ach jo...Mějte se hezounky a napište jak jeP.s.Ani,neomlouvej se a až bude líp,napísej mi jak to všechno dopadloP.p.s pro Nadej-Promin,v Boha neverim,je nespravedlivej,nikdy nikomu z nikomu nepomohl a zabiji neviny lidi.Kdyby buh existoval,nedovolil by spoustu veci ktery se ted dejou a nedovolil,aby jenom na tehle ctyriceti pěti stránkách byl někdo neštastnej tak,jako polovina z nás...doufám že za tohle mně nezavřou,ale budu si stát za tim,že pokud bůh existuje,určitě to nemá v hlavě v pořádku...